Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hurricane smetl Luftwaffe z anglické oblohy a zachránil Británii

aktualizováno 
Dříč bitvy o Británii a legenda Královského letectva slaví 6. listopadu narozeniny. Před 80 lety se poprvé vznesl do vzduchu letoun Hawker Hurricane.

Hawker Hurricane | foto: public domain

V první polovině 30. let byly ve Velké Británii úspěšně vyvíjeny dva typy stíhacích dolnoplošníků se zatahovacím podvozkem, které měly později modernizovat letadlový park stíhacích jednotek RAF. U firmy Hawker vznikal pod vedením šéfkonstruktéra Sydneyho Camma letoun Hurricane a u firmy Supermarine připravoval konstrukční tým Reginalda Mitchella letoun jménem Spitfire.

Sydney Camm (vlevo) na poválečné fotografii. Proti němu stojí známý zkušební (a i jiný) pilot Bill Humble.

Sydney Camm (vlevo) na poválečné fotografii. Proti němu stojí známý zkušební (a i jiný) pilot Bill Humble.

Tyto dva stroje se z konstrukčního hlediska odlišovaly. Spitfire měl celokovovou moderní konstrukci a díky elegantním tvarům dosahoval vyšších výkonů i v případě použití stejných motorů. S tím souvisí i jeho potenciál dalšího vývoje, kdy se poválečné verze vyráběly až do roku 1948.

Naproti tomu Hawker Hurricane byl jakýmsi mezistupněm mezi tehdy moderními typy stíhacích dvojplošníků první poloviny 30. let a celokovovými stroji, které v příští dekádě ovládly nebe druhé světové války. Stačí jen porovnat se strojem Hawker Fury (1931). Ostatně nový Cammův jednoplošník využíval stejných technologických postupů při stavbě trupu a ocasních ploch. Křídlo samozřejmě muselo být zcela nové, odlišné od nosných ploch dvojplošníku.

V bitvě o Británii bojovali i Čechoslováci:

A právě zastarávající příhradová konstrukce trupu se stala velkou výhodou hurricanů při bitvě o Británii. V hektickém nasazení letectva, kdy se letouny často vracely na základnu prostřílené, nebylo složité takto poškozený trup opravit v polních podmínkách. Část poškozených a následně opravených letounů se tak mohla relativně rychle opět vracet do vzduchu. Naopak spitfiry se mnohem častěji musely svážet k opravám do větších dílen s potřebným vybavením a poškozené části tam musely být vyměňovány za nové.

Hawker Hurricane Mk.I

Hurricane Mk.I byl první sériovou verzí z dlouhé řady tohoto typu. Byl to jednomístný samonosný stíhací dolnoplošník, nosná konstrukce draku byla kovová, potah smíšený. Pilotní prostor byl zakrytý a podvozek záďového typu měl hlavní nohy zatahovací. Výzbroj tvořilo osm kulometů ráže 7,7 mm. K pohonu sloužil motor Rolls-Royce Merlin II (později III) o maximálním výkonu 1030 k.

  • rozpětí: 12,19 m
  • délka: 9,58 m
  • max. vzletová hmotnost: 2 820 kg
  • hmotnost prázdného stroje: 2 150 kg
  • max. rychlost: 515 km/h
  • dostup: 10 000 m
  • dolet: 840 km

Samostatnou kapitolou je výzbroj. První verze měly osm kulometů ráže 7,7 mm v křídlech. Na dobu vzniku letounu to byla výzbroj mohutná, v době bitvy o Británii to již neplatilo. Malorážové kulomety, byť v takovém množství, mnohdy nestačily. U verze Mk.IIB bylo použito i 12 těchto kulometů, ale to nebylo řešením, kde by to takovým přístupem nakonec skončilo, si nikdo netroufal odhadovat.

Po bitvě o Británii byla vyřešena instalace čtveřice 20 mm kanonů v konfiguraci dva a dva a začalo se to používat od verze Mk.IIC.

Vznikly i „protitankové“ stroje se dvěma kanony ráže 40 mm. Na letadla používaná proti pozemním cílům se zavěšovaly pumy a neřízené rakety.

V boji

Jednodušší konstrukce hurricanu a tím pádem rychlejší vývoj prototypu a náběh sériové výroby první verze Mk.I, která se ale stejně opozdila kvůli vývojovým problémům motorů Merlin, měly za následek to, že při zahájení bitvy o Británii bylo hurricany vyzbrojeno 26 perutí. Do konce bitvy se toto číslo i díky nově vzniklým jednotkám zvýšilo na 32 perutí. Pro porovnání: v srpnu bylo vyzbrojeno spitfiry 19 perutí RAF.

Hawker Hurricane byl první stíhací letoun RAF s rychlostí vyšší než 500 km/h.

Robustní ale méně výkonný hurricane byl tedy hlavním tahounem bitvy o Británii. Svůj bojový křest si však odbyl už nad Francií, kde slovo odbyl v tomto případě samozřejmě nemá hanlivý nádech. Bojoval nejen při samotné bitvě o kontinentální západní Evropu, ale operačně létal už za tzv. podivné války.

Naopak po bitvě o Británii již svými výkony na úlohu stíhacího letounu nestačil. V této roli se ještě mohl uplatnit na méně exponovaných bojištích nebo jako palubní letoun. Legendami opředené je například jeho nasazení při obraně Malty. Nové využití se pro něj ale našlo při útocích proti pozemním cílům, takto sloužil prakticky až do konce války.

Výroba posledních verzí hurricanů byla ukončena v roce 1944 a celkem vzniklo kolem čtrnácti a půl tisíce těchto jednoduchých, ale fenomenálních strojů. Kromě Velké Británie je používala i letectva dalších států, USA nevyjímaje. A v rámci programu Lend-Lease jich bylo do SSSR dodáno 2 952 kusů.

Hurricany Mk.I byly i prvním typem ve výzbroji dvou našich prvních stíhacích perutí RAF (310. a 312.). S nimi zasáhly do bitvy o Británii. Později byly ještě přezbrojeny na Hurricany Mk.IIA a Mk.IIB, než přešly od konce roku 1941 na spitfiry (313. peruť ustavená v květnu 1941 měla spitfiry již od počátku).

Fotogalerie

Prohlédněte si komentovanou galerii tří desítek snímků hurricanů, kde jsou zmíněny některé skutečnosti z bojového nasazení a vyobrazeny i netradiční verze tohoto stroje.

Hawker Hurricane
Hawker Hurricane
Hawker Hurricane

Zobrazit fotogalerii

Příběh nočního sekáče

Na hurricanech létal a vybojoval většinu svých vítězství i nejúspěšnější český stíhač v historii - Karel Kuttelwascher. Z celkem 20 uznaných sestřelů si dva přivezl už z Francie a těch zbývajících 18 dosáhl v letech 1941 až 1942 v řadách 1. stíhací perutě RAF právě na hurricanech.

Do rodiny železničního zřízence, pana Kuttelwaschera ze Svatého Kříže u Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, se 23. září 1916 narodil syn Karel. Již od dětských let mu učarovala letadla prohánějící se po prvorepublikové obloze. Jako mladík stavěl modely letadel, to však nemohlo jeho ambice zdaleka naplnit. A tak se nechal zapsat do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově, které zdárně ukončil v roce 1937, jako jeden z nejlepších v ročníku.

Kariéru stíhače zahájil u 4. leteckého pluku ve Kbelích na našich standardních předválečných stíhačkách Avia B.534. Zakrátko byl převelen k 1. leteckému pluku. U této jednotky sloužil od května 1938, přes hektické nasazení během mobilizace a mnichovských událostí až do hořkého konce 15. března 1939. Tento zdánlivě absolutní konec byl pro něho, tak jako pro mnoho jiných, novým začátkem velkých věcí příštích.

V červnu prchá s několika kamarády, ukryt v nákladním vlaku, do Polska. Odtud se pod slibem vstupu do cizinecké legie dostal na konci července do Francie. Po tvrdém, pěchotním výcviku v legii se na naše letce usmálo štěstí a byli postupně přesouvání k přeškolovacímu leteckému výcviku.

Když Němci zahájili západní tažení, dostal se Karel Kuttelwascher konečně ke své práci. Ostré francouzské intermezzo tak prodělal u jednotky GC III/3. Zde létal na strojích Morane-Saulnier MS.406 a Dewoitine D.520. Uznány mu byly 2 sestřely, bombardér Heinkel He 111 a průzkumný Henschel Hs 126. Dva dny před kapitulací Francie odletěla jednotka do francouzského Alžírska.

Z Afriky mířily cesty československých letců zpravidla do Velké Británie. A tak se 5. srpna 1940 ocitl Kuttelwascher v přístavu Cardiff. V září, to již dávno zuřila bitva o Británii, byl přeškolen na stíhačku Hawker Hurricane a začátkem října přidělen 1. stíhací peruti RAF.

Peruť v té době měla určenou operační oblast nad severovýchodním pobřežím Anglie, takže do končící bitvy o Británii zasahovala jen okrajově. Kuttelwasher dosáhl svých největších úspěchů v následující fázi války. Peruť byla předislokována k jižnímu pobřeží a dostala se tak opět do místa dění.

Hawker Hurricane
Hawker Hurricane

Karel Kuttelwascher (vlevo). Jeden z dnes provozovaných hurricanů momentálně létá v podobě Kuttelwascherova stroje (vpravo).

Stal se mistrem v akcích "Night Intruder", které spočívaly v nočním sestřelování německých bombardérů v hloubce francouzského území. V tomto oboru a za použití stíhaček bez radaru neměl náš hrdina v RAF konkurenci. Na tyto akce létal na svém Hurricanu Mk.IIc s označením JX-E. Tento typ byl vyzbrojen čtyřmi 20 mm kanony a na dlouhé noční lety se pod křídla podvěšovaly přídavné nádrže. Na pravém motorovém krytu pod výfuky měl JX-E namalovánu kosu a napsáno "Night reaper".

U 1. perutě dosáhl celkem 18 potvrzených sestřelů a to následujícího složení: 3x stíhací Messerschmitt Bf 109 a déle už samé bombardéry, 8x Dornier Do 217, 5x Heinkel He 111 a 2x Junkers Ju 88.

Koncem roku 1942 byl z bojové činnosti vyňat a v dalších letech války pracoval ve štábních funkcích, byl aktérem propagační cesty po USA a také zalétávacím pilotem. Po válce se do vlasti ke svému štěstí natrvalo nevrátil. Před rokem 1948 zde byl párkrát na návštěvě, pak už to samozřejmě nepřipadalo v úvahu. Už za války se v Anglii oženil a měl tři děti. Zemřel ještě mlád na náhlou srdeční příhodu v roce 1959.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.