MD NET - co to je?
Gigant Sony nás neustále překvapuje novými technologiemi či přístroji. Ať už se jedná o miniaturní kamery Micro MV, robopsy AIBO či modrý laser, vždy se dočkáme něčeho nového. Nyní se pokouší oživit skomírající minidisk, který před několika lety bez většího úspěchu uvedl na trh. Přístroje nové řady opticky doznaly jen lehké změny, ale velmi důležité. Nová řada MD NET totiž umožňuje hudbu na minidisk kopírovat, z čehož vyplývá, že se hudba nenahrává při přehrávání, ale jednoduše se na minidisk stahuje z harddisku. Jakpak dopadl první přístroj svého druhu na našem trhu v testu Technetu? Pojďme se podívat blíže.
|
|
|
První dojmy a pohled zpět…
Po otevření vcelku velké krabice jsem byl příjemně překvapen množstvím příslušenství. Kromě stříbrného, 104 gramy vážícího přístroje se mi dostaly do ruky nabíjecí baterie, dálkový ovladač (bohužel bez displeje), pouzdro na opasek, adaptér, sluchátka, optický a USB kabel. A samozřejmě CD s dodávaným software.
Na první pohled mi přístroj svým vzhledem připomněl nedávno testovaný model MZ-R501. V podstatě se dá říci, že N505 je jeho vylepšená verze - stříbrný kryt osazený taktéž stříbrnými tlačítky, stejný displej a tvary. Pouze zadní část přístroje je oproti R501PC tmavě modrá a displej je navíc za světlo lámajícím sklíčkem. Jemná odlišnost je ještě v rozmístění tlačítek. Dost srovnávání... Podívejme se nyní na samotný MZ-N505…
Podívejme se zblízka…
Tlačítka jsou umístěna na pravé polovině krytu. Základní funkce vykonává u Sony již klasický joystick. Další funkce jako spuštění menu, vytváření skupin či hlasitost se nacházejí také v této části. Pouze tlačítko „Hold“, kterým se deaktivují všechna ostatní, je na pravém boku. Otevírání je naopak na levém.
Tlačítka jsou logicky rozmístěna, jejich použití je velice snadné a neshledal jsem nejmenší problém.
Na přístroji nalezneme také optický vstup, sluchátkový výstup a vstup pro USB kabel. Všechny tři se nacházejí na pravém boku.
Displej přístroje je, jak jsem již zmínil, kryt sklíčkem. Zde spatřuji první slabinu přehrávače. Sklíčko láme světlo a rozděluje ho na jednotlivé barevné složky. Je to velice dekorativní prvek, který ovšem zhoršuje čitelnost, a často jsem musel walkman různě naklánět, abych našel místo, kde se světlo lámat nebude. Displej je stejně malý jako u R501, informace jsou zobrazeny přehledně a čitelně, ovšem téměř nikdy se na něj nevejdou všechny informace (např. název skladby či interpreta). Celkově vzato, kvůli zhoršené čitelnosti způsobené lámáním světla a malými rozměry bych displej považoval spíše za nepovedenou část přístroje.
|
|
|
Funkce
Funkce jako T-Mark, pomocí které můžeme rozdělovat skladby na další části, či End Search, která nás přesune na konec poslední nahrané skladby, jsou již u Sony zaběhnutým standardem. Programování skladeb je samozřejmostí.
Zmínit se musím také o G-Protection, mechanismu (technologii), který zabraňuje přeskakování hudby při větší fyzické námaze. Zde je použita G-Protection třetí generace, kombinuje mechanickou absorpci otřesů s elektronickým systémem, který načítá hudbu (data) do paměti.
Testoval jsem velice pečlivě a kladl jsem na výrobek dost vysoké nároky, zvláště pak na G-Protection. V této oblasti jsem byl velmi spokojen. Za deset dní testu mi hudba nepřeskočila ani jednou. Sice jsem nechodil běhat pět kilometrů denně, ale čtyři sta metrů dlouhý sprint na autobus myslím stačí.
Zdůraznění basů je (stejně jako u ostatních novějších minidisků) rozděleno na tři stupně. Basy můžete vypnout nebo si zvolit zdůraznění prvního či druhého stupně, záleží jen na vašich posluchačských potřebách. Já osobně jsem pro pop/rock použil vždy druhý stupeň (samozřejmě s polštářkovými sluchátky). Pro klasiku nebo klidnější hudbu jako country nebo jazz jsem se spokojil s prvním stupněm.
Nastavit lze také tzv. AVLS, po jehož aktivaci není možné překročit hranici hlasitosti, za kterou byste si ničili sluch.
Dálkový ovladač…
…byl pro mě také mírným zklamáním. Je celý černý a k přístroji se vůbec nehodí, navíc nemá displej, a pak je tu ještě jeden problém - tlačítka. Až na jedno jsou stejně černá jako samotný dálkový ovladač. To způsobuje, že se „ztrácejí“ a symboly jsou čitelné jen při dobrém osvětlení. V šeru je lze jen těžce rozeznat. Jediné tlačítko tvořící výjimku je šedivý joystick, kterým se stejně jako na přístroji ovládají základní funkce.
Výrobek této cenové kategorie by si zasloužil ovladač přinejmenším s nepodsvětleným displejem. Byl bych spokojen i s lépe barevně sladěným bez displeje. Tlačítka mohla mít jen trošku jiný odstín, aby kontrastovala s krytem, a vše by bylo v naprostém pořádku.
Nahrávání/kopírování
Nahrávání (kopírování) hudby na minidisk probíhá u modelů MD NET dvěma způsoby (respektive třemi, ale nepředpokládám, že by někdo používal PC Link, když má MD NET). Prvním a klasickým způsobem je spojení s jakýmkoliv CD přehrávačem pomocí dodávaného optického kabelu. V tomto případě probíhá nahrávání realtimově, což znamená, že 74 minut záznamu se bude nahrávat 74 minut. Při použití LP2 a LP4 lze na minidisk nahrát 160, respektive 320 minut záznamu. Z toho vyplývá, že nahrávací doba minidisku v LP4 do úplného vyčerpání trvá něco přes 5 hodin. Ovšem u LP4 je kvalita snížena takovým způsobem, že se hudba stává nevýraznou, s méně přesnými výškami a basy. Doporučuji použití klasického SP, maximálně LP2.
Druhou možností je kopírování hudby z počítače přes USB. Probíhá pomocí dodávaného software OpenMG Jukebox. Na výběr jsou dva zdroje hudby. Prvním je audio CD, které se překopíruje na harddisk rovnou do formátu ATRAC. Poté stačí skladby jednoduše odeslat na minidisk. Druhým zdrojem jsou zvukové soubory ve formátech MP3, WAV či WMA. Ty na minidisk překopírujete stejně jednoduše. Před kopírováním se ale ještě konvertují do formátu ATRAC. Všechny úkony jsou prováděny přímo v dodávaném software, tudíž data na minidisk nahrát nelze. Škoda. Kopírování probíhá v rychlostech 4x, 16x a 32x. První zmíněné číslo platí pro kopírování v SP, druhé v LP2 a třetí v LP4. Výsledkem je velice rychle nahraný minidisk. Názvy skladeb, jméno interpreta se kopírují také. Odpadá tudíž zdlouhavé vypisování v systému přehrávače.
Jedinou slabinu spatřuji v nemožnosti kopírování hudby z minidisku zpět na počítač. Jinak je ale OpenMG Jukebox velice kvalitní software. Lze ho využít jako přehrávač a organizér hudebních souborů v počítači, audio CD nevyjímaje. Ke každé skladbě je velice podrobné nastavení - kromě názvu, jména interpreta či druhu hudby můžete ke každému souboru vkládat texty (písní), obrázek alba… Jedná se o maličkosti, které ovšem usnadňují a zpříjemňují poslech hudby.
Na druhou stranu se musím přiznat, že jsem byl zpočátku lehce vyveden z míry, když se mi hudba zkopírovala špatně. Poslední dvě písničky na albu The Very Best of Cream přeskakovaly a nebyly k poslechu. Tato situace se už později neopakovala, nahrál jsem cca 30 minidisků a všechny byly v pořádku.
Poslech
K testu jsem používal polštářková sluchátka, která na rozdíl od standardně dodávaných dokáží využít kvalit přístroje mnohem lépe. Basy jsou plné, i když bych jim ještě trošku přidal na důrazu. Výšky jsou přesné. Ovšem kvalita reprodukce závisí hlavně na kvalitě zdroje. Nejkvalitnější a mnou doporučovanou metodou je nahrávání z kompaktu. Při použití MP3 či WMA se hudba kvalitativně nezlepší ani při převedení na ATRAC. Stejně tak nedoporučuji nahrávání LP2 nebo LP4, a to ani z kompaktního disku, natož z MP3/WMA. Možná mám na kvalitu příliš velké nároky, ale proč se ochuzovat o dobrý poslech, když to není nutné?
Výdrž
Walkman funguje na jednu baterii velikosti LR6 (klasická tužková). Dodávaná nabíjecí baterie vydrží (1,2 V) přehrávat zhruba 15 – 20 hodin. Pokud použijete alkalickou 1,5 V baterii, vydrží hrát něco kolem 40 hodin. U LP2 a LP4 se doba přehrávání o několik hodin zvyšuje. Záleží také na podmínkách, ve kterých je minidisk používán. Teplo, zima či přehrávání při běhu ovlivňují tyto údaje také.
MD NET útočí
První MD NET se měl objevit na našem trhu až někdy během podzimu. Sony s uvedením na český trh příliš otálela, a tak se stalo, že byl neočekávaně vypuštěn společností Elvia Pro. Zatím však pouze tento model. Časem se snad dočkáme i dalších.
MD NET je představován jako konkurence MP3. Je pravda, že komprese v ATRACu je mnohem kvalitnější než MP3. Ale na druhou stranu trh s MP3 je natolik obrovský a formát natolik rozšířený, že mu MD NET nemůže ve větší míře konkurovat. Za velice chytrý krok považuji to, že „maličký“ MD NET využívá samotného „obra“ ve svůj prospěch.
Co říci na závěr? MZ-N505, první minidisk svého druhu na našem trhu, láká ke koupi rychlým nahráváním, respektive kopírováním hudby. Jeho cena je 10 490,- (je přesně o 1 500,- dražší než MZ-R501 PC), což není malá částka. Rozdíl oněch 1 500,- korun bych považoval za rozumný. Avšak příliš nepovedený dálkový ovladač bez displeje či hůře čitelný displej na přístroji jsou pro mě pádné argumenty, abych počkal na vyšší modely. Jejich cena bude sice vyšší, ale nabídnou pohodlnější obsluhu i atraktivnější design. Ovšem i tak považuji případnou koupi MZ-N505 za výhodnou.
Minidisk do testu zapůjčila firma Elvia Pro, Sony Centrum
