Americký voják při akci v Afghánistánu

Americký voják při akci v Afghánistánu | foto: AP

Krev na dobrou noc? Vojákům se spí klidněji po násilných hrách

  • 36
Aktivním vojákům a válečným veteránům prý násilné hry pomáhají zbavit se traumatu z války. Sny hráčů podobných titulů o válce jsou prý méně násilné a krvavé než u jiných vojáků.

Když chce voják dobře vyspat po dobrodružné hlídce ve válečné zóně, měl by si před spaním prý ještě párkrát vystřelit po virtuálních protivnících na obrazovce.

Naznačilo to alespoň kanadská psycholožka Jayne Gackenbachová ve své prezentaci na Game Developers Conference, která proběhla v San Franciscu. O jejím vystoupení informoval server NewScientist.

Kulka pro klid duše

Psycholožka z kanadské univerzity ke svému závěru došla na základě odpovědí skupiny vojáků, kteří vyplnili její internetový dotazník.

Zhruba stovku respondentů (což je poměrně malý vzorek) si badatelka rozdělila do dvou skupin. V první byli "hardcore" hráči, kteří denně nebo několikrát týdně tráví čas s tituly plnými akce a násilí, např. Call of Duty. V druhé skupině byli jen občasní hráči, kteří se spíše orientovali na společenské tituly.

Průzkumu se neúčastnili vojáci, u nichž lékaři či psychologové diagnostikovali psychické následky bojů, např. posttraumatický stresový syndrom.

Vojáci v dotazníku odpovídali i na otázky o obsahu svých snů. Příznivci her podle nich méně často zažívají během svých nočních můr pocit naprosté bezmoci, kteří asi všichni známe.

Noční můra jako mise

Gackenbachová se domnívá, že hry patrně fungují jako "simulátor nebezpečí", který mysl hráčů připravuje na nebezpečné a hrozivé situace ve snech.

Nepříjemné nebo vysloveně tísnivé situace se ve snu často změní na herní. Snící začne brát situaci jako úkol, který může splnit, naznačují zkušenosti respondentů. A protože jde o "hru", může být plnění úkolu dokonce zábavné.

Ve snech milovníků krve na obrazovkách se kupodivu méně často objevuje násilí. Na druhou stranu, pokud už se objeví, jeho podoba bývá extrémnější. Spáči-hráči se ale i při extrémních projevech poměrně často dobře baví, tvrdí záznamy z dotazníků, které Gackenbachová cituje na svých internetových stránkách.

U vojáků vyspělých zemí velmi hraní je podle kanadské psycholožky zřejmě rozšířenou formou svépomocné psychoterapie. "Vojáci si hrají v jednom kuse a, jak se zdá, mají pro to dobrý důvod," řekla Gackenbachová zpravodajskému blogu časopisu NewScientist.

Prostě realita - virtuální

Podle Gackenbachové není vliv her na sny a naší psychiku unikátní. Stejný vliv má i jakákoliv jiná "virtuální realita". Hry jsou jen dnes její zdaleka nejběžněji dostupnou podobou.

Protože virtuálna bude zřejmě v našich životech přibývat, mělo by se studiu jeho vlivu na naší psychiku věnovat podstatně více pozornosti, říká kanadská psycholožka. Dopady mohou být zcela opačné, než by selský rozum napovídal.

Psycholožka také nezpochybňuje, že vliv hraní na psychiku nelze zjednodušovat.