Otázka dne zní: Kam se poděl Julian Assange? A kdo to k čertu vlastně je? CIA ho hledá skoro jako Usámu bin Ládina, ačkoliv není žádný terorista, podle některých snad jen internetový.
Chcete prásknout tajný vládní dokument? |
Mají na Juliana zaútočit bezpilotní letouny?
Je Australan, vypadá jako Skandinávec, ale jdou po něm tvrdě, jako kdyby byl nějakým vůdcem Talibanu: v usedlém deníku Washington Post se sloupkaři dokonce přou, jestli by chtěli, aby na něj armáda zaútočila bezpilotními letouny, jako to dělá v Afghánistánu.
Zastavit ho chce Pentagon, vroubky má však i u vlád a velkých koncernů, jež připravil o jejich tajemství. Ale podobně to má rozlité i u mormonů a zvláště u scientologické církve, protože odhalil její tajné manuály. A taky u herce Wesleyho Snipese, když zveřejnil jeho daňová přiznání, z nichž vyplynuly obrovské finanční úniky.
Zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange
Seznam jeho nepřátel je však mnohem delší. Nebo je to naopak a on je jejich nepřítelem? Julian Assange se stal celosvětově známým před několika dny, kdy prostřednictvím jeho serveru WikiLeaks mohl svět v papírových médiích číst výtahy z desetitisíců tajných dokumentů o afghánské válce. Server funguje už od prosince 2006 (příznačné pro jeho tajnůstkářstvím zahalenou existenci je, že prý možná až od ledna 2007), kdekdo už o něm na jedno ucho něco zaslechl, protože zářezů na pažbě má dost.
Poslal do důchodu "doživotního" keňského prezidenta, když zveřejnil doklady o tom, jak si pro sebe hrabe státní miliony, ukázal, jak Američané zabíjejí v Iráku domorodce i dva novináře agentury Reuters, nebo taky jen vyvěsil původní verzi scénáře filmu Indiana Jones a tajemství křišťálové lebky. Popíchl váženou švýcarskou banku i čínskou vládu a mnoho dalších.
Ale teprve Afghánistán byl kýžený sólokapr. Poslání WikiLeaks vyplývá ze jména: slovo Wiki znamená havajsky rychlý (aspoň konečně víte, co znamená Wikipedia) a Leak je únik informace, prosáknutí, vyzrazení, prozrazení. Chcete prásknout nějaký výbušný vládní dokument? Nebo víte něco ze své firmy? Pak si najděte adresu wikileaks.org a jste doma. Stačí kliknout na ikonku Submit Documents, tedy něco jako Zde předejte dokumenty. Pod tím se dočtete, že jste jako zdroj chráněni a že žádné dokumenty nejsou cenzurované.
Julian Assange o sobě hrdě prohlašuje, že vyzradil víc utajovaných informací než veškerý světový tisk dohromady za celou svou existenci.
Když mu americký ministr obrany Robert Gates vzkazuje, že má ruce od krve, protože ohrozil životy mnoha lidí, a afghánský prezident říká, že je opravdu znepokojen, odpovídá, že lidé mají právo vědět vše.
Nechce s tím však začít u sebe. Třeba na otázku, kdy se narodil, až donedávna mlhavě odpovídal, že v 70. letech. Víc říct nechtěl. "Jen ať ti hajzlíci dál tápou," znělo jeho vysvětlení. Tahle věta o něm hodně vypovídá.
Wikileaks zveřejnila tajné dokumenty o válce v Afghánistánu (25. července 2010)
Přelud elektronického věku
|
Vede život nomáda a všechny věci má sbalené v jednom batohu |
Kdyby nebyl jen přeludem elektronického světa, jakýmsi duchem internetového Llana Estacada, psychologové by si na něm při setkání smlsli jako na mnoha jiných géniích posedlých pocitem výjimečného poslání. "Je to zvláštní chlapík," řekl o něm jeden bývalý spolupracovník pro britský The Sunday Times. "Vede život nomáda a všechny své věci má v jednom batohu."
Neustále za sebou zametá stopy a je na celoživotním útěku - někdy před mocí Velkého bratra, proti němuž se staví, a někdy sám před sebou. Vlastně je to už životní styl. Jeho rodiče vlastnili v Austrálii kočovnou divadelní společnost. Mimochodem, seznámili se na demonstraci proti vietnamské válce a jejich smysl pro rebelii se, jak tvrdí britský The Daily Telegraph, přenesl i na něj. Pak se matka i s dítětem od otce oddělila. Když později žila s jiným mužem, Julianovi bylo zrovna sedm, matka přišla a řekla: "Teď musíme zmizet." Protože otčím byl ve spojení s jakousi sektou, byli oba na útěku až do chlapcových šestnácti. Matka sice nechtěla, aby chodil do školy, protože by se tam prý naučil nezdravě ohýbat hřbet vůči autoritám, ale Assange uvádí, že kvůli životu běženců chodil postupně do sedmatřiceti škol.
Ale všechno zlé je k něčemu dobré. Jednou během nekonečného útěku matka pronajala dům naproti obchodu s elektropotřebami. Julian tam chodil a hrál si na počítači Commodore 64 tak dlouho, až mu ho matka koupila. A on brzy zjistil, že dokáže rozlousknout všechny možné programy. Tak se dostal do počítačového podzemí.
|
Začátky: útok na NASA |
Když v říjnu 1989 chystala NASA start raketoplánu Atlantis, objevilo se na počítačích vytřeštěných vědců slovo Wank. Byla to zkratka pro hackerskou skupinu z australského Melbourne, která rozepsána znamenala Červi proti nukleárním vrahům. Policie je brzy zatkla a Assange se svezl s nimi. Byl obviněn z třiceti trestných činů. Vyvázl jen s pokutou, ale život ho potrestal jinak: brzy se mu narodilo dítě a žena s miminkem kvůli všem hackerským oplétačkám Assangovi utekla. Při soudních sporech o dítě mu zcela zbělely vlasy, takže vypadá jako zlosyn z bondovky.
Assangovi se potvrdilo, že když někdo bojuje proti Velkému bratrovi, ten mu zničí život. To byla křižovatka, která jej přivedla k pocitu, že je internetový Mojžíš, jakýsi Robin Hood a Superman kyberprostoru. S gustem se dívá na zoubek velkým firmám, politikům a celým vládám. "Rád pomáhám zranitelným lidem," řekl týdeníku Der Spiegel. "A s chutí podusím parchanty."
Tak vznikl server WikiLeaks.
WikiLeak
Plány atomové bomby, členové neonacistických skupin...
|
|
První zpráva, kterou zveřejnil, byla celkem bizarní. Byl to dokument somálských povstalců, kteří v něm rozpracovávali plány na vraždy vládních úředníků pomocí najatých vrahů. Byla to pravda, nebo podvrh? To už je jedno. Rok poté už na serveru viselo údajně přes milion dokumentů, které chtěl někdo utajit před veřejností. Nyní asi tisíc dobrovolníků prohlíží na deset tisíc dokumentů denně. Z nich jich nakonec vyberou tak třicet. A tak si můžete prostudovat třeba plány atomové bomby, která zničila Nagasaki, seznam členů neonacistických organizací nebo objednávky zbraní a filmů pro americké ženisty v Afghánistánu. Anebo elektronickou korespondenci anglických vědců, z níž se zdálo, že docela nevědecky falšují data o globálním oteplování.
WikiLeaks je už velkým molochem, ale základní otázka trvá pořád. Čemu z toho se dá věřit? Každý dokument, který někdo pošle, zkoumá pět lidí, expertů na různé obory. Zahodit, nebo zveřejnit? Rozhodnutí je na Assangovi.
Někteří v něm vidí rytíře ve svatém tažení za svobodu slova a právo na informace, pro jiné je jen Fantomas on-line a mediální dareba.
Server však dostal ocenění od renomovaného týdeníku The Economist a byl na prvním místě v seznamu "stránek, které mohou totálně změnit zpravodajství".
Někdy se ovšem vloudí pořádná chybička. Afghánské dokumenty obsahují jména amerických informátorů a těm jde asi o život. Taliban už oznámil, že je hledá. Tohle se stát nemělo.
Brzy se ukáže, jak to ovlivní budoucnost WikiLeaks. Server je závislý na penězích od dárců a Assange uvidí, co tomu říkají oni.
