Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nejkurióznější 17. listopad? U Hradce z nebe padaly ruské cigarety

aktualizováno 
K jedné z nejkurióznějších velkých leteckých nehod na našem území došlo přesně před 24 lety, 17. listopadu 1990. Na poli u Dvora Králové nouzově přistálo, či spíše havarovalo, ruské letadlo plné cigaret.

Trosky ocasní části | foto: Národní archiv, fond ÚCL

17. listopadu 1990 Československo slavilo první rok od pádu komunistického režimu. V Praze se oslav účastnil americký prezident George Bush a na poli u Hradce Králové nouzově přistálo, či spíše havarovalo, ruské letadlo.

17. 11. 1990: Let Aeroflotu AF 7266 Basilej - Moskva

Letoun Tu-154 ruské společnosti Aeroflot s registrační značkou CCCP-85664 byl uzpůsoben a běžně sloužil pro přepravu cestujících, 17. listopadu 1990 však měl na palubě méně obvyklý náklad. Stroj byl nasazen na nepravidelný obchodní let s označením AF 7266 ze švýcarské Basileje do Moskvy, kam měl dopravit asi 18 tun cigaret. Letadlo bylo nezvyklým nákladem naloženo doslova až po strop. Krabice s kuřivem byly podle protokolů všude – nejen v zavazadlovém prostoru, ale také v kabině pro cestující: na sedačkách a dokonce i v uličkách.

Fotogalerie

Na palubě nákladního letu bylo šest osob: kapitán Stoljerov (nálet 8000 hodin), druhý pilot Osipov (nálet 4000 hodin), pilot-zástupce velitele letky Chajkov (nálet 15000 hodin), palubní inženýr Iljin, navigátor Almjašev a palubní operátor Iljašenko. Šlo o poměrně zkušenou posádku, která byla k řízení letadla plně oprávněna.

Stroj odstartoval z basilejského letiště krátce po 13. hodině odpolední. Vzlet i let až k československým hranicím probíhaly normálně. Letadlo bylo v cestovní výšce 10 600 metrů, dodržovalo letový plán a posádka komunikovala s dispečery.

I atmosféra v kokpitu byla dobrá. „Je co pít?“ zajímal se podle záznamu komunikace z pilotní kabiny jeden z členů posádky. Další mu přinesl čaj. Mezi komunikací s řídícími letového provozu muži v kokpitu probírali aktuální dění ve světě a politickou situaci.

„Něco hoří, nasaďte masky!“

Klidný průběh letu však měl brzy skončit. „Asi sto kilometrů po přeletu Prahy přišel palubní operátor, že cítí dým,“ vypověděl později zástupce velitele letky Chajkov. Posádka si nasadila masky, zahájila klesání a obrat zpět k Praze, to vše do jedné minuty od prvního zaznamenání kouře.

Poté navázala spojení s Prahou a požádala o povolení okamžitého návratu. „Jsme v tísni, nyní klesáme. Budeme klesat na Prahu, v saloně je požár. Jak mě slyšíte?“

„Přijal jsem. Tíseň, pokračujte v klesání, potvrďte, zda máte možnost provést zatáčku vlevo či vpravo,“ povolil pražský řídicí návrat do Prahy.

Posádka však dispečera neinformovala o přesnějším charakteru potíží, takže neměl tušení o vážnosti situace na palubě a instruoval je pro přiblížení a přistání v Praze, což však vyžadovalo relativně hodně času.

Na dveřích je patrné poškození silným požárem, který v letadle vypukl za letu.

Na dveřích je patrné poškození silným požárem, který v letadle vypukl za letu.

Zástupce velitele letky poslal palubního operátora, který měl na starosti kontrolu nákladu, aby se pokusil lokalizovat ohnisko požáru a případně jej uhasit. Iljašenko ovšem kvůli hustému kouři neuspěl.

Přes kouř nebylo vidět na přístroje

Letoun začal točit vpravo a pokračoval v rychlém sestupu. Události nabraly velmi rychlý spád. Piloti vypojili autopilota a přešli na ruční řízení. Vysunuli podvozek a rušiče vztlaku, aby letadlo zbrzdili a urychlili klesání. Ve výšce 5 600 metrů zrušili přetlakování kabiny, od čehož si patrně slibovali zpomalení či zmírnění požáru, ale marně. Oheň a zejména hustý černý kouř se velmi rychle šířil; piloti téměř neviděli na přístroje. Příliš nepomohlo zavření dveří do kabiny cestujících ani otevření oken pilotní kabiny. K tomu se objevily další problémy- letadlu začaly postupně vysazovat motory a některé palubní přístroje.

Trosky letadla Aeroflotu po nehodě u Dubence v roce 1990. Letecký pohled na místo nehody.

Necelých pět minut po zjištění potíží posádce bylo jasné, že do Prahy nedoletí. Posádka si ještě stihla vyžádat plnou asistenci záchranných jednotek na ruzyňském letišti, ale pak přestala komunikovat – piloti totiž měli kyslíkové masky a nepřepnuli mezi normálním mikrofonem a mikrofonem v masce. Pražský řídicí jim i nadále vysílal instrukce pro přiblížení k Praze a zároveň je informoval o tom, že asi 25 kilometrů od nich je vojenské letiště Hradec Králové.

Jenže posádka ztratila orientaci. Muži v kokpitu se potýkali s houstnoucím dýmem, který jim téměř znemožňoval pohled na přístroje a výhled z oken. Sestup proto byl velmi nestabilní, letadlo přecházelo z náklonu do náklonu a klesalo příliš rychle, což spustilo výstrahu nebezpečné blízkosti země. Kapitán zmírnil klesání a ve výšce kolem 2 000 metrů vletěl do nejnižší vrstvy mraků.

„Na výšce 1 500 metrů jsme vylétli z mraků. Viděl jsem před letadlem zelenou louku a černou oranici. Rozhodl jsem se přistát na zeleném poli, ale pochopil jsem, že to již nestihnu. Uviděl jsem kostel a vesnici, tu jsem přelétl a přistál na kraji pole za vesnicí,“ popsal kapitán Stoljerov poslední chvíle letu.

Podle Stoljerova bylo samotné přistání měkké, pak ovšem letadlo o něco zachytilo a svezlo se smykem vpravo. Tupolev se rozlomil vejpůl a přední část trosek se otočila vzhůru nohama. Všem členům posádky se během chvíle podařilo dostat okénky kokpitu ven. Utrpěli pouze zranění lehčího charakteru – pohmožděniny, tržné rány, vykloubení a lehčí zlomeniny.

Ocasní část tupolevu

Ocasní část tupolevu

Uražené křídlo

Uražené křídlo

Trosky pilotní kabiny

Trosky pilotní kabiny

Měli obrovské štěstí; nouzové přistání provedli na poslední chvíli. Ještě před dosednutím do terénu požár způsobil úplné prohoření trupu a vzniklým otvorem se začal ven sypat náklad. Za necelých dvacet vteřin letadlo poté přistálo. V místě rozrušení trupu se rozlomilo, zadní část zůstala ležet v normální poloze, přední část trupu a pilotní kabina se převrátily. Zkázu dokonaly plameny, které z trupu podle svědků šlehaly do výšky až patnácti metrů.

Těsně před nouzovým přistáním letadlo minulo silnici, po níž zrovna projížděl automobil. Jeho řidič později vypověděl: „Letadlo letělo přímo na nás, proto jsem své vozidlo zastavil a začal couvat. Zajel jsem v Dubenci do hospody a řekl hospodskému, ať zavolá pomoc a VB.“

Pole pokryly tisíce cigaret.

Pole pokryly tisíce cigaret.

Na místě nehody se už shromáždili svědkové z nedaleké vesnice Hvězda, kterou letadlo minulo těsně před přistáním. Zavolali záchranku, která se postarala o zraněnou posádku. Na místo vyrazily také hasičské jednotky, které zpacifikovaly požár. Někteří místní obyvatelé se zase svérázným způsobem „postarali“ o náklad – kolem havarovaného letadla byly všude roztroušené cigaretové kartony i jednotlivé krabičky, kterých se místní velmi ochotně ujali. Podle pamětníků se pak na Hradecku dlouhou dobu kouřily především winstonky „s příchutí paliva“.

Vyšetřování: Cigarety byly všude. I v kuchyňce

Samotná příčina zničení letadla byla jasná - nouzové přistání do nevhodného terénu. Mnohem důležitější ale bylo odhalit, jak na palubě mohlo dojít k požáru. Zásadní bylo to, co bylo patrné už na místě nehody - hořlavý náklad byl naprosto nesprávně uložený a rozmístěný. „V kabině cestujících byla všechna křesla. Náklad byl v kabině pro cestující rozmístěn na sedačkách, na podlaze, v uličkách a v buffetu a nebyl přivázán,“ vytýkali vyšetřovatelé.

Cigarety byly všude. I v motoru.

Cigarety byly všude. I v motoru.

Na švýcarském letišti se zjistilo, že let i jinak neodpovídal platným předpisům. Při vyšetřování nebylo možné vycházet z dokumentů o rozložení nákladu, protože dokumenty na palubě shořely a jinde uložené nebyly. Obvykle se tyto dokumenty nechávají na odletovém letišti, ale v tomto případě se tak nestalo. „Informace o rozložení nákladu ani letové centráži důležité pro bezpečné provedení letu neponechává Aeroflot na letišti vzletu na základě blíže neurčené výjimky,“ upozorňuje jeden z dokumentů ve vyšetřovacím spise s poznámkou, aby letecká společnost tuto výjimku předložila.

Na basilejském letišti zůstal pouze tzv. loadsheet (nákladový list), který informace o rozložení nákladu neobsahoval. Loadsheet měl navíc i další nedostatky. Na letišti v Basileji se našly dva nákladové listy k danému letu – první neschválený kvůli přetížení letadla; druhý, uvádějící menší hmotnost, už schválený byl. Nebylo v něm však uvedeno 2 000 kilogramů paliva, které letadlo před startem podle svědků načerpalo; loadsheet tedy uváděl nepravdivé údaje.

Pravděpodobný viník: vařič v kuchyňce

Ohledáním trosek se zjistilo, že ohnisko požáru bylo v místě kuchyňky v přední kabině pro cestující. Začalo se zjišťovat, co v kuchyňce mohlo způsobit vznícení nákladu. Vyloučila se přítomnost stop výbušnin či hořlavých látek (a tedy možnost, že by šlo o sabotáž). Aeroflot také předložil dokumentaci k několika dřívějším případům, kdy v kuchyňce došlo ke zkratu v rozvodné skříni. Expertiza však prokázala, že u havarovaného letadla v rozvodné skříni problém nebyl; vedení bylo porušeno až požárem zvenčí.

V troskách letadla se vyšetřovatelům povedlo najít topné spirály vařiče, přičemž jedna byla poškozená – vařič byl před nehodou zapnutý na maximální výkon. Pokud by se náklad cigaret dostal do kontaktu s rozžhavenou spirálou, mohlo to způsobit požár. Expertiza provedená Kriminalistickým ústavem to potvrdila. „Experimentálně bylo zjištěno, že k samovznícení dojde za 33,5 minuty,“ uvádí v knize Nehody dopravních letadel v Československu bývalý pilot Ladislav Keller.

Otázkou bylo, kdo vařič zapnul. Z výpovědi pracovníků, kteří let AF 7266 v Basileji odbavovali, vyplynulo, že posádka si nechala naložit několik porcí jídla k ohřátí za letu. Z výpovědi palubního operátora vyplynulo, že skutečně svým kolegům jídlo ohříval a použil za tím účelem troubu a vařič v kuchyňce.

Uvedený časový úsek by odpovídal známým faktům: palubní operátor svým kolegům připravil oběd krátce po vzletu z Basileje, tedy před půl druhou odpoledne. Těsně před druhou hodinou pak posádka zaznamenala kouř. Druhou možností je to, že vařič někdo zapnul nevědomky už při nakládání krabic.

Dokumentace pokusu s nalezeným CS tělískem.

Dokumentace pokusu s nalezeným CS tělískem.

V troskách se také povedlo najít jiný podezřelý předmět, který navíc na palubě neměl co dělat – malou bílou trubičku, kterou odborníci identifikovali jako „Tělísko CS“. Jednalo se o zařízení vyráběné v Československu, které se používalo při armádním chemickém výcviku. Nabízela se otázka, jak se předmět do trosek dostal – byl na palubě už před nehodou, nebo jej vytrousil někdo ze svědků? Šlo totiž o potenciálně nebezpečný předmět – tělísko se při aktivaci rozžhavilo. Kriminalistický ústav testoval, zda by se od žhavého předmětu mohly cigarety vznítit; experiment to však nepotvrdil. Jedna trubička požár způsobit nemohla – a navíc ta nalezená nebyla aktivovaná.

Nevhodné letadlo pro danou trať

Vyšetřovatelé došli k závěru, že požár pravděpodobně vznikl právě samovznícením nákladu od topné spirály vařiče; s jistotou to však prokázáno nebylo. Původní příčina nehody však byla jinde – v laxním přístupu posádky a především celé letecké společnosti. „Spolupůsobící příčinou bylo nasazení nevhodného letadla na trať,“ stojí v poznámkách vyšetřovatelů. Zda byla z nehody vyvozena nějaká bezpečnostní opatření a jak byla uvedena do praxe, o tom se již vyšetřovací spis nezmiňuje.

Je však jisté, že posádka pro záchranu letounu udělala, co mohla. Samotní piloti se sice při sestupu dopustili drobných chyb (například předčasné odpojení autopilota nebo nesprávný postup při komunikaci s řídícím letového provozu), ty však byly ospravedlnitelné stresem v nastalé situaci. Nakonec výborně provedli nouzové přistání – vzhledem k tomu, že letadlo „sedlo“ na poslední chvíli a v těsné blízkosti vesnice, mohla celá situace dopadnout mnohem hůře nejen pro posádku, ale také pro obyvatele vesnice.







Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.