Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Homeopatika: jen cukr, ani molekula účinné látky. Jsou lepší než placebo?

aktualizováno 
Legitimní léčebný postup, alternativní medicína, placebo nebo matení zákazníků? Homeopatie patří mezi nejznámější a nejdiskutovanější oblasti alternativní medicíny. Má dlouhou tradici a mnoho příznivců. A to navzdory mylným principům i empirickým dokladům, že jde převážně o cukr s placebo efektem.

Homeopatické přípravky často neobsahují žádné aktivní látky. Jde o léky, nebo o placebo? (ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Oscillococcinum - nejznámější homeopatické pilulky

Oscillococcinum - nejznámější homeopatické pilulky

Homeopatický přípravek Oscillococcinum, známý též jako Oscillo, se ve Francii prodává už přes 65 let. Vznikl původně jako (neúčinný) lék na vše od revmatu až po rakovinu. Dnes má Oscillococcinum pomáhat proti chřipce. Vyrábí se z vody, ve které je rozmíchána část kachních vnitřností (játra a srdce).

Není ovšem třeba se ošklíbat. Při speciálním ředění poměrem "200C" připadá teoreticky na jednu molekulu z kachních jater 10400 molekul vody. To je mnohem, mnohem více, než je atomů ve známém vesmíru. Jinými slovy: Oscillococcinum patří mezi nejprodávanější léky v USA i v Evropě, ale za celou dobu, co se prodává, ještě žádný z pacientů nedostal nic jiného než cukr, který je v tomto případě použit jako "inertní médium".

Lékem bez testu?

Podle návrhu nového zákona by se mohla homeopatika v Česku dočkat "zrovnoprávnění" s léky, ale přitom by nemusela dokazovat účinnost.

To ostatně připouští i příbalový leták, který jako "aktivní přísadu" uvádí Anas Barbariae Hepatis et Cordis Extractum (extrakt z kachního srdce a jater) v množství 1×10−400 gramu. Účinnost tohoto přípravku proti chřipce navíc nebyla nikdy potvrzena. Pohybuje se na úrovni placeba, za které je ostatně tento lék často označován.

Nulová účinná látka a tzv. paměť vody, důkazy chybí

Moderní homeopati jsou si těchto pro ně nepříznivých propočtů dobře vědomi. Argumentují tím, že "při zachování žádoucích postupů potencování substancí může dojít k přenosu informace díky tzv. paměti vody či otisku". Tento přenos je údajně zajištěn speciálním ředěním (potencováním). Tradičně se mělo se skleněnou ředící nádobkou třicetkrát uhodit o desku potaženou koňskou kůží.

Zastánci homeopatie v posledních padesáti letech, kdy se tato disciplína dočkala neobyčejné popularity, neargumentují tím, že vědí, jak homeopatie funguje. Naopak poukazují na to, že vědecká medicína neprokázala, že homeopatie nefunguje.

"A v tom je problém. Zastánci homeopatie si ze záhadného důvodu myslí, že jejich pilulky jsou jaksi zvláštní a nejdou otestovat standardními lékařskými experimenty," diví se Ben Goldacre, britský lékař a novinář. První lékařská studie byla podle něj zaznamenána už v Bibli, a od starozákonních časů až dosud nemáme lepší způsob, jak posoudit účinnost léků, než je kontrolovaný lékařský experiment. Tato neochota podrobit se nezávislému testování podle něj napovídá tomu, že jde v případě homeopatie pouze o placebo efekt.

Homeopaté se brání, že tzv. dvojitě zaslepená zkouška účinnosti homeopatických přípravků není možná (tedy zkouška připravená tak, aby ani z účastníků, včetně lékařů v ní nevěděl, zda podává či dostává lék nebo placebo). "Už jen proto, že v homeopatii platí základní pravidlo, že se léčí člověk, nikoli nemoc," reagoval na náš dotaz Jan Matyáš, profesionální homeopat a vystudovaný chemik. "Homeopat vybírá vhodný lék na základě více symptomů než jen nemocné části těla, jako jsou na fyzické úrovni vztah k teplu, strany potíží, preferované chutě, na mentální úrovni třeba strachy nebo záliby. (...) A i když nebude homeopatie vědecky ověřenou metodou léčby, není to důvod pro její omezení. Nežijeme ve státě, kde vládne vědecká diktatura," dodal Matyáš.

Stručná historie homeopatie

Homeopatie patří k nejoblíbenějším disciplínám tzv. alternativní medicíny. Vychází z pravidla "léčení podobného podobným" a principu velmi malých dávek látek, které u zdravého člověka způsobují podobné symptomy, kterými trpí nemocný.

Počátky homeopatie se datují do roku 1810, kdy německý lékař Samuel Hahnemann formuloval v knize Organon der rationellen Heilkunde základní principy nové léčby. Inspiroval se některými tradicemi starého Řecka, evropskou alchymií a především vlastními experimenty, které odvážně prováděl sám na sobě.

S pokusy začal už koncem 18. století. "V době, kdy hlavní proud lékařské profese zastával praktiky jako pouštění žilou (...), patřila homeopatie k těm rozumnějším metodám," všímá si Goldacre.

Hahnemann se rozhodl, že pokud najde látku, která způsobuje symptomy podobné symptomům nemoci, pak velmi malá dávka této látky bude proti této nemoci fungovat jako lék. Přišel také s nejabsurdněji znějícím pravidlem homeopatie: "Čím více látku zředíte, tím je výsledný lék účinnější."

Látky se navíc musí ředit speciálně, takzvaným potencováním: účinná látka se přidá do rozpouštědla a speciálním způsobem, konkrétně rázným proklepáním o koňskou houni, se promíchá. Poté se část směsi vezme a celý proces se opakuje. Potencování probíhá v různých poměrech. Jako D60 se například označuje šedesátkrát opakované ředění v poměru 1:10 (tedy výsledný obsah účinné látky je 1:1060).

Samuel Hahnemann (1755 - 1843)

Samuel Hahnemann, německý lékař a autor homeopatické léčby (1755 - 1843)

Výroba homeopatických směsí probíhá speciálním ředěním, tzv. potencováním

Výroba homeopatických směsí probíhá speciálním ředěním, tzv. potencováním.

V první polovině 19. století se homeopatie dočkala velkého rozmachu. Hahnemannovi se povedlo podáváním minimálních dávek vyléčit 182 ze 183 pacientů s tyfem, což mu získalo velké uznání.

Věhlas homeopatie postupně až do konce 19. století v Evropě upadal, i díky lékařům jako Thomayer a Purkyně."Vždy když homeopatie dosáhla nějakého vrcholu, došlo vzápětí k úpadku. Proč? Protože se ukázalo, že homeopatická léčba byla neúspěšná," připomíná profesor Jiří Heřt, český lékař a člen českého klubu skeptiků Sisyfos. "Například v Německu měl Hahnemann tak velký úspěch při léčení epidemie, protože nešlo o tyfus, ale o skvrnivku (...). Dva roky po Hahnemannově smrti vypukla v Německu nová obrovská epidemie a přes všechny pokusy o homeopatickou léčbu zahubila 50 tisíc lidí."

Nový dech nabrala homeopatie v druhé polovině 20. století, a spolu s ostatními metodami, řazenými mezi tzv. alternativní medicínu, si začala získávat masovější popularitu. Podle Goldacra i Heřta je však nutné za problém považovat fakt, že homeopatie se tváří jako vědecká disciplína, jsou jí věnovány fakulty i kliniky, ale přitom ignoruje standardní léčbu založenou na vědeckých poznatcích (lege artis).

Vědecké studie: homeopatika účinkují jen jako placebo

Co je placebo efekt?

Stav pacienta se často zlepší jen na základě jeho přesvědčení, že je léčen.

Tento tzv. placebo efekt je známý už od 18. století a je dobře zdokumentován. Jde o jakékoli použití prostředku navrženého pro to, aby "potěšil pacienta", místo aby jej léčil. Placebo může mít různou formu, nejčastěji se používá solná injekce nebo cukrová pilulka bez účinných látek. Účinek placeba stoupá např. tehdy, když pacient věří v účinnost léku, autoritě lékaře, který mu látku podá, nebo udávané ceně podávaného léku.

Placebo efekt ukazuje na velký význam psychiky pacienta v procesu léčení. Je také zajímavé, že silnější dávky placeba jsou účinnější, nebo že barva placebo pilulky ovlivní její účinnost. Úmyslné předepisování placeba je ovšem (vyjma kontrolované experimenty) považováno za eticky problematické.

V žádném případě není pravda, že by neproběhly studie, které by měřily účinnost homeopatických přípravků. Jsou jich doslova stovky. Problém spočívá v tom, že když přijde na homeopatii, je řada výzkumných týmů více či méně zaujatá.

Ostatně není divu. Pokud by totiž homeopaté připustili, že prodejné homeopatické pilulky fungují pouze jako placebo, okamžitě by tuto funkčnost omezili. Placebo funguje především tam, kde pacient věří, že dostává účinný lék. Jelikož homeopatií se zabývají i silné a vlivné laboratoře a farmaceutické společnosti, jsou podle Goldacra některé prováděné studie přinejmenším "motivované". Zaujatost na oplátku vyčítají homeopatické autority těm studiím, které účinnost homeopatik vyvracejí.

Tým Klause Linde z Mnichova v meta-studii, která shrnuje 89 provedených klinických studií, zjistil závislost mezi tím, jak rigorózně jsou testy prováděny, a jejich výsledky. Testy, ve kterých se dbalo na metodické zásady nestrannosti (náhodné přiřazení léků, dvojitě zaslepená studie, sledovaný počet vyřazených pacientů apod.), ukazují nižší účinnost homeopatie než testy, které tyto zásady plně nedodržely. Z 89 analyzovaných studií je podle výzkumníků evidentní, že dochází k "publikačnímu zkreslení" a že chybí dostatečné množství replikovaných testů: "Výsledky naší analýzy nejsou kompatibilní s hypotézou, že (měřené) účinky homeopatie lze vysvětlit pouze jako placebo. Neexistuje však dostatečný důkaz (ze sledovaných studií), že jakákoli homeopatická léčba je efektivní pro jakýkoli konkrétní stav pacienta."

Podle autorů je zřejmé, že je ve hře publikační zkreslení a nízká kvalita studií, které samy o sobě nemohou výsledky vysvětlit, ale jsou konzistentní i pro jiné meta-analýzy. O rok později sám Linde závěry revidoval: "Z výsledků je zřejmé, že studie s lepší metodikou přinášely pro homeopatii méně příznivé výsledky."

Trychtýřový graf ukazuje 89 studií srovnávajících homeopatii a placebo. Na

Trychtýřový graf ukazuje 89 studií srovnávajících homeopatii a placebo. Na svislé ose je srovnaný rozptyl, na vodorovné ose logaritmická hodnota účinnosti (hodnota pravděpodobnosti 1 /tedy nula v tomto grafu/ znamená stejné výsledky u testovaných homeopatik i placeba).

Na tuto studii navázala řada autorů, kteří postupně upravili různé nedostatky původní Lindeho studie z roku 1998, jak ukázal ve své systematické analýze Edzard Ernst (PDF). Podle některých citovaných studií (konkrétně Sterne, 2001, Ernst, 2000, Linde, 1999) se ukazuje, že existuje výrazná korelace mezi kvalitou testů a měřenými účinky homeopatik. Konkrétně že metodicky lepší testy ukazují na to, že homeopatie má účinnost podobnou placebo efektu.

Systematické přezkoumání studií porovnávající homeopatika s placebem ukazují

Systematické přezkoumání studií porovnávající homeopatika s placebem ukazují převážně na souvislost kvalitní metodiky s výsledky negativními pro homeopatii.

Další srovnání studií homeopatické léčby, povětšinou nenachází výhody oproti

Další srovnání studií homeopatické léčby, povětšinou až na několik výjimek studie nenacházejí výhody oproti placebu.

Sám Ernst je přitom, kromě univerzitního lékařského vzdělání, vyučený homeopat, a podle vlastních slov alternativní medicíně velmi fandil. "Lidé se mylně domnívají, že mám nějaké silné vazby k jednomu nebo druhému táboru. Ale mým hlavním zájmem je dobro pacienta, pak teprve mi jde o vědu," říká Ernst. "Pokud jsem svým výzkumem ranil nějaké homeopaty, je mi to líto, ale nemůžu s tím nic dělat."

Homeopatům vadí, že podobné metastudie vyřazují studie, které využívají homeopatické metody odebírání: "Zůstávají tak pouze pokusy s podáváním homeopatických léků podle názvu nemoci, což však není homeopatie," říká homeopat Matyáš. "Výsledky jsou pak chybně prezentovány jako neúčinnost homeopatie. Úspěšných studií zkoumajících prostou účinnost homeopatie proti placebu při zachování homeopatické metody je dostatek," tvrdí.

Je homeopatie věda nebo pseudověda?

Neexistuje jen jedna verze homeopatické léčby, ale naopak celá škála přístupů a škol. Většina z nich se podle odborníků neřídí vědeckými zásadami. Nové studie nepoužívá k úpravě léčby, ale ke zdůvodnění svých současných postupů.

"Homeopatie se nevyvíjela jako věda, která plynule odstraňuje chyby, omyly, nepřesnosti a nezadržitelně rozšiřuje sumu poznatků," připomíná profesor Jiří Heřt, český lékař a člen českého klubu skeptiků Sisyfos. Homeopaté se podle něj nesnaží svoje postupy sjednotit a každá země má svou "odrůdu" homeopatické školy.

V rámci protestu proti homeopatii, tzv. "10:23 Challenge" , se skeptici v

V rámci protestu proti homeopatii, tzv. "10:23 Challenge" , se skeptici v desítkách zemích světa veřejně "předávkovali" homeopatickými léky na spaní, aby ukázali, že neobsahují žádné účinné látky. "Nic v tom není," zněla česká verze sloganu.

Jakousi výjimkou jsou podle Heřta homeopaté tzv. francouzské školy, ale i ti se dopoštějí neférových postupů: "Homeopaté francouzské školy se v praxi vzdávají základních Hahnemannových principů, ale nemohou to přiznat, homeopatie by pak ztratila smysl své existence. Naopak se tím více odvolávají na Hahnemannovu teorii a dokonce si jeho názory přizpůsobují, aby byly přijatelné i v současné době."

Vyjádření homeopata Jana Matyáše k exaktnosti homeopatie:

Homeopatickým lékům se často vyčítá, že neobsahují ani molekulu původní látky. Je to pravda, to však nutně neznamená jejich neúčinnost. Už jen proto, že za posledních 50 let se počet známých částic tvořících atom rozrostl z původně známých tří na současných přibližně 300 a rozhodně je ještě daleko do úplného pochopení fungování hmoty. Pro informaci není důležité množství molekul, ale jejich uspořádání. Marně bychom hledali na stokrát přepalovaném hudebním CD jediný atom ze zpěváka v nahrávacím studiu, přitom nikoho nepřekvapí přehrávaný zvuk. Před 200 lety by to bylo považováno přinejlepším za břichomluvecký podvod. Jakékoli chemické zkoumání tohoto média by nedalo odpověď na jeho obsah, vysvětlení je tedy třeba hledat v jiném mechanismu přenosu informace, možná dnešní vědou ještě nevysvětlitelném. Ostatně ani věda nedokáže exaktně popsat všechny součásti našeho života, jako je třeba láska nebo smutek.

Zdůrazňováním nepodstatných informací, jako je potencování homeopatických přípravků údery o koňskou kůži, se v mysli běžného čtenáře objeví obraz rovnající se téměř čarodějnictví. Podobně by na mne působilo pozvání na seanci, kde se budou třít kočičí střeva koňskými žíněmi. Jiný výraz "houslový koncert" zní lépe. Podobně u přípravy homeopatických léků jde pouze o protřepávání. Provádí se také třeba o knihu nebo prostě v nějakém přístroji. "

Další zajímavou studií je článek francouzského výzkumníka Jacquese Benvenisty v prestižním časopise Nature, který v roce 1988 otřásl světem, když údajně dokazoval tzv. "paměť vody", a dal tak homeopatům pevnou vědeckou půdu pod nohama. Ovšem ta neměla dlouhého trvání.

Časopis Nature si vymínil, že nechá experiment ověřit nezávislými experty. Když nechali původní výzkumníky zopakovat experiment "naslepo", tedy když nevěděli, která voda má mít paměť a která ne, výsledky přestaly být statisticky významné. "Ukázalo se, že Benveniste neprováděl výzkum sám a klíčovou analýzu prováděla jeho asistentka Eisabeth Davenas se zvláštním zájmem o homeopatii. Testovala vzorky selektivně a výsledky, které jí nepřišly důležité, zahazovala."

Vzápětí Nature publikoval výsledky tohoto přezkoumání, čímž si získal respekt vědecké komunity a zároveň velmi rozhněval homeopaty po celém světě, především následovníky "Benvenistova kultu". Samotný Benveniste byl krátce po tomto debaklu propuštěn z laboratoře a později založil vlastní, tentokrát orientovanou výhradně na homeopatii.

Homeopatie nesmí stát v cestě skutečné léčbě

Zatímco ve svých začátcích byla homeopatie legitimním lékařským pokusem o vědeckou léčbu, moderní poznatky ji vytlačily mimo arénu vědecky zdůvodněné léčby. Světová zdravotnická organizace před homeopatií přímo varovala v roce 2009: "Když homeopatie stojí v cestě skutečné léčbě, lidé přicházejí o životy."

Profesor Pavel Klener

Profesor Pavel Klener, onkolog

Své o tom ví i čeští lékaři. "U třiadvacetileté pacientky jsme zachytili nádor v raném stádiu. Měla velkou šanci se vyléčit a nehrozilo jí ani odnětí prsu," vzpomíná přední český onkolog Pavel Klener. Léčbu však odmítla. Když se k lékařům po roce vrátila, zasažená tkáň už se doslova rozpadala a na léčbu bylo pozdě. "Krátce nato zemřela. Nemám rád silná vyjádření, ale zabila ji šarlatánská iluze, že nádoru se zbaví jen s pomocí víry a homeopatik," dodal Klener.

Celkem zná asi třicet podobných případů: "Kdyby se alespoň léčili dál u nás a brali homeopatika jako doplněk, který je může posílit v léčbě. Jenomže oni za sebou zabouchli dveře a k nám se vrátili v beznadějném stavu už jen umřít," lituje onkolog. Také někteří homeopaté souhlasí s tím, že v případě těžké nemoci může hrát homeopatická léčba jen doprovodnou úlohu, nebo naopak pomoci ve chvíli, "kdy už moderní medicína nemá co nabídnout, či v případě, že pacienti chtějí využít čas, než budou dokončena vyšetření a začne lékařská péče," uvedl Jan Matyáš.

Pakliže homeopatie nestojí v cestě tradiční léčbě, tak ji někteří lékaři přímo nezavrhují. "Lidé homeopatii používají většinou v případě, že trpí různými psychosomatickými neduhy nebo virózami. A tam platí, že cokoli pomůže víře v uzdravení, to opravdu zlepší zdravotní stav pacienta. Přitom jej to takřka nemůže poškodit," řekla nám praktická lékařka, která si nepřála být jmenována. "A je jasné, že čím dražší a hezčí placebo je, tím lépe funguje."

Mlžení, matení veřejnosti a zavádějící označení

"Proč je tento článek tak nevyvážený?"

Článek chce čtenářům nabídnout smysluplná a relevantní data i názory, které jsou přesně citované, odkázané a ověřitelné.

V diskuzi se objevilo několik dotazů typu "proč tento článek není neutrální a nedává stejný prostor oběma stranám?" Vysvětlení je jednoduché. Toto je populárně naučný článek o homeopatii. Nejde v něm o to, aby se výsledné síly vykrátily a čtenář z toho zase nebyl moudrý. Cílem bylo prezentovat studie a názory, které autorovi přijdou podstatné pro pochopení podstaty problému. Nevyužívá zde tedy "strategického rituálu objektivity" (jak o něm píše třeba G. Tuchman), ale místo toho odkazuje veškeré zdroje (tzv. validace zdrojem, jak píše B. McNair).

Argumentace je tedy ověřitelná a autor, Pavel Kasík, se pod ní podepisuje: "Článek nechce být neutrální, ale spravedlivý, objektivní, smysluplný a především pro čtenáře užitečný. Článek jsem před publikováním konzultoval s řadou odborníků, abych se vyhnul zavádějícím formulacím. Všechna tvrzení zároveň co nejpřesněji cituji."

Jiná vyjádření jsou k homeopatii méně shovívavá. Studie britské Výběrové komise pro vědu a techniku se v roce 2010 usnesla (PDF), že "homeopatie je neužitečná a neetická". Komise přitom dala prostor řadě význačných zastánců homeopatie, jejichž citace ovšem vyznívají i laickému čtenáři spíše v neprospěch této metody. Zpráva se dále pozastavila nad veřejným vystupováním homeopatů: "S politováním konstatujeme, že zastánci homeopatie propagují selektivní přístup k důkazním materiálům, čímž riskují, že budou mást veřejnost, média i zákonodárce."

Opatrný postup homeopatů ve vyjadřování se k účinnosti, experimentům nebo způsobu fungování léčiv je v podstatě pochopitelný. Pokud totiž skutečně homeopatie funguje na psychosomatickém principu placeba, pak každá maličkost, která činí placebo pro pacienta důvěryhodnějším, zvyšuje jeho účinnost.

Mnozí homeopaté zdůrazňují, že v ideálním případě by měl být pacient vyšetřen zkušeným homeopatem, který se jej podrobně vyptá na anamnézu, bude se mu věnovat a vybere mu lék přesně na míru. "Přípravky v lékárně stojí kolem 100 korun za balení. Relativně nejdražší je platba za vlastní službu homeopata," uvedl Matyáš.

Podrobný osobní rozhovor, míchání léku na míru, drahé pilulky, to všechno jsou podle Goldacra známé způsoby, jak zvýšit účinek placeba. "Věřím, že pro mnoho lidí je takováto procedura prospěšná, a to i přesto, že dostanou jen placebo pilulky," píše lékař ve své knize Bad Science. Problém podle něj nastává v okamžiku, kdy si homeopaté sami nedokážou přiznat, že samotná homeopatická pilulka (volně dostupná v lékárně) žádné z těchto léčebných účinků nemá. "Homeopaté vám říkají, že v těch pilulkách účinek je a zároveň není."

Christian Boiron, předseda Laboratoires Boiron

Christian Boiron, předseda Laboratoires Boiron

Co však v pilulkách rozhodně je, to jsou velké peníze. Francouzská společnost Boiron, mj. výrobce léku Oscillococcinum, se cení na 500 milionů dolarů (téměř 10 miliard korun, což je samozřejmě stále poměrně malá částka ve srovnání s velkými farmaceutickými společnostmi). Jejich přípravky jsou volně dostupné v lékárnách, a to za nemalé částky. Je pochopitelné, že homeopatické organizace, dokonce i ty, které prosazují osobní přístup k pacientovi, nechtějí označit tyto léky za neúčinné. Tím by podřezávaly větev samy pod sebou, snížily důvěryhodnost homeopatie, a tedy i její účinnost.

Příprava homeopatik ve velkém stále dodržuje pravidlo deseti úderů o koňskou

Příprava homeopatik ve velkém stále dodržuje pravidlo deseti úderů o koňskou kůži.

Za zmínku stojí, že i v těch velkých společnostech se údajně stále desetkrát buší skleněnými nádobkami o koňskou kůží potažené desky při každém ředění. Právě tak, jak to před více než 200 lety zavedl Hahnemann. Mnohde to samozřejmě dnes dělají speciálně zkonstruované robotické paže namísto těch lidských. Přesto homeopaté přiznávají, že "nezkoumali, proč to takto funguje". Jde o ukázku toho, jak úzkostlivě je zachovávána aura "osobního míchání na míru", i když v případě v lékárnách prodávaných homeopatických přípravků jde především o zisk.

A to je také hlavní důvod, proč se homeopaté snaží, aby jejich přípravky nesly označení "lék". Účinnost homeopatických přípravků, a celý homeopatický byznys, totiž závisí na lidské důvěřivosti.

Zdroje a odkazy

Podrobnější informace o homeopatii najdete v následujících článcích, studiích, videích a knihách:

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.