Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Mrtvoly zkoumají v mobilní pitevně. Je jedno, zda útočí teroristé nebo tsunami

  13:17aktualizováno  13:17
Tým odborníků je schopen přijet na místo během několika hodin. Rozloží mobilní márnice a pitevny a začíná identifikace obětí a zaznamenávání stop. Nezáleží na tom, zda je viníkem tsunami nebo teroristé.

Důkazy se musí řádně označit | foto: ČT

V souvislosti s teroristickými útoky, leteckými neštěstími a podobnými tragédiemi se objevují různé spekulace a konspirační teorie. Jak je možné, že je známa identita obětí a útočníků během jednoho dne? Jaké má policie možnosti při identifikaci obětí ať už po útocích nebo hromadných neštěstích?

Odpovědi jsou někdy poměrně jednoduché. V některých případech stačí otisky prstů kdysi odebrané pro řidičský průkaz, jindy pomohou svědci. S konspirací to nemá až na výjimky nic společného. 

Uzavření místa činu

Každé ohledání místa činu musí začít uzávěrou, za kterou nemají co dělat žádní "diváci" ani média. A to hlavně proto, aby nepoškodili nebo nezničili stopy na místě činu. Dalším rizikem může být vytvoření stop nových, které by pak mohlo být problematické odlišit od těch původních. Nelze pominout ani možné zcizení některých věcí, ale také nebezpečí, které přihlížejícím hrozí (biologické riziko, toxicita látek, které vznikají třeba při hoření plastů nebo možnost, že někdo nechtěně způsobí výbuch hořlavých výparů).

Přesto v některých případech nelze místo činu uzavřít úplně. Příkladem je pád letadla po pumovém útoku nad Lockerbie, kdy se úlomky nacházely v okruhu 160 kilometrů a také díky spolupracující veřejnosti se po několika měsících podařilo letadlo z velké části složit z pěti milionů úlomků.

Co je to DVI?

DVI byl jedním z prvních systematických přístupů v podobě doporučení a formulářů pro zjišťování identity obětí hromadných neštěstí. Byl vytvořen v roce 1984 Interpolem. Zkratkou DVI se označuje "Disaster Victim Identification". Zkratka zdomácněla i v českých podmínkách a stejně jako ostatní země má také Česká republika svůj "DVI tým". Je to systematický proces jak z pohledu kriminalistiky tak organizace a řízení postupů na místě události. Určuje zpravidla náplň speciálních týmů v rámci policie.

Mřížka pro vyznačení míst nálezů.

Plánek místa události pro potřeby DVI týmu. Mřížka rozděluje místo letecké katastrofy na oblasti 10 x 10 m. Každá osoba resp. její část a osobní předměty jsou zaznamenány s určením pozice. Foto: Interpol.

Disaster management

Kromě vlád jednotlivých zemí se DVI ve světě zabývá i řada soukromých společností. Příkladem je firma Kenyon, která se zhruba se třiceti zaměstnanci na plný úvazek a 1200 smluvními zaměstnanci (patologové, zubní lékaři, antropologové) po celém světě věnuje této problematice zpravidla na žádost místních orgánů.

Pro většinu zemí je finančně velmi náročné udržovat kromě DVI týmů ještě technické zázemí, například mobilní márnice. Firma má proto na šesti místech (USA, Kanada, Jižní Amerika, Velká Británie, Austrálie a Hong Kong) veškeré technické zázemí (uložené v 60 kamionech) a ve spojení se smluvními zaměstnanci je schopná vytvořit funkční infrastrukturu v řádu hodin.

Příkladem úspěšné práce na místě činu je třeba identifikace obětí teroristických útoků v Londýně, kdy veškerá identifikace byla hotová do deseti dnů. Odborníci z Kenyonu zde postavili mobilní márnice s pitevnou, obsahující rentgenové přístroje, laboratoř pro zpracování DNA vzorků a další. Vše bylo postaveno v obrovských stanech přímo v centru Londýna

Uzavřené nebo otevřené neštěstí

V odborné literatuře se rozlišují dva druhy neštěstí – označovaná jako otevřená a uzavřená. Interpol definuje zásadní rozdíl v tom, že u uzavřených souborů obětí je v naprosté většině známa jejich identita. Typickým příkladem je letecká havárie, kdy lze relativně snadno z archivovaných palubních vstupenek zjistit počet a totožnost cestujících i posádky.

U otevřených souborů obětí tato identita známa zpravidla není. Takovým případem je i výbuch bomby na veřejném prostranství, například ve vstupním prostoru na letišti. Použité metody identifikace budou v obou případech stejné, odlišná bude taktika provedení.

V prvním případě je seznam obětí dostupný policii během několika hodin. Ten může policie využít ke kontaktování příbuzných, kteří mohou provést identifikaci podle vnějších znaků. Dále je možné zajistit vzorky DNA a porovnat je ať již v podobě stop například na zubních kartáčcích, nebo je možné využít vzorky příbuzných – v těchto případech může mít identifikační závěr menší hodnotu, která bude závislá na stupni příbuznosti mezi obětí a danou osobou.

Policie si také může vyžádat další dokumentaci, například od zubního a praktického lékaře. Tu lze využít jak ke zjištění základních charakteristik, jako je výška nebo váha, tak z ní lze vyčíst prodělané úrazy a nemoci, které se dají rozpoznat na těle při pitvě. Dále lze v některých případech využít rentgenové snímky ať již chrupu nebo části kostrového aparátu, které mohou v ideálních případech vést až k individuální identifikaci oběti.

V některých případech nelze k individuální identifikaci těla dospět, případně nemusí být nalezeno vůbec. A to ani s využitím nejmodernějších technologií, zpravidla kvůli značnému poškození těla například žárem nebo absencí zdravotní dokumentace a příbuzných. V těchto případech může soud osobu prohlásit za mrtvou, pokud provedené dokazování zjistí, že zemřela a tuto skutečnost nelze vyvrátit.

Své papíry mají živí i mrtví

Celkový počet pohřešovaných či hledaných lidí a na druhé straně nalezených mrtvol vyžaduje při identifikaci systematický přístup. Jak národní (policie daného státu) tak nadnárodní (Interpol) databáze jsou proto tvořeny zpravidla dvěma druhy formulářů. V mezinárodní terminologii se jim říká  AM (ante mortem – údaje vztahující se k živým lidem) a PM formuláře (post mortem – údaje k nalezené mrtvole neznámé totožnosti).

Formuláře AM se vyplňují u pohřešovaných. V první části jsou to zejména osobní údaje, dále pak seznam oblečení a obuvi, v které byl dotyčný naposledy spatřen, veškeré věci, které mohl mít u sobe – hodinky, šperky, brýle. Následuje popis vnějších znaků, kdy se většina parametrů vyznačí křížkem do příslušné kategorie, zpravidla se vybírá ze čtyř až pěti možností (barva a délka vlasů, typ postavy). Následuje schéma postavy, na kterém se vyznačí jizvy nebo tetování.

PM formular

Ukázka z PM formuláře (Post Mortem). Další najdete ve fotogalerii.

Formulář obsahuje i další informace o tom zda osoba někdy v minulosti absolvovala nějaké identifikační úkony. Zda jí například byly sejmuty otisky prstů, protože byla trestaná. Pokud ne, zda a kde je možné získat daktyloskopické stopy například z místa zaměstnání nebo bydliště. Následují údaje k identifikaci pomocí DNA, kdy je uvedeno jaké vzorky jsou k dispozici a zda vzorek patří přímo pohřešovanému nebo příbuzným. Formulář je zakončen uvedením kontaktních údajů na praktické a zubní lékaře.

Formulář PM se vyplňuje na základě údajů k mrtvole. Je zde označen typ události (neštěstí, teroristický útok), místo neštěstí a datum a samozřejmě pohlaví (pokud je známo). Následuje opět popis oblečení a nalezených předmětů, fotografická dokumentace jak místa nálezu, tak samotného těla. V případě, že byly nalezeny identifikační doklady, uvedou se jejich čísla (zda je možné využít je k identifikaci a jak – například podle fotografie nebo podle otisku prstu).

Nechybí popis vnějších znaků, který samozřejmě komplikuje stav rozkladu těla atd. Dále jsou mrtvole sejmuty otisky prstů a zajištěny vzorky pro DNA analýzu. Při pitvě jsou dále zaznamenána další zjištění, která mohou indikovat prodělané nemoci a úrazy a stav chrupu.

PM formular

Jedna ze stránek PM (Post Mortem) formuláře. Zde se vyznačí a popíší jednotvlivé části těla, které byly nalezeny při ohledání události. Další stránky najdete ve fotogalerii.

V ideálním případě existují od jedné osoby vždy dva formuláře a úkolem policie nebo v případě mezinárodních pátrání Interpolu  je nalézt shodu mezi nimi. Problémem je však subjektivní odhad – i přes přítomnost vzorů může být např. velikost úst nebo délka krku jednou hodnocena jako střední, jindy jako velká.

Podobné formuláře samozřejmě existují v národní podobě – je zbytečné, pokud se nepředpokládá mezinárodní pátrání vyplňovat dvě sady formulářů v angličtině, kde je ještě další riziko způsobené nesprávným překladem nebo jiným lokálním významem. Způsob vedení formulářů a jejich vyplňování, ať již v písemné nebo elektronické podobě, není rozhodně triviální a bývá často námětem kriminalistických konferencí.

Identifikace: podle zubů, DNA i kreditní karty

Kriminalistika obecně identifikuje osoby nebo věci. Samozřejmě, že identifikace pachatele přímo je přínosnější pro vyšetřování, než identifikace objektu, který pachatel použil (např. zbraně, nástroje).

Identifikace osob je rozprostřena zhruba v polovině oborů kriminalistické techniky a zahrnuje identifikaci osob podle vnějších znaků (včetně tzv. portrétní identifikace), pomocí obrazců papilárních linií v podobě daktyloskopie, pomocí pachu (tzv. odorologie), pomocí stop bosých nohou (která tvoří jednu z oblastí trasologie), pomocí biologických stop, zejména pak pomocí DNA, kostrových pozůstatků (antropologie) a zubů (forenzní odontologie).

Jaké obory kriminalistiky mohou pomoci identifikaci obětí?

Rozhodně je třeba zmínit vizuální rekognicí (znovupoznáním) osoby za pomoci příbuzných, která slouží jako jedna z nejjednodušších metod identifikace. Ne všechny metody lze využít, identifikace osob podle vnějších znaků může probíhat s využitím tzv. dynamických znaků (kdy se osoba identifikuje např. podle chůze). Stejné je to např. s tělesným pachem osoby, který ale zas může být využit jinak - speciálně vycvičený pes může nalézt podle pachu mrtvolu např. v troskách domu.

Další identifikace

Podobně jako kriminalistika identifikuje tím, že porovnává stopu s pachatelem, který stopu zanechal nebo ji mohl zanechat, je možné tento postup "obrátit" a to hned dvakrát. Identifikují se nikoliv pachatelé, ale obecně kdokoli - to je první rozdíl proti kriminalistice – kriminalistika obecně má totiž zájem identifikovat zejména pachatele a ostatní osoby ji zajímají pouze do té doby, než je může vyloučit a dále se jim nevěnovat).

Proces je znovu "převrácený" v tom, že tradičně se ke stopě hledá osoba, která ji zanechala, v případech identifikace obětí je možné k nalezenému tělu hledat "stopy" které tyto osoby zanechali dříve a porovnat je.

Využití biologie - identifikace pomocí DNA

Příkladem může být porovnání profilu DNA oběti s profilem získaným ze stop biologického materiálu zanechaného na jejím zubním kartáčku. Oblasti DNA jsme se již obecně věnovali v jednom z minulých dílů.

Jaké jsou rozdíly proti v kriminalistice nejčastější identifikaci pachatele podle stopy? Především v biologickém materiálu, který se použije, jeho kvalitě pro zkoumání, které může způsobit, že DNA bude částečně nebo úplně degradovaná. V těchto případech je možné využít např. DNA, která se extrahuje z kostí, nejčastěji dlouhých jako je např. stehenní. Nejen v případech kdy tělo prošlo např. žárem a výsledky DNA expertizy nebudou dostatečné je nutné sáhnout i po dalších metodách.

Forenzní antropologie

Forenzní antropologie využívá zejména studia kostrového aparátu pro účely identifikace. Její role je dvojí – podle délky například stehenních kostí je možné poměrně přesně odhadnout výšku postavy, podle tvaru lebky určit rasu. I přesto, že tyto znaky jsou spíše skupinové, je možné velmi významně eliminovat osoby, které do těchto kategorií nezapadají. Následně je možné využít například úrazů nebo implantátů kloubů – ty také mohou být využity v optimálních případech i k identifikaci osob.

Superprojekce

Superprojekce je klasickou metodu kriminalistiky, kdy se překrývá obraz lebky a fotografie osoby pořízené zaživa. V minulosti se jednalo o překrývání dvou fotografií manuálně. Dnes práci usnadňuje speciální software. Hodnotnější fotografie jsou ty, kde se osoba usmívá a má vidět chrup, který je možné využít jako další referenční body při porovnávání.

Odontologie

Zuby patří mezi vůbec jednu z nejpevnějších částí svalově kosterního aparátu a díky lékařské dokumentaci mohou sloužit jako velmi cenný zdroj informací pro identifikaci oběti. Díky kombinaci počtu zubů a možnosti nejrůznějších stavů (zdravý zub, vytržený, implantát – materiál implantátu) lze říci, že v případě správně vedené dokumentace lze s vysokou pravděpodobností osobu identifikovat. Pravděpodobnost bude ještě větší v případě částečných nebo úplných rentgenů chrupu, které lze pak využít pro vizuální porovnání.

Daktyloskopie

Důležitá metoda pro identifikaci zejména zločinců je v mnoha případech využívána i k identifikaci obětí hromadných neštěstí. Její uplatnění může komplikovat absence srovnávacích materiálů, která závisí na konkrétní legislativě daného státu. Ve většině zemí jsou daktyloskopovány osoby trestané a jejich otisky se nacházejí (dnes již ve zcela automaticky vedených) databázích, které umožňují velmi rychlé prohledání. Daktyloskopii byl věnován jeden z minulých dílů tohoto seriálu.

Příkladem využití daktyloskopie byla identifikace obětí teroristických útoků v Madridu, kdy díky tomu, že osoby žádající o řidičský průkaz poskytují otisk ukazováčku (který je v civilní databázi a může být použit pouze v těchto případech, nikoliv pro pátrání po pachatelích) bylo možné identifikovat v řádu několika dnů více než polovinu mrtvých pouze na základě otisku prstu.

Soudní lékařství

Problematice soudního lékařství jsme se již věnovali. V první fázi dojde ke zpřesnění odhadu věku, který může být zejména u těl v rozkladu odhadnut s velkou chybou. Soudní lékař může například z jizev na těle určit zda osoba prodělala chirurgický zákrok a tato informace pak bude využita při srovnání s lékařskou dokumentací vedenou po dobu života.

Identifikace podle věcí (Osobní doklady, kreditní karty, oblečení)

Nelze přehlédnout ani identifikaci osob podle osobních věcí, ať již se jedná o oblečení, obuv, prsteny, hodinky a samozřejmě podle identifikačních dokladů nebo kreditních karet. Zejména předměty z materiálů, jako je zlato nebo nerezová ocel hodinek, je možné tyto předměty využít k identifikaci osob i po mnoha letech.

Mezinárodní spolupráce
V rámci různých policejních složek, případně v rámci organizací v oblasti mezinárodní policejní spolupráce (Interpol), existují různé postupy. Interpol se snaží vytvářet metodická doporučení, která se pak převádějí do policejní praxe nebo i legislativy.





Hlavní zprávy

Chybí vám kamarádka?
Chybí vám kamarádka?

Nové kamarádky v okolí najdete na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.