Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Kde prší peroxid. V Praze běží laboratoř pro výzkum nebezpečných virů

aktualizováno 
Ve výzkumném Ústavu organické chemie a biochemie se v těchto dnech rozbíhá provoz ojedinělé laboratoře, která vědcům dává poprvé možnost pracovat "naživo" s infekčními viry.

Varování, které netřeba dovysvětlovat | foto: Matouš Lázňovský, Technet.cz

Vy se jdete podívat dolů do nové laborky? ptá se mě Jan Konvalinka a pokračuje: "Škoda, že nemám čas, šel bych také. Jestli to do zahájení provozu nestihnu, už se tam nikdy nepodívám."

Vedoucí jednoho z výzkumných týmů v Ústavu organické chemie a biochemie ví, o čem mluví. V jeho dejvickém ústavu začíná pracovat první česká civilní laboratoř, ve které vědci mohou pracovat s nebezpečnými nakažlivými patogeny.

Mezi stěny z nerez ocelí se už nepodívá nikdo kromě nich. Ani členové vedení ústavu, kteří na prohlídku nepřišli před zahájením provozu, se do této části "svého" ústavu už nepodívají. Technet se v ní byl podívat těsně před zahájením provozu, když chybělo jen několik detailů.

Chambre séparée

Vstup do laboratoře je přes běžné dveře s čipovou kartou. Tu ale nebude mít jen tak někdo. "Přístup přes ně bude mít jenom několik speciálně vyškolených pracovníků," říká doktor Jan Weber, který má přípravu i provoz laboratoře na starosti.

Nouzové desinfekční zařízení na stropě laboratoře

Nouzové dezinfekční zařízení na stropě laboratoře

Po vstupu do laboratoře se nejprve zdá, že na ní není nic zvláštního. Podobných prostorů je v ústavu řada. Z technického hlediska jsou ovšem rozdíly značné. Prostor laboratoře je pečlivě oddělen od zbytku budovy. Má například vlastní ventilaci s filtry, které brání šíření biologického materiálu, a udržuje se v ní neustálý podtlak, který v případě narušení zajišťuje, že se vzduch z laboratoře nedostane ven.

Má také kompletní technické zázemí, od chladicích boxů přes centrifugy, aby personál nemusel při práci z laboratoře odcházet. Na stropech jsou kromě požárního systému i dva typy "ostřikovačů" pro dezinfekci. Ze stropu tak může pršet nejen voda, ale také páry peroxidu vodíku nebo oxid chloričitý.

Laboranti se mohou pohybovat v ochranných oblecích s dýchací maskou. "Nejsou to "skafandry" s helmou, to se používá v laboratořích s vyšším stupněm zabezpečení, ale tělo chrání úplně a brání i vdechnutí biologického materiálu," říká doktor Weber. (Mimochodem, dodávka masek komplikovala spuštění laboratoře téměř nejdéle, jinak by práce v ní mohly začít už k začátku roku.)

Pracovní směna v laboratoři je za běžného provozu omezena zhruba na čtyři hodiny - práce ve speciálním obleku, masce a dvojitých gumových rukavicích je náročná. Manipulace s živými viry ale bude probíhat ještě ve speciálních uzavřených boxech laboratoře, které mají také vlastní odvětrávání. To brání jak kontaminaci vzorků, tak kontaminaci prostoru laboratoře.

Kde a proč?

Dejvické prostory jsou zatím jedinou českou civilní laboratoří s biologickým zabezpečením úrovně 3 (tzv. BSL 3 z anglického Biosafety Level). Je to dáno nejen potřebami ústavu, ale také finančně: na ÚOCHB si mohou tuto laboratoř dovolit.

Především díky úspěchům týmu Antonína Holého, ale i jeho kolegů a následovníků, tvoří dnes mezi vědeckými institucemi nejen v České republice záviděníhodnou výjimkou. V ústavu vyvinuté přípravky proti virům (třeba účinná látka léku Viread) přináší v posledních letech do pokladny přes miliardu korun ročně. A tvoří mimochodem přes 95 procent všech licenčních poplatků, které přichází na účet pracovišť Akademie věd.

V loňském roce zrekonstruovaná budova C v areálu Ústavu organické chemie a

V loňském roce zrekonstruovaná budova C v areálu Ústavu organické chemie a biochemie, ve které je umístěna zabezpečená laboratoř.

Jediné spojení se světem představuje autokláv na odběr a desinfekci materiálu z

Jediné spojení se světem představuje autokláv na odběr a dezinfekci materiálu z laboratoře (kovová dvířka ve středu obrázku) a hermetické podávací okénko pro dopravu materiálu dovnitř (vpravo).

Doktor Jan Weber předvádí pracovní oděv používaný v laboratoři

Doktor Jan Weber předvádí pracovní oděv používaný v laboratoři.

Díky příznivé finanční situaci si ústav může dovolit investice do personálu, ale také do nových prostor a vybavení. Stavět se bude například zcela nový pavilon.

Budova, ve které je laboratoř umístěna, byla obnovena nákladem 400 milionů korun a otevřena k prvnímu září loňského roku (a zároveň 75. narozeninám Antonína Holého). Náklady na samotnou laboratoř se pohybovaly v desítkách  milionů korun.

"Vybavení je na špičkové úrovni, rozhodně se na budování vůbec nešetřilo, aby byla zajištěna co největší bezpečnost provozu," říká doktor Jan Weber. Mimochodem, i on je dokladem toho, že ústavu se daří: do míst, kde pracoval jako doktorand, se vrátil ze zaměstnání v podobné laboratoři v USA.

Hlavně HIV

Laboratoř v pražském ÚOCHB je určena ke zkoumání viru, který je cílem nejznámějších léků vyvinutých v ústavu: tedy HIV. Ale do budoucna se nabízejí i jiné možnosti. "Výhledově bychom se mohli zabývat i některými dalšími viry, například běžným chřipkovým virem," myslí si Weber. Zatím je ovšem na takové úvahy brzy a laboratoř je vybavena a schválena pouze pro práce na běžném viru HIV.

Práce s běžným virem HIV nevyžaduje nejvyšší úroveň zabezpečení označovanou číslicí 4. Těch už je na celém světě několik desítek, převážné ve vojenských zařízeních (najde se i pár civilních) a pracují s těmi nejnebezpečnějšími patogeny, například biologickými zbraněmi. V ČR také jedna taková laboratoř existuje, je v Centru vojenské ochrany v Těchoníně, ale tu vědci z pochopitelných důvodů ke své práci využívat nemohou.

Pracovní boxy, ve který probíhá práce s infekčním materiálem

Pracovní boxy, ve kterých probíhá práce s infekčním materiálem.

Prostory úrovně BSL-3 jsou méně náročné na provoz, ale už i ty umožňují vědcům přímo pracovat i s nakažlivými patogeny. "Do úrovně 2 lze pracovat pouze s neinfekčními, tedy upravenými viry HIV, práce s živým virem HIV, na kterém bychom mohli zkoušet látky vyvíjené v ústavu, je nepřípustná," vysvětluje doktor Weber.

Pro vědce z ÚOCHB to znamenalo, že zkoušky účinnosti vlastních látek na živý virus HIV museli provádět mimo Českou republiku. Celý proces se tak protahoval a také do jisté míry prodražoval.

Pro zákazníka vše

Ale nejde jenom o rychlost. Zjednodušeně řečeno lze říct, že vědcům jde i o peníze. Odborníci z ÚOCHB a dalších podobných ústavů pracovali vždy tak, že objevili zajímavou a slibnou účinnou látku a našli (nebo nenašli) pro ni farmaceutickou společnost, která pak provedla většinu nutných zkoušek a postupně a za velkých nákladů ji proměnila v lék.

Prostory laboratoře s pracovním boxem vpravo vzadu. Stěny z nezer oceli se

Prostory laboratoře s pracovním boxem vpravo vzadu. Stěny z nezer oceli se dobře udržují a nesvědčí mikrobům. Uvažovalo se i jejím použití na stropy, ale je příliš drahá.

Ale úspěšnost tohoto procesu v poslední době klesá. Dnes se v lék změní jedna z několika desítek tisíc nadějných látek. "V současném nejistém prostředí nejsou firmy ochotné kupovat licence na málo vyzkoušené látky, protože úspěšnost je malá a cena vývoje obrovská," říká Jan Konvalinka z ÚOCHB.

Firmy dnes dávají přednost látkám, které už mají co nejvíce zkoušek za sebou a u kterých je tak větší naděje, že projdou schvalovacím procesem až do konce. "Čili čím více zkoušek bude mít tato kandidátská látka úspěšně za sebou, než ji nabídneme k prodeji farmaceutické firmě, tím spíše na ni seženeme zákazníka," shrnuje Konvalinka.

Ne že by ústavu v blízké době hrozily finanční problémy. Licenční poplatky by měly v příštích letech ještě stoupat. Situace se ale může změnit s koncem platnosti některých patentů kolem roku 2017. I pak lze čekat ještě nějaký příjem z patentovaných léků, protože lékaři jsou konzervativní a dá se čekat, že i po vypršení patentu budou ještě nějakou dobu raději předepisovat originální léky, ne generické náhražky, ale v ÚOCHB se nechtějí smířit s drobky. Unikátní laboratoř jim to má pomoci zajistit.





Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.