Zásadním faktorem okolo něhož se dnes ve světě MP3 přehrávačů vše točí, je velikost paměti. S větší pamětí přehrajete více hudby. S větší pamětí však také můžete použít kvalitnější (tzn. větší) zvukové soubory. S větší pamětí ovšem bude přehrávač samozřejmě mnohem dražší. Paměti jsou dnes součástkou, která rozhodujícím způsobem ovlivňuje cenu přehrávačů. V současné době se prodávají přehrávače se dvěma velikostmi paměti - 32 MB a 64 MB. 64 MB vystačí na hodinu reprodukce MP3 souborů s datovým tokem 128 kb/s, kterážto hodnota je považována za standard a kvalitu "blížící se CD". Přístroje se 32 MB RAM bývají sice skoro o polovinu levnější, ale velikost jejich paměti je prostě nedostatečná. Dnešním trendem v oblasti pamětí pro přehrávače je používání paměťových karet. Výměnou paměťových karet můžeme obejít nedostatečnou kapacitu, navíc se i velikost karet stále zvětšuje. Hlavním omezením pro nákup zásoby náhradních paměťových karet však zůstává jejich vysoká cena. Dalším limitujícím faktorem je, že výrobci mezi sebou soupeří s několika odlišnými formáty paměťových karet a není jasné, zda jeden z nich v blízké budoucnosti nezatlačí ostatní. Pokud je pro nás rozsah paměti faktorem, jenž nás odrazuje od koupě, můžeme zvážit nákup MP3 přehrávače s jiným paměťovým médiem. K dispozici jsou přístroje, které k ukládání MP3 souborů používají pevný disk, a nebo jsou schopny přehrávat MP3 z vypálených CD. Nevýhodou těchto řešení je větší velikost a hmotnost, jež odpovídají přenosným CD přehrávačům, a také menší mechanická odolnost způsobená použitím pohyblivých částí.
Kvalitu zvuku při výběru ovšem nesmíme pominout. Je zbytečné, aby kvalitně kódované MP3 soubory zněly zašuměně a zkresleně. V otázce kvality zvuku je vždy lepší přehrávač osobně vyzkoušet. Protože však v dnešní době je nejsnadnějším způsobem nákupu MP3 přehrávače nákup či objednávka přes Internet, není toto řešení vždy možné. Ačkoliv někteří prodejci nabízejí vrácení peněz v případě nespokojenosti, v praxi takový postup kupujícími přináší starosti a neúměrně prodlužuje nakupování přístroje. Musíme proto vycházet z technických údajů, jež udává výrobce. Z množství údajů, kterými jsou přístroje doprovázeny, je vhodné věnovat pozornost poměru signál-šum, který v jednotkách dB (decibel) udává odstup šumu od užitečného signálu. Platí, že čím vyšší hodnota, tím je reprodukce kvalitnější (méně šumu). Počet decibelů by se měl pohybovat okolo 90. Další obvyklá charakteristika zvukových zařízení je frekvenční rozsah. U MP3 přehrávačů je její výpovědní hodnota ovšem problematická. Rozsah zpracování zvukového spektra se u člověka pohybuje od 20 HZ do 20 kHz. Zvuková komprese využívá toho, že málokdo tento rozsah zejména ve vyšších frekvencích opravdu slyší. Komprimované zvukové soubory mívají některé frekvence (hlavně vyšší) potlačené v zájmu úspory místa a v sebelepším hifi přehrávači je prostě nemůžeme slyšet. V zásadě ovšem platí, že vyšší rozsah znamená kvalitnější zařízení.
Důležitou součástí, kterou bychom měli u přehrávače vyžadovat je ekvalizér, který umožňuje nastavit basy a výšky podle "posluchačova ucha". Kvalitnější přístroje nabízejí větší množství předvoleb podle charakteru nahrávky. Podstatnou náležitostí, která může kvalitu reprodukovaného zvuku u sebelepšího přehrávače pokazit, jsou dodávaná sluchátka. Většina výrobců je přidává k přehrávačům automaticky. Jejich kvalita je různá. U přehrávačů můžeme najít sluchátka renomovaných výrobců i levné "špunty". Naštěstí tuto část zvukového řetězce můžeme sami ovlivnit a použít vlastní vyzkoušená sluchátka, na něž jsme zvyklí. Vedle kvality zvuku nelze podceňovat ani kvantitu. Mnoho přehrávačů poskytuje velice slabou maximální hlasitost. V nočních hodinách to samozřejmě nevadí, ale v běžné městském dopravním ruchu či při cvičení je přehrávač se slabým výstupním výkonem neupotřebitelný.
Důležitým faktorem je přenosová rychlost. Přehrávače využívají jako zdroj MP3 souborů počítače a kdykoliv chceme vyměnit skladby, musíme je z počítače "natankovat". Při časté výměně se může pomalý přenos souborů stát trpěnou přítěží. MP3 přehrávač jsou nabízeny s paralelním rozhraním a s rozhraním USB (universal serial bus). Přednost dáme jednoznačně (samozřejmě pokud nemáme starší počítač bez sběrnice USB) přehrávači s USB. Přenos přes USB je rychlejší a zařízení můžeme bez rizika připojovat i odpojovat za chodu počítače.
Vzhled přehrávače hraje při výběru podstatnou roli. Někteří výrobci nabízejí přehrávači s různou povrchovou úpravou či v několika barevných provedeních. Přístroje se velmi liší v použitém displeji a množství informací, jež zobrazuje. Kvalitnější přístroje vypisují informace o skladbě z ID3 tagu - popisky obsažené přímo v MP3 souboru. Důležitou okolností, jež ovlivňuje pohodlné používání je způsob uchycení přenosného přehrávače. Protože se však jedná o miniaturní zařízení nezpůsobuje jejich nošení žádné problémy.
Vzhledem k tomu, že MP3 není jedinou komprimační metodou a na Internetu lze stáhnou skladby v mnoha dalších formátech, dáme přednost přístroji který podporuje více formátů. Některé přehrávače jsou upgradovatelné a další formáty lze přidat změnou firmwaru. S takovým přehrávačem budeme připraveni i na možnost, že "empétrojky" zcela vytlačí jiná metoda komprimace zvuku.
