My lidé škodíme Zemi jako žádný jiný tvor. Jak dlouho by se příroda vzpamatovávala, kdyby lidé náhle zmizeli? Nad tím se zamýšleli vědci různých oborů v New Scientist.
Lidé jsou vládci Země. Města, pole a pastviny pohltily více než třetinu půdy na zemském povrchu, necháváme za sebou vykácené lesy, rozorané stepi, vysušené mokřady, přehrazené řeky. Zavlékáme křížem krážem zeměkoulí dosud cizí zvířata i rostliny, jiné druhy kvůli nám vymírají. To vše korunujeme miliardami tun jaderného a chemického odpadu, zplodin a plynů, které ukládáme do země, vypouštíme do řek a do atmosféry. Kdyby mohli, ostatní živí tvorové by určitě hlasovali pro to, abychom my, lidé, z planety zmizeli.
Představme si to. Že by všech 6,5 miliardy lidí ze dne na den opustilo Zemi a zmizelo beze stopy, třeba do obřího nápravného zařízení v jiné galaxii. Jak dlouho by trvalo, než by zmizely veškeré stopy lidské civilizace? Nebo jsou některé zásahy nezvratné? Nad tím se zamyslela řada vědců, které oslovil vědecký časopis New Scientist.
Zeměkoule zhasne
Podle některých odhadů je světelně znečištěno 85 procent oblohy nad zeměmi Evropské unie, 62 procent v USA a nad Japonskem září 98,5 procenta nočního nebe. Čtyřiadvacet, možná osmačtyřicet hodin by trvalo, než by nastal velký black out způsobený nedostatkem paliva v elektrárnách, odhaduje v New Scientist Gordon Masterton, předseda Britského stavebního ústavu v Londýně. Větrné elektrárny a solární panely by ještě nějakou dobu automaticky udržovaly osvětlení, ale po výpadku distribuční sítě by i tyto zdroje energie, stejně jako vodní čerpadla, čističky odpadních vod a další zařízení lidské společnosti, umlkly - nejpozději za několik týdnů či měsíců.
Moderní stavby jsou dnes projektovány podle New Scientist na 60 let, mosty mají předpokládanou životnost 120 let a přehrady 250 let - ale za předpokladu, že je někdo udržuje, čistí, zpevňuje praskliny a opravuje. Bez toho se budou stavby všeho druhu rozpadat daleko rychleji.
Město duchů
Zvláštní, dramatickou kapitolu představuje několik set jaderných elektráren. Co by se stalo, kdyby zmizel člověk? Jaderný odpad uložený v dlouhodobých úložištích z betonu a kovu má vydržet tisíce let, až do doby, kdy radioaktivní palivo přestane „zářit“. Ale co elektrárny a aktivní reaktory? „Když se vypaří nebo unikne voda, která ochlazuje reaktor,“ líčí geolog z Michiganské univerzity Rodney Ewing, „reaktor se může roztavit. Přitom se uvolní značné množství radioaktivity. Účinek však nebude tak strašný, jak si mnozí asi představují,“ dodává. I zde poslouží příklad Černobylu. V oblasti po výbuchu dvacet let poté nepanuje jaderná poušť, ale živoucí ekosystémy. První léta po katastrofě to bylo území myší a potkanů, zdivočelých psů. Ale brzy se začalo dařit i dalším druhům fauny. Dnes žijí na tomto území velká stáda divočáků a comeback tu zažívají i velké šelmy, například vlci.
V teplejších vlhkých krajích by se příroda ujala znovu své vlády ještě daleko rychleji. Podle simulace kanadského ekologa Brada Stelfoxe by za 50 let v kanadských lesích nebylo vidět už 80 procent silnic a potrubí, do 200 let by zbylo pět procent. Tam, kde lidé vykáceli původní lesy a na jejich místě se dnes rozkládají plantáže například smrkových monokultur nebo lány kukuřice a rýže, bude obnova přirozených ekosystémů trvat déle. Některé však nebudou schopny návratu do stavu „před člověkem“ už nikdy. Zavlečené invazivní druhy obsadily pevně nová stanoviště a budou dál úspěšně bránit návratu původních druhů. Králík v Austrálii či plevelná tráva jako sveřep střešní už nepotřebují pomoc člověka, budou se dál šířit a ničit původní přírodní společenstva.
Zdivočelí potomci domestikovaných zvířat a rostlin by také patrně zůstali už trvalou součástí ekosystémů. Vysoce zdomácnělé a vyšlechtěné druhy dobytka, pšenice, všemožné rasy psů by se zřejmě během dalšího vývoje vrátily k méně specializovaným formám. Smečky pudlů by asi po zeměkouli dlouho neběhaly, šanci mají spíš voříšci, jak soudí biolog Ronald Chesser z Texas Tech University.
Naše zmizení by však nemuselo znamenat úlevu pro všechny zástupce živočišné říše, dodávají biologové. Pro některé, jako třeba gepardy či kalifornské kondory, už je pozdě, jejich populace již klesla pod kritickou mez. Vcelku však by byla bilance pro zvířecí druhy pozitivní a planeta bez lidí, ať už souš nebo oceány, by byla rozhodně pro život přívětivějším místem.
Poslední stopa - plasty
Sečteno: trvalo by nanejvýš několik desítek tisíc let, než by zcela zmizely téměř všechny stopy dnešní lidské nadvlády nad přírodou. Kdyby Zemi za dalších sto tisíc let navštívily bytosti z vesmíru, nenašly by téměř žádné známky vyspělé civilizace. Jen fosilní záznamy by prozradily masové vymírání v naší době. Na přítomnost dávno ztracené inteligentní civilizace by zřejmě upozornily kostry velkých dvounohých opic, některé spálené, některé pohřbené se zlatými zuby a šperky. A kdyby mimozemšťané narazili na některou z dnešních skládek, nacházeli by kousky umělých hmot a skla, možná i papíru. Usazeniny na dně oceánů by obsahovaly vrstvy bohaté na těžké kovy a radioaktivní prvky. Atmosféra by vykazovala přítomnost několika plynů, které se nevyskytují v přírodě přirozeně. Během několika milionů let eroze a možná další doba ledová zahladí poslední stopy. Jen vesmírem ještě možná budou putovat rádiové vlny, pomocí nichž teď hledáme mimozemské civilizace...
Pokud by se pak na Zemi vyvinul další inteligentní druh - a to rozhodně není jisté - nemusel by jednou vůbec tušit, že jsme tu žili my, lidé. Země na nás zapomene pěkně rychle.
A co škodliviny ve vodách, půdě a ovzduší? Miliony tun chemikálií, jedovatých či skleníkových plynů? Plasty, sklo, papír? Oxidy dusíku, síry a škodlivý přízemní ozon podle expertů vyprchají během několika týdnů. Sloučenin chloru, fosfátů, dioxinů, pesticidů a jiných jedů se bude příroda zbavovat déle. „Většinu oxidu uhličitého, který vzniká při spalování fosilních paliv, by pohltil za stovky, tisíce let oceán, ale koncentrace CO2 by ještě tisíc let zůstávala nad předindustriální úrovní,“ tvrdí Susan Solomonová, z NOAA (americký Národní úřad pro oceán a atmosféru). Globální oteplování planety by pokračovalo.
Velkou neznámou by byl osud metanu, dalšího skleníkového plynu, jehož obří zásoby čekají na dně moří a v permafrostu (trvale zmrzlá půda), který začíná tát.Nedobrovolný experiment, který napovídá, jak se rozpadá opuštěné lidské sídlo, už máme - město Pripjať u Černobylu. Postupně chátrající budovy zarůstají rostlinami, pod tlakem jejich kořenů praská beton i cihly. Zeleň útočí všude. Nikdo neopravuje trhliny ve zdi, střechy... Nicméně rozpadlé budovy a ruiny z betonu vydrží tisíce let. I zbořené chrámy a města dávno zaniklých starověkých civilizací ukazují, že tři tisíce let je krátká doba. Stejně tak i stopy po naší civilizaci budou na Zemi patrné ještě za mnoho tisíc let.„Smutná pravda je, že jakmile by lidé zmizeli z dohledu, planeta hned začne vypadat lépe,“ připouští biolog John Orrock z Národního centra pro ekologickou analýzu a syntézu v kalifornské Santa Barbaře. Příroda se dokáže rychle zotavovat. Pole a pastviny se znovu změní ve stepi, lesy z plantáží na dřevo v divočinu, vrátí se do nich šelmy a další divoká zvěř. Vzduch a voda se díky svým samočisticím schopnostem začnou pomalu zbavovat chemikálií a jiných škodlivin, silnice a města se začnou rozpadat v prach. Jestli by však něco bylo patrné hned, dokonce již z oběžné dráhy, tak náhlá tma. Umělé světlo, které noc co noc září z velké části planety, by počalo zhasínat, země by potemněla.
