Od roku 1978, kdy tým kolem Britů Roberta Edwardse a Patricka Steptoea přivedl na svět první pod mikroskopem počaté dítě, se už narodilo zhruba šest milionů dětí „ze zkumavky“, tedy dětí počatých uměle (metodou IVF, čili in vitro fertilizací).
Během normální procedury dochází po předchozí stimulaci k odběru připravených vajíček z ženina těla a jejich umělému oplodnění partnerovými spermiemi (obvykle pár hodin po odběru, ale vajíčka lze také velmi dobře zamrazit pro pozdější využití). Pak se vajíčka stěhují do speciálního roztoku, kde stráví několik dalších dnů. Do dělohy ženy se pak znovu stěhuje nejlepší z oplodněných vajíček, které pak už prochází normálním vývojem.
Někteří odborníci se ovšem domnívají, že by mělo být výhodnější jednu část procedury přestěhovat znovu do těla matky, kde jsou podmínky doslova od přírody obvykle mnohem příhodnější než v laboratoři. „My jsme s našimi laboratorními postupy vždycky krok za biologií, tak proč to nezměnit?“ říká doktor Tonko Mardešič z pražské kliniky Pronatal.
Princip je podobný, ale v detailech se může lišit. Velmi daleko se svým postupem došla například firma INVOcell. V jejím případě se vajíčka odeberou, vloží se do speciálního obalu, kde je oplodní spermie, a pak se v tomto inkubátoru znovu vloží do matčiny vaginy.
Ale například česká klinika Pronatal ve spolupráci s kolegy za Švýcarska zkouší trochu jiný přístup, při kterém vajíčko první fázi svého růstu prožije přímo v děloze, ne ve vagině. V každém případě tedy vajíčka dozrávají v těle matky několik dnů. Pak je lékaři znovu vyjmou, vyberou ta nejlépe se vyvíjející a ta se vrátí na správné místo.
Během posledních let proběhlo několik zkoušek této metody, poměrně velká část i v Evropě. Výsledky nebyly vždy úplně přesvědčivé, a její proponenti se zaměřují na její vylepšování. Postupně se ji daří zvyšovat, v posledních zkouškách dosáhla podobné úspěšnosti jako klasické metody. Údajů je ovšem málo. Zařízení už dostupné na obou největších zdravotnických trzích, v Evropě i v USA (tam teprve od loňského listopadu), ale zatím se téměř nepoužívá. Česko-švýcarská práce je zatím v ryze experimentální fázi.
Uvidíme, zda efektivita bude to nejdůležitější. Zrání vajíček v laboratoři je dost náročné. „U nás jsou dobře vybavené a zavedené laboratoře s vyškoleným personálem, takže nová metoda není nic revolučního, ale představte si, co by to mohlo znamenat pro rozvojový svět,“ říká Tonko Mardešič. INVOcell je ve svém marketingu ještě odvážnější a tvrdí, že postup může výhledově snížit cenu IVF o desítky procent, možná až o polovinu. To je u zákroku, který při platbě pacientem vyjde na mnoho desítek tisíc (cena se liší podle přesných procedur a střediska), dost výrazný posun. Podle Tonka Mardešice je takový pokles ceny velmi nepravděpodobný, ale rozhodně souhlasí, že by tento postup mohl zákrok přiblížit i lidem, kteří dnes na něco takového nemohou ani myslet.
