Reklama

Praha, jak ji neznáte a neuvidíte. Projeďte si místa, která už neexistují

Záznam z komentované historické vyjížďky mazací tramvají s archivářem Dopravního podniku Pavlem Fojtíkem je připraven ke spuštění. Podívejte se s námi do míst, kde byla v Praze první tramvajová trať a vozovna, kde zástavba ustoupila dopravě, i tam, kam tramvajáci jezdili jen „za trest“.

V úterý bylo v Praze na Těšnově pod mrakem a chladno. „Pojďte dovnitř, tady je teplo,“ zavolal ze dveří mazačky řidič. Je jedním ze čtyřiceti proškolených pro obsluhu mazací tramvaje - ačkoli se řídí jako každá jiná T3, obsluha kompresoru a dalšího speciálního vybavení má přece jen svá specifika.

Mazací tramvaj je rozdělena na tři části. Za řídicím pultem a sedadlem řidiče chybí přepážka, a tak jeho pracoviště volně přechází v prostor se čtyřmi sedačkami - těmi klasickými, laminátovými - odtud jsme hovořili s Pavlem Fojtíkem a odesílali fotografie do on-line reportáže.

Teprve za sedačkami je přepážka oddělující místnost s kompresorem a dalším speciálním vybavením mazačky. Následuje další přepážka, za níž je již nekrytý prostor s cisternou a kamerou SlowTV. Podrobně jsme se mazací tramvaji věnovali v tomto článku.

Fotogalerie

Stejná místa kdysi a dnes. Projeďte si Prahu v padesáti fotografiích.

Trasa po stopách historie

Cestu naplánoval a následně i celou okomentoval vedoucí archivu Dopravního podniku hl. města Prahy Pavel Fojtík.

Začátek přímého přenosu se poněkud zdržel poté, co cestou na naši schůzku odešla do křemíkového nebe kamera, která vám přináší denně na SlowTV záběry z cest mazací tramvaje.

Ze smyčky na Těšnově tak s půlhodinovým zpožděním vyjela tramvaj číslo 5572 nejen za svou mazací prací, ale také na pomyslnou cestu do minulosti. A vy jste mohli vyrazit s námi.

Při výjezdu ze smyčky Pavel Fojtík připomněl, že v této oblasti stávala od 19. století krásná budova vlakového nádraží Praha-Těšnov, která zanikla až v 70. letech 20. století.

Uvědomili jsme si tak, o kolik je mnohde náš pohled jiný, než jaký měli cestující před více než sto lety nebo někdy i jen před několika desítkami let. Některá místa by tak návštěvníci z minulosti již jen těžko poznali, jiná se za desítky let příliš nezměnila - o čemž se můžete přesvědčit ve fotogalerii, kde porovnáváme historické fotografie se současností.

První elektrická trať

Vraťme se však na trať. Ještě před Negrelliho viaduktem kdysi stávala budova karlínské plynárny. „Měla na starosti osvětlení v tehdejší Praze. Začala fungovat 15. září 1847. Letos to bude 170 let,“ komentoval začátek cesty Pavel Fojtík.

Pak už mazačka projíždí Karlínem. „Historický Karlín stál téměř u všech počátků veřejné dopravy v Praze,“ řekl odborník z Dopravního podniku. Právě tato trasa je nejstarší nepřetržitě provozovanou tramvajovou tratí v Praze. Jezdí se tudy totiž od 23. září 1875. „Byla to historicky první trať koněspřežné dráhy,“ připomněl Fojtík.

A to už se blížíme k dnešní zastávce Urxova a projíždíme kolem budovy bývalé karlínské vozovny. Byla to vůbec první vozovna koněspřežné dráhy, která později sloužila i elektrickým tramvajím. Dnes v ní sídlí autoservis.

Balabenka.

Tramvaj na Balabence v roce 1896.

„Projíždíme zastávkou Urxova a směrem zleva (zprava ve směru jízdy, pozn. red.) vedla druhá zajímavá trať. Byla to první trať elektrické dráhy postavená Františkem Křižíkem, 19. března to bude 121 let,“ doplňuje historické souvislosti trasy Fojtík.

Naše cesta dále vede kolem někdejší Ústřední dílny elektrických drah, tedy dnes již zbořené Rustonky. Jak to kdysi vypadalo uvnitř dílen, se můžete podívat v galerii. Pokračovali jsme přes Palmovku, kde kdysi bylo i dnes jen těžko představitelné křížení s železniční tratí, až k vozovně Nový Hloubětín. Ta je sice nejmladší vozovnou v Praze, přesto ji brzy čeká rekonstrukce.

Dále jsme se stočili zpět k centru a pokračovali Poděbradskou kolem sídliště Nová Harfa, na jehož místě dříve stávala spalovna odpadu. Mimochodem, pro svoz odpadu se kdysi používaly i tramvajové vozy. S nárůstem počtu linek a zkrácení intervalů se s touto praxí muselo přestat - popelářské tramvaje by zdržovaly.

Dále jsme projeli po Českomoravské například kolem místa, kde stávala vysočanská měnírna, která pomáhala tramvajovou trať napájet. Později zde bylo kulturní centrum Trafačka, nyní po demolici jen opuštěné rumiště.

Skrze Libeň jsme dojeli do Holešovic, kde se ulice změnily k nepoznání. A to zejména v okolí stanice metra Nádraží Holešovice - například hustá činžovní zástavba v ulicích Plynární a Na Zátorách prakticky zmizela.

Holešovická elektrárna ...
Nývlt Václav: online #6482

Holešovická elektrárna, dřívější energetické srdce Prahy, stojí částečně dodnes. Byť schovaná za další zástavbou.

Krátká přestávka na obratišti ve Stromovce znamenala především vzpomínání na vozovnu Královská Obora, která tu kdysi stávala. Dnes se zde nachází jen smyčka dvou tramvajových linek a přímo v místě vozovny restaurace.

Do cíle naší trasy, kterým byla vozovna Střešovice, jsme dojeli přes Letnou a Hradčanskou. Hradčanská je přitom dalším příkladem místa, které přišlo o původní zástavbu bez náhrady. Mezi tratí vlaku na nádraží Praha-Dejvice a tramvajovou tratí stával totiž pás činžovních domů. Na jejich místě je dnes vozovka, zastávky autobusů a vstupy do metra.

Ve Střešovicích bychom bývali mohli pokračovat prohlídkou historických tramvají, trolejbusů a autobusů v Muzeu městské hromadné dopravy, ale na to již nezbyl čas.

Pokud jste nás nestihli sledovat naživo, nebo si trasu jen chcete připomenout, můžete si celých 79 minut projet v kompletním záznamu přiloženém v úvodu článku.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

25 příspěvků v diskusi

Další z rubriky Reportáže

Reklama