Samozřejmě kecám, jako ostatně často. Tenhle text píšu na obyčejném pécéčku, tlačí mě čas a požitek majitelů tabletu je mi ukradený. V Česku stejně iPad ještě nikdo nemá.
Ale už jsem četl tolik zasvěcených komentářů (že iPad a) změní svět, b) nezmění svět, volba je na vás), že mi z toho jde hlava kolem. Sleduju na Twitteru závody českých geeků, který z nich bude první český ipadář.
Přiznám se, že jsem měl před pár týdny také pokušení se zúčastnit (ostatně patřím mezi první české majitele čtečky Kindle), ale teď vidím, že je dobře, že jsem to vzdal dopředu. Tohle se nedá vyhrát, šílenství je prostě moc velké. Musím se spokojit s tím, že mi můj iPad přiveze manželka až v květnu z New Yorku.
To samozřejmě nastoluje otázku, o čem budu psát. Ale odpověď mám připravenou. Budu psát o Gregu Packerovi, který je podobný loser jako já. Proč? Protože se NESTAL prvním majitelem iPadu prodaného v oficiálním obchodě Apple v New Yorku.
|
Greg Packer - první majitel telefonu iPhone, který se bohužel nestal prvním majitelem iPadu |
A to i přesto, že stál frontu už od středečního odpoledne. Nakonec byl však z první pozice vyšoupnut německým blogerem Richardem Gutjahrem. Ten měl totiž na rozdíl od něj rezervaci a zákazníci s rezervací dostali tentokrát přednost (více po kliknutí zde).
Naplnilo ho to hněvem a zoufalstvím. A musím říct, že i pro mě osobně to byla hořká pilulka. Jsem Gregovým fanouškem. A to mnohem déle než od roku 2007, kdy se stal prvním majitelem telefonu iPhone (více informací zde).
Jeho fotka i jméno tehdy poprvé pronikly i do českého tisku. Dalo by se říci, že doslova obletěly zeměkouli. A to je přesně to, o co Gregovi jde. Je totiž nejznámějším americkým a zřejmě i světovým "mužem z davu".
Jako takový má heslo na Wikipedii (více zde), které uvádí, že byl citován již ve více než stovce článků a řadě televizních reportáží.
Co všechno iPadu chybí? |
Jaká je Gregova kvalifikace? To je na tom to nejúžasnější. Vůbec žádná. Greg Packer je prostě mužem, který je "při ruce", když to reportér potřebuje. A jako člověk, který se coby reportér živil, musím říct, že takoví lidé jsou opravdu potřeba.
První dopátraná citace Grega Packera je z novin Tampa Tribune z 6. října 1995, kdy coby návštěvník americké papežovy mše řekl: "Židé jsou fanoušci papeže Jana Pavla II. On neoslovuje lidi jediné víry, ale každého."
Trvalo dlouho, než si novináři a média Grega Packera všimli. Musel tomu napomoci skandál. V roce 2003 pravicová komentátorka Ann Coulterová obvinila "liberální tisk" (rozuměj většinu amerických novin), že Greg Packer ve skutečnosti neexistuje, nýbrž že si ho vymysleli leniví novináři.
Coulterové se nelíbilo, že Packera citoval deník New York Times v článku o autogramiádě pamětí Hillary Clintonové. "Jsem velkým fanouškem Billa a Hillary," zněl dotyčný citát. Jenže Coulterové se nezdálo, že stejný muž je zároveň fanouškem Ronalda reagana, Ringo Starra a papeže. Následovalo horečnaté pátrání v archívech a na světlo světa se začal drát neuvěřitelný příběh.
Sám jsem o Gregovi Packerovi psal již dvakrát, v roce 2004 v Lidových novinách a v roce 2007 v Hospodářských novinách. Tehdy jsem napsal:
"Greg Packer není ani fantom, ani kódové označení tajného novinářského žertíku. Je mužem z masa a kostí: čtyřiačtyřicetiletým silničním dělníkem.
Ve skutečnosti je však většinou nezaměstnaný. Má totiž velmi náročného koníčka: chce být všude, kde se něco důležitého děje. Minimálně dvakrát týdně se zúčastní nejrůznějších akcí: počínaje autogramiádami knih a představováním nových výrobků konče.
|
Greg Packer je většinou nezaměstnaný. Má velmi náročného koníčka: chce být všude, kde se něco důležitého děje. |
Reportérům je vždy k dispozici. "Odpovím na jakoukoliv otázku. Dám jim čas, který potřebují. A snažím se říct něco chytrého, aby to mohli použít do článku," řekl Packer rozhlasové stanici WNYC. To bylo v dubnu 2004, kdy byl jedním z prvních Newyorčanů, kteří odevzdávali daňové přiznání.
Dnes už je jméno "Greg Packer" na stoplistu ve většině amerických redakcí. Jako "muž z davu" nemá šanci, stal se skutečnou celebritou. Což dokazuje i to, že jsem s ním i já sám udělal cosi jako emailový rozhovor, a to v roce 2007, po jeho úlovku prvního iPhonu.
Zeptal jsem se ho (nepříliš originálně, uznávám, ale chtěl jsem mít originální citát i pro české noviny), proč to všechno dělá. Odpověděl obratem, jako kdyby u počítače jen čekal, až bude moci odpovědět na nějakou otázku novináře. Byť třeba odněkud ze všech středoevropských pekel. Napsal mi:
"Dělám to proto, že mi kdysi jeden člověk řekl: Když žiješ v New Yorku, dostaneš všechno, co chceš. Ale musíš také dát všechno, co máš. A to je můj styl a můj smysl života." Snad kvůli tomu pitomému iPadu nezahořkne.
