V palivových článcích, které spalováním paliva vyrábějí elektrickou energii, vidí jedni určitou naději pro stále více znečištěné životní prostředí. U kapesních modelů nahrazujících baterie je zase vyzdvihována schopnost udržet po dlouhou dobu v běhu přenosná zařízení. Většinou se tedy hovoří o přednostech této technologie. Stinné stránky jsou s poukazem na další vývoj spíše přehlíženy.
Nyní se objevila studie, která nad využitím vodíku v palivových článcích vznáší vážné otazníky. Argumenty byly zveřejněny v časopise Science.
Na vině je vodík
Vodík jako palivo má všude ve světě zelenou. Jeho spalováním totiž vzniká voda, která životní prostředí nezatěžuje. I proto je do vývoje technologií, které slibují využít vodíkové palivo, investováno značné množství prostředků a již nyní je možno se seznámit s různými plody práce vývojářů. Mezi prvními produkty tak lze nalézt vedle elektromotoru, jemuž dodávají energii palivové články, například malé napájecí jednotky pro PDA či mobilní telefon. Auta na vodík již nyní mohou tankovat na Islandu, což má být jeden z prvních kroků v plánu na zavedení vodíkového pohonu do všech sfér. Vše je však zatím značně drahé: jak samotný vodík, tak auta s vodíkovými články či baterie z vodíkových článků.
„Vodík“podporují nejen soukromé firmy, ale například i americká vláda. Ta nedávno ústy George Bushe slíbila podporu přechodu americké energetiky na vodík. Není se co divit - když nechtějí být Američané závislí na dodávkách ropy, nabízí se tento prvek jako jedno z možných východisek.
Podle vědců z Kalifornského technologického institutu v Pasadeně však může v budoucnu vodík způsobit i komplikace. Podle jejich studie využívání tohoto prvku může zvětši ozónové díry a způsobit případné ochlazení planety, a to i navzdory tomu, že vodíkové palivové články produkují vedle elektřiny i horkou páru. Předpokládá se totiž určitý únik samotného vodíku ještě před jeho spálením v palivových článcích. K němu má docházet při výrobě, ale také manipulaci či skladování. Odhady dokonce hovoří o tom, že může uniknout až 20 % veškerého vyprodukovaného vodíku. Vzhledem k odhadům objemu výroby se může stát, že celkové množství vodíku v atmosféře bude oproti současnému stavu dvojnásobné.
A právě zde je kámen úrazu. Ve vyšších vrstvách atmosféry se vodík spojí s kyslíkem a vytvoří vodní páru. To zvýší vlhkost stratosféry, čímž má být narušena ozónová vrstva. Výsledky studie také hovoří o tom, že masivní rozšíření vodíkových systémů sníží průměrnou teplotu o 0,5 %.
Záleží i na rozvoji
Vědci, kteří tuto studii zveřejnili, však také hovoří o tom, že taková pesimistická varianta nemusí vůbec nastat. Současné problémy s ozónovou vrstvou mají být již kolem roku 2050 zažehnány. Pokud masivní rozvoj vodíkových palivových článků proběhne přibližně v této době, výše uvedené problémy by neměly být tak výrazné.
I kdyby však nebezpečí přetrvávalo, problémy se patrně nedotknou technologie palivových článků jako takové. Ta je sice ve většině případů spojována s vodíkem, ale využívány jsou také jiné prvky. Navíc se dá očekávat, že v budoucnu bude technologie výroby, skladování a přesunu vodíku mnohem pokročilejší a zmírní tak současné nedostatky.
