Pokud uspějeme, bude to jen pěkný vedlejší efekt, řekl Larry Page v roce 1998 časopisu RedHerring. Google byl tehdy jeden velký počítač, který ležel vedle jejich postelí na koleji Stanfordské univerzity a vznikal jako součást jejich doktorandské práce. Na univerzitních stránkách dodnes visí třiadvacetistránkový náčrt projektu s názvem Internetový vyhledávač velkého rozsahu.
Myšlenka za miliardy
A hledání na webu se skutečně stalo základem jejich byznysu. „Nejsme spokojení se současnou úrovní vyhledávání na internetu,“ stěžoval si Page před sedmi lety RedHerringu. Tehdy měl web „jen“ 300 milionů stránek (dnes jich je třicetkrát víc), ale proklestit si cestu k vytoužené informaci nebyla žádná legrace.
Sergey Brin a Larry Page studovali matematiku, není tedy náhoda, že je napadlo zkusit spočítat kvalitu internetových stránek a podle ní řadit výsledky hledání. Jejich recept vychází z jednoduché myšlenky: čím více odkazů směřuje na určitou stránku, tím je zpravidla cennější.
Tento princip promíchali s dalšími přísadami, jako je například výskyt hledaných slov na stránce či velikost odkazů, a výsledek je hotov. Myšlenka za miliardy dostala název PageRank a Google řadí nalezené stránky z velké části podle jeho hodnoty. A zřejmě to funguje dobře. Vždyť slovo „google“ proniká i do slovníků angličtiny jako podstatné jméno i sloveso, které znamená „něco najít, vyhledat, prověřit“.
První peníze
Rusové se dnes asi drbou na hlavách. Sergey Brin se totiž mohl dodnes psát Sergej. Je rodilý Moskvan. Když mu bylo šest, rodiče s ním utekli za moře. „Láska mezi člověkem a vlastí není někdy oboustranná,“ řekl jeho otec agentuře Reuters v narážce na svůj židovský původ. „Bál jsem se, že moje děti budou čelit stejné diskriminaci, jako to bylo v mém případě,“ dodal Brin starší, sám učitel matematiky. Sergey je z dvojice otců-zakladatelů tím, kdo zůstává raději ve stínu. Byl to spíše hovornější Larry, kdo v počátcích sháněl peníze na rozjezd firmy. I když v Americe v té době vrcholila internetová horečka, nebylo to úplně snadné.
Kolegové ze studií, třeba zakladatelé dalších velmi úspěšných stránek Yahoo!, nejevili zájem. Spásou a prvním investorem se stal Andy Bechtolsheim, spoluzakladatel počítačové firmy Sun Microsystems, jehož Page s Brinem potkali ve škole. Podle historky popsané na oficiálních stránkách Googlu ani netoužil znát detaily jejich nápadu. „Nemám moc času. Nestačí vám jen napsat šek?“ zeptal se Bechtolsheim a vzápětí podepsal stotisícový šek určený pro Google Inc., tehdy ještě neexistující firmu.
S prvními penězi si mohli dovolit se přestěhovat. Z koleje zamířili rovnou do místnosti přilepené vedle kamarádovy garáže. Ani ta nepřišla nazmar: parkovat v ní mohl jejich první zaměstnanec, který je dnes jedním z ředitelů firmy.
Nepřecenili síly
Dál už jejich příběh připomíná kapitalistickou pohádku. Návštěvnost jejich vyhledávače postupně rostla, z původních tisíců se staly desítky milionů návštěvníků denně. S tím samozřejmě rostly i příjmy z reklamy, což je pro Google hlavní zdroj obživy, ale i počet zaměstnanců. Nyní jich má přes tři tisícovky.
Daří se jim, protože v počátcích nepřecenili své síly. Na rozdíl od drtivé většiny internetových firem z počátku nového tisíciletí si jako matematici dokázali spočítat, kolik peněz potřebují, a nikdy bezhlavě nerozhazovali. Letos v lednu zorganizoval Google party pro zaměstnance v lyžařském středisku v kalifornském Squaw Valley. Lidé dorazili v autobusech a hotelové pokoje byly naplněny na maximální kapacitu. „Není to, co to bývalo,“ vzpomínali podleWall Street Journal zaměstnanci horského střediska, kteří s povzdechnutím vzpomínali na zašlé časy rozhazovačných internetových zbohatlíků z předchozích let.
Zaměstnanci Googlu však rozhodně nejsou chudí. Google po dlouhém váhání vydal v polovině loňského roku nové akcie a začal je prodávat na burze. Z řady zaměstnanců se doslova přes noc stali mnohonásobní milionáři. Brin s Pagem si jako zakladatelé samozřejmě rozdělili největší balík, který má dnes hodnotu deseti miliard dolarů pro každého.
Test dospělosti a charakteru
Rychlé bohatství a překotný růst firmy však bude podle mnoha analytiků pro mladé miliardáře testem dospělosti. Oba se i s příchodem tisíců nových zaměstnanců snaží udržet v Googleplexu, jak se jmenuje jejich moderní kancelářské centrum, duch starých časů z kamarádovy garáže.
K tomu slouží třeba obří míče místo židlí, půjčovna kol a kolečkových bruslí či masér připravený kdykoli lidem protáhnout ztuhlá záda. „Když jsem za nimi dorazil, Brin hrál na otevřeném hřišti volejbal,“ píše David Sheff, editor Playboye, který s Brinem a Pagem dělal interview těsně před vstupem firmy na burzu. „Při rozhovoru pořád chodili a šplhali po židlích. Asi je hodně těžké sedět v klidu, když měníte svět,“ dodává Sheff.
Stále častěji se však ozývají hlasy, které před jejich rostoucím vlivem varují. „Je to tikající bomba, která ohrožuje soukromí stamilionů lidí,“ říká Daniel Brandt, autor stránek Googlewatch.org. Na svém webu zveřejnil devět hříchů, jichž se Google dopouští, když programově sbírá citlivé údaje o svých návštěvnících.
Brina i Page to nechává v klidu. „Naše filozofie je nebýt zlí,“ řekli pro Playboy. První test jejich „dobroty“ se už blíží s možným vstupem Googlu do Číny. Komunistická říše totiž dohlíží na internet tvrdou cenzorskou rukou, které se podvolil i mnohem silnější Microsoft.
29. června 2005
