Útočná puška (automat) z dílny Michaila Timofejeviče Kalašnikova letos oslavila šedesáté narozeniny. Automat byl nebo je součástí státního znaku nebo vlajky některých afrických zemí. Pokud o něm hovoří novináři i někteří milovníci zbraní, jmenují bez váhání typ AK – 47 (Avtomat Kalašnikova obrazca 1947 goda). Asi netuší, že mají na mysli mladšího, vylepšeného a odlehčeného sourozence, typ AKM, zavedeného do výzbroje v roce 1959, jehož vlastnosti učinily tento typ světoznámým.
Na úvod se sluší také zmínit o tom, že varianty této zbraně používaly všechny armády Varšavské smlouvy s výjimkou tehdejší Československé lidové armády. Dokonce ho používá nejpočetnější armáda světa, a to čínská. Vzhledem k množství variant slavného Kalašnikova se soustředíme na typ AKM.
Koncem padesátých let poskytli Sověti tehdejším spojencům ve Varšavské smlouvě dokumentaci Kalašnikova automatu. Podle ní ho začali v zemích východního bloku vyrábět. Pouze Československo šlo svou vlastní cestou. Vznikl samopal vz. 58 domácí, dosti odlišné konstrukce ve srovnání s ruským vzorem, který je dodnes ve výzbroji české armády využíván. Domácí samopal má s Kalašnikovem typů AK-47 a AKM pouze společnou munici.
AKM s pevnou pažbou pro motostřelecké jednotky
Co předcházelo vzniku nejslavnější zbraně 20. století
Michail Timofejevič Kalašnikov převrátil při navrhování slavného automatu svým nevšedním talentem pro mechaniku teorii o vývoji zbraní naruby. V osmnácti letech zastával funkci technického úředníka u železnice v Turkmenistánu, odkud narukoval do armády. Tady jako řidič tanku v Kyjevském zvláštním vojenském okruhu navrhl počitadlo výstřelů k tankovému kanónu a přizpůsobil pistoli Tokarev TT-33 pro střelbu zevnitř tanku. Pro jeho schopnosti ho poslali do Leningradu, aby tyto novinky zavedl do praxe. Jenže právě vypukla Velká vlastenecká válka a ve válečném zmatku zlepšováky nikoho nezajímaly. Tak se Michail Kalašnikov octl na frontě jako velitel tanku BT 7. Pro budoucnost ho zachránilo paradoxně těžké zranění ramene, které utrpěl po zásahu tanku v bitvě o Brjansk v říjnu 1941. Při léčbě v nemocnici se v nemocniční knihovně mladý Kalašnikov poprvé seznámil s konstrukcí zbraní…
AKMS (sklopka) pro výsadkáře (vlevo) a vpravo vidíte lehký kulomet RPK (Ručnyj Pulemjot Kalašnikova) se zesílenou a delší hlavní, zvětšeným zásobníkem na 40 nábojů a jiným tvarem pažby. Na fotografii je sklopená dvojnožka.
V čem spočívá zázračnost Kalašnikova
Při návrhu vycházel dodnes skromný konstruktér z německé útočné pušky StG 44. Kalašnikov dobře věděl, že technické možnosti sovětských zbrojovek jsou velmi omezené. Tehdy bylo v SSSR zvykem, že vše musí být pro výrobu jednoduché. Proto konstrukce AK-47 přímo počítá s tím, že jednotlivé části nebudou vyrobeny příliš precizně. Prostě nový typ automatu musel spolehlivě fungovat i v případě, že jednotlivé díly ve výrobě vyrobili s vekou tolerancí. Při návrhu také Kalašnikov předpokládal, že případná oprava zbraně bude prováděna zejména kladivem, ne-li ještě primitivněji. Pouze dva díly musely být vyrobeny přesně – hlaveň a závorník. Přesto měl poválečný sovětský obranný průmysl s výrobou nejslavnějšího automatu velké technologické problémy. Vývoj samopalu skončil v roce 1947, výroba se však rozběhla až koncem roku 1949.
V současnosti se v ruské armádě používá zejména modernizovaná verze AK 74 v ráži 5,45 x 39 mm
Detaily Kalašnikova AKM
Po konzultacích s kolegy v odborných redakcích jsme navštívili Vojenský historický ústav Praha, který má nejrozsáhlejší sbírku těchto zbraní na území ČR. Pan Vladimír Francev nám předvedl vše, co uvidíte v této fotoreportáži. Také nám poskytl cenné konzultace o Kalašnikovu, za které touto cestou děkujeme.
Možná, že vás bude zajímat, že případní zloději nemohou zbraně z Vojenského historického ústavu zneužít - všechny jsou znehodnoceny zalitím hlavně.
Zásobník se vyráběl tradičně lisováním z ocelového plechu. Má kapacitu 30 nábojů. Boční stěny zásobníku jsou zpevněny podélnými prolisy. Později ocelový plech nahradil plast, z oceli jsou pouze vývodky. Plastový zásobník je levnější a lehčí.
Zásobník AKM (vlevo) a náboj 7,62 mm v zásobníku samopalu vzor 58 (vpravo). Kvalita opracování na kalašnikovu výrazně zaostává za domácí.
Pouzdro plynového pístu s nadpažbím
Víko závěru
Otočný závorník s úderníkem. Úderník udeří na dno nábojnice, kde je umístěna zápalka. Dojde k tzv. "nápichu", tedy iniciaci zápalky. Od ní se zažehne prachová slož uvnitř nábojnice. Závorník mimo jiné vyhazuje prázdnou nábojnici
Vratná pružina (vlevo) a plynový píst s nosičem závorníku (vpravo)
Pouzdro závěru (obě fotografie nahoře) tvoří zároveň kostru zbraně a plynový nádstavec pro odběr plynů z hlavně pro pohon automatiky (dole).
Na ústí je našroubován kompenzátor zdvihu. Eliminuje nejen zdvih způsobený zpětným rázem, ale také odhozem nábojnice. Mušku může voják nastavit výškově i stranově.
Klapkové hledí je výškově stavitelné a má stupnici do 1000 metrů
Náboj 7,62 mm vz. 43 do Kalašnikova a českého samopalu vzor 58 je shodný. Vlevo vidíte standardní ostré náboje s ocelovým jádrem, vpravo cvičný náboj bez střely.
Sborka AKM
Nasazení pouzdra plynového pístu s nadpažbím (vlevo) a zasunutí pístu s nosičem a závorníkem.
Závorník pístu je nasazen v držáku pouzdra (vlevo) a zasunutí vratné pružiny do dutiny závorníku (vpravo).
Zaklesnutí záchytu pružiny do lůžka (vlevo) a zasunutí víka závěru do lůžka (vpravo)
Zajištění víka výstupkem záchytu pružiny (vlevo). Páka pojistky v horní poloze znamená (fotografie vpravo), že je automat zajištěn. Těleso pojistky (přezazovače) zakrývá drážku napínací kliky závěru.
Páka pojistky v poloze střelba dávkou (vlevo) a v dolní poloze – střelba jednotlivými ranami (vpravo).
| Základní technické údaje AKM | |
| Ráže | 7,62 mm |
| Náboj | vz. 43 (7,62 x 39) |
| Kadence | 600 ran za min. |
| Úsťová rychlost | 715 m/s |
| Délka hlavně | 415 mm |
| Počet drážek | 4 |
| Celková délka | 880 mm |
| Hmotnost prázdné/nabité zbraně | 3,1/3,6 kg |
| Kapacita zásobníku | 30 nábojů |
AKMS se sklopnou ramenní opěrkou
Na levé straně pouzdra závěru jsou značeny Automaty Kalašnikova značkou výrobního závodu, rokem výroby a výrobním číslem (levý záběr). Koncové trojčíslí (134) se používá kvůli lícování na důležitých součástkách. Na pravém záběru je vytěrák zasunut do hlavně.
Lehký kulomet RPK
Lehký kulomet RPK (ručnoj pulemjot kalašnikova) má zesílenou delší hlaveň, sklopnou dvojnožku, jiný tvar pažby. Unifikace umožňuje použít zásobník na 30 nábojů, nebo zásobník se zvýšenou kapacitou na 40 nábojů či bubnový zásobník na 75 nábojů. Na fotografii vidíte zásobník se zvýšenou kapacitou na 40 nábojů.
Stavitelná muška (vlevo) a klapkové hledí (vpravo)
Pohled střelce (vlevo) a detail pojistného výstupku záchytu pružiny (vpravo). Jeho stisknutím je možné sejmout víko závěru (začátek rozborky).
Vlevo vidíte detail páky přeřazovače (pojistky), vpravo detail vyústění kanálku pro odběr plynů z hlavně do pouzdra plynového pístu.
Kalašnikovy vyrobené mimo území SSSR
Mpi-KM z NDR: Dominují plasty
Mpi-KM (Maschinenpistole Kalaschnikow modernisiert). Kompenzátor zdvihu není použit.
Místo lisovaného dřeva (překližky) použili východoněmečtí soudruzi plasty.
Polská verze s vrhačem granátů: Kbk Ak – PGN60 (Karabinek-Automat Kalasznikowa granatnik wz.60)
Celkový pohled (vlevo) a nádstavec na vystřelování granátu (vpravo)
Zásobník se zmenšenou kapacitou (vlevo) a pažba s nasazeným tlumícím polštářem (vpravo) pro tlumení zpětného rázu po odpalu granátu
Maďarský kalašnikov AMD - 65
Maďarská verze je zajímavá jednoduchým provedením sklopné opěrky a přední pistolovou rukojeti na podpažbí z děrovaného plechu pro lepší držení při střelbě.
Detail provedení (vlevo) a detail mohutného kompenzátoru na ústí hlavně.
Rumunská verze AIM (Pistol Mitraliera 63)
Také rumunská verze je mírně odlišná. Automat je vybaven dřevěným podpažbím s pistolovou rukojetí.
