Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jak vypadá barevný snímek Slunce pořízený plechovkou na černobílý film

aktualizováno 
Jednoduchá kamera umístěná v areálu ondřejovské observatoře pořídila během několika měsíců vizuálně velmi zajímavou kompilaci sluneční poutě oblohou. I když byla pořízena na černobílý film, je částečně barevná.

Snímek, který autor nazval „Sluneční cesty nad dalekohledem“ byl pořízen dírkovou kamerou s černobílým filmem mezi lednem a květnem 2016. | foto: Maciej Zapiór

Od 20. ledna do 21. května letošního roku probíhal na ondřejovské hvězdárně malý experiment. Vedl ho polský astronom a nadšený fotograf Maciej Zapiór. Vzal si k němu prázdnou (to je dost důležité) plechovku od piva, černou neprůhlednou izolační pásku a list fotografického papíru. Za pomoci pilky, zmíněné pásky, špendlíku a kousku alobalu vyrobil dírkovou komoru a vložil do ní fotografický papír. Pak ji zavěsil na vhodné místo, dírku namířil k jihu a obrnil se trpělivostí.

Před kamerou se na pozadí kopule chránící astronomický dalekohled odehrávala čtyři měsíce show sluneční pouti oblohou, která na filmu zůstala den po dni zaznamenána. A to dokonce nejen za jasného počasí, ale jsme schopni jeho „temnou“ dráhu identifikovat i „mezi řádky“ jasných dní. Snímek se stal „Astronomickou fotografií měsíce“ za červen 2016, který tradičně pořádá Česká astronomická společnost.

Novinka s dlouhou tradicí

Použitý postup není v základu nijak nový, ale má v sobě netradiční prvky. Vytváření obrazu při průchodu světla malým otvorem popsal řecký filosof Aristoteles (384-322 př. n. l.). Pozoroval částečné zatmění Slunce a jeho obrazy na zemi, vytvořené „dírkami“ mezi listy v koruně stromu. Principem dírkové komory se pak zabýval například i Leonardo da Vinci.

I když je princip znám minimálně dva a půl tisíce let, myšlenka pořídit solarograf, tedy dlouhodobý obraz cesty Slunce oblohou, pochází teprve z roku 2001. Tehdy byla tato „fotografická“ metoda prezentována v Polsku na mezinárodním workshopu Profile 2002. Metody se poté „ujala“ finská umělkyně Tarja Tryggová, která ji dále zdokonalovala. Realizovala několik projektů a kampaní a přispěla tak k rozšíření této „jednoduché“ fotografické metody po celém světě.

Sama solarografie má několik specifických, ba dokonce těžko uvěřitelných vlastností. Nejenom že se použitý fotografický papír v plechovkové dírkové komoře nezničí vlhkem. Díky slabému osvitu za dobu třeba půl roku také nezčerná, a dokonce, byť se používá papír černobílý, vytvoří stopy Slunce i v popředí se nacházejících objektů v různých barvách. Ty ovšem nejsou reálné, barevné podání se liší jednak díky druhu použitého materiálu, jednak délkou expozice a dalšími, ne vždy jasnými faktory.

Ještě jedna věc je na solarografii zajímavá. Vzhledem k tomu, že fotografové těchto solarografů exponovaný fotografický papír v naprosté většině neustalují, na světle tyto obrazy velmi rychle zčernají a zničí se. Ustalovací proces sice „samodestrukci“ obrazu zastaví, ovšem vnáší do něho často změnu tonality a kontrastu. Proto autoři snímek rychle v dostatečné kvalitě naskenují a další úpravy pak provádějí za pomoci grafických programů. Základní úpravou je inverze barev - na originále jsou tedy tmavé a světlé oblasti obráceně.

Text využívá tiskové zprávy Astronomického ústavu.

Autor:


Témata: Observatoř, Slunce




Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.