Veselé Velikonoce

Veselé Velikonoce | foto: Profimedia.cz

Proč Nizozemci jednou přišli o Vánoce a jak se počítají Velikonoce

  • 42
Víte, proč Nizozemci přišli v roce 1582 o Vánoce a jak se spočítá datum Velikonoc? Máme pro vás složité vysvětlení i jednoduchý vzorec. Prozradíme také, jak Rudolf II zařídil, že po šestém lednu následoval hned leden sedmnáctý.

Většina čtenářů zakroutí hlavou, mnozí na ni významně poklepají. Co počítat, datum Velikonoc je přece v kalendáři i na příští rok. My ovšem nabízíme krátké zamyšlení nad vznikem velikonočních svátků a metodu, jak si překontrolovat stanovení jejich data kdykoliv i bez kalendáře. Následující řádky nezpochybňují význam velikonočních svátků, ať v Boha věříme, nebo nikoli. I nevěřící si rád vychutná optimismus svátků jara a seznámí se s historií vzniku jejich oslav.

Jak vznikly Velikonoce

Velikonoce jsou nejstarším a nejvýznamnějším křesťanským svátkem, během něhož si křesťané připomínají poslední večeři, zatčení, umučení, smrt a vzkříšení Ježíše Krista. Svátkem v zásadě důležitějším než vánoce a netypickým tím, že nemají pevné datum. Každý rok na ně připadne jiný termín, který se může lišit až o měsíc.

Zázrak povstání z mrtvých se měl odehrát v noci ze soboty na neděli: proto se ta noc nazývá Velká noc a od ní je odvozen český název Velikonoce. Velikonoční neděli předcházejí tři dny, které symbolicky zaznamenávají události křesťanského příběhu zrady a zázraku.

Zelený čtvrtek představuje den, kdy Ježíše zradil přítel, který s ním krátce předtím seděl u jednoho stolu (proto hovoříme o poslední večeři). Na Velký pátek byl Ježíš ukřižován. Během Bílé soboty mají věřící stále velký smutek, ale po smutné noci následuje optimistické svítání – vzkříšení, neboť Kristus měl vstát z mrtvých v neděli za svítání.

Velikonoční neděle je vyhrazena sváteční hostině (odtud Boží hod, rozuměj hodování velikonoční). Pondělí je pak dnem veselých lidových oslav, svátkem jara, znovu se probouzející přírody a nikdy nestárnoucí naděje. Je to symbolická pozůstalost po časech pohanských. Svátky podobné Velikonocům se slavily ještě dříve, kdy ve stejné době pohané vítali jaro jako symbol znovuzrození přírody.

Křesťanská slavnost vzkříšení začíná velikonoční vigilií (což je bohoslužba v předvečer náboženského svátku) na Bílou sobotu večer, resp. v noci. O velikonoční vigilii se světí křestní voda a věřící obnovují křestní slib. Velikonoce jako vrchol liturgického církevního roku se vyvinuly z židovského svátku pesach, který se slaví 14. a 15. dne měsíce nisanu podle židovského kalendáře. Pesach alias "židovské velikonoce"  je jedním z nejdůležitějších židovských svátků jako každoroční  připomínka osvobození židovského národa z egyptského zajetí.

V rané křesťanské církvi se Velikonoce slavily zprvu v den totožný s židovským svátkem. Princip odlišného určování data Velikonoc stanovili křesťané po delším sporu již na svém prvním ekumenickém koncilu v maloasijském městě Niceji (též ho známe jako nikajský koncil) roku 325. To bylo první shromáždění biskupů křesťanské církve, které svolal císař Konstantinos a zúčastnilo se ho přes 200 biskupů především z východní části Římské říše.

Pravoslavná církev se dodnes řídí původními pravidly, použitými pro tehdy užívaný  juliánský kalendář. Ten zavedl Julius Caesar roku 45 př. n. l. reformou starořímského kalendáře, která stavěla na znalostech alexandrijských astronomů. Ti určili délku roku na 365,25 dne a navrhli i schéma vyrovnávání kalendáře: obyčejný rok měl 365 dnů a každý čtvrtý rok, tzv. přestupný, byl o den delší.

Proč mají Rusové Vánoce až v lednu?

 V současnosti činí rozdíl mezi gregoriánským a juliánským kalendářem 13 dnů, což potrvá až do konce tohoto století a počínaje 1. březnem 2100 naroste na 14 dnů. Proto např. Vánoce v Rusku, Srbsku a dalších několika zemích nastávají až za 13 dní po římskokatolických Vánocích.

Juliánský kalendář má přísné řazení obyčejných a přestupných let, což způsobuje jednak jeho nepřesnost, ale zároveň vede k jistým zákonitostem, které mají své výhody. Díky pravidelnosti je stejný počet přestupných let v průběhu všech století a platí v něm, že po dvaceti osmi letech dochází k opakování vztahu mezi dnem v týdnu a datem. Dále se po devatenácti letech opakuje vztah mezi dny v měsíci a lunárním cyklem.

Význam má i skutečnost, že se Velikonoce stávají periodickými s periodou 532 let a lze zajistit, aby se křesťanské svátky nikdy nemohly slavit ve stejném nebo dřívějším termínu než židovská pascha.

Vypadalo to skvěle, ale problémem bylo, že skutečný oběh Země kolem Slunce netrvá přesně 365,25 dne, ale 365,24220 dne. Nepatrná odchylka 11 minut ročně je zanedbatelná pro jednu generaci, ale za 134 let způsobuje nepřesnost, která znamená, že se juliánský kalendář proti skutečnosti opožďuje o celý den. Ovšem pravoslavná církev zrušení juliánského kalendáře dlouhodobě odmítala (např. Rusko od jeho užívání upustilo až ve 20.století (1918) a u některých pravoslavných církví se juliánský kalendář jako církevní užívá dodnes.

Za staletí se zpoždění výrazně projevilo především na dnech rovnodennosti. Proto 24.února 1582 vydal papež Řehoř XIII. Bulu Inter gravissimas s reformou kalendáře, jakému dnes říkáme Gregoriánský kalendář. Protože mělo být vynecháno 10 dní najednou, bylo k provedení tohoto kroku vybráno období, kdy bude zásah do liturgického roku pro malý počet přeskočených významných svátků nejmenší.

Ukradli nám deset dní a Vánoce

Reforma měla být provedena bezprostředně po svátku sv. Františka, připadajícím na čtvrtek 4. října. Následující den měl být považován za pátek 15. října. Papežská bula stanovila, že rok je přestupný, pokud je dělitelný číslem 4, mj. 1996, 2004, 2008, 2012  s výjimkou, že rok není přestupný, pokud je dělitelný číslem 100 (1700, 1800, 1900, 2100). Další výjimkou je to, že rok, na který se vztahuje tato výjimka, je přestupný, pokud je dělitelný číslem 400 (1600, 2000, 2400).

V římsko-katolických zemích došlo k přechodu na nový kalendář rychle, ale zdaleka ne bez problémů. Stanoveného dne byla reforma provedena jen ve větší části Itálie, Španělsku, Portugalsku a Polsku. Prostí lidé často důvodu reformy nerozuměli a domnívali se, že jim vypuštěné dny byly ukradeny, obtížně se mj. vypočítávaly daně a mzdy. V Nizozemí byla reforma přijata koncem roku 1582, čímž mimochodem Nizozemci toho roku přišli o Vánoce.

V Čechách původně pražský arcibiskup Martin Medek z Mohelnice oznámil změnu data ze 14. na 25. listopadu 1582. Jeho návrh však protestantsky smýšlející obyvatelstvo odmítlo, stejně jako šlechta a astronomové. V roce 1583 přijetí nového kalendáře zamítl i zemský sněm. Reformu tak realizoval svým mandátem ze 3. prosince až Rudolf II. (skok z 6. ledna na 17. leden 1584).

Ve Slezsku byla změna provedena z 12. ledna na 23. ledna 1584. Moravští stavové ale mandát neuposlechli a dále na Moravě platil Juliánský kalendář. Druhé císařské rozhodnutí v červenci téhož roku však již odmítnout nemohli a kalendář byl zaveden i na Moravě (po 3. říjnu následoval 14. říjen).

Protože na kalendáři závisí výpočet data Velikonoc, v Čechách se v roce 1584 slavily Velikonoce o čtyři týdny dříve než na Moravě. V Uhrách, tedy i na Slovensku, se kalendář změnil až roku 1587 (po 21. říjnu se psal 1. listopad).
Velké problémy způsobila reforma v protestantských zemích Svaté říše římské, kde byla přijata často až po roce 1700. Do roku 1700 bylo například Německo rozděleno v otázce kalendáře, než jej přijala protestantská knížata. Gregoriánský kalendář jako celek byl přijat až roku 1775. To platí i o některých českých obcích.

Švédsko způsobilo mezinárodní chaos

Mezinárodní zmatek způsobovalo Švédsko, které v roce 1700 reformu sice nepřijalo, avšak aby chyba nenarůstala, vypustilo přestupný den tohoto roku, čímž získalo jiný kalendář než všechny ostatní evropské země. Původně se po dobu 40 let měly vypouštět přestupné dny, postupně se tak mělo přejít na gregoriánský kalendář. Avšak již roku 1712 bylo od reformy zcela upuštěno a Švédsko se vrátilo k juliánskému kalendáři. Gregoriánský byl nakonec přijat skokem až v roce 1753.

Zcela specifické poměry nastaly v Anglii, která svým způsobem na svou odlišnost od ostatní Evropy zůstává v úplně jiných situacích hrdá i za dnešních dnů. Při tom v době reformy vládla královna Alžběta I., která ač protestantka, reformu po doporučení astrologa Johna Dee hodlala přijmout. Leč vytrvalý odpor anglikánské církve jí v tom nakonec zabránil a teprve mnohem později, roku 1752, konečně v Anglii po 2. září následovalo 14. září.

V Rusku platil juliánský kalendář až do roku 1918 (podle něho také proběhla Socialistická revoluce v říjnu, ale podle gregoriánského kalendáře v listopadu).
V Řecku byl gregoriánský kalendář přijat až v roce 1923. A Pravoslavná církev novou úpravu dosud nepřijala.

Velikonoce - 23. března až 25. dubna

Podle církevní historie připadlo utrpení Kristovo na dobu, která následovala po jarní rovnodennosti a současně mu předcházel jarní měsíční úplněk. Toto pravidlo bylo vzato za základ a křesťanské Velikonoce (resp. velikonoční neděle) se slaví vždy první neděli po prvním jarním úplňku, přičemž když první jarní úplněk bude v neděli, slaví se Velikonoce až další neděli. Dle těchto pravidel může velikonoční pondělí připadnout na den v rozmezí od 23. března do 26. Dubna. Termín tak není stálý a každoročně se mění. 

Za první jarní den (jarní rovnodennost) byl podle znalostí z počátku letopočtu pevně stanoven 21. březen. Na tento den připadla rovnodennost i v roce 325. Toto datum se nemusí shodovat s astronomickým výpočtem jarní rovnodennosti, která může díky skokovým úpravám kalendáře pomocí přestupných dnů nastat až o dva dny dříve či později.

Následují dvě významná pravidla. Připadne-li úplněk na 21. března, a tímto dnem je současně sobota, následující neděle 22. března je již nedělí velikonoční. To je nejbližší datum, na které může velikonoční neděle připadnout. Další pravidlo pak stanoví, že nejzazší datum Velikonoc může být 25. dubna. V případě, že by první jarní úplněk připadl na 19. dubna, a tento den byla současně neděle, vyšlo by datum Velikonoc až na 26. dubna. Protože to není přípustné, přesouvá se úplněk o jeden den zpět (na 18. duben) a velikonoční neděle se slaví již 19. dubna. Ve dvacátém století tento případ nastal v roce 1981.

Jak je ale možné přesunout měsíční úplněk? Astronomický výpočet okamžiku měsíčního úplňku pochopitelně změnit nelze. Církevní počty však nepracují s reálnou fází Měsíce, ale s tzv. církevním (cyklickým) měsícem, který se dlouhodobě shoduje s reálnými měsíčními fázemi, v konkrétním případě se ale může od skutečné měsíční fáze odlišovat. Protože určení církevního měsíčního úplňku je v podstatě určením administrativním, lze jej též i administrativně přesunout.

Na všechno je vzorec. I na Velikonoce

Ani tím však složitost určování Velikonoc nekončí. Další pravidlo vymezující datum velikonoční neděle praví, že v jedné devatenáctileté periodě tzv. zlatého čísla nesmí být velikonoční neděle dvakrát v nejzazším přípustném datu, tj. 25. dubna. Tento případ nastal ve dvacátém století v letech 1943 a 1954, které patří do jedné a téže periody, začínající rokem 1937 a končící rokem 1956. V roce 1943 se Velikonoce slavily 25. dubna, v roce 1953 se velikonoční neděle přesunula o týden dopředu na 18. dubna. Na mezní data však připadají Velikonoce jen velmi zřídka.

Velikonoce patří k základním křesťanským pohyblivým svátkům a od data velikonoční neděle se odvozují všechny ostatní pohyblivé svátky. Původní výpočet data velikonoční neděle byl stejně složitý, jako církevní pravidla. Ale německý matematik, astronom a fyzik K. F. Gauss (1777 - 1855) vymyslel jednoduchý postup, který zvládne i žák základní školy. Uvádíme ho nejprve v podobě, platné pro nás jako "západní" křesťany:

Návod
Spočítejte si datum Velikonoc

Letopočet dělit 19, pak 4 a konečně 7. Zbytky a jejich pořadí si poznamenáme. Potom násobíme první zbytek 19, připočteme 24, dělíme číslem 30 a poznamenáme si čtvrtý zbytek. K číslu 5 připočteme 2× druhý zbytek, 4× třetí zbytek, 6× čtvrtý zbytek. Výsledek dělíme číslem 7 a získáme pátý zbytek. Konečně sečteme čtvrtý a pátý zbytek. Poslední výsledek připočítáme k datu 22. března a datum Velikonoc je nalezeno: součet nás samozřejmě často převede do dubna.

Může se stát, že jeden nebo více zbytků jsou nuly. Tím se výpočet zjednoduší, neboť, jak známo, nula od nuly pojde (tedy: násobíme-li jakékoliv číslo nulou, je výsledek vždycky nula). Ještě nutno poznamenat, že dělíme-li například 24 číslem 30, považuje se za zbytek 24.

Gaussovo pravidlo je zcela universální, avšak my ho uvádíme v podobě platné pro všechny roky od 1900 do 2099. Výjimkou byly pouze roky 1954 a 1981, kdy byly Velikonoce o týden dříve, než vycházelo výpočtem. Pro roky 1800 – 1899 je třeba v uvedeném postupu nahradit číslo 24 číslem 23 a číslo 5 číslem 4.

Dojdeme li výpočtem k datu 26. dubna, připadne velikonoční neděle na 19. dubna. Dojdeme-li výpočtem k datu 25. dubna, je nutno překontrolovat, zda není zároveň čtvrtý zbytek rovný 28 a první zbytek větší než 10; pokud ano, slaví se velikonoční neděle 18. dubna.

Svůj výpočet si můžete překontrolovat: letos je velikonoční neděle 8.dubna a příští léta následovně: v roce 2013 bude 31.března, roku 2014 připadá na 20.dubna, roku 2015 bude 5.dubna, následujícího roku 27.března, v roce 2017 16. dubna, roku 2018 dne 1.dubna atd.

Pokud nás bude zajímat, kdy slaví svátky pravoslavná církev, pak v Gaussově návodu stačí místo čísla 24 použít číslo 15 a dále místo čísla 5  použít číslo 6.

Veselé velikonoce a bohatou pomlázku.