Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jako byste byli nazí. Technika vidí úplně všude

aktualizováno 
Báli jste se při průchodu letištním detektorem, co na vás může prozradit? Možná oprávněně. Obsluha totiž vidí nejen do vašich tašek, ale pozoruje vás v podobě, jakou většinou schováváte. Odhalí tak třeba tuk na břiše, jizvy i... Prostě vše. Podívejte se, jak to vše funguje a jak je vše chráněno proti zneužití.

Výbušnina v kufru

Procházíte letištním detektorem, kde obsluha vidí nejen do vašich tašek, ale pozoruje vás v podobě, jakou většinou schováváte. To není hudba vzdálené budoucnosti ani scéna ze sci-fi filmu. Již nyní jsou taková zařízení instalována na některých letištích ve Spojených státech. Více v tomto článku Letiště mají novou zbraň v boji s terorem - rentgen, který svléká do naha

Nové detektory proniknou až na kůži

Bezpečnostní složky na letištích doufají, že se novinky ve skenovacích technologiích rychle rozšíří. Možná si říkají, že už bylo na čase, začít hledat skutečné hrozby a ne nůžky na nehty a limonádu.

Rentgenový snímek ženy

Klasickým rámovým detektorům tak pomalu zvoní hrana, na rozdíl od zaváděných novinek totiž nemohou "vidět" pod oblečení. Nemají tak šanci odhalit, zda cestující nenese na těle přilepený sáček s drogami, hořlavou kapalinou nebo výbušninou.

Bezpečnost letišť - 20 úrovní

Bezpečnostní kontroly rozhodně nejsou jediným kontrolním mechanismem na letištích. Jsou sice nejvíce viditelné, ale patří až k poslední ochranné linii.

Do celého procesu totiž vstupují informace policie, zpravodajských služeb, ale třeba i analýza historie letů daného cestujícího. Varováním je tak například první let osoby, která koupí letenku Praha-New York pouze jedním směrem. Ta může plánovat sebevražedný útok nad Atlantikem. To je však extrémní případ a ani hloupý terorista by takto nepostupoval.

Analýza letu je proto složitější a k analýze bývá použit  speciální software. Ten zohledňuje například, zda platba byla provedena v hotovosti, nebo kartou, letenka zakoupená na poslední chvíli, osoba nikdy neletěla atd... Dále se sleduje chování cestujících v halách pomocí skrytých agentů. Je to však jen další z mozaiky bezpečnostních opatření.

Obecně je podle amerických standardů bezpečnost letiště založena na dvaceti úrovních. Od screeningu zavazadel, přes přítomnost skrytých ozbrojených policistů v letadlech, až třeba po zabezpečení vlastního přístupu do prostoru pilotů. 

Na řadu přicházejí nové technologie

Bezpečnostní opatření však musí držet krok s hrozbami. A tak v současné době letiště pokukují po tzv. rentgenech založených na systému zpětného rozptylu.

 Skenování
Detektor na bázi zpětného rozptylu. Foto: TSA

I když je tato technologie médii označována jako rentgenování, její princip je trochu odlišný. Detekováno je nikoliv průchozí záření jako u obyčejných rentgenů v nemocnici, ale to, které se odrazí.

Průchod Odraz

Ilustrace rozdílu mezi klasickým rentgenem (levý obrázek) a novou technologií zpětného rozptylu (pravý obrázek). Klasický rentgen objekt prozáří, detektor je umístěn na opačné straně než zdroj. Nové technologie pracují výhradně s odraženým zářením.

Nejdná se totiž o prozařování těla, ale pouze oblečení. Dávky záření, které cestující obdrží, jsou tedy zanedbatelné. Více o technologii v pravém sloupci. 

I když zdravotní rizika výrobci vylučují, je tu minimálně ještě jedno kontroverzní hledisko. Tím je ochrana soukromí.

Výrobci i provozovatelé letišť však cestující uklidňují. Shodně tvrdí, že obrazové výstupy budou mít rozostřený obličej a nebude možné je tisknout, uložit a ani archivovat. Po provedené prohlídce se snímek prostě zničí.

To ale může v konečném důsledku přinášet nebezpečný  vedlejší efekt. Pokud by teroristé našli cestu, jak systém přelstít a letadlo spadne, policie nebude moci využít tyto skeny k hledání příčin. Je možné, že v případě archivace dat by se dalo zahlédnout něco, co obsluha prostě přehlédla.

Pro veřejnost je však databáze, kde by u palubní vstupenky byla zaznamenána její nahá postava, z pochopitelných důvodů nepředstavitelná.


Opravdu je bezpečnost na prvním místě?

Podle prohlášení představitelů snad každého letiště je bezpečnost prvořadá. Čekali byste snad něco jiného? Realita je však podle některých autorů poněkud jiná.

Technologie, které vidí více než současné detektory kovů, existují již delší dobu. Jsou to například speciální detektory na principu ofukování těla proudem vzduchu a jeho následnou chemickou analýzou. Již jsme o nich psali  v  předchozím dílu tohoto seriálu. Letiště si je však nepořizují. Důvodem jsou vysoké náklady.

Jejich cena je  vyšší než u klasických rámových detektorů a drahý je i jejich provoz. Při jejich používání se zpomaluje odbavení cestujících kvůli časové náročnější analýze.  Zájmem letiště je přitom odbavit co nejvíce osob v co nejkratším čase.

Jakákoliv detekce a kontrola identity cestujícího prostě zdržuje - pro cestujícího je to nepříjemné, pro letiště finančně ztrátové. Analýzu není možné urychlit a tak zvýšit celkovou průchodnost lze pouze pořízením více detektorů, které budou používány ve špičce. To však celé opatření ještě prodraží.

To je důvod, proč se hledají systémy, které jsou rychlé a bezpečné a pokud možno i levné. Bohužel se v současnosti všechny tři parametry vzájemně vylučují.


Dalším důvodem, proč si myslet, že bezpečnost není absolutní prioritou je fakt, že například americká letiště na domácích letech na konci roku 2002 upustila od kladení dvou otázek typu: 1. "Balil jste si zavazadlo sám?" a 2. "Od doby, kdy jste si ho zabalil, zůstalo někde nehlídané a mohl tam někdo něco přidat?".

A to přesto, že se díky těmto otázkám zabránilo vnesení nebezpečných objektů do letadla. Dostatečně varující nebyla ani Floridský případ z července 2003, kdy dítě dostalo na letišti od neznámého pána medvídka. V něm byla zašita zbraň, kterou naštěstí objevil detektor kovů... V případě plastické trhaviny by to však byl problém. 

V takových případech by mohlo kladení těchto otázek mít smysl. Profesor Barnet z MIT spekuluje, zda se od kladení otázek neupustilo jen z toho důvodu, že "nejsou příliš efektivní", ale z důvodů finančních úspor.

Vypočítává ztráty na zdržení a zpoždění (30-90 sekund na osobu) v řádu 200 milionů dolarů ročně. Na druhou stranu upozorňuje, že ztráty způsobené teroristy v důsledku zničení jednoho letadla jsou 5 miliard dolarů (s přihlédnutím ke hmotným škodám, odškodnění cestujících, nedůvěře v bezpečnost letecké dopravy atd.). Jednoduchým výpočtem zjistíme, že tyto otázky mají svůj "smysl" (ekonomicky vzato) i v případě, že zabrání jednomu útoku za 25 let.


Staré dilema: Soukromí, nebo bezpečnost

Nové technologie vždy způsobují emoce a obavy o zneužití. Ať již se jedná o radiofrekvenční čipy v pasech a identifikačních kartách, přidávání biometrických údajů (otisk prstu, duhovka, DNA) nebo o prostou databázi údajů.

Bohužel díky "ochráncům soukromí" se může úroveň zabezpečení posunout ještě níže, než je dnes. A současný stav má k ideálu hodně daleko. S nadsázkou by se dalo říci: nůžky na nehty a 110 ml coly odhalíme (a zabavíme) spolehlivě, semtex a drogy již hůře... 

S přihlédnutím k nárůstu cestujících na jedné straně a dramatickému poklesu cen letenek na straně druhé je jasné, že bezpečnost nemůže být ani na úrovni, kde měla být již před 11. zářím, a už vůbec ne na úrovni dnešních hrozeb.

Je dobře, že instalace přístrojů nové generace vzbuzuje takové diskuse. Veřejnost si musí vyjasnit, zda je pro ni priorita zabránění teroristických útoků, nebo to, že "se někdo dívá". I pod kalhoty.

Otázkou jen zůstává, zda taková bezpečnostní opatření ve finále zabrání teroristickým útokům, nebo "pouze" jejich přesunu na jiná místa.

Nabízí se analogie se zabezpečením aut: namontuji si do auta zamykání řadicí páky a volantu, zloděj neukradne moje auto, ale sousedovo, které je bez zabezpečení. Celková kriminalita vyjádřená statisticky na konci roku je však stejná. Pouze se přesunula na toho, kdo auto, byt atd. zabezpečené nemá.

Pokud tedy pro teroristy budou v budoucnu letadla "nedostupná", může častěji docházet k útokům tam, kde bychom to dnes nečekali (metro, nákupní centra). U těchto odborně nazývaných "měkkých cílů" je technické zabezpečení v podstatě nerealizovatelné. Roční průchodnost letišť se počítá v desítkách milionů cestujících ročně, v případě metra to jsou stovky milionů až miliardy. Aplikace stejných bezpečnostních opatření je tudíž zcela nepředstavitelná.

Práva na soukromí jsou jistě důležitá, ale jejich přehnané dodržování by nemělo způsobit, že mohou být vykládána i jako "právo teroristy nosit do letadla výbušninu". Vždy je potřeba vážit pro a proti na citlivých vahách.

Bezpečnost letišť by měla být o krok před teroristy. Je?

Po útocích 11. září cestující nemohou převážet ostré nůžky, nože a další. Byly použity během únosů. Následně byl zmařen pokus o odpálení výbušniny v botě. Od této doby se (někde častěji, jinde méně) rentgenují cestujícím boty. V červenci 2006 došlo k do dnešní doby blíže nespecifikovanému pokusu o útok na letadla v Londýně pomocí "kapalných výbušnin". Od té doby si cestující nemůže vzít zubní pastu nebo gel o objemu 150 ml. Zdá se, že bezpečnostní opatření spíše kopírují pokusy o útok.

FBI sice vytvořila manuál, který ukazoval, na co si má dát ochranka letišť pozor. Bohužel se jednalo o tolik variant a možností, jak vytvořit improvizované zbraně, že praktický přínos publikace nemůže být velký. Jako zbraň se dá totiž použít téměř vše.

V současné době jsme svědky toho, že sama letiště mají zájem o relativně drahou technologii, která rychlost odbavování rozhodně nezvýší. Možná se jedná o první vlaštovku, kdy bezpečnostní opatření nereagují pouze na to, co teroristé vymysleli, ale snaží se tomu zabránit v předstihu.

Přesto účinnost nových detektorů nemusí být dokonalá i přes dokonalou technologii. Nesmíme zapomínat na obsluhu. Jsou publikovány studie, kde se hovoří o účinnosti fyzické ostrahy obecně v závislosti na denní době nebo na tom, zda zrovna v televizi neběží mistrovství ve fotbale (ostraha víc kouká na televizi a spíše přehlédne, že jí někdo prošel vrátnicí). Obsluhu tvoří lidé a kdo zaručí, že u atraktivní teroristky nebudou zaujati nahou postavou natolik, že stejně těch 300 gramů semtexu přilepených na těle přehlédnou...?


 

Jak fungují současné i nejnovější technologie.

Všechny způsoby detekce mají společné jedno - využívají některou část elektromagnetického spektra kolem nás.

Rozložení spektra
Elektromagnetické spektrum.

Všechno záření, které je kolem nás, patří do konkrétní části elektromagnetického spektra. Pro nás nejznámější je ta část, bez níž bychom nic neviděli ani neslyšeli - světelné záření a zvukové vlny. Další druhy záření nám pomáhají ohřát si večeři (mikrovlnné a infračervené záření), dívat se na televizi, poslouchat rádio nebo telefonovat (radiové vlny). V kriminalistické a bezpečnostní praxi se využívá zejména: rentgenové záření a milimetrové vlny

Rentgenové záření

Rentgenové záření má velmi krátkou vlnovou délku. Díky tomu může procházet řadou objektů. Pokud prochází objektem nestejné tloušťky (např. objekt je dutý) nebo objektem tvořeným různými druhy materiálu, je možné detekovat tyto rozdíly. Rentgenové záření využívají jak "klasické" detektory zavazadel, tak i nové detektory označované jako detektory zpětného rozptylu.

Detekce procházejícího záření
V těchto detektorech je objekt prozářen silnější dávkou rentgenového záření. Podle toho, kolik a v jakých místech se záření pohltilo - a tím i na výstupu zeslabila jeho původní intenzita - je možné zjistit velikost a tvar objektu. 

Stejný princip se využívá v lékařských rentgenech. Zde je pacient nebo jeho část prozařována, průchozí záření dopadá na film a vytvoří výsledný obraz.

Zdravotní rizika nejsou v případě bezpečnostního použití žádná. Záření se nepoužívá na osoby, ale pouze na zavazadla. Přístroje mají atest a vyzařování rentgenového záření mimo vlastní přístroj je téměř nulové a bát se tak nemusí ani obsluha.

Výbušnina v kufru.
Kufr pod rentgenem. Foto: Vidisco Ltd.

Kromě zavazadel je možné použít i rozměrnějších a výkonnějších rentgenů, kterými lze prohlížet např. celý kamion.

Sken kamionu Obraz kamionu Uprchlík v kamionu
Rentgen na kamiony, jeho výstup a detail nalezeného uprchlíka. (foto: autor (1) a Smithsdetection (2,3)

Zpětný rozptyl
Jedná se o odlišnou technologii. Při použití klasického rentgenu se vzorek prozáří a detekují se rozdíly materiálů. K tomu však může být potřeba velká energie (podle velikosti a hmotnosti objektů).

To však nelze použít na člověka, protože by to již představovalo zdravotní riziko. Zpětný rozptyl proto pracuje s odraženým zářením, u kterého navíc došlo ke změně vlastností.  Díky tomu může pracovat s mnohem menšími intenzitami. Nevidí však dovnitř objektu (ale pouze do malé vzdálenosti pod povrch). Další nevýhodou proti klasické technologii, která objekt prozáří "skrz na skrz", je i to, že je nutné pořídit dva snímky ze dvou opačných stran.

 

Video: detektor zpětného rozptylu v akci. Zdroj TSA.gov.

Jak funguje detektor?
V současné době existují přístupy, které obrázek analyzují a vyznačí možné nebezpečné předměty.

Rentgenový snímek
Snímek z detektoru Foto: AS&E

Software dále může zobrazovat pouze siluetu, nikoliv celý obrázek nahé postavy.

Algoritmus zpětného rozptylu
Ilustrace: Převedení obrázku na siluetu. Foto: AS&E

Zdravotní rizika jsou minimální. I přesto, že tento přístroj pracuje s rentgenovým zářením, jedná se o mnohem menší intenzitu, než je použití rentgenového záření v nemocnicích pro rentgenování kostí atd. Běžná dávka za rok, která je dána malou přítomností radioaktivních materiálů všude, je okolo 4 mSv (jednotka radioaktivity).

Roční dovolená dávka je 50 miliSv (pro osoby pracující s radioaktivními látkami), každý z nás dostává ročně řádově několik miliSv z přírodního pozadí. Dávka z jednoho průchodu tímto druhem rentgenu je 0,1 mikroSv (hodina letu ve výšce 10 km odpovídá dávce 4 mikroSv). Při vyšetření plic dostaneme dávku 30 mikroSv, při rentgenu střev mnohem větší - mezi 1 až 30 miliSv. Je tedy vidět, že dávky jsou velmi malé, a v důsledku toho zdravotní rizika nové technologie téměř nulová.

Milimetrové vlny

Technologie využívá vlny, jejichž rozměry jsou v řádu 1000x delším než u viditelného světla. Zdroj záření je nasměrován na člověka a odražené záření je zachyceno detektorem.

 J
Video: Jak funguje detektor milimetrových vln. Zdroj TSA.gov.

Osoba je snímána simultánně z obou stran pohybujícím se detektorem, výsledkem pak je její trojrozměrný obraz. Výhodou oproti detektorům kovů je skutečnost, že stejně jako detektor pracující na zpětném rozptylu zobrazí jak kovové (zbraně), tak nekovové předměty (výbušniny, drogy).

Kabina
Detektor milimetrových vln. Foto: TSA

Obrázky prostřednictvím mmwave

Obrazový výstup z detektoru. Foto: TSA

Co vidí skener
Co se skrývá pod novinami? Foto: NIST.gov

Zdravotní rizika jsou nulová. Milimetrové vlny jsou všude kolem nás a nejsou nebezpečné. Celková energie, kterou cestující při prohlídce tímto přístrojem odpovídá méně než tisícině toho, co vyzařuje mobilní telefon.

Starý dobrý rám

Neměli bychom zapomenout ani na klasické rámové detektory (detektory kovů). Ty pracují na principu indukce.

Detektor vyzařuje magnetické pole, pokud se do jeho přítomnosti dostane kovový předmět, vyzařuje vlastní slabé magnetické pole. To je pak detekováno. Detektor kovu může detekovat součástky výbušných systémů (iniciátor, elektronická část), vlastní výbušninu již nikoliv.






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Obrys letadla je hotový. Testovací piloti Boeingu kreslili 787 Dreamliner ve...
Testovací piloti Boeingu si hrají: kreslí letadlo přes celou Ameriku

Unikátní grafický záznam trasy letu má let BOE004 z letiště Seattle Boeing Field na letiště Seattle Boeing Field. Vypadá jako obří letadlo.  celý článek

Kombajn New Holland CR 9.90, na kterém je umístěna kamera SlowTV.
Tohle chtěl vidět každý kluk. Sledujte přímý přenos z okna kombajnu

Po mazací tramvaji a nákladní lodi namontoval tým SlowTV kameru na další zajímavý pohybující se stroj. Tentokrát je to sklízecí mlátička, tedy lidově kombajn....  celý článek

Rekordní výška v rekordním čase. To umělo letadlo SSW D.II
Rekordní výška v rekordním čase. To umělo letadlo SSW D.II

VIDEO 5. srpna 1917 stanovil tovární pilot firmy Siemens Schuckert Werke rekord ve stoupavosti. Se strojem SSW D.II se mu podařilo vystoupat za 35 minut a 30 sekund...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.