Konec světa - ilustrační fotografie

Konec světa - ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

Konec civilizace berme vážně: nezpůsobí ho meteoroid ani Mayové, ale my

  • 24
Meteoroid, tsunami nebo supervulkán, to jsou nejčastější hypotetické příčiny podle těch, kteří dnes čekají apokalypsu. Lidstvu však podle odborníků hrozí mnohem reálnější rizika zevnitř. Kolaps civilizace, válka, umělá inteligence nebo syntetická biologie jsou prý nebezpečnější.

Psát, že mayské proroctví se vůbec netýkalo konce světa a nejspíš ani dnešního data, by bylo zbytečné. Místo toho se podíváme na to, jak by mohl reálný konec civilizace vypadat. Přestože v kameni vytesaným předpovědím neklademe větší význam, o konci světa se můžeme od prastarých civilizací leccos dozvědět.

Zaděláváme si na kolaps podle starého Egypta?

Ruiny pyramidy faraóna Sahure, ze kterých se můžeme poučit.

Studiem toho, jak probíhal kolaps antických společností, totiž můžeme odhalit některé netriviální zákonitosti, které pak můžeme hledat i v současné situaci. "Egyptologie jako taková může přispět k popisu toho, co se s námi děje a eventuálně může dít. Je to proto, že studujeme společnost, která prošla několika fázemi a několika kolapsy," říká profesor egyptologie Miroslav Bárta. Na základě konkrétních a mnohaletých výzkumů lze podle něj identifikovat několik hlavních faktorů, které ukazují na hrozící kolaps civilizace:

  • krize identity/legitimity - vládnoucí skupina ztratila důvěru občanů
  • krize participace - málokdo se chce podílet na správě státu
  • krize prostupnosti - řízení státu a komunikace jsou neefektivní
  • krize distribuce - nárůst výdajů na správu, ekonomická neefektivita

Jinými slovy, kolapsu státu předchází degradace základních komunikačních a společenských struktur. "Doprovodnými faktory jsou pokles vzdělanosti, duchovní vykořeněnost, relativizace hodnot, neschopnost vybírat daně nebo zásadní pokles distribuce relevantních informací," dodává Bárta. Upozorňuje také na "nepotismus a hypertrofii zájmových skupin - prostoupení státní administrativy příbuzenskými a/nebo zájmovými skupinami."  V konečné fázi pak dochází k explozi mandatorních výdajů.

"Náš svět měl vždycky určitý začátek, určitý vrchol a poté období transformace, kterému se zkratkovitě dá říkat kolaps," připomíná Bárta. Egyptská civilizace podle něj prošla řadou kolapsů. "Problém s kolapsem je, že se nedá předem předpovědět. Nebo alespoň dříve se nedal. Dnes jsme na tom už trošku jinak."

Zajímavé je, že ke kolapsu obvykle přispějí faktory, které předtím pomohly dostat civilizaci na vrchol. "Ve starém Egyptě například stavby megalitických projektů, které byly významným symbolickým znakem postavení elity, stimulovaly rozvoj byrokratického aparátu, propracovávání výběru daní, rozvoj technologií a přenosu informací." Později však právě tyto projekty přispěly k obřím mandatorním výdajům a bujení úřednictva.

Technologie jako hrozba i naděje

Naši fanoušci se shodli, že největší hrozbu pro lidstvo představují lidé samotní. Myslí si to i Nick Bostrom, oxfordský profesor filosofie, který studuje přežití lidské civilizace a hrozby, kterým musíme čelit. Věří, že přežití lidstva je žádoucí: "Pokud přijmeme předpoklad, že život budoucích lidí má právě takovou hodnotu, jako život náš (...), je evidentní, že i malé vylepšení šancí na přežití dalších generací má ohromný význam."

Největší hrozby

Filosof Nick Bostrom odhaduje šanci, že lidstvo bude radikálně ohroženo během 21. století, na 10 - 20 %. Největší nebezpečí podle něj představují lidé, konkrétně rozvoj některých technologií:

  • rozvoj syntetické biologie - nebezpečí nových patogenů
  • umělá inteligence - pokud se vymkne z rukou
  • tyranie - podřízení populace pomocí neustálého dohledu nebo psychofarmak
  • nová zbraň - už s nukleární válkou jsme to měli nahnuté

Více můžete najít na stránkách Nicka Bostroma.

Atomová exploze zřejmě není to nejhorší, co nás v příštích sto letech čeká.

Bostrom si nemyslí, že by nám bezprostředně hrozila apokalyptická přírodní katastrofa: "Lze argumentovat, že šance takové katastrofy je posledních sto tisíc let stejná, a je tedy prima facie (na první pohled, bez dalšího důkazu) velmi nepravděpodobná. Mnohem pravděpodobnější je, že vytvoříme zcela nové riziko, se kterým žádné zkušenosti nemáme." Konkrétně jmenuje předpokládané technologické pokroky nadcházejícího století: umělá inteligence, molekulární nanotechnologie, zbraně budoucnosti, syntetická biologie.

"Nejde jen o to, že bychom museli rovnou vyhynout," pokračuje Bostrom. Stejně závažná je podle něj situace, ve které bychom dali prostor globální tyranii. "Nové technologie mohou přinést diktátorům zcela nové způsoby, jak si poradit s disidenty," připomíná Bostrom, podle kterého je třeba přemýšlet v souvislostech a uvažovat, zda některé tendence nezničí "potenciál žádoucího rozvoje lidstva".

To však neznamená, že bychom se měli technologického pokroku zříci. Naopak, takové rozhodnutí samotné by z dlouhodobého hlediska mohlo zlikvidovat naši šanci přežít či se rozvíjet. Zbrzdění technického rozvoje by podle něj navíc bylo velmi obtížné. Technika by však podle něj měla zajistit zvýšení štěstí a především umožnění existence budoucích generací. "Jestliže si představíme to, čeho je lidstvo v budoucnu schopné, jako rozlehlou katedrálu, tak naše civilizace je teď malý capart v rohu té katedrály, který má zatím jen velmi malé ponětí, oč běží."

Bůh nám dává příležitost

Detail serafína z fresky Apokalypsa v kláštěře Antonína Velikého v Saint-Laurent-en-Royans

Obzvláště některé radikálnější skupiny spojují údajný konec světa s biblickou apokalypsou, popsanou na konci Nového zákona v knize Zjevení Janovo. V šesté kapitole je například konec světa, jak byl zjeven Janovi, popsán takto: "A hle, když rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl a nebeské hvězdy začaly padat na zem,(...) a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě. Králové země i velmoži (...), všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, a volali k horám a skalám: 'Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!' Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?"

Serióznější křesťanské organizace se však spojování konce světa s 21. prosincem nehodlají účastnit. "V médiích a na internetu se hodně vypráví o konci světa," píše Jose Gabriel Funes, ředitel vatikánské observatoře. "Ve skutečnosti si taková tvrzení ani nezaslouží debatu o jejich vědeckých základech."

Zdroje a odkazy

Ježíš podle Matoušova evangelia své učedníky výslovně nabádá, že neznají "den ani hodinu" druhého příchodu Syna člověka (Ježíše).

O konci světa mluví i C. S. Lewis v knize K jádru křesťanství, když se podivuje narážkám některých lidí na to, proč se tedy Bůh neukáže v plné síle, když chce, aby v něj lidé věřili: "Nevím, jestli si lidé, kteří si přejí přímou Boží manifestaci lidstvu, uvědomují, co by to znamenalo. Až Bůh přijde, bude konec světa. Když vejde autor na jeviště, hra je u konce. Až přijde Bůh, (...) ve chvíli, kdy celý přirozený vesmír mizí jako sen a něco nového, dosud zcela nepředstavitelného, se zjevuje něco nádherné pro někoho a strašlivé pro jiného (...) už není čas vybírat strany. (...) Zatím nám Bůh dává příležitost vybrat si správnou stranu. Ale nepotrvá to věčně."