Pražské Klementinum měří meteorologické údaje nepřetržitě již 232 let od prvního ledna roku 1775. S měřeními začal ale jezuita Josef Stepling už v roce 1772.
Způsob měření se za ta dvě století příliš nezměnil. Každý den překoná meteorolog po schodech celkem devět pater oběma směry. Poslední část cesty vedoucí ke střešní plošině s teploměry má přitom spíše podobu širokého, strmého žebříku. To všechno pěkně třikrát denně. Závratě nezávratě, měřit se musí.
Při měření se dbá na tradici
V Klementinu se měří třikrát denně. V období středoevropského času v 7, 14 a 21 hodin, v období letního středoevropského času v 8, 15 a 22 hodin. Pro tradiční měření teploty se používají dvě meteorologické budky. Replika původní (levá fotografie) budky a standartní žaluziová (pravé foto). Změřené údaje se převádějí na světový čas UTC s korekcí na polohu Prahy. Hodnoty z historické budky se navíc korigují výpočtem.
Kromě toho se v meteorologické boudičce měří i průběh denní teploty, vlhkosti vzduchu a také zde najdete dva speciální teploměry. Mají vodorovný směr. Slouží k měření maximální teploty (maximální teploměr, je nahoře) a minimální teploty (minimální teploměr, je dole). Právě tyto dva teploměry určují teplotní rekordy.
Detail stupnic "rekordních" teploměrů. Vlevo vidíte teploměr pro měření maximální denní teploty. Konstrukce teploměru je taková, že rtuť po dosažení maximální teploty zůstane na místě. Na pravém záběru vidíte detail stupnice teploměru pro měření minimální teploty. Konstrukce ponechá tyčinku v trubičce teploměru v místě nejnižší teploty.
V místnosti najdete také rtuťový tlakoměr. Změřený tlak se přepočítává na 0°C a na výšku 0 metrů nad hladinou moře.
Měření se prováděla i za povodní v roce 2002. Tehdy měli meteorologové do zátopové oblasti zvláštní propustku.
Stanice se nachází v prvním patře severní strany jižního křídla na hlavním nádvoří Klementina.
Na cestě do Klementina stráví meteorolog jednu hodinu (když vše klape). Poté asi půhodinku měří a pak ještě musí zpracovat údaje. V místnosti je velmi skromné osvětlení, a proto mezi běžné pomůcky patří kapesní svítilna a pro odečet ze stupnice slouží lupa. Jako záložní zdoj světla je v místnosti připravena svíčka.
Nakonec meteorolog telefonicky předá nejdůležitější údaje, aby média dostala první údaje o rekordech dne či noci. Pak následuje návrat do podkroví Matematicko-fyzikální fakulty, kde sídlí Meteorologická stanice Karlov a kde údaje zapíše do počítače. Připomínáme, že se měří třikrát denně. A další den znova...
Ráno ještě musí na střešní plošinu pro další meteorologické údaje
Pro měření srážek a slunečního svitu slouží střešní plošina na východním křídle technické knihovny. Zde se nachází solarograf (měří dobu slunečního svitu), srážkoměr a ombrograf. Posledně jmenovaný měří záznam srážek, tedy kdy začalo a skončilo pršet a kolik mm srážek to bylo. Nejdůležitějším údajem přístroje je intenzita srážek.
