Možná to zní hloupě, ale vývoj naznačuje, že tato otázka je velmi aktuální. S trochou nadsázky se totiž dá konstatovat, že pro vyhledávání obsahu na internetu jsou dnes již potřeba obě dvě ruce – jedna na ovládání myši a druhá k otevírání peněženky...
Většina uživatelů internetu si velmi rychle zvykla na to, že většina obsahu je zdarma. Skutečností však je, že za informace v novinách či časopisech běžně lidé platí a nepřipadá jim to vůbec divné. Ale platit za obsah z internetu? Zdrojů pro financování internetového obsahu není mnoho a doba, kdy převážnou část internetového obsahu tvořili dobrovolníci, je již dávno pryč. Přichází skutečná komercionalizace internetu, nebo je to jen další z krizí, kterou toto odvětví prochází?
Kde vzít peníze na provoz a rozvoj on-line služeb a přitom nekrást? Pokud pomineme dotace z jiných aktivit, existují prakticky jen dvě formy, jak prostřednictvím vlastní služby generovat finanční prostředky k pokrytí nákladů či v lepším případě k vytvoření zisku. První z nich je proužková reklama, kterou platí inzerenti oslovující návštěvníky serveru. Bohužel, u méně známých, méně navštěvovaných či specializovaných serverů nebývá částka získaná tímto způsobem pro zachování provozu serveru obvykle dostačující. Ke slovu se tak pomalu, ale jistě dostává noční můra uživatelů internetu, kterou je druhá forma – zpoplatnění přístupu k obsahu. Zkušenosti populárních českých serverů s různými formami zpoplatňování obsahu nejsou příliš dobré, a to ať již se jednalo o platbu např. prostřednictvím „qéček“ či předplatné. Zprvu může znamenat zavedení placených služeb odliv stálých návštěvníků, který může být v některých případech poměrně značný.
Při dobře zvoleném obchodním modelu se však jedná jen o dočasnou záležitost a situace se časem stabilizuje. Příkladem může být zpoplatnění služeb serveru American Greetings, u kterého v této souvislosti došlo k třicetiprocentnímu poklesu objemu zveřejněných dat, a to ve prospěch bezplatných serverů s podobným obsahem. Během následujících tří měsíců se však této společnosti podařilo získat téměř jeden milión předplatitelů, kteří byli ochotni za roční neomezený přístup zaplatit částku necelých dvanácti dolarů. Pouhým vynásobením těchto čísel lze dojít k závěru, že se zavedení předplatitelského modelu v konečném výsledku této firmě vyplatilo.
V České republice zatím žádný z populárních poskytovatelů obsahu k zavedení plně placeného přístupu neodhodlal. Zda se za tímto faktem skrývá seriózní průzkum české mentality, ze kterého vyplývá absolutní odpor platit za něco, co vždycky bylo „free“ nebo zda jen nikdo nechce být ten první „špatný“ zatím opravdu není jasné. Na tomto místě je nutné podotknout, že čeští uživatelé jsou ochotni dát větší dobrovolný příspěvek za informaci nebo za článek, než zaplatit relativně nízké předplatné. Ale ani tento model se příliš neosvědčuje a takto vygenerované finanční prostředky obvykle vystačí leda tak na nákup kávy – byť na několik týdnů dopředu. To, že v relativně krátké době, tj. v průběhu dvou až tří let, bude i na českém internetu poměrně velká část obsahu zpoplatněna, je dnes více než jasné. Útěchou je, že prakticky na každém serveru s placeným obsahem zůstává vždy alespoň část obsahu veřejně dostupná zdarma. Jinou otázkou však je informační hodnota a kvalita takového obsahu...
