Rozvoj pozemního šíření digitální televize jakoby usnul před pěti lety. Když byly v roce 2000 uděleny první dvě licence na zkušební digitální vysílání, počítalo se s testovacím obdobím dva roky. Letos, když mají pokusné multiplexy zdolánu první pětiletku, zdá se, že konečně svítá reálná naděje spuštění komerčního DVB vysílání.
Z výběrového řízení vedené Radou pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) by mělo vzejít teoreticky 12 celoplošných digitálních kanálů. Ve skutečnosti jich bude o něco více, neboť multiplex provozovaný Českým Telecomem umožňuje regionální členění. Kde však vzít finance pro takto masový rozvoj televizního trhu?
Oproti Anglii, Německu a dalším státům, kde DVB již běží, je Česká republika trh relativně malý. Jedním z klíčových parametrů komerčního úspěchu nových stanic proto bude mezidobí, kdy se bude souběžně vysílat analogově i digitálně. Teprve masový nástup potencionálních diváků DVB, tedy těch se set-up boxy či novými televizory, umožní, aby se digitální projekty mohly stát rentabilními.
Podle marketingové ředitelky společnosti provozující rozhlasové stanice Evropa 2 a Frekvence 1 Kateřiny Fričové bude k provozu digitální stanice zapotřebí minimálně deset milionů korun ročně. Částka vychází z minimálních možných nákladů a nepočítá s výraznějšími investicemi do programu, natož do vlastní techniky. Například provoz zpravodajské televize tak podle Fričové nebude možný bez dotace jiného (např. teleshopingového) kanálu. Avšak právě takový v první vlně výběrového řízení zcela určitě nevznikne. Stejně jako televize placená z diváckých poplatků.
Podle člena RRTV Václava Žáka měla rada při svém rozhodování na paměti zkušenosti ze startu digitálních televizí v západoevropských zemích. "Placené programy v digitálních sítích se na počátku digitalizace neosvědčily a některé dokonce zkrachovaly." Masový televizní divák není v současnosti za příjem televizního vysílání ochoten platit - přímou formou v podobě poplatků. Podle senátora Jaroslava Kubery z ODS zde přesto existuje určitá, ne bezvýznamná, skupina lidí, která by byla ochotna platit za program bez reklam.
Současný trh televizní reklamy generuje ročně sumu okolo osmi miliard. Po nástupu digitálu by se tato částka pravděpodobně měla zvýšit. "Reklamní koláč trochu nabude, ale bude to prášek do pečiva, ne kvasnice," uvedla svůj odhad Fričová s tím, že více jak padesátiprocentní nárůst zcela jistě nehrozí. Pravděpodobnější je roční suma okolo dvanácti miliard korun, ke které se přiklání i odhad Leoše Pohla, člena představenstva Czech Digital Group, společnosti provozující jeden z multiplexů.
Konvergence
Jedním z prvků, bez které se ziskový provoz digitální stanice ve většině případů asi nepodaří, je vzájemná spolupráce a sdílení nákladů. Vlastní technické zázemí si minimálně zprvu budou moci dovolit jen ti nejsilnější hráči na trhu. Slabší stanice by snaha o efektivní formu provozu měla přimět ke sdílení techniky. Bylo by zbytečné, aby každá televize budovala své vlastní studio, které by pak využívala odhadem čtyři hodiny denně. Společná cesta navíc umožní pořízení mnohem kvalitnější techniky. "Že by moje televize byla v cizím studiu? To česká povaha nedovolí," zaspekuloval však Kubera.
Spolupracovat lze nejen po technické stránce. Nabízí se i metoda známá především ze zahraničního vysílání digitálního rozhlasu - spolupráce v programové oblasti - tzv. "klonovaní". V praxi klonování představuje existenci několika stanic produkujících původní program (v Dánsku 4), ze kterého je balíčkovou metodou (jiným poskládáním vysílaných pořadů) vytvořena řada dalších stanic (16). Pravděpodobnějším modelem, který některé digitální stanice asi zvolí, bude vysílání v blocích. Jinými slovy: co se vysílalo odpoledne bude reprizováno dopoledne a v noci.
Doprovodné služby nevedou
Velkým očekáváním od "nové televize" je příchod nových služeb. Pravdou je, že má-li DVB oslovit diváka, měla by mu i v tomto spektru nabídnout bohatou škálu produktů. Budou-li služby kvalitní, divák po nich jistě sáhne. Mínění, že tyto služby dokáží ufinancovat celý chod televize jsou ale mylné. Přesvědčili se o tom ve Velké Británii i v sousedním Německu. Projekty založené jen na tomto způsobu financování zkrachovaly.
Státní podpora
Zadarmo není nic. "Státní podporu na nákup set-up boxů by stejně zaplatil daňový poplatník," okomentoval své negativní stanovisko k možným státním dotacím na nákup set-up boxů senátor Kubera. Nejen on si přitom myslí, že striktní ukončení analogového vysílání a s tím spojená investice minimálně do set-up boxů by i pro sociálně slabší diváky nebyl zas až tak velký problém. "Stačí se podívat na to, kolik lidí vlastní mobilní telefon." Nákup set-up boxu, zařízení umožňujícího příjem digitální televize, přitom vyjde mnohem levněji. Jeho cena se pohybuje od 1500 Kč.
Závěrem
"Na otázku, jak se zaplatí digitální televize, Václav Žák řekl, že by to také sám rád věděl. To je snad opravdu nejlepší odpověď, co může být," řekla během diskuze Kateřina Fričová. Jednoznačná odpověď asi skutečně neexistuje. Na druhou stranu, do výběrových řízení o digitální licence se přihlásila celá řada společností a nelze se domnívat, že jejich počínání nebylo předem ekonomicky promyšlené. Vše ukáže až čas.
