Kam se starou televizí nebo počítačem

Chcete si koupit nový televizor a nevíte, kam s tím starým? Do popelnice nepatří, černou skládku za městem rozmnožovat nechcete a v obchodě vám ho zpět nevezmou? Od léta by všechno mělo být jinak.

Výrobci a dovozci domácích elektropřístrojů budou mít od 13. srpna letošního roku povinnost zabezpečit zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu z domácností. Nařizuje jim to „elektrošrotová“ novela zákona o odpadech. Doposud měli povinnost odebírat zpět pouze vybité baterie, zářivky, pneumatiky (od roku 2002) a chladničky (od roku 2003). Od letošního léta se budou v obchodě muset postarat i o starý vysavač, pračku, televizi, počítač, ale i třeba elektronické hračky, zkrátka všechno, co „je na elektřinu“.

Kam s ní(m)?

Výrobce (nebo dovozce) bude muset prostřednictvím svého posledního prodejce informovat zákazníka, kam může svůj nepotřebný elektrický spotřebič odložit. Buď ho bude moci vrátit přímo do prodejny, nebo ho prodavač odkáže do nejbližšího sběrného dvora. Ten však musí být v té samé obci či městské části, kde se nachází prodejna. Výrobce si případně může zřídit i své vlastní odkladní místo. Veškeré náklady na likvidaci a recyklaci hradí výrobce. Vysoké náklady by měly být pro něho motivací, aby vyráběl elektropřístroje, které se dají snáze a levněji rozebrat a zpracovat. Recyklaci totiž prodražují i takové maličkosti, jako jsou různé druhy šroubů či jiný způsob, jakým jsou jednotlivé části výrobku k sobě přichyceny.

Sběrný dvůr nebo mobilní sběrna

Další možnost, jak se ekologicky zbavit vysloužilých elektrických přístrojů, představují takzvané sběrné dvory. Zřízeny jsou ve všech větších, ale i v mnoha menších obcích. Svůj vlastní sběrný dvůr si zřídila například i obec Výsluní na Chomutovsku, přestože má pouhých 215 stálých obyvatel. Radní jsou totiž přesvědčeni, že se jim služba vyplatí, přijde je levněji než likvidace černých skládek. „Již několik let u nás funguje sběrný dvůr, lidé tam pilně vozí nepotřebné odpady. O provozní době dvora se dozvědí z místního zpravodaje nebo na městském úřadě,“ říká Marie Šebelová z odboru životního prostředí v Nových Hradech. Informace o tom, zda je v obci sběrný dvůr, lidé získají na místním úřadu nebo na internetových stránkách obce. „Pokud není, počkejte si, až bude obcí projíždět mobilní sběrna,“ radí Jarmila Krebsová z tiskového odboru ministerstva životního prostředí. „Bývá to zpravidla dvakrát ročně, na jaře a na podzim. Svozová firma přistaví v určený den na předem určené místo několik velkoobjemových kontejnerů, kam je možné odpad odevzdat.“ I tato služba je pro občany zdarma. Je dobré vědět, že ve sběrném dvoře musíte předložit občanský průkaz a doložit tak, že máte trvalé bydliště v obci, kde je sběrný dvůr. Každý občan České republiky dnes odevzdá do sběrných dvorů a mobilních sběren 1,24 kilogramu elektroodpadu za rok. Ministerstvo životního prostředí by si přálo, aby do konce roku 2008 to byly čtyři kilogramy.

Jak to funguje?

Odpad, který skončí ve sběrném dvoře, zaměstnanci roztřídí, nebezpečný umístí do speciálních kontejnerů s dvojitým dnem, které odvezou specializované odvozové firmy na třídicí linku. Tam se šrot rozebere, oddělí se ještě použitelné a recyklovatelné části (například sklo a plasty, kovy a drahé kovy) a do spalovny putuje jen nezpracovatelný zbytek. Obdobně fungují i mobilní sběrny, jen odpad končí rovnou v třídírnách. Tento způsob ekologické likvidace platí obce.

Proč by měla televize skončit ve škarpě?

Zbavit se starého nepotřebného odpadu je tedy dnes jednodušší než dříve. Není proto žádný důvod, proč by televize měla skončit v příkopu či v lese. Nejenže se z ní budou uvolňovat toxické látky, ale obrazovka tam bude „strašit“, dokud ji nezasype jehličí a listí. Doba rozkladu například skla a plastů je totiž delší než několik lidských životů. Recyklován může být jen správně roztříděný odpad. Naopak odpad vyhozený do popelnice skončí na skládce nebo se jinak bez dalšího využití zlikviduje.