Každý den cestují na celém světě letadlem tři miliony lidí. Letecká doprava patří statisticky mezi zdaleka nejbezpečnější způsoby, jak se dostat z místa na místo. I tak je ale strach z létání v západním světě druhou nejrozšířenější obavou. Víc nás děsí jen představa, že bychom měli řečnit na veřejnosti.
Poslední čtyři měsíce jste mohli každé úterý na ČT a Technet.cz sledovat příběh jedné letecké katastrofy. Nyní vám nabízíme jakési shrnutí − dokument BBC o tom, jak havárii přežít. |
"Představte si velkou hliníkovou rouru, do které vměstnáte spoustu lidí. Zaplníte ji předměty, které, když hoří, produkují jedovaté plyny. Obklopíte ji vysoce vznětlivým palivem a pak ji rozjedete dvousetkilometrovou rychlostí po dráze," ukazuje letecký expert Galea, proč je letadlo potenciálně velice nebezpečné. Navíc se z médií dozvídáme o strašlivých haváriích a mnoha úmrtích a pochopitelně ne o letech, které skončily bez sebemenších problémů.
Fakta ale nejsou zdaleka tak pesimistická. V letech 1983 až 2000 havarovalo ve Spojených státech 568 letadel. Z 53 tisíc zúčastněných se 95 % lidí zachránilo.
Je mnoho faktorů, které jakožto cestující nemáte šanci ovlivnit. Přesto můžete výrazně zvýšit své šance na přežití v případě, že nouzová situace nastane. Přinášíme několik rad expertů a účastníků leteckých nehod.
1. Jak přežít náraz
Intenzivní testování pomáhá při konstrukci křesel.
Každé letadlo má mírně odlišnou konstrukci křesel. Proto se můžete při předletové instruktáži setkat s různými doporučenými polohami pro nouzové přistání. Pečlivě si je prostudujte, případně i naučte. Někdy máte na jejich zaujmutí jen několik sekund. Anglický pokyn pro zaujmutí bezpečnostní polohy je "brace" (někdy třikrát opakován).
Předklonění pomůže ochránit hlavu i končetiny před nárazem. Zachovat si vědomí je pro následné opuštění havarovaného stroje nesmírně důležité.
Konstruktéři také testují speciální airbag, který vyskočí z pásu a nafoukne se ve zlomku sekundy. Zatím je jím ale vybaveno jen několik tisíc sedaček po celém světě.
2. Naučte se zacházet se záchrannou vestou
Pravděpodobnost nouzového přistání na vodě je u běžného dopravního letadla velice nízká, nikoli však nulová. Když už k takovému přistání roku 1996 došlo, zemřelo mnoho lidí zcela zbytečně − nafoukli totiž záchranné vesty ještě v letadle a pak se nemohli z potápějícího se vraku dostat.
Profesor Mac McLean hledá postupy, které ochrání cestující při přistání do moře. "Vesta se každopádně nafukuje až poté, co se dostanete ven z letadla. Dalším problémem je palivo, které plave na hladině." Je totiž těžké a velice špatně se v něm plave.
"Pokud se lidé přitisknou k sobě, snáze si uchovají tělesné teplo a zároveň je mohou lépe zaměřit letečtí záchranáři," dává další rady McLean a připomíná také, že poněkud zrádný může být i kovový koš, který obvykle záchranáři z vrtulníku spouštějí: "Málokdo si uvědomuje, že koš, který je kovový, visí na ocelovém laně. V tom se hromadí statická elektřina, kterou se nabíjí vrtulník za letu. Koše se proto nesmíte dotknout, dokud se neponoří do vody a nahromaděná elektřina se tak nevybije. V opačném případě můžete utrpět silný elektrický šok."
3. Jak evakuovat letadlo?
Profesor Ed Galea se zabývá studiem leteckých nehod a chováním jejich účastníků. Své poznatky uspořádal do databáze, aby pochopil chování lidí bezprostředně po neštěstí. Vychází přitom z dostupných záznamů a výpovědí účastníků.
První a poněkud znepokojující zjištění je, že mnoho lidí po havárii nedokázalo rozepnout pás: "Zjistili jsme, že spousta pasažérů měla v situaci, kdy jim šlo o život, s rozepnutím pásu potíže. Lidé, kteří se znenadání octnou v krizové situaci, se uchylují k zažitým stereotypům. Valná většina z nich zná bezpečnostní pás z auta, a proto se ho snaží uvolnit zmáčknutím tlačítka. Znám případ jednoho pasažéra, který je povoláním pilot, a ten měl během evakuace letadla naprosto stejný problém."
Je tedy vhodné si preventivně několikrát poslepu vyzkoušet odepnutí bezpečnostního pásu.
Dalším problémem je, jak se dostat z letadla. Obvykle se totiž evakuace neděje až tak organizovaně. Profesorka Helen Muirová se specializuje na studium chování během evakuace. Během posledních deseti let provedla stovky simulací a vyvinula jednoduchou metodu k navození realistických podmínek: "Když jsme řekli lidem, aby co nejrychleji opustili kabinu, seřadili se jako ve škole. Ve skutečnosti je to ale jinak. Když jde někomu o život, hrne se dopředu bez ohledu na ostatní. Slíbili jsme proto rychlejší polovině cestujících finanční odměnu." A příslib pěti liber pro první polovinu cestujících zafungoval − záběry ze simulace podle účastníků katastrof velice přesně připomínají to, co na palubě vypuklo.
Jednoduchá rada zní − stanovte si předem plán úniku. Musíte vědět, zda budete postupovat vpřed či vzad, kde jsou nouzové východy a jak daleko jsou.
Poněkud šokující je zjištění, že lidé by neměli hledat v letadle své rodinné příslušníky. "Jistěže máte starost o své blízké, ale to nejlepší, co můžete v dané chvíli udělat, je dostat se sami ven a shledat se později. Problém vznikne, když se pokusíte protlačit proti proudu ostatních pasažérů. Je to jako v jednosměrné ulici. Jediné auto jedoucí špatným směrem ji dokáže zablokovat. Když si budete v letadle razit cestu na opačnou stranu, všechny tím zpomalíte. Zní to sice krutě, ale nejlepším řešením je potlačit přirozenou obavu a dopředu se s ostatními domluvit, že bude každý postupovat sám. Pokud například rodiče sedí s dětmi odděleně na dvou různých místech, měli by se dohodnout, že se v případě nouze nebudou vzájemně hledat, ale obě skupinky se vydají ven samostatně." To samozřejmě neznamená, že by dospělí neměli pomoci dětem; také cestující, kteří sedí vedle sebe, mohou a mají postupovat ven společně, podle předem domluveného plánu.
4. Pozor na oheň a kouř
Experimenty ukázaly, že po havárii mohou mít cestující na evakuaci letadla pouhých 90 sekund. Pak jedovatý dým může zaplnit kabinu a znemožnit zbytku cestujících dostat se ven. Je důležité, abyste se uměli v hustém kouři po letadle orientovat.
Na podlaze, kam se kouř obvykle dostane až nakonec, bývají světelné trasy k nejbližšímu nouzovému východu. Přesto experti doporučují, abyste si už předem vyzkoušeli, jak se k nouzovému východu dostat po hmatu. Stačí si odpočítat, kolik sedadel jste od východu, a budete mít mnohem lepší šanci nalézt ho i poslepu.
5. Které sedadlo je nejbezpečnější?
Navzdory pochopitelné snaze cestujících není možné jednoznačně říci, které sedadlo je nejbezpečnější − záleží totiž na nehodě, která letadlo postihne. Obecně se ale dá říci, že čím blíže sedíte nouzovému východu, tím lépe. Dobrou "pověst" mají také sedadla nad křídly, kde bývá konstrukce nejpevnější. Každá letecká nehoda je ale jedinečná. Není proto možné předvídat, kde se dá potenciální náraz nejlépe přečkat.
Stephen Veronneau za sebe dodává: "Raději sedávám v místech, odkud vede nejvíc únikových cest. Ale teď ze mě hovoří letecký vyšetřovatel. Když si objednávám letenku, žádám místo (maximálně) do sedmé řady od nouzového východu, nejlépe přímo u něj. Tam mám podle mě největší šanci, že se v případě nehody zachráním."
Jak přežít leteckou nehodu
|
