Jen málokteré státy se tak usilovně snaží o svou registraci v "kosmickém klubu", a s tak malým úspěchem, jako obě znepřátelené země na Korejském poloostrově.
Větší obavy vzbuzují vesmírné pokusy tajnůstkářského režimu v KLDR (více o nich zde), které jsou zřejmě motivovány hlavně vojensky. Zatím se žádný nezdařil, což u země, která vytrvale míří směrem k hospodářské katastrofě, není až tak překvapivé. Ale její o mnoho vyspělejší jižní soused na tom kupodivu není o mnoho lépe.
Jihokorejský kosmický nosič KSLV-1 (Korea Space Launch Vehicle) startoval již dvakrát, v letech 2009 a 2010, leč neúspěšně. Raketa je známá též pod názvem Naro-1. Naro je ostrov v kraji Goheung v provincii Jižní Jeolla, ležící 480 km od Soulu, na němž byl vybudován kosmodrom.
Vztyčování KSLV-1 (nebo Naro-1) na startovací rampě před později zrušeným říjnovým startem
Poslední pokus měl přijít v pátek 26. října, ale ani ten se nezdařil. Jen pět hodin před prvním plánovaným termínem startu rakety Naro-1 (alias KSLV-1) přerušil palubní počítač startovní sekvenci, zřejmě kvůli úniku tlakovacího helia. Následně bylo rozhodnuto o stažení rakety ze startovního komplexu, převezení do montážní haly a provedení dodatečných kontrol, případně oprav.
Datum dalšího pokusu o start bude oznámeno později, ale protože si přípravy vyžádají nejméně tři dny na startovním komplexu, přichází v úvahu nejdříve 30.října. Korejští vládní představitelé ovšem nevylučují ani období v první polovině listopadu. Podle zpráv státní zpravodajské stanice Korean Broadcasting System (KBS) se další start uskuteční asi až někdy po 10. listopadu. Již jen proto, že díl, který selhal (těsnění), poputuje do Ruska, aby se na něj podívali tamní odborníci. A to si pár dní vyžádá.
Napůl ruská, napůl korejská
Právě spojení s Ruskem je největším "specifikem" jihokorejské cesty. Není to tak, že by Korea koupila hotové technologie. Situace je podstatně složitější: jihokorejská raketa totiž využívá souběžně vyvíjené ruské rakety jako prvního stupně. Situace se dá asi nejvýstižnější vystihnout s využitím moravské lidové moudrosti: "Pojďte si uvařit vaše uzené do naší polévky." A aby bylo jasno: uzené je v tomto případě asijské provenience.
Jak situace vznikla? Letos šedesátiletý A. A. Medveděv, tehdy šéf ruské státní společnosti M. V. Chruničeva, již v říjnu 2004 podepsal při návštěvě Jižní Koreje kontrakt, podle kterého dojde k vývoji malé nosné rakety KSLV-1, v níž první stupeň bude ruský, druhý korejský.
Součástí projektu bylo i dokončení kosmodromu Naro Space Center, jehož budování začalo 8. srpna 2003 na ploše 5 milionů m2. S ruskou pomocí byl za korejské peníze (nejméně 130 mil. dolarů) dokončen 11. června 2009 právě včas, aby tu mohly proběhnout přípravy k prvnímu kosmickému startu, původně plánovanému na 19. srpna.
Start rakety KSLV-1 (nebo Naro-1) 25. srpna 2009
Kontrakt byl tedy podepsán před osmi lety, ale jeho neobvyklost způsobila na ruské straně byrokratické problémy, které vedly k výrazným zdržením, a samozřejmě tedy i poměrně zdlouhavé realizaci. Příliš nezmohly ani Koreou utracené dolary (od roku 2002 jich země za program zaplatila téměř půl miliardy). V ruských výhledech se na raketu Angara zpočátku jednoduše příliš nespěchalo.
Situace se pro Koreu zlepšila na podzim 2008, kdy byla předvedena maketa nosiče KSLV-1 při testování pozemního zařízení budoucího kosmodromu, a na jaře 2009 byla ukázána veřejnosti. Tehdy jsme se konečně dozvěděli některé technické podrobnosti.
První stupeň rakety Naro-1 má délku 26 metrů, průměr 2,9 metru a startovní hmotnost necelých 130 tun. Teprve z toho vyplývalo, že je to vlastně vývojová verze univerzálního prvního stupně budoucí ruské Angary. Avšak místo proponovaného kapalinového motoru RD-191 o tahu 2 000 kilonewtonů (kN) je pro Korejce vybaven slabším motorem RD-151 o tahu 1670 kN, přičemž využívá stejné pohonné látky, tedy kapalný kyslík a kerosin (specifický impuls 338 sekund). Poprvé byl na pozemním stavu vyzkoušen 30. července 2009, tedy pouhý měsíc před korejskou premiérou!
Druhý stupeň o průměru 0,4 metru a délce 7,5 metru s krytem postavila KARI (Korea Aerospace Research Institute) na základě relativně dobrých zkušeností s první sondážní raketou z 90. let. Je v něm motor KSR-1 na pevné pohonné látky, který vyvíjí tah 86 kN po dobu 25 sekund (specifický impuls 250 sekund). Celková délka rakety tedy je asi 33 metrů a startovní hmotnost asi 130 tun.
Kdo za to může, to bychom se rádi dohodli
Letový exemplář prvního stupně byl v té době již dopravován do Koreje, odkud se měla raketa s malou družicí vznést v srpnu do vesmíru. Po několika odkladech se start zdařil 25. srpna 2009. Ruská část letu proběhla podle harmonogramu, avšak selhalo oddělení aerodynamického krytu družice a tu se nepodařilo uvést na oběžnou dráhu. Technici nicméně zdůrazňují, že nosná raketa udělila nákladu rychlost asi 6,2 kilometrů za sekundu ve výšce kolem 350 kilometrů, a prokázala tak dostatečnou výkonnost.
Co veze?Na raketě KLSV-1 je ke startu připravena malá vědecká umělá družice, která má být umístěna na oběžnou dráhu ve výšce 300 až 1 500 kilometrů se sklonem 80 stupňů. Odborníci Korejského vývojového ústavu vědy a techniky (Korea Advanced Institute of Science and Technology, KAIST) ji předvedli 23. srpna. Poté byla převezena na kosmodrom. Družice STSAT-2C (Science and Technology Satellite) má hmotnost necelých 93 kilogramů, s rozměry 1 × 1 × 1,5 m a předpokládanou aktivní životnost asi dva roky. Na palubě je devět odrážečů laserového signálu, umožňujících lokalizovat polohu s centimetrovou přesností, Langmuirova sonda pro výzkum plazmatu v okolí Země, monitor kosmického záření a soubor několika drobností pro ověření nové techniky vlastní výroby (infračervený sensor, laserové oscilátory, setrvačníky a další). Přístrojové vybavení se tedy mírně liší od dvou předchozích satelitů STSAT-2A, kde byly jiné odrážeče a teleskop záření v čáře Lyman-alfa. |
Druhý pokus o start se uskutečnil 10. června 2010, avšak 137 sekund po startu došlo ve výšce asi 70 kilometrů k explozi nosiče a ztrátě spojení. Společná mezistátní komise nedošla na podzim 2010 ke shodě při odhalení příčiny. Korejci svalovali vinu na Rusy (bylo to přece v době působení jejich stupně), Rusové měli vážné podezření na předčasný zážeh druhého, tedy korejského stupně. Samostatná ruská expertní komise v létě 2011 přezkoumala podrobně ruskou telemetrii a došla k závěru, že příčinou musela být exploze druhého stupně.
Oba státy se alespoň koncem loňského prosince shodly na dalším postupu a dohodl se termín dalšího startu. Technici udělali takové úpravy, aby se nehoda neopakovala, ať už byla zaviněna kýmkoliv.
Rusům samozřejmě záleží na tom, aby jejich stupeň nebyl označen za viníka jednak z faktických důvodů (chystaná Angara je pro celou ruskou kosmonautiku klíčová), jednak z ekonomických (podle původní smlouvy měli Rusové bezplatně dodat svůj stupeň pro třetí raketu pouze v případě, pokud budou označeni za viníka předchozích selhání).
Pro třetí start byla na obou stranách přijata zjednodušující technická opatření, zejména v elektrických systémech, souvisejících s bezpečností startu. Odstraněn byl především autodestrukční systém, který podle některých specialistů mohl za druhou nehodu.
Pozdě, ale přece
V tomto případě Rusové dodali svůj stupeň o něco později, než bylo v plánu. Při známé ruské byrokracii by to však spíše než s technikou mohlo souviset s personálními změnami ve vedení ruského výrobce: letos v polovině srpna se oficiálně vzdal své funkce generální ředitel V. Nestěrov, který jím byl od roku 2005. V poslední době se však došlo k závěru, že se mu v práci příliš nedaří, mimo jiné s vývojem rakety Angara.
Bylo jasné, že nepůjde sám, že se s ním "sveze" řada technických ředitelů a ve vedení firmy panovala určitá nervozita. Až v druhé polovině října zvolila konkursní komise jeho nástupcem raketového konstruktéra Alexandra I. Seliverstova.
Start ale nebylo možné stále odkládat. Třiadvacátého srpna v noci se první stupeň vydal po kolejích z výrobního závodu u Moskvy do Uljanovsku, odtud se letecky v obřím nákladním letounu AN-124-100 společnosti Poljot dopravil do korejského Pusanu a 29.srpna byl přeložen na loď a dopraven na kosmodrom, kde už ho netrpělivě očekávali korejští technici. Neprodleně se mohli dát do práce, a tak 11. října padlo rozhodnutí, že start se má uskutečnit 26.října mezi 6.30 až 10.00 světového času. Jak jsme prozradili na začátku, ten se nakonec neuskutečnil a nový termín zatím není jasný.
Jasné se naopak zdá, že Korea už společně s Ruskem dále vařit nebude. V posledních dnech loňského roku sdělil jihokorejský ministr školství, vědy a techniky detaily druhé pětiletky kosmického výzkumu, v níž se mj. počítá s výraznějším podílem soukromého sektoru. V první pětiletce se Jižní Korea ještě spolehla na zahraniční pomoc, do roku 2016 však má být raketový vývoj zcela samostatný.
Korea se vrátí k upraveným plánům na stavbu rakety KSLV-2 z počátku minulého desetiletí. Do roku 2014 by měla mít motor o tahu 10 kN a v roce 2018 by měly být ukončeny testy motoru o tahu 750 kN, což by mělo umožnit nejpozději v roce 2021 postavení třístupňového nosiče družic o nostnosti 1500 kilogramů na nízkou oběžnou dráhu (KSLV-1 má nosnost zhruba 100 kilogramů). Do té doby mají odborníci přislíbeno nejméně 1,4 miliardy dolarů.
