Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jak se fotí vraky lodí a zatopené jeskyně. Hlavně nezvířit písek

aktualizováno 
Záběry podvodního světa patří k nejatraktivnějším. Především proto, že se tam jen málokdo sám podívá. Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s Petrem Vaverkou, který se fotografováním jeskyň a vraků lodí hluboko pod mořskou hladinou zabývá již patnáct let.

Průnik Grand travers | foto: Petr Vaverka

Tma, ticho, omezený pohyb... takovými slovy bych popsala pobyt pod vodou. Jsou ale lidé, kteří v něm vidí daleko víc. Jedním z nich je fotograf Petr Vaverka, který pod vodou hledá a fotografuje jeskyně a především vraky lodí. Jak takové focení probíhá, co je k tomu potřeba a na co si musí dát pozor, nám prozradil v exkluzivním rozhovoru.

Podvodní svět je celkem netradiční místo pro focení. Fotil jste vždy pod vodou?

Ne, potápím se teprve 15 let. Foťák jsem ale poprvé držel v ruce v sedmi. Fotit jsem tedy začal už jako malý kluk. Můj táta měl vlastní fotokomoru, takže tím jsem se vlastně do toho dostal. Dnes již asi patřím mezi pamětníky zlatých časů fotografie s celuloidovým filmem, vývojkou a ustalovačem, kdy žádné digitály nebyly. Než jsem našel tuhle novou zábavu v potápění, poměrně dlouho to trvalo.

Takže jste si nejdřív udělal potápěčský kurz a...

...no a pak už byl jen kousek k tomu vzít fotoaparát, sehnat něco, do čeho by se dal zavřít a vlézt s ním pod vodu. Ten nápad přišel tak nějak sám.

A co pod vodou fotíte nejraději?

Fotím především vraky lodí a zatopené jeskyně. Do velké míry je to dáno tím, že to vždy byly cíle mých ponorů pod hladinu. Nejkrásnější je, když se vše povede a Vy přinesete z hlubin záběry, které dosud nikdo neviděl.

Převládají v ponoru spíše vraky historických lodí nebo vraků z válek?

Nepřevládá žádný druh plavidel, potápět a dokumentovat se dají třeba i vraky letadel na mořském dně.


Vrak Doc Poulsen

Jak taková místa k potápění hledáte?

Potápím se většinou na známých vracích. Expedice k objevování neznámých vraků jsou velmi náročné akce. Tedy hlavně po finanční stránce. Proto s různými skupinami vyjíždím na vraky již objevené. Nic to ovšem neubírá na dobrodružství ani na smyslu takové akce. Dokumentace totiž nikdy není dost. Víte, v mořích jsou desetitisíce vraků a mnoho jich je v hloubkách, kterých nelze dosáhnout. Pro nás jich je ale k potápění stále ještě dost.

Takže vyrazíte na místo, na které jste dostali tip, že tam ty vraky budou a tam se potápíte?

V podstatě ano. Párkrát jsem byl na výpravě, kdy jsme věděli, že tam dole vrak je. Přestože jsme měli i souřadnice, trvalo ježdění po moři se sonarem celý den, než jsme jej našli. Dost často to funguje i tak, že potápěči dostanou tip od rybářů. Dohledání je ale opět docela složité.

 O fotografovi:
 
 Petr Vaverka začal fotografovat již v sedmi letech. Je pamětníkem zlatých časů fotografie, kdy se s otcem dokázal na dlouhé hodiny zavřít do fotokomory, zhasnout světlo a vyvolávat papírovou fotku. Pod hladinu se potápí více než 15 let a prostor pod vodou ho nadchl natolik, že se rozhodl tyto netradiční pohledy zprostředkovat všem, kteří se víc jak pár desítek centimetrů nikdy nepotopí. Dnes fotí a zkoumá vraky, jeskyně a poslední dobou se začal věnovat i focením nejlepších světových freediverů.
Po novém roce plánuje dvě výstavy. Jednu v Praze a druhou v Litoměřicích.

Oficiální web: http://www.vaverka.net


Jaká nejzajímavější místa pro potápění u nás jsou?

Na žebříčku popularity v Čechách jsou zatopené lomy. Tam bývá nejčistší voda. Takových lomů ale není žádný přebytek, proto velkému počtu potápěčů slouží za cíle jejich výjezdů české a moravské přehrady. Na Slapech nebo na Orlíku jsou pod hladinou různé stavby, jejichž návštěva patří mezi nejatraktivnější ponory. Samostatnou kapitolou je Hranická propast. Tam se však mohou potápět pouze členové České speleologické společnosti v rámci výzkumu. Zde je také místo s největší dosaženou hloubkou člověkem v ČR. (-181 metrů)

A v zahraničí?

Tam to je o něčem jiném...

...tam už jsou vraky ...

Ano! Za vraky se musí k mořím. Máme tu výhodu, že za několik hodin jízdy autem na jih, sever nebo západ jsme u nějakého moře.


Zadní paluba vraku dopravní lodi Wilhelm Gustloff



Kde jsou ty nejhezčí místa?

No, ono je všude něco. Třeba ve Středozemí se nachází největší lodní vrak na světě dosažitelný sportovním potápěčům. Supertanker Amoco Milford Haven tam ztroskotal v roce 1991 a leží v hloubce 82 metrů. Potápění na něm je velký zážitek. Také příležitosti k fotografování jsou neomezené. Tam je ideální místo pro práci dlouhými časy ze stativu.


Studená voda Baltu naopak skrývá jedno velké překvapení. Po více než šedesáti letech tam byl vloni objeven vrak jediné letadlové lodi německého námořnictva ze druhé světové války. Jmenuje se Graf Zeppelin a ještě na něm nikdo nebyl. V plánu je nyní společná expedice s polskými potápěči za podpory Gdyňského námořního úřadu. Na tento vrak mají nabroušené zuby desítky lidí z celého světa.

A kde jsou ty nejlepší podmínky na focení pod vodou?

Nejlepší podmínky bývají všude tam, kde je čistá voda.

A to je?

To může být kdekoliv. Dokonce i v Baltském moři v Polsku. Záleží jen na konkrétním místě a aktuálních podmínkách. Faktorů, které ovlivňují čistotu vody, je velmi mnoho. Je ale pravda, že obecně nejčistší voda bývá v jeskyních.

Kde nejdál jste byl?

Za potápěním jsem byl nejdál v Mexiku. Tam je asi nejlepší jeskynní potápění na světě. Díky geologickému vývoji došlo na Yucatanu nejdříve ke vzniku krasu a po zvednutí hladiny oceánu k zatopení těchto míst. Potápění tam tedy je proplétáním se mezi miliony krápníků všech barev, tvarů a velikostí.

Vraťme se ještě před okamžik, než se za vrakem vydáte - jak se na výpravu připravujete?

Prvním impulsem je nápad nebo tip na zajímavý vrak. Když se dá dohromady tým lidí, musí být od samého začátku určen někdo jako vedoucí akce. Za bezvládí je výprava předem určena k zániku. Pak může začít příprava. Ta je hned orientována směrem ke splnění zadaného cíle výpravy. Nejčastěji je to sběr fotografického a filmového materiálu.

Stalo se vám, že někdo chtěl vaše fotky cenzurovat?

Ne. Pouze by si na ně rády některé redakce dělaly absolutní právo, i když je nikdy do výhradní licence nedostaly.

V jakých řádech se pohybuje cena takové výpravy?

Ideální počet lidí je osm. V takovém množství se udělá dost práce, je prostor pro bezpečnostní zajištění a cena ještě závratně nestoupá. Jako příklad mohu dát jednu z výprav do Egypta, kdy byl náš rozpočet 500 tisíc korun na týdenní akci. Pravda, nejlevnější zábava to právě není ...

Takže sháníte sponzory?

Snažíme se … tedy jde to, ale dá to dost práce. Nejhorší jsou začátky, ale to platí u všeho. Když pak už za někým jdete a máte se čím prezentovat, je situace o něco jednodušší.


Mramorový důl Militz



Kdo je nejčastějším sponzorem?

Jedná se především o firmy v oblasti komunikace.

Dejme tomu, že seženete finance a přípravy na výpravu pokračují dál...

...pak se rozdělí se úkoly. Někdo shání informace o poloze, někdo o historii vraku. Když víte, do čeho jdete, úplně jinak se pracuje. Hodně to práci ulehčí. Samozřejmě nás limituje rozpočet, proto si ani nemůžeme dovolit odjet „na blind“ s tím, že určitě něco náhodou objevíme. Proto se před odjezdem snažíme získat co nejvíce informací. Zajímá nás především, co to bylo za loď, kdy byla postavena, pod jakou společností se plavila a co vezla, kdy a proč se potopila atd. To všechno se dá dohledat v registrech. Pak, když se hodně snažíme, se při troše štěstí dá dojít i k plánům takových lodí, což hodně usnadňuje samotný průzkum vraku. Vedle ostatního zkoumáme přesnou polohu a postavení, rozsah poškození vraku a další zajímavá fakta. V mnoha případech je celá akce zaměřená pouze na sběr dokumentace pro potřeby historiků. Ti dál naše fotografie a filmový materiál zkoumají. Jiným výsledkem bývá vznik filmových dokumentů pro veřejnou produkci. Nejeden z takových filmů je ověnčen cenami z různých, dokonce i mezinárodních festivalů.

 UW výbava Petra Vaverky:

Fotoaparáty:

Nikon D70


Nikon D200

Objektivy:

NIKKOR AF DX Fisheye 10,5/2,8 G ED

NIKKOR AF-S DX 12-24/4, 0 G IF-ED

Blesky:

Subtronic a Hartenberger o celkovém výkonu 2500Ws

Podvodní pouzdro:

Sealux


Je třeba mít k potápění nějaké povolení?

Někde je vyžadováno, někde není. Záleží na úrovni místní byrokracie. Často je ale problém povolení dán počtem fatalit na té jisté lokalitě. Je docela jasné, že se úřady brání dalším úmrtím potápěčů. Obecně ale lze říct, že v kulturních zemích povolení k potápění vyžadováno není.

Podléhají některé vraky vojenskému utajení?

Není mi nic takového známo.

A jak začne fáze samotného potápění?

Když se dostaneme na pozici, musíme vrak přesně lokalizovat. To se děje pomocí sonaru. Pokud objekt není vyvázán lanem, je třeba spustit lano vlastní s plovoucí bójí. Podle něj se pak jako po vodící lince potápíme i vracíme zpět na hladinu.

Vodním proudům se určitě nevyhnete. Čím vlastně proud ovlivňuje focení?

Bránit se proudu příliš nedá. Práci ovlivňuje tím, že se v něm těžko člověk udrží na jednom místě.


Potápěč s CCR přístrojem při sestupu do hloubky 100 metrů


Jaký to je pocit ponořit se pod hladinu?

Velkou otázkou, se kterou se spouštím do hlubiny, je: „ jaká tam bude viditelnost?“ Pro fotografování je to prioritní faktor. S tím totiž souvisí použitá technika, kterou beru s sebou dolů a záměr, co se bude fotit.

Co je při takovém ponoru důležité?

Nejdůležitější je spolupráce v týmu. Ve vodě všichni ví, co se bude dělat, jaký je plán fotografování, o které objekty a části jde v dokumentaci především. Intuice, orientace a chápání celého obrazu je jak u osvětlovačů tak i u figurantů věcí neocenitelnou. Možnost dorozumět se ve vodě je poměrně omezená, často se musí improvizovat. Bez schopných, zkušených a zapálených spolupracovníků se taková věc dělat nedá.

Nastal někdy problém nevybuchlé munice?

Nenastal. Nehrabeme žádné poklady. Nevystavujeme se zbytečnému nebezpečí.

Jaká jsou hlavní bezpečnostní pravidla, která je nutné pod vodou dodržovat?

Zásadní je nepotápět se sám. Tím se dá minimalizovat nebezpečí. Partneři na sebe ale musí být zvyklí a musí být dokonale sehraní ve smyslu signálů. Potápění v průzračném moři s krásným korálovým útesem v hloubce 20 m, se sluníčkem nad hlavou a v teplé vodě (Egypt, Mexiko), je diametrálně odlišné od toho, vlezete-li do sedmdesátimetrové hloubky ve vodě s teplotou 3 - 4 stupně, v úplné tmě a v proudu (Balt-Polsko). A vidět je tam v lepším případě na čtyři metry. Takže shrnuto – spolehlivý partner, spolehlivá a odpovídající výstroj, dobrý trénink. To jsou hlavní předpoklady bezpečného návratu na hladinu.



Vstupní jezírko do Grand Cenote v Mexiku



Do jaké hloubky jste nejdál s fotoaparátem šel?

Nejhlouběji jsem fotil v pětaosmdesáti metrech.

Jaký je rozdíl mezi potápěním se do jeskyň a potápěním za vraky lodí?

V obou případech se samozřejmě jedná o potápění s většími nároky ve všech směrech. Pohyb v uzavřených prostorách má specifika, kterým je třeba vyhovět po stránce výstroje i zkušeností a tréninku. Náročný je zde především vedle fotografování samotného transport techniky. Na tom se podílí vedle fotografa i ostatní členové týmu. Takže spíš bychom našli víc shodných nebo podobných věcí. Z rozdílů je to v jeskyních často dlouhé horizontální plavání zpět k volnému vzduchu (kilometr i víc), ve vracích ostré hrany a větší možnost uvíznutí.

A stalo se vám někdy, že jste v tom vraku nebo jeskyni zabloudil a musel jste hledat cestu zpátky?

Ano, ale takovéhle situace se stávají jenom vlastní hloupostí. Do uzavřených prostor nelze lézt bez základní pomůcky, kterou je bubínek se šňůrou. Je to jediné vodítko k návratu. Mě se stalo, že jsem po skončení focení nestačil dostatečně rychle sbalit věci a při manipulaci se stativem došlo zvířením sedimentů k úplné ztrátě viditelnosti. Parťáci se mi mezitím trochu vzdálili a já musel za pomoci kompasu situaci vyřešit. Naštěstí se mi po pár metrech plavání podařilo dosáhnout čisté vody, vodící šňůry a normální viditelnosti.

A jak se v takové situaci chovat?

Neztratit hlavu, chladně uvažovat, kontrolovat dýchání. K tomu patří zjištění stavu zásoby dýchacích plynů, orientace podle kompasu a opětovné nalezení šňůry. Následuje pokračování v ponoru a práci nebo návrat na vzduch, na hladinu.


Opálové doly Dubník (Slovensko)



Pojďme k potápěčské výstroji. Co všechno musíte mít s sebou pod hladinou?

Všem známý neopren nahrazujeme tzv. suchým oblekem. V něm jste dokonale chráněni proti styku s vodou. Charakter našich ponorů vyžaduje větší zásoby dýchacích plynů (se vzduchem se vlastně už nepotápíme). To znamená zásadně větší počet tlakových láhví jak na zádech, tak i zavěšených na bocích. Důležitou součástí výstroje jsou světla. Jedno ale opět nestačí, je nutno mít s sebou záložní. Dalšími jsou cívky se šňůrou, hloubkoměr s hodinkami a jiné věci srovnatelné s běžnou výstrojí potápěče.


Kolik členů má váš potápěčský tým?

Nepotápím se pouze s jednou potápěčskou skupinou. Zapojuji se do akcí a projektů různých týmů, kdy počet osciluje od 4 až do 20 lidí. Jako ideální, jak už bylo řečeno, je počet 8 účastníků.


A jak se pod vodou dorozumíváte?

Na to je celá řada různých signálů. Některé se používají při samotném potápění, jiné najdou uplatnění v rámci fotografické práce. Pokud jsme na některém místě poprvé, první dva ponory slouží k poznání lokality a k pořízení „nástřelných snímků“. Po ponoru vybereme místa k budoucímu focení a určíme si záměry, rozkreslíme pozice, uděláme jakýsi scénář. To nám usnadní pozdější komunikaci pod vodou. Tu představují posunky rukama a signály světlem.

Jak bojujete proti problémům jako je víření písku?

Potíže se zvířením sedimentů se řeší v první řadě dokonalým pohybem ve vodě. Ploutvemi se nekope klasicky (kraulový kop)! V našem případě je pohyb specifický, aby vlnění vody za ploutví nezpůsobovalo stržení usazenin. Je to tzv. „žabí kop“. To, co se ale nedá příliš ovlivnit, je uvolnění nečistot ze stropu vydechovanými bublinami. Jakákoli taková nečistota za prvé snižuje viditelnost ve vodě a za druhé omezuje naši fotografickou práci v těchto prostorách. Takže je to opět o zkušeném týmu, který si nezkalí vodu při nástupu na místo focení a je dostatečně rychlý a efektivní při práci. Všichni musí být skvělí potápěči. Při takovéto činnosti, kdy je třeba myslet na detaily typu pozice osvětlovače, pozice figuranta směru a intenzity záblesku, postavení fotografa s postavením pomocných stacionárních blesků, se nelze učit potápět nebo myslet na svoje vyvážení, dýchání a sledování potápěčských přístrojů. To už se rozumí samo sebou.

Jakým přístrojem fotíte?

Používám zrcadlovky Nikon D70 a D200 v pouzdře z hliníkové slitiny. Charakter mých snímků vyžaduje široké objektivy. Proto na těla nasazuji zoom 12-24/4f nebo rybí oko 10,5/2,8f od Nikonu.


Takže dnes fotíte již jen digitálně? Nestýská se vám po analogu?

Výhody digitálu jsou obrovské a zcela nesporné. Samozřejmě ve filmu je nostalgie, ale nevracím se k němu a vzpomínám na analog jako na takovou hezkou etapu fotografování. Samozřejmě mám i filmový přístroj, ale už ho nepoužívám - říkám si, že jednou se synem uděláme fotokomoru a ukážu mu, jak vzniká papírová fotka.


Jak chráníte techniku před vodou?

Na práci pod vodou používám kovová pouzdra značky Sealux. Ochrana spočívá v zodpovědném přístupu k čistotě těsnění a pravidelné údržbě po ponoru. To především znamená dokonalé odsolení, pokud se potápíme v moři.


Vrak nákladní lodi Rosalie Moller



Čím si pod vodou svítíte?

Při potápění používáme pro běžné svícení xenonová nebo LED světla. Pro fotografování mám k dispozici několik výkonných blesků. Dva většinou na metrových ramenech aparátu, ostatní jsou k dispozici osvětlovačům. Takové blesky fungují na principu bezdrátového odpalování, takže nejsme spojení žádnými kabely. Přenos signálu z foťáku na ostatní blesky je však omezený vzdáleností, která je ve vodě podstatně kratší, než na vzduchu.

Jak takový blesk vypadá?

Je to zařízení určené pro práci ve vodě do hloubek okolo 100 metrů. Představte si válec délky až 30 cm, průměru 13 cm a váhy 2,5 kg. Ve vodě je neutrální. Neváží tedy nic. Výkony takových blesků se šplhají až přes 600 Ws. Jedná se vlastně o blesk, s kterým můžete fotit jak pod vodou, tak i třeba ve studiu. Konstrukcí svého obalu je ale předurčen pro práci ve vodě.

A je možné tyto přístroje u nás bez problémů sehnat?

Dneska je v Čechách dostupné všechno. Poněkud omezujícím faktorem je cena takového zařízení. Dosahuje totiž až 2000 Euro !!

S kolika blesky tedy pod vodou fotíte?

„Tam dole“ není světla nikdy dost. Čím více, tím lépe. V současné době mám 8 blesků pro práci pod vodou.

Používáte pod vodou nějaké speciální stativy?

Stativy jsou nyní pro mě běžnou součástí výbavy pro UW foto. Vždycky vyberu nějaké levné, protože stejně moc dlouho nevydrží. Vyrábí se i speciální pod vodu, ale já je považuji za zbytečně masivní a těžké. Používám obyčejné Velbony a pod vodou je zatěžuji zavěšeným olovem. Celá sestava – pouzdro s fotopřístrojem a blesky na dlouhých ramenech je ve vodě dokonale vyvážená. Pro manipulaci je to velice důležité. Proto, pokud dávám foťák na stativ, musím komplet stabilizovat zvláštním závažím.

Jaké používáte zdroje elektrické energie?

Všechna zařízení mají jako zdroj energie akumulátory. Například blesk vydrží okolo sta záblesků na jedno nabití a to na jeden ponor stačí.

Jak reaguje baterie na studenou vodu? Snižuje se nějak její kapacita?

Samozřejmě se akumulátorům zima moc nelíbí. Jejich kapacita je však dostatečně dimenzována, takže k omezení naší práce ani ve studené vodě nedochází.

Stalo se vám, že jste někdy utopil vybavení?

Stalo se mi to kdysi. Naštěstí ne u těchto drahých přístrojů. Někdy jsem třeba trochu víc hysterický co se týče opatrnosti na tyhle věci, ale zatím se mi to vyplatilo. Znám samozřejmě pár lidí, kteří vytopili techniku za sto tisíc.

V jakém režimu fotíte?

Fotím jen v manuálním režimu. Výchozí hodnoty se pod vodou příliš neliší, ve tmě jeskyní záleží například na odrazivosti stěn. V prostředí bílého vápence v Mexiku je nastavení jiné oproti tmavým stěnám břidlicového nebo mramorového dolu v Evropě. Navíc digitál má obrovskou výhodu okamžité kontroly. Jedno zmáčknutí a histogram řekne vše. Takže jak expozici, clonu, tak i výkon blesků ovládám ručně.

Jak jinak se šíří a rozptyluje světlo pod vodou?

Fyzikální vlastnosti vody negativně ovlivňují světelné podmínky pod vodou. Jde většinou o světlo rozptýlené (pokud nejsme v mělké vodě). Voda například „filtruje“ barevné spektrum světla, takže pod cca 10 m hloubky je vše už jen modré. Prostě přijdete o všechny ostatní barvy. Na pomoc si musíte vzít právě blesky.


Nádechové potápění



Jaký čas závěrky nejčastěji používáte? Musí se pod vodou používat jiné časy než na souši?

Pro statické snímky v tmavé jeskyni není čas úplně nejdůležitější. Tam nastavuji pouze clonu a intenzitu záblesků. Jinak je to v prostředí přirozeného nebo stálého umělého světla. To je příležitost pro dlouhé časy a použití stativu. Při práci s figurantem jsou to časy do 3s, bez figuranta i desetinásobně delší. Při časech 2-3s zásadně záleží na schopnosti potápěče - modela zůstat „viset“ v prostoru bez hnutí a nezpůsobit vlastním pohybem neostrosti snímku. To je jedna z nejtěžších „disciplín“. Obecně platí, že souvislosti času a clony jsou pod vodou i nad vodou shodné.

Jakou clonu nejčastěji používáte?

Takovou, která je právě třeba vzhledem ke světelným podmínkám a záměru fotografa ve smyslu hloubky ostrosti snímku.

Jak dlouho býváte pod vodou?

Hlavním faktorem je operační hloubka a čas na dně. Na tom je závislá spotřeba dýchacích směsí a následná dekomprese. V našem případě se jedná o ponory o celkové délce do tří hodin. V mělké vodě se dá celou dobu pracovat. Naopak při půlhodinovém focení v hloubce 70 metrů pak ale strávíte další dvě hodiny na nudném výstupu a dekompresi.

Jak při dekompresi postupovat?

Dekomprese jako nástroj pro bezpečné vynoření z hloubky má svá pravidla, která vychází z fyziologie lidského těla. Na délku dekomprese má bezprostřední vliv maximální dosažená hloubka, délka pobytu na dně a použité dýchací směsi. Postupy jsou dané, liší se ale podle uvedených faktorů. Přesný způsob provádění dekomprese se každý zájemce dozví v potápěčském kurzu u každého zodpovědného instruktora potápění.

Existuje nějaký trik, kterým se rozpozná, jaká viditelnost pod hladinou bude?

Ne. Je to o tom, aby byl někdo před vámi a řekl vám, jaký je aktuální stav. Na to jsou různá fóra a weby, kam se tato hlášení o viditelnosti dávají.

Spolupracujete s týmem, který se potápí takzvaným nádechovým potápěním...

...k tomu jsem se dostal před třemi lety. Začal jsem se totiž stýkat s lidmi, kteří měli k tomuto odvětví potápění hodně blízko. Následná spolupráce s atlety, kteří ve freedivingu drží světové rekordy, pak pro mě byla obrovská výzva.

Jak vznikají fotky freedivingu?

Rozdělil bych to do dvou směrů. Jedním je výkonnostní freediving a druhým nádechové potápění pro radost. V prvním případě se jedná spíš o práci sportovního fotoreportéra ve specifickém prostředí. Při sestupu nebo výstupu stihnete jeden, dva snímky !!?? Ovšem pokud je čas na focení freediverů s rejnoky nebo proplavávání jeskyně na nádech, to je jiná práce. Je neuvěřitelné, jak se ti borci nadechnou a ochotně potopí na dvě minuty do dvaceti metrů, kde pózují jako by se nechumelilo.

Teď v létě jste byl fotit v Egyptě ...

Ano! Nejdřív na konci loňského roku a letos znovu v létě jsem byl s českými freedivery vždycky měsíc v Egyptě. Byla to krásná změna proti výjezdům na vraky nebo do jeskyní. Měli jsme relativně dost času nejen na dokumentaci jejich výkonů (m.j. skončili na týmovém mistrovství světa na 2. místě), ale i na různá experimentování.

Fotíte i jiné sporty nebo třeba mořské živočichy?

Ne, to nechávám s radostí ostatním.


Vrak minolovky El-mina



Fotil jste někdy pod ledem?

Jasně, samozřejmě..

...jaké to bylo?

Principielně je to to samé jako někde v chodbě vraku nebo v jeskyni. Jen voda bývá studenější. Je to vlastně shodné prostředí bez volného výstupu na hladinu. I tam je nutné mít se podle čeho vrátit. Takovým vodítkem je vždycky šňůra.

Jsou nějaké vzory, které máte v této branži?

V první řadě obdivuji lidi, kteří dělají prvoprůniky do těchto dosud nenavštívených míst. Taková objevitelská činnost jak ve vrakovém, tak i jeskynním potápění je velmi záslužná. Otevírá a ukazuje cesty nám ostatním.

Neláká vás focení na souši?

Věcí, kterou bych chtěl zkusit „na suchu“, jsou nezatopené části jeskyní. Je to vlastně skoro to samé, jen s tím rozdílem, že pod vodou je komunikace složitější. A netaháte s sebou ty šíleně těžké tlakové láhve. Takže to bych rád vyzkoušel.


Plánujete teď nějakou výpravu?

Po Novém roce máme namířeno do Mexika. Tam mě to hrozně táhne. Je to rozhodně nejlepší místo pro jeskynní potápění na světě. Křišťálově čistá voda s viditelností 50 metrů je ideální pro focení. Pak mám na březen pozvání k potápění a fotografické práci pod ledem na základně ruských potápěčů v Bílém moři na polárním kruhu. To bude jistě extrémně zajímavé !!

A trochu pohádková otázka na závěr: našel jste někdy nějaký poklad?

Pokladem jsou pro mě všechny podařené akce a pořízené fotky. To je taková moje hnací síla, to je to, proč se potápím a fotím. Chci lidem zprostředkovat pohledy do těch míst, kam se sami nikdy nedostanou.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Temetrii ze senzorů v kameře GoPro Hero 5 Black lze nově efektně umístit přímo...
Velký test malých akčních kamer. Nejlevnější proti nejdražší

Zajeli jsme na opuštěnou bobovou dráhu a v rychlosti přes 50 kilometrů v hodině otestovali tři akční kamery. Nejlevnější Lamax, nadějnou novinku od Xiaomi a...  celý článek

Matějská pouť v roce 1989.
ČSSR objektivem matematika. Neznámý fotograf Karel Bucháček

V profesním životě se Karel Bucháček věnoval abstrakci - čisté matematice, ve svém volném čase pak konkrétnu. Vědec z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky...  celý článek

Zatékalo i na hlavní tribunu odkud tehdy mával soudruh Husák (na snímku z něj...
Absurdity totality: Neznámé fotografie z Prvního máje. Najdete se?

Se svými přístroji prochodil doslova celou Prahu. Fotografoval okupaci v šedesátém osmém, sraz milicionářů i události běžného dne v komunistickém...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.