Podle něj astronomové získali díky kanadskému objevu cosi „jako hodinky umožňující přesně určit stáří“. Věk vzdálených hvězd může něco napovědět i o osudech „hvězdného ostrova“, na němž žijeme: o Mléčné dráze, jejíž dobu vzniku a věk dosud neznáme. Nyní se můžeme domnívat, že vznikla dříve než naše Slunce a později než nejstarší hvězda. Její zrod by tedy spadal do doby před 4,5 až 12 miliardami let.
Záhada hvězdného nebe
Příklon k té či oné představě je i odpovědí na otázku, co to ty „hvězdné ostrovy“ vlastně jsou: jde jen o obrovské shluky hvězd, které vznikly pomalým „sléváním“ menších galaxií a hvězdokup, nebo to jsou velké systémy, které se od počátku vyvíjejí podle své vlastní, vnitřní logiky?
Podle Palouše proto platí: „Galaxie nelze vysvětlit, pokud nepochopíme princip tvorby hvězd.“
Při pohledu na noční nebe se může zdát, že vznik hvězd v sobě nemá moc pravidelností. Temný prostor je poset svítícími body velmi nepravidelně, a obloha tak připomíná strakatou přikrývku, jejíž vzor se neustále mění. Podle Palouše je to však jedno z těch zdání, jež klamou: na nebi panuje velký řád. Tak velký, že člověk jej stále neumí pochopit.
„V astronomii máme jednu takovou záhadu, k níž se pokoušelo něco říci i pražské setkání astronomů: Proč všude ve vesmíru existuje jedno univerzální rozdělení hvězd podle hmotnosti?“ řekl.
Připomíná výsledky sčítání hvězd v našem okolí a ve středu Mléčné dráhy: v obou případech se ukazuje, že různě těžké hvězdy jsou zastoupeny ve stejném poměru.
Podle českého astronoma se zdá, jako by tu byl „kdosi, kdo s námi hraje takovou konspirační hru: stále vytváří hvězdy se stejnou četností“.
Proto sní o cestě, jakou si dnes nemůže dovolit žádný člověk: „Rád bych se podíval do středu mladé kulové hvězdokupy. Zavedl bych v ní jakési ,sčítání lidu‘, abych zjistil, kolik je tam malých i velkých hvězd.“ V našich poměrech by to znamenalo, že by musel doletět například ke srážející se dvojici galaxií zvané Antenae čili Tykadla (v souhvězdí Havrana), v nichž mladé kulové hvězdokupy vznikají.
Tyto útvary jsou místem, kde se hvězdy rodí - právě teď. „Hvězdy nevznikají osamoceně, nýbrž ve skupinách. Touto cestou vzniká nejvíce hvězd,“ vysvětluje Palouš. Kdyby se podařilo potvrdit, že zjištěný poměr velkých a malých hvězd existuje už v době jejich zrodu, může to být klíč k jednomu z tajemství zrodu galaxií.
Existuje však i konkurenční teorie, podle níž se galaxie zrodily dříve než první hvězdy, v jednom velkém procesu před více než deseti miliardami let.
