Odkazovaný článek naleznete zde |
Reagoval na to můj dávný přítel Karel Pacner, dlouholetý redaktor Mladé fronty (Dnes), který se po desetiletí zabývá jak kosmonautikou, tak (zejména v poslední době) špionáží. Tedy osoba přímo předurčená k tomu, aby zjistila, co je pravdy na té části Goddardovy biografie, v níž Jonathan Dunder píše o síti, kterou prý kolem amerického raketového průkopníka opředl major Nikolaus Ritter, řídící z Hamburku špionáž proti USA.
Pacner mne potěšil a zakousl se do problému se systematičností, která je mu vlastní (viz www.karelpacner.cz ). S odkazem na knihu amerického historika Davida Kahna „Hitler’s Spies“ zjistil, že z Washingtonu přišla (v lednu 1936) do Berlína jediná zpráva o Goddardovi a to od vojenského přidělence generála von Böttinchera. Poměrně obsáhlá, čtyřstránková rešerše, seriózní, avšak dosti obecná, takže informace mohl čerpat z běžně dostupného tisku – ostatně jí zřejmě v Německu příliš významu nepřikládali.
Zajímavou informaci získal pro Karla další fanda do kosmonautiky, náš kamarád a můj spolužák Martin Postránecký, žijící už téměř 40 let v Londýně. Zdrojem byl býv. ředitel Alabama Space & Rocket Center Ed Buckbee, který pracoval s von Braunem od konce 50. let, mj. na programu Apollo a později se sblížil s Goddardovou manželkou.
Podle něho byl von Braun již před válkou skvěle informován o Goddardově práci z amerického Patentního úřadu, Kongresové knihovny a prý i z korespondence, kterou s ním v zastoupení svého manžela vedla paní Ester Goddardová.
Tomu poslednímu se však při nedůtklivosti a podezřívavosti amerického profesora nechce příliš věřit – nesnažil se von Braun jen zajímavě vypadat? Existuje nějaký doklad o tom v jeho pozůstalosti? Nebo tím chtěl „legalizoval“ informace, které skutečně měl z jiných zdrojů? V tom případě jakých, když Abwehr je neposkytl?
Jediné, co víme zcela jistě: Goddard si pochvalu, vyřčenou W. von Braunem v éře Apolla opravdu zasloužil...
O autorovi:
Ing. Marcel GrünNarodil se 20. listopadu 1946 v Chebu. Vystudoval fakultu strojní ČVUT a pokračoval pedagogikou. Věnuje se zejm. výuce a popularizaci astronomie, kosmonautiky a kosmického výzkumu. Na svém kontě má několik knih a byl oceněn i jako popularizátor vědy; od r. 1999 nese jeho jméno planetka č. 10443. Desítky let působil v různých funkcích v České astronomické společnosti, nyní je mj. členem Rady pro kosmické aktivity při MŠMT, předsedou Sdružení hvězdáren a planetárií a předsedou dozorčí rady České kosmické kanceláře, u jejíhož zrodu stál. |