V druhé polovině června 2013 se na území USA konalo největší cvičení US Army a US Air Force zaměřené na kombinované operace (letecké a pozemní) vstupu expedičních sil do cílového prostoru. V rámci tohoto cvičení, nazvaného Joint Operational Access Exercise (JOAX) 03-13, byly nasazeny dvě brigády slavné 82. výsadkové divize podporované prvky dělostřelecké a letecké brigády stejné divize. Šlo o několik tisíc vojáků podporovaných velkým množstvím techniky.
Syrský konfliktREBELOVÉ: Stovky obětí po chemickém útoku REAKCE: USA varují Sýrii, Čína volá po klidu ASAD: Bojový plyn jsme našli u rebelů DŮKAZY: Máme potvrzen chemický útok, tvrdí USA AKCE: USA zvažují trest, jednotky se přeskupují PRO A PROTI: Zastrašení Asada, ale také civilní oběti OBRANA SÝRIE: Zemi chrání důmyslný systém |
Vzhledem k dnešní vyhrocené situaci se celkem logicky nabízí myšlenka, že JOAX může být obrazem operace, kterou USA chystají v Sýrii. Ale já myslím, že operace bude vypadat jinak: zúčastní se jí jen malé jednotky zvláštního nasazení. Na následujících řádcích se pokusím vysvětlit proč.
Po moři nebo vzduchem?
Expediční jednotka námořní pěchoty totiž nečítá pouze praporní výsadkový prvek, ale také námořní svaz, který ji přepravuje. A praporní výsadkové uskupení čítá také dopravní a doprovodné stroje.V případě masivního výsadku konvenčních expedičních jednotek se nabízí dvě možnosti (samozřejmě použitelné současně). První je expediční jednotka námořní pěchoty MEU (Marine Expeditionary Unit), která čítá 2 200 mariňáků a několik desítek vozidel od tanků M1 Abrams přes lehká obrněná vozidla LAV-25 až po "Humvee" (správně HMMWV) a nákladní vozidla Mk 23. Druhou možností je nasadit praporní výsadkové uskupení z 82. výsadkové divize, to čítá kolem 1 200 výsadkářů a podstatně méně vozidel než MEU.
Ondrej RajkovičAutor je politolog, věnuje se především bezpečnostní problematice. Publikuje na portálu On War|On Peace a v Armádních novinách. Sám říká, že je velkým příznivcem a podporovatelem chrudimského 43. výsadkového praporu. |
Operace by v obou případech probíhala jinak. Společnou mají náročnost dopravy na místo. Transporty by musely překonat ochranu syrského pobřeží (tj. rakety, letectvo, dělostřelectvo) i překážky přímo na pobřeží (minová pole, střely krátkého doletu, protiletadlové zbraně). I když Sýrie nepatří mezi státy s prvotřídní obranou území a je navíc narušena probíhající občanskou válkou, výsadek by si musel rychle získat v oblasti relativní převahu, aby se zabránilo ztrátám či přímo neúspěchu.
V případě námořního výsadku jde hlavně o problém se syrskými protilodními raketami. I pokud by izraelský útok na baterie střel P-800 Jachont s plochou dráhou letu dokázal všechny tyto ruské zbraně eliminovat, v arzenálu syrské armády jsou stále střely P-5 Pjatjorka a P-15 Termit s dosahem 80 – 450 km. Nemusí ani přímo ohrozit blížící se obojživelné uskupení, ale jejich radary ho dokáží včas odhalit. To tím přijde o moment překvapení, na kterém je z velké části relativní převaha postavena.
Tam snadno. A co zpět?
Naproti tomu má praporní výsadkové uskupení větší výhodu v získávání relativní převahy. Letouny C-17 vezoucí výsadkáře a jejich materiál letící ze základen v USA dokážou překonat oblast pokrývanou protivzdušnou obranou podstatně rychleji než námořní expediční svaz oblast pokrývanou protilodními střelami a hladinovými/podhladinovými plavidly.
Krom toho jsou v blízkosti Sýrie vhodně umístěny letecké základny, odkud mohou startovat stroje pro mise SEAD (Suppression of Enemy Air Defences – potlačení protivzdušné obrany protivníka). Tak bude značně omezena hrozba ztrát na životech i na materiálu ještě v dopravní fázi.
Vysazené uskupení tedy získá relativní převahu v okamžiku, kdy vyrazí z doskokové zóny k svému cíli. Problém zde ale nastává ve fázi, kdy pozemní síly svůj úkol splní a bude potřebné je vyzvednout. Vstup skupiny, která původní síly odveze, představuje riziko pro udržení převahy.
Výhody těch zvláštních
Proti tomu nasazení malých jednotek sil zvláštního nasazení (SOF – Special Operation Force) s sebou přináší řadu výhod. Přiblížím jich několik, jak je shrnuje ve své knize Speciální operace admirál William McRaven.
Jednoduchost. Organizace, vybavení, komunikace a dostatek informací, fyzický i psychický stav vojáků, prostředí a v neposlední řadě také aktivita protivníka – každý z těchto prvků má potenciál stát se pomyslným kamenem úrazu, jenž může zmařit jakoukoliv operaci. Operace konvenčních sil jsou složitější, a proto se v nich může spíše něco pokazit než u operací malých jednotek.
Opakování v přípravě. Zatímco k pěším četám střeleckých rot přicházejí takřka neustále noví, nezkušení vojáci, kteří se teprve musejí začlenit do jednotky a naučit se specifické postupy, k jednotkám SOF se naopak dostávají zkušení operátoři schopní rychlého začlenění, ba co více - zůstávají u jednotek SOF déle. Proto příprava zvláštních jednotek před operací nevyžaduje tolik času jako příprava konvenčních jednotek. Tito specialisté nacvičují pouze specifické části operací, neboť ostatní postupy se již uplatnily při desítkách či stovkách předchozích misí a jednotliví operátoři znají své úkoly i úkoly svých spolubojovníků nazpaměť.
Rychlost. Většímu výsadku trvá déle, než se pustí do bojových operací, a může si tedy vybojovat převahu. Při výsadku s padáky T-11, které se v současnosti používají, se musí počítat s množstvím času na shromáždění jednotek rozesetých po okolí dopadové plochy. Výsadek praporu námořní pěchoty sice trvá podstatně kratší dobu, ale v porovnání s výsadkem malých jednotek zvláštních sil je to stále dlouho.
Účelnost. Nasazení zvláštních jednotek je charakteristické "nízkou úrovní politické odpovědnosti nebo rizika vyhrocení situace než v případě nasazení velkého a podstatně více viditelného uskupení konvenčních sil," píše McRaven.
USA se v Sýrii pohybují po velmi tenkém ledu. Na jedné straně si nepřejí, aby Bašár Asad zůstal u moci a podporují tedy povstalce, na druhou stranu se obávají, aby se chemické zbraně nashromážděné Asadovým režimem nedostaly do rukou nesprávné frakce povstalců. A nejlepším způsobem, jak dostat "dvě mouchy jednou ranou", je použití prostředku, který (nejspíše) nepovede k eskalaci situace, což je spíše operace malé jednotky.
Bez suvenýrů
Na závěr však musíme zmínit i nevýhody. Tou hlavní (ale vlastně jedinou) nevýhodou malých jednotek zvláštního nasazení je, že budou mít potíže fyzicky zajistit a prozkoumat chemické zbraně. Nejspíše by musely přistoupit k jejich zničení a jednotky SOF by působily především pro zajištění přesného úderu ze vzduchu nebo z moře.
Pokud USA požadují, aby se chemické zbraně z konkrétních zařízení nedostaly do rukou povstalců, a politické vedení bude ochotno akceptovat i jisté případné vedlejší škody, zdá se být nasazení malých jednotek zvláštního nasazení podle mého názoru tím nejlepším možným řešením.
Ale žádné řešení tedy není ideální a velení armády USA bude muset brát v potaz ještě řadu dalších faktorů, které jsem nezmínil, třeba politické ohledy. Zvenčí se však zdá, že malé je v tomto případě dobré.
Text byl převzat ze serveru Armádní noviny se svolením autora. Byl redakčně upraven a krácen.
Historické okamžiky: Sýrie - země konfliktů:
Historické okamžiky
Sledovat další díly na iDNES.tv
