Alvin E. Roth, laureát „Nobelovy ceny“ (přesný název je Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela) v roce 2012
„’Zvoní telefon,’ vzbudila mne ráno manželka,“ vzpomíná Alvin Roth, americký profesor ekonomie. „Ale když jsem se probudil, telefon už nezvonil. Tak jsem šel zase spát. Jsem rád, že mi zavolali znovu. Jsem rád, že mě nepřeskočili a nevolali dalšího na pořadníku,“ směje se Roth. A jak přesně vypadal telefonát oznamující, že se stal laureátem Nobelovky?
„Gratulujeme. Vyhrál jste Nobelovu cenu. A kromě mne je zde šest mých kolegů. Dva z nich vás znají osobně. Teď vám je předám.“
To vše proto, aby si laureát nemyslel, že jde o vtip jeho kolegů. Takové jsou prý poměrně časté. Švédská akademie proto zjistila, že je lepší rovnou vědce na druhé straně drátu nade vší pochybnost ujistit, že toto je skutečný telefonát, skutečná Nobelova cena, skutečný zápis do historie. I když někdy to prý příjemce naopak zmate. „Když mi řekli - toto není vtip - tak jsem se zarazil. Já si vůbec nemyslel, že je to vtip, proč mi říká, že to není vtip? Dělají si ze mne legraci?“ vzpomíná skotsko-americký ekonom Angus Deaton.
Hovor pak podle Rotha pokračuje: „Nyní prosím v prohlížeči otevřete stránku Nobelových cen, kde naživo uvidíte, jak oznámíme vaše jméno. Následuje tisková konference po telefonu.“ Po tiskové konferenci je pak většinou vědec zaplaven telefonáty novinářů. Rothovi naštěstí se zvládáním těchto dotazů pomohla stanfordská univerzita, která k němu domů poslala tiskové mluvčí, aby mu s touto časnou pozorností (v USA tou dobou byly čtyři hodiny ráno) pomohli.
Když se Stockholm nedovolá...
Britský fyzik Peter Higgs, laureát Nobelovy ceny za fyziku v roce 2013
Rothovo vyprávění ukazuje, že Nobelův výbor dotáhl oznamování výhry skoro k dokonalosti. Ale ne vždy se jim to v minulosti povedlo.
Třeba britský fyzik Peter Higgs je pověstný tím, že u sebe nenosí mobilní telefon. O tom, že vyhrál Nobelovu cenu za fyziku, se dozvěděl od sousedky, která mu na ulici před domem pogratulovala. „Poblahopřála mi a já se jí zeptal, k čemu vlastně. Vše jsem pořádně pochopil, až když jsem přišel domů a začal číst vzkazy,“ vyprávěl vědec (více v našem článku z roku 2013).
Peter Higgs vzpomíná na své překvapení:
Spisovatelka Alice Munroová se zase o své výhře Nobelovy ceny za literaturu dozvěděla ze záznamníku. Akademie se jí v roce 2013 nemohla dovolat dokonce několikrát.
Tweety Švédské královské akademie věd z roku 2013:
The Swedish Academy has not been able to get a hold of Alice Munro, left a phone message. #NobelPrize #Literature
@NobelPrize.org is trying to reach #AliceMunro for our traditional phone interview, still voice mail... #NobelPrize http://t.co/Yjg6kYsxIr
Nefalšované překvapení: Který idiot to letos vyhrál?
Od reportéra se o své výhře dozvěděla britská spisovatelka Doris Lessingová. Když se divila, koho to fotografují, musel jí novinář vysvětlit, že přece ji: „Copak to nevíte? Vyhrála jste Nobelovu cenu za literaturu.“
Doris Lessingová v roce 2007:
„Který pitomec to letos vyhrál?“ |
Kvůli časovému posunu mají například američtí laureáti situaci trochu obtížnější. Čím dále na západ bydlí, tím dříve ráno jim zazvoní telefon. V roce 2010 se takto Nobelův výbor nedovolal (PDF) chemikovi Martinovi Chalfiemu: „Když jsem ráno vstal, došlo mi, že už jsou udělené Nobelovy ceny za chemii. Tak jsem se šel na web podívat, který pitomec to vyhrál letos. A koukám, že ten pitomec jsem já.“
V sedmém nebi
„Kapitán letu mi oznámil, že jsem vyhrál Nobelovku. A pak jsem musel s ním do kokpitu...“ |
Nezapomenutelný je také příběh švýcarského chemika Richarda Ernsta. Ten byl v momentě, kdy se Nobelovy ceny za rok 1991 ohlašovaly, zrovna na palubě dlouhého mezikontinentálního letu z Moskvy do New Yorku. „Přišel ke mně kapitán letu a oznámil mi, že jsem vyhrál Nobelovku. A pak jsem musel do kokpitu, kde jsem odpovídal na otázky do rádia, mluvil s rodinou... Bylo to opravdu zajímavé,“ vypráví Ernst. Nejvíce ho prý v té chvíli mrzelo, že tu cenu dostal individuálně: „Myslel jsem na své kolegy, na které se nedostalo. Protože (ten výzkum) jsem rozhodně nedělal sám.“ V celém tom zmatku si málem nevšiml, že mu do letadla volal i švýcarský prezident.
Profesor Richard Ernst vzpomíná na své dojmy (0:22 - 2:01)
Edvard Moser, který v roce 2014 dostal Nobelovu cenu spolu se svou manželkou a kolegou (více v našem článku), se o své výhře dozvěděl poté, co jeho letadlo přistálo a on byl na letišti přivítán květinami. „Vůbec jsem nevěděl, o co jde. A pak jsem na telefonu viděl 150 nepřečtených e-mailů a 75 textových zpráv,“ vzpomíná Moser.
Záznam hovoru s Edvardem Moserem z roku 2014:
Zavolejte později, teď nemám čas!
„Čekám důležitý hovor, zavolejte prosím později!“ |
Pro některé vědce hovor Švédské královské akademie věd ani náhodou neznamená, že by měli všeho nechat. Stanice NPR shromáždila několik takových příkladů. Gerhard Ertl například dvakrát zavěsil, protože čekal důležitý hovor.
Záznam hovoru s Gerhardem Ertlem:
„Chcete mi říct, že mám přerušit experiment?“ |
Výherce Nobelovy ceny za fyziku v roce 2010 Konstantin Novoselov zase přijal zprávu o tom, že vyhrál Nobelovu cenu, s neuvěřitelným klidem: „Ano, díky.“ Když po něm ale volající chtěl krátký rozhovor, omluvil se, že je teď uprostřed experimentu. „Musíme ten rozhovor opravdu uskutečnit teď? Musím si zapsat výsledky měření.“ Když jej Adam Smith, editor stránky Nobelprize.org, ujistil, že za chvíli se na něj coby čerstvého výherce Nobelovy ceny sletí houf reportérů z celého světa, reagoval vědec rozladěně: „Chcete mi říct, že mám přerušit experiment?“
Záznam hovoru s Konstantinem Novoselovem:
„Myslím, že nakonec byl rád, že ten experiment přerušil,“ říká Smith. Povinnost oznamovat laureátům výhru považuje za nejlepší část své práce: „Mám příležitost sdílet s nimi ty první sekundy ještě předtím, než kolem nich propukne mediální šílenství. Jsou většinou nadšení, trochu překvapení a zmatení, nevědí, co se bude dít dál. Je to takové zajímavé okénko do jejich skutečného života.“
Zatím posledními, kteří si vyslechli nezvyklý telefonát jsou tvůrci molekulárních vozítek.
