Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jackie do Bílého domu vnesla mládí a vkus, v Praze ji přijal Havel

  0:39aktualizováno  0:39
V kinech měl včera premiéru film Jackie o první dámě USA Jacquelině Kennedyové. Začínala jako fotoreportérka v deníku Washington Times Herald. Byla to ona, kdo z Bílého domu udělal kulturní památku a nechal o něm sepsat průvodce.

John F. Kennedy s manželkou Jacqueline Kennedyovou | foto: Profimedia.cz

Vztahy mezi Francií a Spojenými státy nebyly nikdy zvlášť vřelé, zvláště za prezidenta Charlese de Gaulla. Když však v květnu 1961 přiletěl do Paříže nový americký prezident John Kennedy s manželkou Jackie, najednou se změnily. První dáma Ameriky si hlavu Francie podmanila. Deník New York Times pochvalně poznamenal, že po návštěvě Paříže se začala její aura zvětšovat.

Ostatně báječnému přijetí ve Francii napomohl sám Kennedy, když svým hostům galantně ohlásil: „Jsem muž, který doprovází Jacquelinu Kennedyovou do Paříže.“

Šťastná na výsluní

„Prezident de Gaulle se při obědě v Elysejském paláci naklonil ke Kennedymu a řekl mu, že má manželku, která zná dějiny Francie lépe než kterákoli Francouzka,“ napsal, poradce Bílého domu Theodore Sorensen.

RECENZE: Portmanová je pohledně zlomená Jackie, s trochou nezáživnosti

Příběh americké první dámy Jacqueline Kennedyové, nazvaný prostě Jackie, má tři nominace na Oscara. Včetně výkonu Natalie Portmanové v titulní roli, což je jedna z mála opravdu silných stránek vyumělkovaného melodramatu.

Caspar Phillipson a Natalie Portmanová ve filmu Jackie

Caspar Phillipson a Natalie Portmanová ve filmu Jackie

Francouzský prezident jí věnoval kabelku z osmnáctikarátového zlata. Při cestách po světě dostávala vesměs nádherné dary: od pákistánského prezidenta diamant za 10 tisíc dolarů, od etiopského císaře dlouhý leopardí kožich. Byla na výsluní, byla šťastná.

Nejen John Kennedy, ale i jeho žena pocházela z patricijské, dobře situované americké rodiny s dlouhou tradicí.

Jacqueline Lee, které všichni říkali Jackie, se narodila jako první dítě Janet Norton Leeové a jejímu manželu Johnu Vernou Bouvierovi, bohatému makléři na Wall Streetu, 28. července 1929. Bouvierovi přišli do USA na počátku 19. století z Francie. Matka pocházela z Irska. Po čtyřech letech si pořídili holčičku Caroline Lee. Žili v New Yorku. Bouvier byl bonviván, potrpěl si na milenky a alkohol. Není divu, že v roce 1940 požádala jeho žena o rozvod. Za dva roky se vdala podruhé – vzala si Hugha Auchinclosse od petrolejářské firmy Standard Oil, který měl dvě děti. Jackie a Lee se s nevlastním bratrem a sestrou spřátelily.

První vzdělání získala Jackie na Vassar College, elitní soukromé vyšší škole pro dívky, která leží sto kilometrů severně od New Yorku. Mluvila francouzsky a španělsky, výborně fotografovala. Rok strávila na univerzitě ve švýcarském Grenoblu a na pařížské Sorbonně. Po návratu studovala francouzštinu na Washingtonově univerzitě v metropoli. Jaro 1951 strávila se svou sestrou cestováním po Evropě.

Reportérka pro vyšší společnost

Na podzim nastoupila jako fotoreportérka deníku Washington Times Herald. Měla šarm, uměla se pohybovat ve vyšší společnosti, proto ji redakce vyslala i na korunovaci Alžběty II. do Londýna.

V prosinci 1951 se zasnoubila s Johnem Hustedem, který pracoval na burze jako její otec. Snad z nudy. Avšak za čtvrt roku zasnoubení zrušila. Zavržený mladík tvrdil, že to způsobila její matka, která si myslela, že není dost bohatý, aby manželku vychovanou v přepychu uživil.

V červnu 1952 se Jackie na večírku seznámila s Johnem Kennedym, členem Sněmovny reprezentantů. Měla ho vyfotografovat do seriálu o válečných hrdinech. Začali spolu chodit a 25. června 1953 ohlásili zasnoubení. Jackie politika nezajímala, zajímal ji John – pocházel z bohaté rodiny a ona se chtěla dobře vdát. Jeho občasné řeči, že míří do Bílého domu, protože si to jeho otec přeje, brala jako chvástání namyšleného politika.

Svatba Jackie a Johna proběhla v sobotu 12. září 1953 v katedrále svaté Marie v Newportu. Pro Ameriku to byla událost roku. Oddával je bostonský arcibiskup Richard Cushing a katolickému páru poslal požehnání i papež Pius XII.

Líbánky strávili novomanželé v mexickém Acapulku a na podzim zvolili Johna Kennedyho senátorem za jeho mateřský stát Massachusetts.

Po svatbě se novomanželé přestěhovali do prestižní washingtonské čtvrti Georgetown. Jackie navštěvovala místní univerzitu, zajímaly ji dějiny USA. A pro manžela překládala politické texty z francouzštiny a španělštiny.

Natalie Portmanová ve filmu Jackie

Natalie Portmanová ve filmu Jackie

Politika byla nepřítelem

Byla velmi štíhlá, a proto si každé těhotenství protrpěla. V roce 1955 dítě potratila a o rok později porodila mrtvou dceru Arabellu. John, kterému Jackie stejně jako rodina říkala přezdívkou Jack, právě trávil dovolenou na Francouzské riviéře a domů se mu vůbec nechtělo. Jackie to naštvalo a rodině oznámila, že podá žádost o rozvod. Zasáhl tchán, patriarcha rodu Joseph Kennedy: poslal jí milion dolarů a otevřel konto v luxusních obchodních domech.

Mladého manžela donutil k návratu jeho přítel: „Jestliže chceš kandidovat na prezidenta, vrať se domů. Jinak bude každá manželka v zemi proti tobě.“ Poslechl, měl dobrý politický čich. Holčičku pohřbili v rakvičce s nápisem Baby Kennedy (Dítě Kennedyů).

Jack se pustil do kampaně za své zvolení viceprezidentem USA. Podporovala ho v tom celá rodina i Jackie, kterou politika nezajímala. Jednou si posteskla: „Politika byla mým nepřítelem. Brala mi Johna. Skoro jsme se nevídali.“

Mladý senátor neměl úspěch. Sjezd Demokratické strany zvolil do této funkce Estése Kefauera, za prezidenta chtěl Adlaie Stevensona. Avšak prezident Dwight Eisenhower se svým viceprezidentem Richardem Nixonem tvořili tak silný pár, že demokratické kandidáty převálcoval.

Konečně 27. listopadu 1957 porodila paní Kennedyová po rizikovém těhotenství živou holčičku Caroline. Manžel se znovu pustil do prezidentské kampaně, tentokrát hrál o Bílý dům. Na podzim 1960 zvítězil, byť protikandidáta Nixona porazil jen o necelých 20 tisíc hlasů. Dva týdny po volbách, 25. listopadu, přišlo na svět druhé dítě Kennedyových, chlapeček John.

Manželka čerstvého prezidenta byla vstupem do Bílého domu zaskočena. Stala se středem pozornosti novinářů i veřejnosti. Posteskla si: „Je hrozné stát se v jednatřiceti letech kusem veřejného majetku.“

Když spolu začali chodit, uvědomila si, že si její vyvolený potrpí na milenky. Zpočátku jí to strašně vadilo. Ale později si zvykla a prohlásila: „Neexistují muži, kteří jsou věrní.“

O prezidentových záletech věděli příslušníci Tajné služby (Secret Service), kteří zajišťovali bezpečnost nejvyšších představitelů, a věděli o nich i novináři. Avšak všichni zachovávali přísné mlčení – tyto eskapády vyšly najevo později. O Jackie se proslýchalo, že to manželovi oplácí – s hercem Williamem Holdenem, který se proslavil ve filmu Most přes řeku Kwai, s hercem Paulem Newmanem, se šéfem automobilky Fiat Gianim Angellim a s dalšími. Nevyvracela to, ale ani nepotvrzovala.

Bílý dům národní kulturní památkou

V roce 1960 vybrali módní redaktoři Jackie do skupiny nejlépe oblékaných žen na světě. Zůstala tam natrvalo.

Nová první dáma vnesla do Bílého domu mládí a vkus. Není proto divu, že se jí dům moc nelíbil. Byl příliš úřednický. Její předchůdkyně byly většinou starší dámy, které horovaly starosvětským pořádkům.

Přiměla Kongres, aby prohlásil sídlo prezidenta za národní kulturní památku. Nechala tam navézt řadu uměleckých děl a z washingtonského muzea vrátila do budovy řadu věcí, kterých se dřívější nájemníci zbavili. Uspořádala veřejnou sbírku na rekonstrukci Bílého domu, nechala sepsat průvodce a natočit propagační film. Sídlo amerického prezidenta se stalo opravdovou národní památkou. První dáma začala zvát do Bílého domu umělce – herce, zpěváky, výtvarníky, spisovatele.

Jackie nikdy neradila manželovi v politických záležitostech. Nicméně proměna Bílého domu, její šaramantní vystupování a znalost cizích řečí na všechny hosty zapůsobily. „Zahraniční prezidenti a premiéři se cítili v Bílém domě tak, jako by přišli do styku s podmaňující letuškou,“ domnívala se Perryová. „Pro Spojené státy to mělo nemalý význam, protože se během studené války snažily získat na svou stranu co nejvíce zemí.“

Nicméně na setkání se zahraničními hosty přicházela paní Kennedyová jen tehdy, když to protokol opravdu vyžadoval. Politické rozhovory ji nudily. Ovšem když se návštěvníci rozloučili, v soukromí si z nich dělala legraci. „Imitovala lidi, šéfy států poté, co odešli z večeře v Bílém domě,“ vzpomínala její osobní tajemnice Letizia Baldridgeová. „Napodobovala jejich přízvuk, byla to zábava.“

Třebaže si Jackie pobyt v Bílém domě oblíbila, trávila hodně času mimo. Často jezdila na farmu do Virginie nebo do letního sídla rodiny Kennedyů na Cape Cod ve státě Massachusetts. Samozřejmě s dětmi.

V srpnu 1963 se prezidentskému páru narodilo třetí dítě, chlapeček Patrick. O pět a půl týdne dříve císařským řezem. Avšak měl špatné plíce, ani umělé dýchání mu nepomohla, po dvou dnech zemřel.

V šatech potřísněných krví prezidenta

Krátce po této smrti se Jackie seznámila s řeckým loďařským magnátem Aristotelem Onassisem. Pozval ji i s její družinou na svou jachtu, aby přišla na jiné myšlenky. Před odchodem jí věnoval nádherný náhrdelník z diamantů a rubínů.

První dáma se však těšila na Jacka. Smrt Patricka oba manžele sblížila. „Tato událost dala našemu manželství nový život, více porozumění a úcty.“

Třebaže nenáviděla oficiality, slíbila manželovi, že s ním pojede na jihozápad. V úterý 22. listopadu 1963 přistál prezidentský letoun v texaském Dallasu. Prezident se svými nejbližšími jel do města v otevřeném voze.

Najednou se ozvaly výstřely. Kennedy se sesul na manželku a z hlavy mu prýštila krev. „Proboha, oni zastřeli Johna!“ vykřikla.

Agent Tajné služby Clint Hill, který jel ve druhém voze, přiběhl a naskočil do prezidentova auta. V té chvíli slyšel třetí výstřel. „Bylo mi jasné, že je to osudné zranění. První dáma byla v šoku. Dělala, co mohla. Byla potřísněna krví.“

Vůz, který ze všech stran zakrývali agenti Tajné služby, zamířil do nejbližší nemocnice. Lékaři však mohli konstatovat jen smrt 35. prezidenta USA.

Jackie odmítla svléknout si šaty potřísněné krví: „Chci, aby viděli, co udělali Jackovi!“ V nich přihlížela, když při zpátečním letu do Washingtonu skládal na palubě letadla Lyndon Johnson prezidentský slib. Na radu nejbližších spolupracovníků potřebovaly USA nového vůdce, aby nevypukla panika.

V pátek 25. listopadu vyšla Jacquelina Kennedyová z Bílého domu s oběma dětmi a společně kráčeli za rakví překrytou americkou vlajkou. Malý John-John otci spontánně zasalutoval – tento snímek obletěl svět. Celá Amerika i půlka zeměkoule sledovala na televizních obrazovkách smutný průvod. Pětatřicátého prezidenta USA pohřbili na Arlingtonském národním hřbitově mezi americkými vojáky. Za druhé světové války sloužil u námořnictva, kde se zachoval jako skutečný hrdina.

Johnson jmenoval komisi pro vyšetření příčin atentátu v čele s předsedou Nejvyššího soudu Earlem Warrenem. Třebaže komise došla k závěru, že jediným střelcem byl Lee Harvey Oswald, zůstalo příliš mnoho nejasností, které dodnes vedou ke spekulacím. Johnson měl obavy, jestli zabití Kennedyho nemělo mezinárodní dosah a nemělo být povelem ke světové válce – tento prezidentův dotaz na Warrena byl odtajněn až v roce 2013.

Švagr milencem?

Vdovu zasáhl těžký posttraumatický stresový syndrom, tedy stav, kterým trpěli vojáci po návratu z vietnamského bojiště. Těžko se z něho vzpamatovávala.

Po odchodu z Bílého domu se věnovala dětem. Přestěhovala se z Washingtonu do New Yorku a žila obklopena početným kruhem rodiny Kennedyových.

Byla ve světě oblíbená. Demokratičtí politici jí nabízeli různé funkce: viceprezidentku, senátorku, velvyslankyni v Paříži, ale všechny odmítla. Hodně času věnovala vybudování Knihovny Johna Kennedyho a rozvoji Kennedyho administrativní školy Harvardovy univerzity, určené pro výchovu úředníků a založené už v roce 1936.

Asi po roce se sblížila s mladším bratrem svého manžela senátorem Robertem Kennedym. S Bobem, jak mu všichni říkali, se do sebe zamilovali a stali se milenci, tvrdil spisovatel C. David Heymann.

Jeho žena Ethel, s níž měl deset dětí, se to dověděla, ale nemohla nic dělat. Bob Kennedy měl velké politické ambice, chtěl vystřídat Johnsona v Bílém domě. Románek s vdovou po bratrovi, pokud by se dostal na veřejnost, nebo dokonce rozvod kvůli ní by jeho politické ambice navždy pohřbil. Všichni věděli, že to není možné. Příslušníci Tajné služby i novináři, kteří tento poměr znali, o něm opět pomlčeli.

Robert Kennedy kráčel ve stopách staršího bratra a demokratičtí voliči v klíčových státech ho podporovali na cestě do Bílého domu. Avšak v hotelu v Los Angeles ho 5. června 1968 těžce postřelil mladý Palestinec. Senátora odvezli do nemocnice a připojili na přístroje. Naděje na návrat k životu byla slabá. Druhý den ráno dala Jacqueline Kennedyová příkaz lékařům, aby ho od aparatur, které ho udržovaly při životě, odpojili.

Útěcha u řeckého bonvivána

Devětatřicetiletá Jackie našla útěchu u jednoho z nejbohatších lidí světa, u rejdaře Onassise. Dvaašedesátiletý řecký bonviván byl příjemný, vtipný a uměl ji utěšit. Dohodli se na sňatku, před tím ovšem nechali vyhotovit manželskou smlouvu, která oběma přesně vymezovala jejich práva a povinnosti. Vzali se v malé kapli na Onassisově ostrově Skorpios 20. října 1968.

V očích mnoha obdivovatelů Kennedyho rodiny její aura pohasla. Na některých domech se objevily černé vlajky, lidé to brali jako státní smutek. Situaci si uvědomovala, ale vždycky říkala, že to udělala kvůli zajištění svých dětí. A manželovi se dost vyhýbala.

Žili každý po svém, málokdy spolu. Onassis si dál vydržoval milenky. Kromě toho jeho dcera na Jackie žárlila, nazývala ji zlatokopkou. Když rejdařův syn Alexandr v roce 1973 při leteckém neštěstí zahynul, Onassis začal brát dceřiny výhrady vážně a Jackie vyčítal rozmařilost a vadila mu i její záliba v knihách. Ona mu zase říkala: „Máš nemožné venkovské způsoby! Neumíš se chovat!“

Schylovalo se k rozvodu. Než se mohli právníci obou stran sejít, aby projednali jeho podmínky, Onassis 15. března 1975 zemřel ve Francii na plicní pneumonii. Vdova po něm zdědila 10 milionů dolarů, podle jiných pramenů 26 milionů.

Nakladatelskou redaktorkou

Půl roku po smrti druhého manžela nastoupila Jackie jako redaktorka do nakladatelství Viking Press v New Yorku a o tři roky později přešla do konkurenčního domu Doudleday. Začala nosit velké sluneční brýle – neměla ráda, když ji lidé poznávali.

Nehrála si na hvězdu, která všem rozkazuje. Sama si dělala kopie dokumentů a rukopisů. Při vybírání fotografií si sedla na podlahu. Když zavolala šéfa a on s někým mluvil, čekala trpělivě na lince. K obědu jí stačil sendvič, který spořádala u svého stolu. A pořád hodně kouřila. Většinou pracovala doma na Park Avenue na Manhattanu.

Za dvacet let uvedla do života na 40 knih od biografií přes historii až po fotografické publikace. Nad tímto množstvím smekají i přední profesionálové.

Nejblíže měla k výtvarnému umění. Proto pomáhala i českému výtvarníkovi Petru Sísovi s jeho knihami. V roce 1990 navštívila Prahu, kde ji přijal prezident Václav Havel. A potom nutila Síse, aby napsal knihu o Praze.

Milovala hony. Libovala si ve starožitnostech. Snažila se pomáhat zachraňovat starobylé budovy. Zato sociální cítění jí chybělo, nikdo ji k němu nepřivedl.

V roce 1981 pozval prezident Richard Nixon bývalou první dámu s třináctiletou Caroline a desetiletým Johnem na návštěvu Bílého domu. Ukázal jim oficiální portréty prezidenta Kennedyho a jeho manželky. Děti nadchlo, že si mohou prohlédnout prezidentské sídlo, kde kdysi žily.

Seznámila se s redaktorem Petem Hamiltonem, předním autorem New York Daily, do něhož se zamilovala. Byl mladší, ale jí vyhovovalo, že si rozuměl s jejími dětmi. V roce 1985 dala přednost obchodníkovi s diamanty Maurici Tempelsmannovi, který spravoval její finance.

Koncem roku 1993 se necítila dobře. V lednu 1994 u ní lékaři našli rakovinu lymfatických žláz. „Jednoho dne přišla v paruce,“ vzpomínal její kolega Bruce Trasy. „Řekl jsem si: to ale není její styl. V únoru nám prozradila, jakou má nemoc, a bylo to, jako by nám řekla: Připomeňte mi, abych poslala ten dopis. Sebelítost rozhodně nebyla její vlastností.“

Přestala kouřit. Avšak pozdě, choroba postupovala. Zemřela večer 19. května 1994 ve svém bytě na Manhattanu. Druhý den oznámil její syn John přátelům: „Matka zemřela obklopena přáteli, rodinou, lidmi a knihami, které měla ráda.“

Kapitola z knihy Neobyčejné okamžiky historie, která vychází koncem února.

Autor:


Témata: premiér


Hlavní zprávy

CITYHotelBrno, s r.o. - Denisa Dočkalová
F&B manažer

CITYHotelBrno, s r.o. - Denisa Dočkalová
Jihomoravský kraj




Epson Perfection V370 PhotoEpson Perfection V370 Photo

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.