Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Internetová žurnalistika I. - o původnosti témat

  6:00aktualizováno  6:00
Jak je na tom česká internetová žurnalistika? Proč je tak málo původních témat a tak málo opravdu původních zpráv? Zde je možná část zrcadlaa do problému...
Úvodem: k napsání série článků a postřehů, věnovaných internetové žurnalistice, jsem se chystal dlouho. Považuji za rozumné o některých věcech rozvířit diskusi a zamyšlení v době, kdy se internet může vyrovnávat sám se sebou. Zdůrazňuji, že tento článek je mým osobním názorem, byť vyplývajícím ze tříleté práce na Mobil serveru.

Vždy, když čtu o internetové publicistice, jsou i znalci v oboru internetu zdůrazňovány jako největší výhody především aktuálnost: informace se na internetu může objevit ihned poté, co se udála. Zemětřesení sotva dotřáslo Tureckem a zpravodajské servery se podle představ znalců začínají plnit obrázky, odhady mrtvých a reportážemi. Představa je to hezká, ale něco na ní neštymuje - praxe; nic takového se zpravidla neděje a české internetové servery přinášejí zprávy nezřídka později, než klasické noviny. Čím to je? Právě jsme narazili na otázku původnosti témat, na otázku, kterou neřešíme jenom v Čechách, ale má celosvětovou platnost.

V zásadě je to prosté. Společností, které si mohou dovolit jít do okamžitého obecného zpravodajství není nikde příliš mnoho. Ne nadarmo je v USA nejúspěšnější CNN, která je sama pramenem zpráv, u nás pak České noviny vlastněné přes firmu Neris ČTK, tedy opět původcem zpráv.

Internetové redakce v Čechách spočítáte na prstech obou rukou, a to ještě po mejdanu s cirkulárkou. Kromě Českých novin tu máme Mobil server, Novinky (Seznam), Cpress se Živě, iDnes Mafry a M.I.A. To jsou společnosti, které zaměstnávají lidi jen a pouze na to, aby tvořili obsah, o jiných firmách není slyšet. Zbytek serverů (snad jsem na nikoho nezapomněl) je provozován stylem "když přijdu ze zaměstání nebo ze školy, tak tam něco hodím".

To samozřejmě jasně ukazuje na to, že aktuálních zpráv přinesených in statu nascendi nemůže být tolik. Jak to? Zprávy nepočkají - šanci je zachytit v plné šíři u zrodu mají jen velké redakce, ostatní je pak odchytávají z ČTK nebo z rozhlasu či televize. A tady začíná problém. Ten, kdo nás o zprávě informuje, se sám na zprávu musel informovat. Čtenáři se dostává předžvýkaná preparát, který může mít s původní zprávou jen velmi málo společného. Opsat, přepsat a napsat nejsou synonymické výrazy pro tutéž věc!

Několikráte jsem narazil na to, že "internetoví odborníci" očekávají, že internetové zpravodajské servery převezmou roli aktuálního zpravodajství, zatímco časopisy si vyhradí analytickou sekci. Je to samozřejmě nesmysl. Každé nové médium si musí uzurpovat dosažitelné maximum trhu - internetový server, který se vzdá delších článků a obsáhlejších materiálů, jde sám proti sobě. Tuto situaci lze rozložit na několik aspektů:

  1. Pro mnoho serverů je důležité, že napsat "analýzu" je jednodušší, než mít vlastní zprávu. Na "analýzu", tedy "zhodnocení situace", si stačí pročíst noviny a shlédnout televizi. Na základě toho je odrzlejší internetový žurnalista schopen presentovat svůj názor jako "analýzu"; samozřejmě jde o paskvil, který může být na hony vzdálen skutečnosti. Bez osobního prožitku je povětšinou takováto zpráva bezcenná - výjimku tvoří jedině zpráva od lidí, kteří mají hlubokou osobní zkušenost, což není vlastnost automaticky pojímající každého internetového publicistu. Zde platí totéž, co v novinách: jméno autora je znamení kvality.
  2. Internet dává smysluplné užití pro delší materiály. Pravda, čtou se hůře, ale lépe se s nimi pracuje - lze v nich vyhledávat, odskakovat na příbuzná témata.
  3. Lidé očekávají, že kromě zpráv najdou na internetu i zhodnocení situace, rozbor, pomoc v orientaci. Vzhledem k vlastně neomezenému prostoru jim může internet nabídnout podstatně více informací, které se do jiných médií nedostanou, stejně tak jim lze nabídnout obšírnější vysvětlení.

Z těchto bodů vyplývá, že analytické a komentářové materiály jsou přirozeností internetové publicistiky. Tím ale přichází otázka, "čím se sakra internet liší od novin?"

Pokud pominu technické aspekty, tedy zajímavé možnosti různých anket, poznámkování článků a okamžitého ohlasu, je zde důvod, který považuji za hlavní. Cena za distribuci informace a s tím související publikační svoboda pro každého. Na internetu se vyrojilo množství serverů, které nemají v papírovém světě svoji obdobu a jejich témata v lepším případě přežívají ve stínu silnějších témat, v případě horším se na papíru téměř nedají sehnat. Posloužit mohu samozřejmě příkladem z vlastní garáže - Mobil server jako denník o telekomunikacích je dodnes nemyslitelný v papírové podobě i ve Spojených státech, a to jde o téma velmi populární. Ale máme tu zběsilejší témata - což takhle speciální stránky věnované vypalovacím mechanikám nebo třeba emulátorům? Dovedete si je představit jako specializovaný časopis? Na internetu jich najdete požehnaně a to v kvalitě, která by si s tištěným médiem nezadala.

Internet není v principu nic jiného, než obyčejné noviny - snad jen se takovéto "noviny" technologicky od doby páně Guttenberga posunuly někam jinam, což ostatně za těch čtyřista let bylo více než na čase. Je dnes už naprosto nepochybné, že internet bude svým způsobem novinám konkurovat stejně tak, jako jim významnou část trhu vzala televize. Na druhou stranu stejně jako televize významnou a dotehdy neexistující část trhu vytvořila, i internet vytvoří velký prostor založený na jeho technologické odlišnosti od ostatních médií.

Tato malá odbočka nám pomáhá pochopit problematiku krize "původnosti témat". Mamutím redakcím Mladé Fronty Dnes nebo ČTK obtížně konkurují i hráči na stejném poli, tedy například Zemské či Lidové noviny, co se původnosti zpráv týká. Nemůže tedy pro nás být překvapením, že maličkaté internetové redakce, nezřídka tvořené dvojicí nadšenců, těžko konkurují tištěným médiím. Do českého internetu se také exklusivní a opravdu zajímavé zprávy dostávají jen zřídka jako první, pokud opomineme zprávy generované internetem samotným (kdo koho koupil a kdo koho nemá rád a kdo co, nebo komu spustil).

Východisko?

Opět si dovoluji v bodech shrnout možná východiska. Řešením dle mého soudu není upnout se na jeden tento bod, ale zvolit kombinaci několika či všech a to co nejvyváženěji.

  1. Zvolit si téma, které ve světě tištěných médií nemá příliš profilovanou obdobu. Oblíbeným příkladem je u mne server věnovaný domácím spotřebičům; žádná velká čtenost, oborová inzerce s příjmy dostačujícími menší redakci. Pokud je někde trh klasických médií slabý, je třeba zatlouci do této slabiny klín.
  2. Bombohledači. V USA oblíbený internetový server zaměřený na určitou úzkou oblast, kde představuje naprostou informační špičku, například věnovaný malérům na místní radnici. Tento úzký obor se sleduje a ošetřuje podstatně snáze i v nízkém počtu lidí (dokonce one-man show možná a v USA častá) a při troše talentu i píle lze dosáhnout velmi dobrých výsledků, kdy se takový server sám stává citovaným zdrojem.
  3. Investovat značné množství peněz do placené redakce a sítě externistů...

Pokud si projdete současné české servery, zjistíte, že v naprosto minimálním množství na nich najdete originální zprávy, tedy ne zprávy přeložené z agenturních servisů, nebo vybrané z novin, ani zprávy druhého gardu, tedy přepisy z tiskových zpráv a konferencí. Jenže projděte si denní tisk a snadno zjistíte, že naprostá většina zpráv zde je tvořena agenturním zpravodajstvím

Smutná je ale tendence. Zatímco by se dalo logicky očekávat, že počet serverů s primárním zpravodajstvím poroste na úkor přemýlačů a komentátorů přejatých zpráv, českému internetu se to zatím tolik nedaří. Servery dříve zaměřené na pohled inside se nezřídka přeorientovávají z kvality na kvantitu; dobrým příkladem je zde Svět namodro zamořený kvantem nesouvisejících zpráv a měnící se z technického serveru na magazín o všem a o ničem. Na druhou stranu jsou tu kvalitní projekty, které si své jméno vydobyly právě na vlastním a nepřejatém obsahu: Lupa nebo Auto jsou dobrým příkladem.

Kam tento článek mířil? Především jsem se snažil sumarizovat základní problémy zpravodajství na internetu a to tak, aby tento sumář spíše než jako kritika sloužil jako námět k zamyšlení - problém původnosti obsahu je jedním z prvních a vážných problémů určujících šance internetového zpravodajství na přežití.

Internetová žurnalistika má své specifické problémy, ale tyto problémy jsou zasazeny a propojeny do reálného světa a lze k ním najít jejich předobraz i jejich východisko.

Pokud si kliknete na níže uvedený odkaz "Další články od tohoto autora", dostanete se do archivu dalších článků týkajících se žurnalistiky a internetu...

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Rozšířené zobrazení výsledků vyhledávání - Google
Google po letech přestane při vyhledávání rovnou načítat výsledky

Od roku 2010 vám Google při vyhledávání nabízí dynamické vyhledávání. To nyní zmizelo.   celý článek

Samizdat.cz
Tipy na zajímavé weby: Najděte si nápad na nový byznys

V jakém oboru se vyplatí začít podnikat a jak je to s konkurencí ve vybraných částech ČR, prozradí mapa malého podnikání na Samizdat.cz. Dodavatele čerstvých...  celý článek

Logo bitcoinu
Bitcoin se rozdělí na dvě měny. Může to snížit cenu původního bitcoinu

Vedle klasického bitcoinu vzniká nová virtuální měna bitcoin cash. Uživatelé si budou moci vybrat, kterou budou používat.   celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.