„Je to vrcholné zasedání astronomů, které na další tři roky vždycky naprosto zásadním způsobem rozhoduje o směru astronomického výzkumu,“ vysvětluje tajemník České astronomické společnosti Pavel Suchan.
Kolik máme planet?
Diskuse o nové definici planet je snad nejsledovanějším tématem kongresu. Jedním z hlavních úkolů IAU je pojmenovávání nově objevených těles ve sluneční soustavě a také vytváření jednotné a závazné terminologie. V posledních letech vyvstala potřeba přehodnotit význam tak zásadního pojmu, jakým je „planeta“. Daleko za drahou Neptuna totiž astronomové objevili těleso větší než Pluto, veřejnosti známé jako Xena. Považujeme-li Pluto už od jeho objevu roku 1930 za planetu, pak musí být Xena desátou planetou sluneční soustavy.
Astronomové však předpovídají, že takových těles budou za dráhou Neptunu možná stovky. Seznam planet by obrovsky narůstal. Proto někteří odborníci navrhují nepovažovat tělesa za Neptunem za planety vůbec. Pluto by tak přišel po 76 letech o svůj status planety a jejich počet by se snížil na osm.
Názory astronomů na řešení problému se však různí, a proto IAU navrhuje novou definici pojmu planeta. Zjednodušeně řečeno, planetou má být každé těleso obíhající Slunce, které je natolik hmotné, že dokáže vlastní gravitací dosáhnout tvaru koule. To se podaří každému objektu většímu než 800 kilometrů. Tomuto kritériu vyhovuje nejen Xena, ale také Plutův měsíc Charón, a dokonce i největší planetka Ceres, rotující kolem Slunce mezi Marsem a Jupiterem. Pokud tuto definici IAU příští týden schválí, budeme mít planet ne osm nebo deset, ale hned dvanáct.
S dalšími objevy pak jejich počet ještě poroste. To se některým vědcům nelíbí, takže lze očekávat na toto téma bouřlivé diskuse.
Nejjasnější supernova
Obloha je plná hvězd, ale zdaleka ne všechny svítí stále stejně. Těmto tzv. proměnným hvězdám a jejich výzkumu věnuje současná astronomie hodně úsilí. Některé hvězdy se nafukují a zase smršťují, jiné zcela neočekávaně vybuchují, a známy jsou desítky příčin hvězdné proměnnosti. Podle sdělení profesora Nikolaje Samuse z Moskvy, který již řadu let sestavuje katalog všech proměnných hvězd, předčil jejich počet všechna očekávání. Objevených objektů přibývá, a to tak rychle, že astronomové už ani nestíhají vydávat jejich seznamy.
Jedné jediné proměnné hvězdě je však na kongresu vyhrazen celý soubor přednášek. Je to supernova, která na obloze zazářila přesně před tisícem let. Tehdejší astronomové ze Švýcarska, Itálie, Egypta, Iráku, Číny a Japonska zanechali dobová svědectví o hvězdě, která se náhle objevila na obloze a zářila jako čtvrtina měsíčního kotouče. Dodnes jde o nejjasnější supernovu, jakou kdy astronomové zaznamenali. I po tak dlouhé době dnes vědci dokážou přesně najít místo, kde vybuchla, a pozorovat její zbytky nejmodernějšími přístroji.
Nebezpečí z vesmíru
Planetky, zejména ty, které se přibližují Zemi, jsou rovněž velkým tématem kongresu. Právě tyto tzv. blízkozemní planetky by se mohly srazit s naší planetou - a při nejhorším možném scénáři ohrozit existenci života na Zemi. V dávné historii se to už několikrát stalo, takže nejde o přehnané obavy. Část astronomů se intenzivně věnuje pozorování planetek a výpočtům jejich drah.
Právě v oboru výzkumu meteorů a planetek patří čeští astronomové mezi světovou špičku a svými přednáškami na kongresu to potvrdili.
Petr Pravec z Astronomického ústavu v Ondřejově ukázal, že některé planetky nelétají sluneční soustavou samy, ale mají u sebe ještě jednu menší planetku. Jeho kolegové Jiří Borovička a Pavel Spurný představili svůj unikátní projekt sítě pozorovacích stanic bolidů (velmi jasných meteorů). Během posledních let získali řadu světově unikátních měření a v současné době budují další pozorovací stanice v Austrálii.
Na programu kongresu jsou i další témata, ve kterých česká astronomie hraje významnou roli. Podle informace Pavla Suchana se uskuteční v průběhu čtrnáctidenního kongresu šest sympozií, tři z nich připravují čeští astronomové. Jedním z témat jsou černé díry, dalším vývoj galaxií a třetím, tak trochu „českým“ tématem jsou právě již zmíněné blízkozemní objekty, tedy ty planetky, které mohou Zemi ohrozit. V programu jsou i další důležitá témata, ve kterých už ČR nehraje tak zásadní roli -dvojhvězdy, astrofyzika a také startovací mechanismus při vzniku a vývoji hvězd.
Jak jsou staré hvězdy
Důležitý objev oznámil v Praze tým astronomů pod vedením Kanaďana Harveyho Richera z Britské Kolumbie. Pomocí snímků z Hubbleova vesmírného dalekohledu dokázali určit věk nejstarších hvězd ve vesmíru. Analýza fotografie kulové hvězdokupy NGC 6397, která je druhou nejbližší k Zemi, ukázala i nejslabší hvězdy. Kulové hvězdokupy jsou nejstaršími objekty v naší galaxii, hvězdy v nich obsažené patří k první generaci hvězd ve vesmíru. Tým vedený Harveyem Richterem prokázal, že nejstarším hvězdám je 12 miliard let. Je to velmi důležitý údaj, vesmír vznikl „jen“ o jednu miliardu dříve (před 13,7 miliardy let).
Valné shromáždění je také příležitostí pro udělování významných ocenění. Nadace Petera Grubera od roku 2000 uděluje ceny za významný přínos v oboru kosmologie. Letošním nositelem se stal americký astronom Dr. John C. Mathes, který se svým týmem vyvinul a vypustil do vesmíru dnes již slavnou družici COBE. Ta sledovala záření raného vesmíru a učinila několik významných objevů o struktuře vesmíru těsně po jeho vzniku.
Velmi prestižní cenu získal český amatérský astronom Kamil Hornoch. Udělila mu ji Pacifická astronomická společnost sdružující přes 15 tisíc astronomů ze 70 zemí světa, tedy největší astronomická společnost na světě. Kamil Hornoch získal ocenění „nejlepší amatérský astronom roku 2006“ za svůj významný přínos k rozvoji astronomických výzkumů. Je prvním občanem ČR a též prvním astronomem amatérem ze zemí střední a východní Evropy, který tuto cenu získal.
Česká astronomická společnost udělila na kongresu Nušlovu cenu za celoživotní dílo profesoru Zdeňku Sekaninovi. Tento světově známý astronom po sovětské okupaci emigroval do USA, kde se stal uznávaným odborníkem v oboru studia malých těles sluneční soustavy, zejména komet. Za svůj bohatý vědecký život publikoval přes 350 odborných prací. Jeho nejvýznamnější práce se týkají např. povahy Tunguzského meteoritu, Halleyovy komety, rozpadu komety ShoemakerLevy 9 a v poslední době zejména komplexu komet pozorovaných sluneční družicí SOHO v blízkosti Slunce.
Valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie (IAU) se koná v Praze podruhé, po 39 letech. Poprvé zde zasedalo 13. valné shromáždění v roce 1967. „Tehdy byl při té příležitosti slavnostně otevřen náš dosud největší dvoumetrový dalekohled, který je umístěn na Astronomickém ústavu Akademie věd v Ondřejově,“ připomíná astronom Pavel Suchan. Dodává, že v rámci letošního valného shromáždění Česká republika slavnostně vstoupí do Evropské jižní observatoře. Tato organizace má nejvýkonnější hvězdárny na světě, takže se naším členstvím otevírá obrovská příležitost pro české astronomy.
Kongresu se ostatně účastní i generální ředitelka Evropské jižní observatoře Catherine Cesarsky. V Praze bude slavnostně inaugurována na příští prezidentku IAU na další tři roky, a stane se tak první ženou v této funkci. Vystřídá profesora Ronalda Ekerse z Austrálie.
Čtěte také:
