Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Kufříková nukleární bomba: Energie sbalená na cesty

aktualizováno 
Teprve po letech archivy vydávají další tajemství o vývoji a testování jaderných zbraní. Jak vznikla a co dokáže kufříková jaderná bomba?

Kufříková bomba | foto: archiv Alana Hájka

„V dnešním světě, kde virtuální realita pozvolna převažuje nad realitou skutečnou, považuji znalost problematiky nukleárních zbraní za něco jako součást všeobecného vzdělání. Problém nukleárních zbraní tkví v tom, že jejich účinky jsou tak destruktivní a tak zákeřné, že přesahují rozlišovací schopnosti, jimiž je člověk vybaven," říká Alan Hájek, autor nejobsáhlejšího materiálu o jaderných zbraních na českém internetu.

Hrůzu vzbuzuje fakt, že průměrný student fyziky je schopen pouhým hledáním informací po knihovnách podomácku vyrobit funkční typ jaderné zbraně.  

Tento článek pouze popisuje okolnosti vzniku jaderných zbraní, jejich testy či nevhodnou manipulaci s nimi.

Nevěnuje se proto propagandě, zažitým mýtům a představám.


Jak snadno lze vyrobit funkční jadernou zbraň?

Spojené státy v rámci tzv. „Národního experimentu“ ověřovaly, jak moc složité je ve skutečnosti prolomit zmiňovanou technologickou bariéru výroby funkční nukleární zbraně.

V rámci pokusu byli osloveni tři náhodní čerství absolventi fyziky D. A. Dobson, D. N. Pipkorn a R. W. Selden, aby z ničeho a pouze s pomocí veřejně dostupných zdrojů sestavili funkční nukleární bombu.

Experiment byl (bohužel) úspěšně završen. Studenti s čerstvým diplomem fyziky byli schopni prakticky „na koleně“ obstarat potřebné veřejně dostupné informace a sestavit projektovou dokumentaci funkční bomby. Trvalo jim to dokonce o půl roku méně, než byla požadovaná tříletá lhůta. Stalo se tak 10. 4. 1967.

Části bomby byly americkými vědci testovány a potvrdilo se, že tyto amatérské zbraně by v případě výroby a následného odpálení měly mnohem větší destruktivní účinky než Little Boy svržený na Hiroshimu.

Výsledky byly zaneseny do supertajného reportu s výše uvedeným kódovým označením a založeny do Národního bezpečnostního archivu. K odtajnění reportu došlo v roce 1995. 

Koupím nukleární bombu!

Už dlouhou dobu jsou monitorovány pokusy teroristických organizací získat nebo vyrobit zbraně hromadného ničení, ať už se jedná o jaderné, chemické, biologické prostředky nebo vysokoexplozivní konvenční zbraně s vysokou účinností.

Rozpad Sovětského svazu přinesl mimo jiné problém, jak zaopatřit více než 30 000 jaderných hlavic rozmístěných po celém jeho bývalém území.

Nástupnické státy Bělorusko, Ukrajina, Kazachstán se staly přes noc se svými základnami strategických raket jadernými velmocemi s vlastnickým právem.

Hrozilo nebezpečí, že jaderné hlavice mohou být použity jako zboží pro toho, kdo nabídne vyšší cenu - ruská mafie, teroristé nebo některé "demokratické" státy.

Ke snížení uvedeného rizika byly během třech operací tyto hlavice přesunuty na území Ruské federace (Přísně tajná operace přesunu taktických nukleárních zbraní jako např. "kufříkové jaderné bomby specnaz"). V současnosti prý žádná nechybí, a to i přesto, že Kazachstán prodal jaderné hlavice do USA. O incidentu informoval Dr. Lubomír Juran v časopise Policista.

popisek Přečtěte si:
Jak se prodává atomovka do USA 

Jak chtěl bombu koupit i Usama Bin Ladin

O jadernou zbraň měl (má) zájem i arciterorista Usama Bin Ladin. V roce 1999 způsobila mezinárodní poprask oficiální zpráva novin Jerusalem Report, která se odvolávala na článek zahraničního korespondenta jménem Riyad 'Alam-al-Din in Nicosia a jeho utajený zdroj přímo v Moskvě. 

Původní článek byl uveřejněn v novinách Al-Watan Al-'Arabi dne 13.11. 1998.  Text bez okras popisoval události, které se v té době již rok bouřlivě probíraly pouze diplomatickou cestou.

Usama Bin Ladin byl připraven zaplatit jakoukoliv cenu za funkční nukleární zbraň a zejména se zajímal o tzv. „kufříkové bomby“. Jeho pobočník Amir Mulla Muhammad Omar vyjednal podmínky, dle kterých Usama Bin Ladin zaplatil čečenské mafii za předmět dodávky hotově 30 milionů dolarů a jako bonus dodal 2 tuny velmi kvalitního afgánského heroinu v hodnotě 70 milionů dolarů.

V dobách, kdy Taliban ovládal 95 % Afghánistánu, hrozilo díky propojení čečenské mafie a poptávce Usamy Bin Ladina po nukleárních zbraních akutní riziko explozí nukleárních bomb na území USA.

I to byl jeden z důvodů, proč se Bin Ladin ocitl na prvním místě seznamu hledaných extrémistů ještě před útoky na WTC a proč byl režim Talibanu posléze vojensky potlačen.

Usama však pravděpodobně stihl koupit od čečenské mafie a v súdánských laboratořích vyrobit cca 20 kufříkových bomb, které stále čekají na svůj den D a hodinu H.

Nejděsivější obsah Pandořiny skříňky – kufříkové jaderné bomby

Kufříkové bomby - přenosné, relativně lehké a malé zbraně byly původně vyrobeny pro speciální operace KGB. Byly tajně dopraveny diplomatickou cestou na území USA.

Plánovalo se, že vycvičení agenti by v případě nukleárního útoku dopravili tyto bomby do amerických měst a odpálili je jako odvetné opatření (USA tajně plánovaly proti SSSR jaderný útok a sověti se na něj připravovali). 

Z tohoto důvodu byli (a možná, že stále jsou) dlouhodobě monitorováni nejvyšší američtí představitelé v armádě a ve vládě včetně prezidenta.

V případě útoku proti Rusku by tak byla okamžitě a efektivně neutralizována klíčová americká města, vojenské základny, vládní budovy a byla by zcela přerušena jakákoliv elektronická a satelitní komunikace, na jejíž data se Američané spoléhají.

Jak se svět dověděl o kufříkových bombách

Generál Alexander Lebeď  7. září 1997 v interview pro CBS prohlásil, že Rusové ztratili záznamy o více než 100 nukleárních bombách velikosti kufříku (60 cm x 40 cm x 20 cm).

Každý z těchto kufříků je schopen usmrtit kolem 100 000 lidí.

Lebeď doslova uvedl: „Říkám, že více než 100 zbraní z předpokládaného množství 250 nejsou pod kontrolou armádních sil Ruska. Neznám místo jejich uložení. Nevím, zda byly zničeny nebo kde jsou uskladněny, nebo zda byly prodány či ukradeny. Prostě nevím.“

Na otázku, zda by bylo možné, aby příslušné úřady věděly, kde zbraně jsou, a jen mu to nechtěly sdělit, odpověděl generál Lebeď stroze: „Ne“. Generál dále uvedl, že zařízení navenek vypadá jako obyčejný kufřík a může být odpáleno jednou osobou během 30 minut po iniciaci bomby.

Americká vláda vznesla po interview okamžitě dotaz na Rusy, co má Lebeďovo prohlášení znamenat, a byla ruskou vládou ujištěna, že veškerý nukleární armádní arzenál je pod kontrolou. Ruský ministr atomové energie prohlásil, že „neví, o čem generál Lebeď hovoří. Žádné kufříkové bomby neexistují. Lebeď měl pravděpodobně na mysli dělostřelecké náboje, které jsou bezpečně zajištěny.“
 
Generál Lebeď zemřel za dosud nevyjasněných okolností při havárii helikoptéry dne 29. 4. 2002. Producent pořadu televize CBS byl za interview s generálem Lebeděm tvrdě pranýřován a posléze odvolán z funkce.

Vyšetřování Kongresu USA potvrdilo existenci kufříkových bomb

Na půdě Kongresu USA dne 24. ledna 2000 proběhlo slyšení na téma ruské špionáže pod taktovkou republikánského kongresmana Dana Burtona za přítomnosti předsedajícího republikána Curta Weldona.

Oba pánové předvedli americkým kongresmanům, jak kufříková bomba vypadá.

Obrázek vpravo: Kufříková bomba při názorné ukázce na půdě amerického Kongresu. Na snímku vidíte republikánského kongresmana Dana Burtona a Curta Weldona. Prezentace byla pojata do poměrně velkého detailu, byly předvedeny funkční neutronové generátory, reflektory, baterie, nabíjecí mechanismus a další součásti. Pouze plutoniová náplň byla vyjmuta. Síla takovéto kufříkové bomby se pohybuje v rozmezí od 1 kT TNT do 10 kT TNT ve vazbě na míru nadkritického množství plutonia.

kufříková bomba

Plutonium je vhodné pro kufříkovou bombu zejména proto, že jeho kritické množství (tj. minimální množství pro rozvoj štěpné reakce) váží pouhých 10,5 kg, je-li k dispozici dostatečně silný reflektor neutronů.

Stačí obě části plutonia uložit do chráněného cylindrického obalu a zajistit mechanismus imploze, kdy je jedna část plutonia vystřelena na hliníkovém disku proti druhé. Nejedná se o klasickou jednostupňovou bombu na principu řetězové reakce, ale o dvoustupňovou termonukleární zbraň, která zesílí klasickou řetězovou reakci prostřednictvím izotopů vodíku až na 20 kT TNT. 

Původ konstrukce kufříkových bomb - Los Alamos

Největším šokem bylo pro americké kongresmany, když byli konfrontováni s faktem, že v rámci ukradené dokumentace amerického nukleárního programu v šedesátých letech Rusové okopírovali nejen bombu Ivy Mike a pomocí úprav jí přetransformovali na svou „slavnou Car bombu“, ale že původní konstrukce kufříkových bomb pocházela z laboratoří v Los Alamos.


Závěr

Americký film War games (Válečné hry) vypráví o počítačové simulaci celosvětové termonukleární války a smrtelném selhání obsluhujícího personálu, který měl počítač na starosti.

Na konci počítač NORADu umělým hlasem pronese: "Tato hra se nedá vyhrát. Jediným způsobem, jak ji vyhrát, je nezačít hrát."

Ztracené nukleární zbraně

USA

  • 11 nukleárních zbraní (přiznané ztráty, jedná se dokonce o vodíkové pumy)

SSSR (odhady):

  • podle generála A. Lebedě kolem 100 kufříkových bomb
  • podle Greenpeace asi 40 jaderných hlavic ztracených při podvodních nehodách (Wikipedia)
Zásoby jaderných zbraní
 
 

  Spojené státy americké

  • první jaderný výbuch: 16. července 1945
  • první termonukleární výbuch: 31. října 1952
  • počet nukleárních hlavic: > 10 000
  • počet testů jaderných zbraní: 1030 
    (24 společně s Velkou Británií)

 Sovětský svaz/Rusko

  • první jaderný výbuch: 29. srpna 1949
  • první termonukleární výbuch: 12. srpna 1953
  • počet nukleárních hlavic: > 10 000
  • počet testů jaderných zbraní: 715 

 Velká Británie

  • první jaderný výbuch: 3. října 1952
  • první termonukleární výbuch: 15. května 1957
  • počet nukleárních hlavic: 185
  • počet testů jaderných zbraní: 45

 Francie

  • první jaderný výbuch: 13. února 1960
  • první termonukleární výbuch: 24. září 1966
  • počet nukleárních hlavic: 350
  • počet testů jaderných zbraní: 210

 Čína

  • první jaderný výbuch: 16. října 1964
  • první termonukleární výbuch: 17. června 1967
  • počet nukleárních hlavic: 400
  • počet testů jaderných zbraní: 45

 Indie

  • první jaderný výbuch: 18. května 1974
  • počet nukleárních hlavic: > 60
  • počet testů jaderných zbraní: 3

 Pákistán

  • první jaderný výbuch: 28. května 1998
  • počet testů jaderných zbraní: 2
 

 Izrael

  • počet nukleárních hlavic: > 200
  • počet testů jaderných zbraní: 1?

 Jihoafrická republika

  • počet nukleárních hlavic: cca 6
    (dobrovolně se jich vzdala v roce 1993)

 Bělorusko, Ukrajina a Kazachstán

  • dobrovolně zničily jaderné zbraně "zděděné" po rozpadlém Sovětském svazu
  • Celkový počet postavených
    nukleárních zbraní  >128 000
 Zdroj: Hvězdný posel 9/2004 www.hvezdarna.cz
 

Redakce Technetu děkuje panu Ing. A. Hájkovi za poskytnuté materiály. Zároveň děkuje za odborné konzultace a povolení zveřejnění části textů.

Mohlo by vás zajímat:





Hlavní zprávy

Bazarový výprodej dětských kol a odrážedel
Bazarový výprodej dětských kol a odrážedel

Nepropásněte šanci a pořiďte vašemu dítěti kvalitní kolo za zlomek ceny.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.