Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Velký úklid pokračuje. Co se má dít ve Fukušimě v roce 2015

aktualizováno 
Ke konci týdne před Štědrým dnem se podařilo vyvézt poslední palivo z bazénu s vyhořelým palivem čtvrtého bloku elektrárny Fukušima I. Skončil tak první krok k likvidaci zničené elektrárny. Je tak dobrá příležitost se podívat, v jakém stavu jsou práce na řešení následků havárie na začátku roku 2015.

Japonský ministr pro ekonomiku, obchod a průmysl při návštěvě u bazénu čtvrtého bloku těsně před vyvezením posledních palivových souborů v druhé polovině 2014 | foto: TEPCO

Předvánoční úklid v japonské Fukušimě nebyl jen čistě formální záležitostí. Před svátky se podařilo ukončit vyklízení vyhořelého paliva z prvního bazénu ve zničených blocích Fukušimy I, které je důležitou první etapou likvidace následků havárie. Zvlášť významné je, že se jedná o bazén na čtvrtém bloku. Zde byl v době havárie reaktor prázdný a všechny palivové soubory z něj byly před havárií čerstvě umístěny v bazénu .

V něm tak bylo celkově 1 533 palivových souborů, z nich 550 bylo vytaženo těsně před havárií z reaktoru a 202 bylo nepoužitých, připravených pro výměnu paliva. Do budovy tohoto bloku se dostal vodík společným ventilačním systémem ze třetího bloku a i zde byla horní část reaktorové budovy zničena výbuchem vodíku. Její trosky popadaly do okolí bazénu i do něj, včetně zničeného zařízení pro manipulaci s palivovými soubory.

Bylo tak potřeba odstranit zničené konstrukce horní části budovy a vyčistit bazén i jeho okolí od popadaných trosek. Pak byla postavena nová horní část budovy, která je vzduchotěsná a s filtrovanou ventilací. Do ní se instalovaly jeřáby a zavážecí stroj, které umožnily manipulaci s palivovými soubory a kontejnery. K převozu se využívaly kontejnery, které pojmou 22 palivových souborů. Kontejner se spustil do bazénu a zavážecí stroj do něj pod vodou přemístil zmíněný počet palivových souborů. Kontejner se pak vyzvedl a umístil na transportér, který jej dopravil do společného bazénu.

První transport se uskutečnil 18. listopadu 2013 s nepoužitými palivovými soubory, druhý už byl s použitými. Přeprava pak probíhala více než rok. Poslední použité palivové soubory byly přepraveny 5. listopadu 2014. Pozice ve společném bazénu byly z velké části zaplněny a přemístění nejstarších palivových souborů z něj do suchého úložiště se zdrželo. Většina zbývajících nepoužitých palivových souborů byla přepravena do bazénu šestého bloku, který zůstal po zemětřesení a cunami nepoškozen. O víkendu před Vánocemi tak byl bazén úplně vyklizen. Čtvrtý blok je tak nyní úplně bez paliva. Lze tak postupně přikročit k jeho úplné likvidaci. S tou už však nebude potřeba spěchat, protože blok nyní nepředstavuje riziko pro své okolí.

Dalším blokem, u něhož se vyklízení bazénu připravuje, je třetí. Ten byl ještě více poničen výbuchem vodíku a navíc zde došlo k poškození aktivní zóny reaktoru. Kontaminace je tak zde daleko větší. Zatím se podařilo odstranit zničenou horní část budovy a vyčistit patro s bazénem. Vytahala se také většina odpadu popadaného do bazénu, vyčistila voda v něm a zkontroloval stav palivových souborů. Začala se také stavět nová horní část budovy, do které se umístí zavážecí stroj a jeřáby pro manipulaci s kontejnery a palivovými soubory. V tomto případě se využijí menší kontejnery, do kterých se dá umístit sedm palivových souborů. Projekt budovy i vybavení je připraven. Než se však realizuje, musí se dokončit intenzivní dekontaminace a budování stínění, které sníží radiaci tak, že podmínky umožní dlouhodobou práci lidí pří manipulaci s palivovými soubory. Vyklízení 566 palivových souborů by mělo být zahájeno v roce 2015, i když není jisté, jak bude začátek jeho realizace ovlivněn snižováním zamoření patra s bazénem.

Druhý blok nebyl zničen výbuchem vodíku, takže má patro s bazénem i jeřáby se zavážecím strojem v pořádku. To potvrdily i roboty, které toto patro prozkoumaly. Vše je jen velmi silně kontaminováno. Nyní se hledají cesty, jak provést pomocí robotů dekontaminaci tak, aby zde mohli začít pracovat lidé. Pokud by se dostatečně efektivní metody dekontaminace nenašly, horní část bloku by se i s jeřáby a zavážecím strojem odstranila a postavila by se znovu, podobně jako u bloků tři a čtyři. Jakou cestu bude nutné zvolit, by se mělo rozhodnout právě v roce 2015. Předpokládá se, že vyklízení 615 palivových souborů bude zahájeno v roce 2017.

Zbytky horní části zničené budovy prvního reaktoru po průzkumu, který se uskutečnil po odebrání části střechy provizorního krytu.

Zbytky horní části zničené budovy prvního reaktoru po průzkumu, který se uskutečnil po odebrání části střechy provizorního krytu.

U prvního bloku se v roce 2011 postavil lehký přechodný kryt místo horní části budovy zničené výbuchem vodíku. To zabránilo únikům radioaktivních látek, ke kterým v té době docházelo. Od té doby se zavedlo účinné cirkulované chlazení zničeného reaktoru i bazénu s vyhořelým palivem.

Provedla se i částečná dekontaminace a fixace radioaktivního prachu postřiky z polymerů. Nyní už je tedy možnost zamoření okolí po odstranění tohoto krytu malá. Proto se plánuje kryt rozebrat a využít jeřáby a těžkou mechanizaci pro odstranění zbytků horní části budovy zničené výbuchem vodíku. Patro s bazénem by se pak vyčistilo, postavil nový kryt a instalovaly jeřáby a zavážecí stroj. Před koncem roku se zkušebně odebraly dva segmenty ze šesti, které tvoří střechu přechodného krytu. Testovalo se, zda tyto operace nezhorší radiační situaci v okolí. Pečlivá měření prokázala, že vše zůstalo v pořádku. Oba segmenty se pak vrátily zpět na své místo. V březnu 2015 by mělo začít rozebírání celého krytu a odstraňování zbytků konstrukcí původní budovy. K vyvezení 392 palivových souborů by mělo dojít v roce 2017.

Trable s vodou

Podařilo se i několik průlomů v řešení nárůstu množství kontaminované vody, která se hromadí v zvyšujícím se počtu nádrží. Tato voda pochází ze tří zdrojů. Hodně vody přinesla tsunami, a ta se v průběhu havárie kontaminovala. Druhým zdrojem bylo havarijní chlazení v prvních týdnech, dokud se nepodařilo zajistit cirkulované chlazení bazénů a zničených aktivních zón reaktorů. Voda z těchto dvou zdrojů už nepřibývá. Nyní se významným zdrojem stala podzemní voda, která se dostává i do silně kontaminovaných částí elektrárny. Podrobně se o tom již v Technetu psalo.

Prvním důležitým krokem bylo zahájení odčerpávání z dvanácti studní nad areálem elektrárny. Kontaminace je stejná jako u libovolné vody, která teče do moře v daném regionu. Po dohodě se zástupci rybářů je možné tuto odčerpávanou vodou po kontrole a zjištění, že splňuje hygienické limity, vypouštět do moře. Přítok podzemní vody do kontaminovaných částí elektrárny by se mohl snížit ze čtyři sta tun za den na pouhých sto. Dalším opatřením k zabránění pronikání spodní vody do zamořených částí areálu i opačným směrem je budování stěny ze zmrazené zeminy okolo reaktorových budov zničených bloků. Tato metoda se testovala také v kanálech v suterénních prostorách, kde ještě zbývala nahromaděná radioaktivní voda. Tam se tato metoda ne úplně osvědčila a muselo se přistoupit i k využití speciálního cementu, který ucpal netěsnosti. Bude tak možné vodu s podzemních prostor úplně odčerpat a vyčistit ji.

Ještě důležitějším pokrokem byl přechod zařízení ALPS od zkušebního k normálnímu provozu. Toto zařízení dokáže kontaminovanou vodu, která je očištěna od radioaktivního cesia, zbavit téměř všech ostatních radionuklidů. Odstraňování probíhá chemickými metodami, takže jediným radionuklidem, který zůstane, je tritium. Tedy těžký izotop vodíku se dvěma neutrony. Tritium je však součástí přirozeného pozadí, vzniká totiž interakcí kosmického záření s jádry atomů v atmosféře. Pokud tedy při jeho vypouštění do životního prostředí nedochází k navýšení tohoto přirozeného pozadí, nepředstavuje nebezpečí. V závěru roku se do zkušebního provozu uvedlo druhé zařízení ALPS a pracuje se na zařízení třetím. Dohromady by měla být schopna vyčistit zhruba 2000 tun vody za den. To by mělo umožnit vyčistit všechnu nahromaděnou kontaminovanou vodu, které je zhruba 340 000 tun a většinou je vyčištěna od cesia, do konce roku 2015. Pokud se podaří dosáhnout dohody s rybáři, že bude možné vodu, která po vyčištění splní hygienické limity, pouštět do moře, dosáhne se úplné vyřešení situace s radioaktivní vodou. Ta je v současnosti největší výzvou.

Zároveň se však připravuje dostatek spolehlivých nádrží, aby jich i v případě zdržení byla dostatečná rezerva. A to i v situaci, kdy odčerpávání podzemní vody nebude tak efektivní, jak se předpokládalo, nebo spouštění dalších systémů ALPS nepůjde podle plánovaného rozvrhu. Případně, když se protáhne jednání s rybáři. V každém případě jsou dobré předpoklady, že by se úplného řešení mělo dosáhnout v následujících dvou letech.

Co s reaktory?

Hlavně průzkum pomocí robotů zlepšuje znalosti o stupni poškození kontejnmentů jednotlivých zničených bloků. Našly se některé netěsnosti, kterými se dostává voda z kontejnmentů do suterénů budov. Postupně je třeba najít všechny a poškození pak spravit. Po zajištění úplné vodotěsnosti kontejnmentu se předpokládá jejich vyplnění vodou, která odstíní radiaci. Pak bude možné přistoupit k odstraňování zničených aktivních zón reaktorů.

Využijí se zkušenosti z likvidace zničené aktivní zóny reaktoru v elektrárně Three Mile Island, i když ve Fukušimě budou podmínky náročnější. Začátek těchto prací nebude dříve než v roce 2020. Ovšem reálné datum závisí na tom, kdy se podaří podrobně prozkoumat kontejnmenty a zjistit i přesnou situaci uvnitř nich a hlavně stav poškozených aktivních zón. Klíčová bude informace, zda a kolik roztaveného paliva se dostalo z tlakové nádoby do kontejnmentu. Pro časový rozvrh bude důležitý postup dekontaminace všech částí uvnitř reaktorových budov. Je nutné, aby se do prací uvnitř k robotům stále více připojovali lidé.

Náročnější bude likvidace v případě, že nebude možné naplnit některý z kontejnmentů vodou. V každém případě je však likvidace zničených aktivních zón dlouhodobou záležitostí na několik desetiletí. Pokud se však podaří odvézt palivové soubory z bazénů, vyřešit situaci s kontaminovanou vodou a vyčistit a dekontaminovat prostory uvnitř budov, nebude potřeba spěchat. Kontejnmenty se zničenými aktivními zónami nebudou představovat žádné riziko.

Manipulace s komponenty střechy provizorního krytu prvního bloku

Manipulace s komponenty střechy provizorního krytu prvního bloku

V zóně

V zakázané a dodatečně evakuované zóně leží úplně nebo částečně jedenáct samosprávných celků. V srpnu 2013 se u všech dokončilo rozdělení jejich území podle stupně zamoření do tří kategorií. Území s nejnižší úrovní zamoření, které vede k roční efektivní dávce pod 20 mSv, se připravují k úplnému odvolání zákazů. Kromě dekontaminace, která by měla postupně snížit roční efektivní dávku na hodnotu 1 mSv, jsou zde práce soustředěny na rekonstrukci oblasti. Obyvatelé sem mohou jezdit a pracovat, jen zde nesmí zůstávat přes noc. Je třeba zdůraznit, že hodnoty roční efektivní dávky do 20 mSv jsou běžné u přirozeného pozadí v řadě míst na Zemi a nevedou podle všech relevantních studií k žádnému pozorovatelnému zvýšení zdravotního rizika.

Co je sievert?

Sievert je SI jednotka efektivní dávky. To je fyzikální veličina, která popisuje biologický účinek záření. Vychází z energie, kterou záření uvolnilo v organismu na jednotku hmotnosti. To je dáno intenzitou a energií částic záření, což můžeme změřit. Ovšem každý typ záření má jiné biologické účinky a také každá tkáň či orgán jsou na různé záření jinak citlivé. A to je třeba započítat. Proto musíme při určování efektivní dávky v sievertech vědět, o jaké záření šlo a změřené informace o intenzitě záření přepočítat na jeho biologické účinky. Jednorázové ozáření v řádu jednotek sievertů vede k nemoci z ozáření a dávky přes 5 Sv už bývají většinou smrtelné. Pokud se však rozloží do delšího časového období, nevedou k nemoci z ozáření i efektivní dávky okolo 2Sv. Ty by měli obdržet třeba kosmonauté při letu na Mars. Ovšem při havárii ve Fukušimě nikdo z pracovníků v elektrárně tak velkou dávku neobdržel a nemoc z ozáření se tam nevyskytla.

Pokud efektivní dávka nepřekračuje hodnotu jednoho sievertu, tak se neprojeví nemoc z ozáření. Může se však zvýšit pravděpodobnost výskytu hlavně rakoviny. Nárůst pravděpodobnosti je úměrný obdržené efektivní dávce. Je však třeba zdůraznit, že radioaktivita je přirozenou složkou přírodního prostředí. Přírodní pozadí může být velmi různé. Třeba u nás je roční hodnota dávky z něj 2,5 mSv, ale v některých místech Finska překračuje 10 mSv a v některých částech světa je i u hodnot přes 20 mSv. A u obyvatele, kteří zde žijí, není žádné zvýšení výskytu chorob z těchto důvodů pozorováno. Podrobněji o efektivních dávkách, které dostali lidé ve Fukušimě a možných zdravotních dopadech najdete zde.

Na územích s kontaminací, která vede k roční efektivní dávce mezi 20 mSv a 50 mSv, probíhají intenzivní dekontaminační práce, které by je měly přesunout do nejnižší kategorie. Také sem mohou obyvatelé jezdit, a podílet se na dekontaminaci a rekonstrukci oblasti. Musí však dodržovat některá bezpečnostní opatření a také zde nemohou zůstávat přes noc. Oblasti třetí kategorie jsou nejvíce zamořené. Trvalý pobyt zde by mohl vést k roční efektivní dávce vyšší než 50 mSv. Efektivní metody dekontaminace, které by i zde snížily aktivitu na akceptovatelné hodnoty, se teprve zkoušejí. Důležitou podmínkou zahájení dekontaminace těchto silně zamořených oblastí je vybudování přechodných úložišť pro radioaktivní odpad, který se nashromáždí. Jednání s představiteli silně zasažených měst Futaba a Okuma, které přiléhají k elektrárně, i majiteli potřebných pozemků byla velmi náročná. Blíží se však k úspěšnému závěru a v roce 2015 by se měla příslušná úložiště vybudovat.

V roce 2014 se zrušila veškerá omezení u dvou ze zmíněných jedenácti samosprávných celků. Jednalo se o zasaženou čtvrť města Tamura (v srpnu) a část vesnice Kawauchi (říjen). Tím začalo zmenšování zakázané oblasti, i když se jedná zatím o malou část evakuovaných obyvatel. V roce 2015 by se měla zrušit veškerá omezení v oblastech první kategorie nejdříve u měst Naraha a Minamisoma. A postupně se v letech 2015 až 2017 vrátí k normálu všechna území první a druhé kategorie. Uzavřené zůstanou pouze silně kontaminované oblasti. Pomalejší otevírání a návrat obyvatel není ani tolik způsoben kontaminací, ale nutností před otevřením provést rekonstrukci, obnovit infrastrukturu a zajistit pracovní místa. Ukazuje se, že jedním z hlavních důvodů, že se nevracejí mladí lidé, je právě nedostatek pracovních příležitostí.

Z toho důvodu je velice důležitá obnova infrastruktury a místních pracovních odvětví. Na podzim roku 2014 byla pro veřejnost otevřena národní silnice číslo 6, která propojuje severní a jižní oblasti přes zakázanou zónu okolo zničené elektrárny. Stejně tak se otevřely dva úseky Jobánské dálnice, která vede ve Fukušimě paralelně s ní. Tyto nové úseky měly být hotové už v roce 2011, ale tsunami a následná havárie dokončení zdržely. Zrychlilo se tak spojení a tím i efektivita rekonstrukčních prací. Na hlavních křižovatkách těchto úseků se plánuje výstavba průmyslových zón a technologických parků zaměřených na robotiku i technologie dekontaminace a likvidace zničených jaderných bloků. Dalšími obory, které budou preferovány, jsou obnovitelné zdroje energie a další špičkové technologie. Zároveň se také otevřely úseky Jobánské železnice, které končí v dosud uzavřených částech měst Naraha, Tomioka z jihu a Namie ze severu. Umožnila se tak veřejná doprava pro obyvatelé, kteří se podílejí na dekontaminaci a rekonstrukci svých obydlí. V dosud uzavřených oblastech se otevírají lékařské ordinace, obchody a vrací se sem úřady.

V několika částech nedávno otevřených oblastí ve městech Hirono, Minamisoma, Tamura, Naraha a vesnicích Tamura a Iitate se obnovilo pěstování rýže. Ta se po důkladné kontrole a s příslušnými certifikáty dostává ke svým zákazníkům nejen ve Fukušimě, ale například i v Tokiu. Obnovuje se i pěstování další zeleniny a ovoce. To je velice důležité pro návrat obyvatelstva, protože jsou zde farmářské rody, které na dané půdě hospodaří už mnoho generací. Zkušební pěstování, jehož produkty ovšem nejsou posílány na trh, probíhalo už i v silně zamořených oblastech. Ukázalo se, že i zde existují postupy, které zajistí, že výsledná produkce splňuje všechny hygienické limity.

Dalším důležitým krokem k návratu tradičních odvětví bylo obnovení rybolovu. Zatím sice existují některá omezení na druhy ryb i místa, kde lze lovit, ovšem intenzita rybolovu se postupně zvyšuje. Všechny produkty jsou však před dodávkou na trh pečlivě kontrolovány.

Jak už bylo zmíněno, do slaběji zamořených území by se měly obyvatelé natrvalo vrátit mezi léty 2014 až 2017. Po prvních kolech dekontaminace v různých typech krajiny a testech v silně zasažených oblastech je lepší představa o možnostech a práci, kterou je třeba udělat. Zástupci nejsilněji zasažených měst Namie, Okuma a Futaba tak předpokládají, že i zde by měla dekontaminace a rekonstrukce umožnit trvalý návrat do roku 2021, tedy do deseti let od havárie.

Jádro a budoucnost

Na základě zkušeností z analýzy příčin havárie ve Fukušimě I vytvořilo Japonsko nový úřad pro jadernou bezpečnost NRA. Ten vypracoval nová bezpečnostní pravidla, která musí splnit každé jaderné zařízení před svým zprovozněním. Hlavní podmínky se týkají odolnosti proti zemětřesení a tsunami. A také prostředků řešení celkového výpadku elektřiny v areálu.

Po dokončení nových bezpečnostních pravidel mohli od července 2013 provozovatelé zasílat k posouzení žádosti o zahájení provozování svých bloků, které po úpravách splňovaly požadovaná kritéria. Mezi prvními byly dva bloky (první a druhý) elektrárny Sendai. Jejich žádosti byly po dlouhém posuzování a vyjasňování, kterého se zúčastnila i veřejnost, schváleny. Poté se k nim vyjádřili představitelé měst a prefektury, kde se jaderná elektrárna nachází. Ti s obnovením provozu také souhlasili. Dva bloky v Sendai tak mají otevřenou cestu k opětnému spuštění. Musí však ještě splnit některé formality, takže je jasné, že nezahájí provoz před březnem 2015. Jako druhá byla úřadem NRA schválena žádost provozovatele třetího a čtvrtého bloku elektrárny Takahama. Zde je ještě třeba posoudit výhrady veřejnosti a získat schválení představitelů prefektury a měst, kde se elektrárna nachází. Měla by to tak být druhá elektrárna, která obnoví provoz. V současné době jsou podány žádosti na provozování 21 bloků ze 48, které Japonsko má. Mezi nimi jsou i bloky v elektrárnách Tokai a Onagawa, které byly také zasaženy tsunami v roce 2011. Přidal se i teprve dokončovaný blok elektrárny Ohma. Je otázka, kolik dalších nakonec provozovatelé pro podání žádosti připraví. Opatření pro nutná zvýšení bezpečnosti jsou totiž ekonomicky náročná, a čím starší blok, tím je jich potřeba více. Už teď je nejspíše jasné, že u pěti nejstarších bloků, které jsou zároveň i relativně malé, se rekonstrukce a zvýšení bezpečnosti ekonomicky nevyplatí. Jedná se o bloky, které jsou již zhruba 40 let staré. V první polovině roku 2015 je nejspíše provozovatelé oficiálně odepíší a začnou připravovat k likvidaci.

Vzhledem k postoji veřejnosti musí japonská vláda přistupovat k obnově provozování jaderné energetiky velice opatrně. Nejen podle mého názoru se však udržení ekonomické a životní úrovně v Japonsku bez ní neobejde. Japonsko je na ostrovech a nemůže fluktuující obnovitelné zdroje vyrovnávat exportem nebo importem elektřiny. Zároveň všechny fosilní zdroje dováží. Po odstavení jaderných zdrojů tak extrémně narostl deficit zahraniční obchodní bilance. Ten je dán i tím, že japonská ekonomika je založena na průmyslu a exportu. Jeho konkurenceschopnost velmi silně závisí také na ceně elektřiny a ta nyní značně narostla. Dopady odstavení jaderných bloků jsou tak dost dramatické, i když částečně je snižuje současný pokles cen fosilních paliv, který ve světě pozorujeme. Zatímco v roce 2010 mělo Japonsko přebytek obchodní bilance 65 miliard dolarů, tak v roce 2011 mělo deficit 25 miliard dolarů, v roce 2012 už deficit 68 miliard dolarů a v roce 2013 pak dokonce 112 miliard dolarů.

Růst emisí CO2 byl také dost dramatický. V roce 2010 elektroenergetika vyprodukovala zhruba 376,8 milionu tun CO2, v roce 2011 pak 439,25 milionu tun a v roce 2012 už 486,2 milionu tun CO2. Přičemž produkce elektřiny zároveň poklesla mezi léty 2010 a 2012 o 8 %, z 996 TWh na 916 TWh, většinou ne vždy dobrovolnými a někdy dost drastickými úspornými opatřeními, které se pochopitelně projevily i v již zmiňované exportní schopnosti japonských firem. Japonsko tak muselo opustit všechny své aspirace na snižování emisí, které byly dominantně postaveny na využívání jádra v elektroenergetice.

Jak bude vypadat budoucí energetická koncepce Japonska, je stále velmi otevřenou otázkou. Závisí to do značné míry na tom, jak dokážou politici veřejnosti vysvětlit realitu a jak budou schopni prosadit nepopulární kroky v situaci, kdy všude hraje prim populismus. V každém případě bude podíl jádra daleko nižší, než se předpokládalo. Japonsko původně plánovalo vyrábět v jaderných elektrárnách okolo 50 % elektřiny. Bude velice zajímavé v následujících desetiletích sledovat dopady různých energetických koncepcí Japonska a Jižní Koreje. Jedná se o podobně proexportně založené průmyslové státy, které jsou chudé na suroviny. Zatímco Jižní Korea zůstává u energetické koncepce s vysokým podílem jádra, Japonsko bude mít podíl jádra nízký.

Závěr

Vyvezení vyhořelého paliva z bazénu čtvrtého bloku je první etapou likvidace zničené jaderné elektrárny Fukušima I. Ukázalo, že lze takovou operaci provést v rozumně krátkém čase. Nyní jsou tak vypracovány plány na vyvezení zbývajících tří bazénů. V roce 2014 se podařily uskutečnit i klíčové kroky k řešení problémů s radioaktivní vodou v areálu a jsou dobré předpoklady, že během následujících dvou let bude tato voda vyčištěna a pracovníci se tak vypořádají s největší současnou výzvou. Zatím matnější představy jsou o průběhu budoucí likvidace zničených aktivních zón, i když i zde se díky intenzivní práci robotů daří získávat potřebné informace o stavu kontejnmentů.

Poměrně jasná představa začíná být o časovém rozvrhu návratu obyvatel do zasažených oblastí. U prvních dvou samosprávných celků z jedenácti, které úplně nebo částečně leží v zakázané oblasti, byla zrušena veškerá omezení a začalo se zmenšování zakázané zóny. V následujících dvou letech by mělo dojít ke zrušení všech omezení u velké části z nich. Přispěje k tomu i otevření komunikací a obnova infrastruktury, ke kterému dochází. Také návrat tradičního zemědělství a rybolovu i zavedení nových špičkových technologických oborů. Podle současných předpokladů by se do roku 2021 měla zpřístupnit i nejsilněji zasažená území měst Futaba a Okuma. Pochopitelně se mohou objevit ještě zádrhele a zdržení. Přesto je však základní linie jasná, a hlavně se prokázalo, že je cesta k dekontaminaci a rekonstrukci území v rozumné době možná.

Průběh havárie a snahy o likvidaci jejich následků jsem se během téměř čtyř let, které od havárie uplynuly, snažil podrobně sledovat. Na základě získaných informací jsem se snažil o nich informovat v cyklu článků na serveru Osel (poslední je zde). Hlavně v minulém roce vyšla řada knih a studií, které se této tématice věnovaly. Zabývaly se průběhem havárie, dopady jeho analýzy na bezpečnost jaderných elektráren, studiem možných zdravotních dopadů a postupu při likvidaci následků havárie. Na základě informací získaných z široké škály různých zdrojů jsem napsal knihu, která se havárii ve Fukušimě I věnuje a snaží se ji zasadit i do širšího kontextu. Měla by vyjít v březnu 2015, v době čtyřletého výročí havárie, v nakladatelství Novela Bohemica.

Autor:
Témata: Fukušima




Subaru Forester 2,0i ACTIVE 6MT
Subaru Forester 2,0i ACTIVE 6MT

r.v. 2016, naj. 3 500 km, benzín
649 000 Kč (s DPH)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.