BAGDÁD - Obejít roh a narazit na internetovou kavárnu je v Iráku příjemné překvapení. A tak člověku nedá, aby ji nevyzkoušel, zvlášť když je zahraničním zpravodajem, který přijel do Bagdádu psát o irácké krizi s OSN a o možném americkém útoku vznášejícím se ve vzduchu. Vběhne dovnitř plný úlevy, že se mu povedlo najít spojení s vnějším světem, vklouzne za počítač, s důvěrou vyťuká adresu své e-mailové schránky a během několika vteřin už se může dívat, jak na obrazovce naskakuje nápis: "Access denied" - přístup zakázán, píše agentura UPI.
Zatímco doufat je lidské, kontrolovat je irácké, takže přístup k internetu je v přísně sledované a spravované zemi Saddáma Husajna stejně centralizovaný jako většina ostatních služeb. Internetové služby v zemi poprvé zavedla vládní strana Baas začátkem roku 2000 a tehdy byly omezeny jen na vládní instituce, univerzity a na zvláštní povolení pro lékaře, univerzitní profesory a studenty připravující se na státnice či doktorát. Ale brzy se začaly šířit úměrně tomu, jak rostl hlad Iráčanů objevovat novou technologickou vymoženost.
"Byla to nová atrakce pro všechny věkové skupiny - pro děti, mládež, muže všech profesí, ženy i starší lidi," říká zaměstnanec bagdádské internetové kavárny, který se představil jen jako Džasím. "Všichni chtěli poznat tenhle nový svět," dodává Džasím, který se naučil pracovat s internetem před osmi lety na univerzitě - paradoxně v době, kdy v zemi ještě přístup ke světové počítačové síti nebyl možný. "Měli jsme diskety s internetovým programem, na kterém jsme se učili připojit k síti a otvírat stránky, protože být doopravdy online se tehdy nedalo," říká.
V současnosti se počet uživatelů internetu v Iráku odhaduje asi na 22.000, ale den za dnem jich přibývá. I tak to pořád není mnoho v zemi se 22 miliony obyvatel, která nabízí roční připojení za v přepočtu relativně nízkou sumu sto dolarů.
Počítač místní výroby se dá pořídit asi za 600 dolarů, ale stejně většina uživatelů radši využívá některou ze šesti desítek internetových kaváren, které se v Bagdádu a dalších iráckých městech objevily.
Jak vlastně vypadá typické surfování po netu v Iráku? "Každý se zajímá o internet po svém," říká Džasím. "Mladší milují počítačové hry, ti o trochu starší se snaží stahovat muziku a
novinky a fotky o svých oblíbených západních hvězdách." Na rozdíl od většiny světa k tomu nemohou využívat ani vyhledávací portál Yahoo! ani Hotmail, které jsou v Iráku blokovány, zatímco třeba vyhledávač Google funguje bez problémů.
"Je pravda, že některé servery jsou blokované, ale to proto, že jejich obsah porušuje pravidla společenské mravnosti a našeho náboženství," vysvětluje Džasím uvědoměle. Jiné servery podle jeho slov nemusí fungovat kvůli "technickým problémům", ale je vidět, že mu tohle téma není po chuti a rychle od něj utíká.
Jiný, poněkud otevřenější Iráčan, který si ovšem nepřál být jmenován, to komentuje: "Nesnažte se to pochopit. Žádná logika v tom není. Všechno záleží na tom, jak se zrovna vyspal člověk, který přístup k zahraničním serverům kontroluje."
Irák zaměstnává 400 až 500 lidí, kteří pro vládu spravují internetovou síť. "Když porovnáte jejich počet s počtem skutečných uživatelů, pochopíte, že to nejsou správci, ale kontroloři a cenzoři," říká irácký inženýr, který žije a pracuje v libanonském hlavním městě Bejrútu a rovněž si nepřál zveřejnit své jméno. "Dovedu si představit, jak je bolí hlava z toho, aby lidem poskytli přístup k těm 'správným informacím' a nepustili je k těm 'závadným'. To jim musí zabrat nejmíň šedesát procent veškerého času."
