Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příčina jejich smrti měla být kvůli panice tajná. Útok Japonska na USA

aktualizováno  8:19
Druhá světová válka přinesla desítky milionů obětí. Na severoamerickém kontinentu jich ale bylo velmi málo - konkrétně šest. Pět dětí a mladá žena zahynuly v květnu 1945 za velmi záhadných okolností. Teprve po uvolnění vojenského embarga vyšlo najevo, že je zabila japonská bomba, která do USA přiletěla na vodíkovém balonu.

Exploze (ilustrační foto) | foto: Profimedia.cz

Ohnivé japonské balony Fu-Go

Zaoceánské balony jsou první mezikontinentální střely v historii

Koncem roku 1944 začali policisté ze západního pobřeží USA dostávat podivné zprávy o neznámých létajících objektech plujících po obloze. Výjimkou nebyly výbuchy nebo nalezené „padáky“. Hluk, výbuch, neznámý kulatý objekt na obloze. Nikdo nevěděl, o co jde.

Vyšetřování se ujala FBI a armáda. Jakmile se podařilo zachytit neporušený balon, hledali Američané, kdo je vypouští. Podezírali třeba nepřátelské zvědy nebo dokonce Japonce z detenčních táborů.

Díky analýze písku ze zátěžových pytlů balonů ale zjistili, že skutečnost je mnohem bizarnější. Balony do USA létaly až z tisíce kilometrů vzdáleného japonského ostrova Honšů. Cílem japonského císařství bylo vyslat na USA tisíce takovýchto bomb a způsobit mezi americkou veřejností paniku z všudypřítomného, záhadného nebezpečí.

Fotogalerie - japonské ohnivé balóny Fu-Go

Přísné utajení a dobrovolná cenzura tisku

Aby armáda zabránila šíření poplašných zpráv (vzhledem k rozloze USA a počtu balonů bylo reálné ohrožení obyvatelstva skutečně velmi malé), uvalila na zprávy o japonských balonech přísné embargo. Noviny i rozhlasové stanice byly o situaci informovány a spolupracovaly s policií na tom, aby byly incidenty zaznamenávány, ale před veřejností skryty.

Podívejte se na japonské balóny Fu-Go:

Šlo o logický krok, ve válce naprosto běžný. Přesto bude o několik měsíců později kritizován. Uvalené embargo sice předešlo panice, zároveň ale znemožnilo varování veřejnosti před „podezřelými předměty“, které by mohly být nevybuchlými japonskými pumami.

Krvavý piknik a rodinná tragédie v poklidném městečku

V sobotu pátého května roku 1945 se rodina amerického pastora Archieho Mitchella vydala z městečka Bly  v Oregonu na menší piknik. Archieho žena Elsie byla těhotná a původně se výletu zúčastnit nechtěla, ale nakonec se přidala také, aby nebyl manžel na všechny svěřené děti sám. Skupinka dětí (ve věku 11 až 14 let) a dvou dospělých se vydala autem do lesa za město.

Městečko Bly v Oregonu mělo jen osm stovek obyvatel.

Městečko Bly v Oregonu mělo jen osm stovek obyvatel.

Krátce po vystoupení z auta - zatímco kazatel parkoval - jeden z mladších chlapců objevil na zemi podivný balon. „Podívej, co jsme našli, miláčku!“ volala na něj žena.  Děti i žena se kolem plachty shromáždily. Již v minulosti viděly některé z dětí meteorologické měřící balóny a domnívali se tedy zřejmě, že našly další. Že by se mohlo jednat o předmět vojenského původu, který přiletěl z osm tisíc kilometrů vzdáleného Japonska, to určitě nikoho nenapadlo.

„Nesahej na to!“ slyšel Archie zdálky. A pak následoval výbuch.

Napřed jej napadlo, že to snad byl výfuk. Ale stačil jediný pohled směrem, kde ještě před chvílí byla jeho žena s dětmi. Archie běžel na místo, aby pomohl zraněným. Zazněla druhá exploze, to jak vybouchla druhá tříštivá puma. Pastor doběhl ke své těžce poraněné ženě. Snažil se vlastními dlaněmi uhasit plameny, kterýmy vzplály šaty jeho ženy. Ta krátce na to podlehla svým zraněním. Pět dětí zemřelo okamžitě.

Seběhli se i dřevorubci, kteří opodál pracovali v lese. Pomoci ale nemohli nikomu.

Cora Connerová pracovala na poště v Bly

Cora Connerová pracovala na poště v Bly

Informace o tragédii se brzo dostali do městečka Bly a lidé požadovali informace o tom, co se stalo. Ale to už sem dorazila armáda a snažila se zachovat utajení. „Nesměla jsem nikomu nic říci,“ vzpomíná Cora Connorová, která tehdy pracovala na poštovní stanici a věděla o tragédii i o zapojení armády do vyšetřování. „Lidé se začali shromažďovat před poštou, začali mi hrozit pěstí. Řekni nám, co víš, víme, že něco víš. Byli rozzlobení.“

Také pastor, který při výbuchu ztratil ženu (a nenarozené dítě) byl pod tlakem, aby o tragédii mlčel. Odmítl to. I jeho odhodlání informovat o příčinách tragédie ostatní - a snad tak podobným tragédiím v budoucnu předejít - ukončilo embargo.

Betty Mitchell, starší sestra dvou dětí, které při explozi zahynuly, mluví o tom, jak těžké bylo odpustit. Své vzpomínky vylíčila autorům dokumentu On Paper Wings (Na papírových křídlech) o balónech Fu-Go.

Betty Mitchell, starší sestra dvou dětí, které při explozi zahynuly, mluví o tom, jak těžké bylo odpustit. Své vzpomínky vylíčila autorům dokumentu On Paper Wings (Na papírových křídlech) o balónech Fu-Go.

Tři týdny po tragédii v Bly armáda zrušila nařízení o cenzuře veškerých informací týkajících se japonských balónů. V době, kdy končila válka v Evropě a válka v Tichomoří vstupovala do poslední etapy, nenápadný článek v novinách o japonské bombě již nerozpoutal paniku. Cenzura tak splnila svůj účel. I někteří z pozůstalých obětí, které i kvůli cenzurním opatřením zahynuly, s odstupem času vyjadřují pochopení k utajování japonské balónové invaze. 

Šest lidí z městečka Bly v Oregonu - pět dětí a mladá žena - jsou jediné známé oběti japonského útoku na území USA během druhé světové války.

Památník šesti obětem výbuchu japonské bomby, kterou přinesl balón Fu-Go k městečku Bly v Oregonu.

Památník šesti obětem výbuchu japonské bomby, kterou přinesl balón Fu-Go k městečku Bly v Oregonu.

Dozvuky ohnivých balonů a papírová omluva

Replika v měřítku 1:10 v japonskému muzeu v Meiji University (Tokyo)

Replika v měřítku 1:10 v japonskému muzeu v Meiji University (Tokyo)

Balony Fu-Go nenapáchaly takové škody, v jaké japonská armáda doufala. V tomto ohledu zřejmě americká cenzura zafungovala. Japonci totiž neměli zprávy o tom, že by balony v USA napáchaly škody, a tak od projektu na jaře 1945 upustili. Přispělo k tomu i vybombardování továren na ostrově Honšú, které mimochodem letectvo vybralo právě na základě geologického výzkumu písku z balonů.

Kdyby ale Japonsko vědělo o tom, že balony se po stovkách dostávají nad Spojené státy americké, možná by se projekt posunul do další plánované fáze. Ta spočívala v zapojení biologických zbraní. Balony by pak nešířily jen oheň, ale i epidemii smrtících chorob. Po válce na tuto kapitolu výzkumu navázala americká armáda. Jejich balonová bomba E77 otestovala nasazení biomateriálu v padesátých letech. Inspiraci japonským projektem nezapře.

Toshiko Inoue, jedna z žaček, které pracovaly na výrobě japonských balónů: „Nebyl čas cítit hořkost nebo lítost, nebyl čas zpochybňovat to, co děláme.“

Toshiko Inoue, jedna z žaček, které pracovaly na výrobě japonských balónů: „Nebyl čas cítit hořkost nebo lítost, nebyl čas zpochybňovat to, co děláme.“

V roce 1987 se několik Japonců, kteří se v dětství podíleli na výrobě ohnivých balonů, odhodlalo k neobvyklému gestu. Stejné prsty, které za války skládaly balony mířící ke břehům USA s výbušnou naloží, poskládaly čtyřicet let po válce tisíc origami. Jeřáby, ptáky, kteří v japonské tradici symbolizují zhojení. Přeložili je k dopisům adresovaným do oregonského městečka Bly, přímo obětem osudného výbuchu, který si jako jediný vyžádal lidské životy.

"We participated in the building of weapons used to kill people without understanding much beyond the knowledge that America was our adversary in a war. To think that the weapons we made took your lives as you were out on a picnic! We were overwhelmed with deep sorrow."

„Účastnili jsme se výroby zbraní, které měly zabíjet lidi, o kterých jsme nevěděli víc, než že jsou to naši nepřátelé ve válce,“ stálo v jednom z dopisů. „Když pomyslíme, že tyto zbraně vzaly život vašim nejbližším během pikniku! Přemáhá nás hluboká bolest.“

Origami jeřába symbolizuje v japonské tradici štěstí, dlouhý život a mír.

Origami jeřába symbolizuje v japonské tradici štěstí, dlouhý život a mír.

Aktualizace: do článku jsme doplnili fotografie, mapu a další detaily.

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.