Varování, které netřeba dovysvětlovat

Varování, které netřeba dovysvětlovat | foto: Matouš Lázňovský, Technet.cz

Kde prší peroxid. V Praze běží laboratoř pro výzkum nebezpečných virů

  • 54
Ve výzkumném Ústavu organické chemie a biochemie se v těchto dnech rozbíhá provoz ojedinělé laboratoře, která vědcům dává poprvé možnost pracovat "naživo" s infekčními viry.

Vy se jdete podívat dolů do nové laborky? ptá se mě Jan Konvalinka a pokračuje: "Škoda, že nemám čas, šel bych také. Jestli to do zahájení provozu nestihnu, už se tam nikdy nepodívám."

Vedoucí jednoho z výzkumných týmů v Ústavu organické chemie a biochemie ví, o čem mluví. V jeho dejvickém ústavu začíná pracovat první česká civilní laboratoř, ve které vědci mohou pracovat s nebezpečnými nakažlivými patogeny.

Mezi stěny z nerez ocelí se už nepodívá nikdo kromě nich. Ani členové vedení ústavu, kteří na prohlídku nepřišli před zahájením provozu, se do této části "svého" ústavu už nepodívají. Technet se v ní byl podívat těsně před zahájením provozu, když chybělo jen několik detailů.

Chambre séparée

Vstup do laboratoře je přes běžné dveře s čipovou kartou. Tu ale nebude mít jen tak někdo. "Přístup přes ně bude mít jenom několik speciálně vyškolených pracovníků," říká doktor Jan Weber, který má přípravu i provoz laboratoře na starosti.

Nouzové dezinfekční zařízení na stropě laboratoře

Po vstupu do laboratoře se nejprve zdá, že na ní není nic zvláštního. Podobných prostorů je v ústavu řada. Z technického hlediska jsou ovšem rozdíly značné. Prostor laboratoře je pečlivě oddělen od zbytku budovy. Má například vlastní ventilaci s filtry, které brání šíření biologického materiálu, a udržuje se v ní neustálý podtlak, který v případě narušení zajišťuje, že se vzduch z laboratoře nedostane ven.

Má také kompletní technické zázemí, od chladicích boxů přes centrifugy, aby personál nemusel při práci z laboratoře odcházet. Na stropech jsou kromě požárního systému i dva typy "ostřikovačů" pro dezinfekci. Ze stropu tak může pršet nejen voda, ale také páry peroxidu vodíku nebo oxid chloričitý.

Laboranti se mohou pohybovat v ochranných oblecích s dýchací maskou. "Nejsou to "skafandry" s helmou, to se používá v laboratořích s vyšším stupněm zabezpečení, ale tělo chrání úplně a brání i vdechnutí biologického materiálu," říká doktor Weber. (Mimochodem, dodávka masek komplikovala spuštění laboratoře téměř nejdéle, jinak by práce v ní mohly začít už k začátku roku.)

Pracovní směna v laboratoři je za běžného provozu omezena zhruba na čtyři hodiny - práce ve speciálním obleku, masce a dvojitých gumových rukavicích je náročná. Manipulace s živými viry ale bude probíhat ještě ve speciálních uzavřených boxech laboratoře, které mají také vlastní odvětrávání. To brání jak kontaminaci vzorků, tak kontaminaci prostoru laboratoře.

Kde a proč?

Dejvické prostory jsou zatím jedinou českou civilní laboratoří s biologickým zabezpečením úrovně 3 (tzv. BSL 3 z anglického Biosafety Level). Je to dáno nejen potřebami ústavu, ale také finančně: na ÚOCHB si mohou tuto laboratoř dovolit.

Především díky úspěchům týmu Antonína Holého, ale i jeho kolegů a následovníků, tvoří dnes mezi vědeckými institucemi nejen v České republice záviděníhodnou výjimkou. V ústavu vyvinuté přípravky proti virům (třeba účinná látka léku Viread) přináší v posledních letech do pokladny přes miliardu korun ročně. A tvoří mimochodem přes 95 procent všech licenčních poplatků, které přichází na účet pracovišť Akademie věd.

V loňském roce zrekonstruovaná budova C v areálu Ústavu organické chemie a biochemie, ve které je umístěna zabezpečená laboratoř.

Jediné spojení se světem představuje autokláv na odběr a dezinfekci materiálu z laboratoře (kovová dvířka ve středu obrázku) a hermetické podávací okénko pro dopravu materiálu dovnitř (vpravo).

Doktor Jan Weber předvádí pracovní oděv používaný v laboratoři.

Díky příznivé finanční situaci si ústav může dovolit investice do personálu, ale také do nových prostor a vybavení. Stavět se bude například zcela nový pavilon.

Budova, ve které je laboratoř umístěna, byla obnovena nákladem 400 milionů korun a otevřena k prvnímu září loňského roku (a zároveň 75. narozeninám Antonína Holého). Náklady na samotnou laboratoř se pohybovaly v desítkách  milionů korun.

"Vybavení je na špičkové úrovni, rozhodně se na budování vůbec nešetřilo, aby byla zajištěna co největší bezpečnost provozu," říká doktor Jan Weber. Mimochodem, i on je dokladem toho, že ústavu se daří: do míst, kde pracoval jako doktorand, se vrátil ze zaměstnání v podobné laboratoři v USA.

Hlavně HIV

Laboratoř v pražském ÚOCHB je určena ke zkoumání viru, který je cílem nejznámějších léků vyvinutých v ústavu: tedy HIV. Ale do budoucna se nabízejí i jiné možnosti. "Výhledově bychom se mohli zabývat i některými dalšími viry, například běžným chřipkovým virem," myslí si Weber. Zatím je ovšem na takové úvahy brzy a laboratoř je vybavena a schválena pouze pro práce na běžném viru HIV.

Práce s běžným virem HIV nevyžaduje nejvyšší úroveň zabezpečení označovanou číslicí 4. Těch už je na celém světě několik desítek, převážné ve vojenských zařízeních (najde se i pár civilních) a pracují s těmi nejnebezpečnějšími patogeny, například biologickými zbraněmi. V ČR také jedna taková laboratoř existuje, je v Centru vojenské ochrany v Těchoníně, ale tu vědci z pochopitelných důvodů ke své práci využívat nemohou.

Pracovní boxy, ve kterých probíhá práce s infekčním materiálem.

Prostory úrovně BSL-3 jsou méně náročné na provoz, ale už i ty umožňují vědcům přímo pracovat i s nakažlivými patogeny. "Do úrovně 2 lze pracovat pouze s neinfekčními, tedy upravenými viry HIV, práce s živým virem HIV, na kterém bychom mohli zkoušet látky vyvíjené v ústavu, je nepřípustná," vysvětluje doktor Weber.

Pro vědce z ÚOCHB to znamenalo, že zkoušky účinnosti vlastních látek na živý virus HIV museli provádět mimo Českou republiku. Celý proces se tak protahoval a také do jisté míry prodražoval.

Pro zákazníka vše

Ale nejde jenom o rychlost. Zjednodušeně řečeno lze říct, že vědcům jde i o peníze. Odborníci z ÚOCHB a dalších podobných ústavů pracovali vždy tak, že objevili zajímavou a slibnou účinnou látku a našli (nebo nenašli) pro ni farmaceutickou společnost, která pak provedla většinu nutných zkoušek a postupně a za velkých nákladů ji proměnila v lék.

Prostory laboratoře s pracovním boxem vpravo vzadu. Stěny z nezer oceli se dobře udržují a nesvědčí mikrobům. Uvažovalo se i jejím použití na stropy, ale je příliš drahá.

Ale úspěšnost tohoto procesu v poslední době klesá. Dnes se v lék změní jedna z několika desítek tisíc nadějných látek. "V současném nejistém prostředí nejsou firmy ochotné kupovat licence na málo vyzkoušené látky, protože úspěšnost je malá a cena vývoje obrovská," říká Jan Konvalinka z ÚOCHB.

Firmy dnes dávají přednost látkám, které už mají co nejvíce zkoušek za sebou a u kterých je tak větší naděje, že projdou schvalovacím procesem až do konce. "Čili čím více zkoušek bude mít tato kandidátská látka úspěšně za sebou, než ji nabídneme k prodeji farmaceutické firmě, tím spíše na ni seženeme zákazníka," shrnuje Konvalinka.

Ne že by ústavu v blízké době hrozily finanční problémy. Licenční poplatky by měly v příštích letech ještě stoupat. Situace se ale může změnit s koncem platnosti některých patentů kolem roku 2017. I pak lze čekat ještě nějaký příjem z patentovaných léků, protože lékaři jsou konzervativní a dá se čekat, že i po vypršení patentu budou ještě nějakou dobu raději předepisovat originální léky, ne generické náhražky, ale v ÚOCHB se nechtějí smířit s drobky. Unikátní laboratoř jim to má pomoci zajistit.