Displeje z tekutých krystalů jsou na světě mnohem delší dobu, než by se mohlo na první pohled zdát. Využívaly jich již kalkulačky či digitální hodinky. Přes přenosné počítače se pak pomalu dostávaly i na pracovní stoly, kde začaly oslabovat pozice klasických CRT monitorů (porovnání technologie CRT a LCD zde).
Co je zač ten slavný tekutý krystal? Tekutý krystal je látka, která stojí na pomezí pevného a tekutého stavu. Samotný tekutý krystal vzniká smícháním několika základních látek, jako jsou například bifenyly či dioxiny, s dalšími. To je důležité proto, aby výsledný produkt získal všechny potřebné vlastnosti, mezi nimiž můžeme jmenovat elasticitu, viskozitu či správný index odrazu. Ve výsledku pak má tekutý krystal podobu molekuly tyčovitého tvaru, která se jakoby vznáší v tekutině.
Jak LCD vytváří obraz? Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o zobrazovací zařízení, je hlavním úkolem LCD displeje správně zpracovat světlo. To většinou vychází z relativně malé trubice. K co nejdokonalejšímu pokrytí povrchu slouží síť optických vláken. Dalším zdrojem světla může být přídavné osvětlení z boku či zespoda. K podsvícení pak slouží celý panel, který je umístěn za samotnou obrazovkou. Toto světlo pak zpracovávají dva polarizační filtry z tekutých krystalů, kterými musí projít. První z těchto filtrů zajišťuje, aby světlo procházelo tím správným směrem. Druhý se ve spolupráci s prvním stará o regulaci intenzity procházejícího světla. Pokud se má zamezit průchodu světla, mřížky se nastaví tak, aby byly navzájem kolmé a zamezilo se tak průchodu světla. Barvu zajišťuje průchod světla přes barevné filtry, které obsahují pro každý zobrazovací bod (pixel) tři základní barevné složky (červenou, zelenou, modrou). Výsledná barva v jednom pixelu tedy vzniká složením těchto tří barev, které mají různý jas. Je to podobné, jako když si malíř míchá barvy. Rozdíl je v tom, že místo množství barvy se zde počítá právě s jasem. Barevná škála však je u současných LCD omezena v tom, že každá z barevných složek může nabývat 256 odstínů. Dohromady to pak dělá cca 16.8 miliónu barev pro každý pixel.
Ovládání tekutého krystalu U starších displejů s tzv. pasivní maticí řídily nastavování tekutých krystalů tranzistory, které byly rozmístěny pouze po okraji displeje. Jeden tranzistor tak řídil řadu a druhý sloupce pixelů. U současných LCD, které se také nazývají TFT LCD, má však každý obrazový bod svůj vlastní tranzistor, který řídí průchod světla tím kterým pixelem. Díky tomu je obraz v jednotlivých bodech jasnější, neboť náboj každého z nich může být konstantní a nikoliv střídavý, jak je tomu u starších (DSTN LCD) displejů.
K čemu je rozhraní DVI? LCD panely zobrazují digitálně. Z toho plyne i většina problémů, které s čistotou zobrazení mohou tyto panely mít. Týká se to samozřejmě případů, kdy LCD zpracovává analogový signál. Ten totiž musí být v LCD převeden do digitální formy. A aby to nebylo celé tak jednoduché, tak i v grafické kartě musí být nejdříve digitální obraz převeden na analogový a ten následně vypuštěn do klasického konektoru D-SUB. Digitální rozhraní DVI tak tuto bariéru překračuje. Skrze něj totiž proudí digitální signál z grafické karty přímo do LCD. V současnosti jsou k dispozici dvě rozhraní DVI. První DVI-D dokáže přenášet pouze digitální signál, zatímco u DVI-I je možno využít i konektor analogového spojení. Problémem tohoto digitálního rozhraní je skutečnost, že standardně podporuje rozlišení do maximálně 1280 x 1024 pixelů.
Co dále s LCD? Technologie LCD displejů se neustále vyvíjí. Zkracuje se doba, za kterou dokáží jednotlivé tekuté krystaly přejít do určené podoby. A vylepšují se další vlastnosti, které dělají technologii LCD přijatelnější pro čím dále tím větší okruh potenciálních zákazníků. Již nyní si však na tento trh brousí zuby další technologie, jako je například OLED.
