Rok a půl uplynul od úmrtí legendárního Napsteru. Stejné období minulo také od spuštění prvních oficiálních hudebních knihoven, zaštítěných hudebním průmyslem. V době svého uvedení vzbudily velký rozruch, který vyšuměl rychleji než šampaňské. Internetová nabídka světových labelů nebyla z hlediska obsahu ani ceny nikterak lákavá, navíc byla svázána řadou omezení. Nyní píšeme rok 2003, ale situace není o mnoho lepší. Při pohledu na vývoj online knihoven nemůžeme říci, že by se hudební průmysl z předchozích nezdarů nějak viditelně poučil.
Velká pětka po 18 měsících
Legální downloady z internetu rozdělily svět. První dvě služby, MusicNet a PressPlay (původně Duet podle dvojice zakladatelů), nabízely pouze hudbu z katalogů labelů, které stály u jejich vzniku. MusicNet vzešel ze společného úsilí firem Warner, EMI a BMG, Duet/PressPlay je potomkem značek Sony a Universal. Nahrávací společnosti pochopily, že rivalita na poli internetové hudby nikam nepovede, a tak v současnosti obě služby nabízejí alespoň částečně také produkci bývalých konkurentů. Dohromady spravují několik set tisíc skladeb od nejznámějších umělců.
V samotném přístupu ke komunitě uživatelů internetu se však mnoho nezměnilo. Ačkoliv se cenové programy dočkaly drobných modifikací, nejde o zásadní převrat. Obě služby "překvapivě" nabízejí prakticky shodné předplatitelské programy. Za měsíční paušál 9-10 USD je možné si do počítače stáhnout libovolný počet skladeb, což na první pohled vypadá velmi lákavě. Flexibilita zakoupeného materiálu je ale nulová, obsah je svázán systémem digitální správy autorských práv (Digital Rights Management - DRM). Skladby sice můžete poslouchat na svém počítači co hrdlo ráčí, ovšem jen v DRM kompatibilním přehrávači a jen po dobu trvání vašeho předplatného. Jakmile přestanete služeb knihovny využívat, z cenné sbírky na harddisku zůstane halda neužitečných souborů. Hudbu je výjimečně možné případně je zkopírovat do některého přenosného přehrávače, schopného se správou práv pracovat. Na vypálení skladeb na CD a jejich poslech na věži či v autorádiu můžete rovnou zapomenout.
To umožňuje až další program: Za 17,95 USD měsíčně si uživatel může stáhnout vedle nelimitovaného počtu DRM souborů a streamů také 10 skladeb s licencí k vypálení na CD. Srovnáme-li cenu stažené hudby s dejme tomu kompilačním CD s 20 skladbami, jednoduchým propočtem zjistíme, že hudba z takových knihoven vyjde ve finále ještě dráž než v kamenném obchodě. Argument o naprosté svobodě při výběru tracků je sice na místě, ale kromě toho současná podoba služeb žádné další výhody nepřináší.
Stejnou cestou
Na plánech ostatních online poskytovatelů hudebních nahrávek se odrazila politika hlavních nahrávacích společností. Kdo si chtěl na hudbě přivydělat, musel dodržovat daná pravidla, jinak nezískal licenci. Další služby se tak chtě-nechtě musely vydat ve šlépějích MusicNetu a PressPlay. Například populární Rhapsody, služba provozovaná serverem Listen.com, nabízí za 9,99 USD měsíčně přístup k více než 330 tisícům skladeb formou streamingu. Pokud si bude chtít uživatel píseň vypálit, zaplatí za každý track navíc 99 centů. Podobně je na tom knihovna MusicNow společnosti FullAudio a mnohé další.
S inovativním přístupem přišel evropský distributor online hudby OD2, za nímž stojí zpěvák Peter Gabriel, a který dnes funguje v šesti zemích: ve Velké Británii, Německu, Francii, Itálii, Španělsku a Holandsku. Předplatitelé získají za měsíční poplatek 4,99 liber nebo 6,99 euro 500 kreditů, které mohou utratit za streamované skladby (1 kredit), DRM downloady (10 kreditů) a vypalovatelné soubory (kolem 100 kreditů). Systém distribuce je zajímavý, ale 1 libra resp. 1,50 euro za přenositelnou skladbu má do atraktivity stále daleko.
Výjimky se najdou
Že to jde i jinou cestou, přesvědčuje několik let hudební průmysl i fanoušky server Emusic.com, který prodává digitální downloady ve formě klasických MP3 souborů. Katalog Emusic tvoří produkce 950 labelů, celkem přes 200 tisíc skladeb. Kromě nezávislé tvorby ve všech žánrech narazíme na legendy světové scény i hvězdy současnosti. Britney Spears tu sice nenajdeme, ale to jistě nikomu nevadí. Měsíční poplatek při ročním členství činí 9,99 USD a zahrnuje nelimitované množství stažených skladeb. Uvážíme-li, že získáme úplnou svobodu při manipulaci se zakoupenými soubory, jedná se o velmi zajímavou nabídku.
Převrat se Apple nepovedl
Ač se výrobce počítačů snažil sebevíc, revoluce v online distribuci se nekonala. Jeho internetový obchod iTunes Store sice již za první týden odbavil požadavky na milion skladeb, ale můžeme se právem domnívat, že šlo především o nákup celých alb. Ta jsou totiž k mání za 9,90 USD, což je oproti fyzickému nosiči znatelná úspora financí. Pro jednotlivé skladby za 99 centů ale platí totéž, co jsem zmínil výše. Cena vlastnoručně sestavené kompilace bude stát víc než CD. Větší popularitě služby brání fakt, že internetový obchod je zatím provázán s platformou Apple a programem iTunes, skladby lze přenést zase jen do přenosného přehrávače Apple iPod. Uživatelé Windows se dočkají až na přelomu roku.
Odvětví se vyvíjí pomalu, ale přece
Hudební průmysl je směrem k internetu stále velice opatrný, protože si chce zachovat kompletní kontrolu nad svými produkty. Cílem světových labelů jsou zabezpečené soubory, zatímco fanoušci žádají možnost libovolného nakládání s hudbou, za kterou poctivě zaplatili. Je nad slunce jasné, že labely nemohou svůj boj se stovkami milionů fanoušků vyhrát. O to víc je potěšující, že to také někomu došlo.
Nahrávací společnost EMI připravuje ve spolupráci s internetovými distributory vlastní službu, jejímž prostřednictvím bude nabízet svůj katalog ve formátu MP3. K dispozici bude více než 140 tisíc skladeb od třech tisícovek interpretů, včetně žhavých singlových novinek. Otázkou zůstává cena. Marketingoví analytici již dlouho upozorňují, že hudba musí s přechodem k internetu zlevnit, má-li zaujmout současnou generaci posluchačů. Jako ideální vidí cenu 49 centů za jednu skladbu. Pod to se podepisuji a doufám, že EMI určí nový směr vývoje hudebního průmyslu.
