Každého, kdo dnes vyrazí na návštěvu do blízkosti havarovaného černobylského IV. bloku, čeká po několika minutách nepříjemná bolest hlavy. Nejde ale o žádný tajemný účinek radiace a lze ho snadno léčit. Stačí sluchátka.
Model dnešního stavu černobylského reaktoru. Uprostřed je vejčitá nádoba reaktoru. Ta bývá plná paliva a technologických prvků. V Černobylu ale výbuch vymetl část materiálu ven, zbytek v tekutém stavu patrně vytekl do nižších pater.
V areálu totiž bez přestání pracují velká pneumatická kladiva. Jejich tlukot je tak hlasitý, že je jasně slyšet i ze střechy domu v téměř tři kilometry vzdáleném městečku Pripjať.
"Zatloukají do země pylony na stavbu Oblouku," říká náš průvodce Alexander. A s viditelnou pýchou i rutinou se pětadvacetiletý muž pouští do vysvětlování detailů stavby, která se alespoň na Ukrajině uvádí s velkým počátečním písmenem.
Hrdost a nadšení nad chystanou stavbou není vlastní jen Alexandrovi. Po čtvrt století existuje pro Ukrajinu konečně reálná naděje trvalého vypořádání se s dědictvím černobylské havárie. Současný stav elektrárny totiž není dlouhodobě udržitelný.
Podívejte se, jak to vypadá v Černobylu dnes |
Velký stroj na nápravu velké katastrofy
V Černobylu stále pracuje tři a půl tisíce lidí, kteří dohlížejí na všechny dnes již odstavené bloky, kontrolují palivo v meziskladu, starají se o chátrající sarkofág nad budovou IV. reaktoru a připravují nové stavební projekty v areálu.
Nástupištěm na nádraží u černobylské elektrárny denně projde 3 500 lidí, kteří ještě 25 let po havárii pracují na nápravě škod.
Na pohled se může zdát, že největší starosti budou mít s tím, jak udržet zbytky elektrárny v jakž takž slušném stavu. Ve skutečnosti je hlavním problémem Černobylu voda. Sarkofág zbudovaný ještě v roce 1986 je improvizovaná stavba, kterou neustále nahlodávají vnější vlivy i radioaktivita zevnitř. Do budovy teklo střechou i stěnami.
V roce 2008 skončila velká oprava a zpevnění konstrukce, jež omezilo množství zatékající vody odhadem na desetinu. Přesto se ze sarkofágu stále ročně odčerpají tuny radioaktivní vody.
Podobně jsou na tom i některé další budovy. Radioaktivita v nich sice není tolik vysoká, ale vodu odčerpanou z bývalých jaderných provozů nejde jen tak vypouštět do přírody. Každý měsíc se proto musí v areálu odčerpat a uskladnit zhruba tři sta tun méně či více radioaktivní vody.
Končí v ohromném odkališti, jež se rozkládá na ploše 22 čtverečních kilometrů vedle areálu elektrárny. Odborníci se teprve rozhodují, co s ním. Kdyby ho ponechali svému osudu, pomalu by se odpařilo. Na pohled je to jenom dobře. Ale skutečnost je složitější, jak už to v Černobylu bývá. A tak se dnes vynaloží několik set tisíc eur ročně na provoz pump, které drží hladinu odkaliště na současné úrovni.
Odborníci se totiž bojí, že odpaření vody by mohlo odhalit usazeniny obsahující velké množství radioaktivních prvků. Vítr by je pak mohl jednoduše rozvát a došlo by k další, navíc zbytečné, kontaminaci okolí. Věčně se ovšem nádrž udržovat nedá. Hráze se mohou protrhnout. Vylití vody do blízké řeky Pripjať by nejspíš sice nemělo vážné zdravotní následky, jak ujišťují odborníci, ale rozhodně by způsobilo rozsáhlou paniku.
Vedení elektrárny je zatím rozhodnuto zkusit alternativu zlaté střední cesty. Sníží hladinu nádrže o sedm metrů a udělají z jedné velké plochy deset, možná dvacet, menších. Ty v sobě mají ukrýt nejnebezpečnější radioaktivní materiály a zároveň se tak uleví hrázím nádrže. Ale ekologické a další studie proveditelnosti tohoto plánu se teprve provádějí a jejich výsledek je nejistý.
Oblouk (skoro) na věčné časy
Problém s neustálým odčerpáváním radioaktivní vody by měl pozbýt na palčivosti zhruba během příštích čtyř let. V roce 2015 by totiž na místě dnešního sarkofágu nad IV. reaktorem měla stát zcela nová budova. A ta by, na rozdíl od něj, měla být "germetična", jak nezapomene při žádné příležitosti zmínit nejen průvodce Alexander, ale i každý další zaměstnanec elektrárny.
Místo před sarkofágem, kde vznikne nový kryt reaktoru. Terén byl původně výše, ale několik metrů mocná vrstva kontaminované zeminy musela být na ploše několika tisíc metrů čtverečních úplně odstraněna.
"Nový Oblouk" je nejen větší a sofistikovanější verzí sarkofágu, ale také největší pojízdnou stavbou na světě. Impozantní 105 metrů vysoká a 260 metrů dlouhá stavba se totiž (na rozdíl od původního krytu) nebude stavět přímo nad prostorem reaktoru, ale několik set metrů od něj. Poté se po speciálně připravených kolejích přesune přímo nad reaktor. Tam se udělají pouze poslední úpravy, aby stavba byla hermeticky uzavřena.
Důvodem komplikovaného způsobu stavby je samozřejmě radiace. U sarkofágu je stále vysoká a omezuje pobyt v jeho blízkosti na několik málo desítek minut. Ale protože její intenzita klesá s druhou mocninou vzdálenosti, několik set metrů od něj už pracují dělníci v podstatě v běžných celodenních směnách.
Jen jsou od zbytku světa pečlivě odděleni ostnatým drátem. Práce v oblasti vyžaduje pravidelné kontroly obdržených dávek záření a pohyb v ní je možný pouze na základě jednorázového povolení, které si dělníci musí obnovovat.
Od bytelných základů
Zatím ale není příliš co vidět. Připravují se jenom základy a budoucí "koleje" pro stavbu Oblouku.
Největší díl zatím odvedené práce není vůbec vidět. Při přípravě stavby stroje odvezly z budoucího místa stavby o rozloze několika tisíc metrů čtverečních tuny a tuny kontaminované zeminy. V některých místech tak zmizely i čtyři metry půdy. "Na několika místech se našly pohřbené buldozery a nákladní vozy z dob stavby prvního sarkofágu, a musela zmizet všechna zemina, ve které byly," ujišťuje Alexandr.
Ilustrace nového Oblouku ve finální podobě nad budovou IV. bloku
Horečná činnost je ale jen předzvěstí věcí příštích. Stavba má pokračovat rychleji. Ukrajině se totiž podařilo zajistit podstatnou část peněz na výstavbu, a to hlavně od zahraničních dárců. Především evropské státy přislíbily celkem zhruba miliardu a sto milionů eur. Nestačí to úplně, celá stavba by si měla prý vyžádat zhruba o 600 milionů víc. To je ale i s půl miliardou na stavbu jaderného úložiště, které bude dokončeno až později.
Za tuto sumu by francouzské konsorcium Novarka mělo dodat zařízení, které si poradí se zatím neřešitelným problémem budovy IV. reaktoru. Její útroby jsou z velké části stále nepopsané a odborníci si dodnes nejsou zcela jisti, kde skončilo jaderné palivo. Domnívají se, že největší část je patrně v místnostech pod reaktorem spečena do jakési "lávy".
Hermeticky uzavřený Oblouk by jim měl umožnit, aby budovu reaktoru postupně rozebrali. Oblouk kvůli tomu bude mít pod střechou řadu jeřábů, které umožní bezpečnou manipulaci s aktivními zbytky elektrárny.
Zhruba až v roce 2065 by mohlo dojít k vyzvednutí zbytků paliva a jejich uložení do připravovaného skladu. Ale i tak bude zřejmě zapotřebí ochranný kryt ještě dalších padesát let ponechat v provozu. Po čtvrtstoletí tak černobylská havárie zdaleka není ani v poločase.
