Doma či v práci
Z průzkumu vyplynulo několik zajímavých skutečností. V práci a pro pracovní účely využívá připojení prostřednictvím Wi-Fi zhruba 27 % všech respondentů. Naproti tomu v domácnosti tuto technologii využívá zhruba 34 % osob účastnících se šetření. Tyto výsledky se dají interpretovat několika způsoby. Jedním z nich může být vysvětlení, že si domácí uživatelé osvojili tuto technologii poněkud rychleji než firmy a jsou tedy hlavními hybateli v této oblasti.
To však zřejmě nebude správná interpretace, neboť se dá předpokládat, že většina z 27 % firemních uživatelů využívá nějaké zařízení s podporou Wi-Fi i pro své soukromé účely. Jinými slovy jejich domácí bezdrátovou síť či připojení k internetu jim částečně platí jejich zaměstnavatel. Zbylých 7 % pouze domácích uživatelů se sice vybavilo systémy pro přístup k bezdrátové síti z vlastních prostředků, ale zase se dá předpokládat, že mohli částečně využít již stávající infrastruktury, kterou si mnohdy budovali uživatelé z první skupiny. Domácí uživatelé tedy zajisté mají určitý podíl na rozšíření bezdrátové technologie, ale asi ne tak veliký, jak by se na první pohled z čísla 34 % mohlo zdát.
Veřejné přístupové body „Hot-spot“ Dalším zajímavým výsledkem bylo zjištění, jakým způsobem lidé využívají veřejné bezdrátové přístupové body k internetu. Celkem 30 % zúčastněných uvedlo, že takové přístupové body využívají pravidelně či alespoň občas. Jednalo se především o osoby ve věku od 20 až po zhruba 35 let, které často cestují. Průzkum dále zjistil, že oblíbenými místy pro připojení jsou kavárny, což ale na druhou stranu plyne ze skutečnosti, že právě takové prostory mají největší zastoupení v nabídce tohoto druhu připojení. I v našem prostředí se možná bude hodit informace o tom, že hojně využívané jsou Hot-spoty v univerzitních kampusech.
Za kolik?
Otázka návratnosti investic do vybudování a pokrytí nákladů na provozu takového přístupového bodu zajisté trápí každého poskytovatele. IDC zjistilo, že zhruba třetina respondentů je ochotna za připojení platit měsíční paušál, který bude větší než 10 USD. Polovině dotázaných by se zdála ideální situace, kdyby byl měsíční paušální poplatek mezi 5 až 10 americkými dolary. Zbytek požaduje, aby tato forma připojení byla zdarma.
Dá se říci, že až na cenu paušálu se tyto nároky shodují se současnou nabídkou. Lidé, kteří vyžadují přístup zdarma, jej musí hledat u firem, které jej nabízejí jako bonus ke své hlavní službě. A placený přístup pak dává mnohem větší volnost, i když jeho cena se pohybuje v řádech desítek dolarů. Největším problémem u připojení za poplatek je ve skutečnosti, že se doposud neprosadila jednotná platforma, která by umožňovala využívat služeb navzájem konkurenčních poskytovatelů v rámci jedné platby.
Závěr Bezdrátové sítě rodiny 802.11 v oblasti veřejného přístupu sice asi nebudou takovou bublinou jako „dot.com“ horečka, ale stále ještě svým provozovatelů nenabízejí jistotu zisku. I když se počet jejich uživatelů bude v budoucnu zvyšovat, nemá v této oblasti zmíněná technologie nic jisté. Hlavním úkolem se zdá být nalezení dostatečně kvalitního obchodního modelu, který dovolí uživatelům využít výhody rychlého bezdrátového připojení v mnohem větší míře než doposud.
