Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vražda nebo výmysl agenta VC-1484? Už 80 let čeká záhada na vyřešení

Exkluzivně   0:06aktualizováno  0:06
Je čtvrtého října 1938 a agent VC-1484 Eduard Kufner ze Špičáku právě patnácti ranami ze samopalu zavraždil českého četníka a vojáka. A nebo také ne. Pomozte nám objasnit historii. Hlášení německého agenta se totiž rozchází se zjištěním badatelů. Žádný mrtvý četník ani voják nejsou toho dne hlášeni.

Obyvatelé Železné Rudy prohlížejí v bojích zničený osobní automobil. | foto: Převzato z knihy Šumava krásná i smrtící, Praha 2014.

Když jsem v létě připravoval článek o tajných K-organizacích, které v roce 1938 vytvořil na čs. území německý abwehr za účelem provádění sabotážních akcí při zahájení útoku wehrmachtu, domníval jsem se, že k bojovému nasazení těchto agentů z řad sudetských Němců v roce 1938 nedošlo.

Názor jsem musel změnit po nedávném získání německých archivních dokumentů zpravodajského charakteru, které zachycují vojenskou situaci na Šumavě v období od května do října 1938. Mezi těmito zprávami pocházejícími především od informátorů a agentů z řad sudetských Němců jsem objevil i velmi zajímavé hlášení, které mne okamžitě zaujalo. Jsou v něm popsány detaily střelby na četníka a čs. vojáka v prostoru Špičáku nedaleko Železné Rudy, která se měla stát 4. října 1938, tedy po Mnichovu, ale ještě před obsazením území německou armádou.

Pro pochopení souvislostí je třeba se napřed vrátit o 76 let zpět na Šumavu. Horské údolí u Železné Rudy představovalo pro Němce velmi strategické místo a již na konci roku 1937 vypracovali Němci návrh provedení útočné akce, jejímž účelem bylo ovládnutí prostoru mezi Špičákem a Železnou Rudou. Plán počítal s nasazením jedné pěší divize, přičemž v první fázi měly být nasazeny dva pěší prapory s podporou dělostřelectva. Plán akce byl nakonec zahrnut i do bojového nasazení jednotek německé 12. armády a v létě 1938 byla bojová operace u Železné Rudy přidělena 5. pěší divizi.

Fotogalerie

Plán akce spočíval v tom, že se jednomu pěšímu praporu podaří proniknout hustými lesy mezi Černým a Čertovým jezerem a z nečekaného směru přepadnout kasárna horských jednotek na Špičáku. Současně měl být zahájen útok dalšího praporu na Železnou Rudu ze všeobecné linie Ferdinandov – Alžbětín, jehož účelem bylo především odvedení pozornosti od akce na Špičáku. Ačkoliv z důvodu Mnichovské dohody k útoku nakonec nedošlo, Němci se na akci začali připravovat již v průběhu září. Součástí příprav bylo zřejmě také nasazení jednotek sudetoněmeckého freikorpsu, který se pokusil vojenskou akcí o obsazení Železné Rudy a nejbližšího okolí.

Právě zlomení odporu nebo ústup jednotek SOS z Železné Rudy by jednotkám wehrmacht usnadnil počáteční fázi útoku a urychlil postup německých jednotek 5. pěší divize do čs. vnitrozemí, kde se měly pokusit u Sušice prorazit linie lehkého opevnění.

Sudetoněmecký freikorps zahájil akce proti Železné Rudě po poledni 22. 9. 1938. V první fázi byla obsazená čs. část nádraží v Alžbětíně, kde bylo zajato 48 civilistů, ukořistěny tři lokomotivy a vozový park. Kolem 14 hodiny zahájili příslušníci freikorps útok na samotnou Železnou Rudu. Útoku se účastnilo asi 360 mužů vyzbrojených rakouskými puškami Mannlicher s deseti náboji na muže. Ačkoliv čs. jednotky SOS zahájily proti desetinásobné přesile kulometnou palbu z různých míst v Železné Rudě, nepodařilo se jim freikorps zastavit a čs. jednotky navečer z Železné Rudy ustoupily.

Boje si vyžádaly dva zraněné jak na čs. straně, tak u freikorpsu. Druhý den navečer podnikly čs. jednotky SOS posílené příslušníky pěšího pluku 35 protiútok, přičemž freikorps se stáhl do Německa. Je dost dobře možné, že s ohledem na omezenou dotaci střeliva freikorpsu zkrátka došly náboje. Freikorps 24. září podnikl další útok na město, po kterém se čs. jednotky stáhly, aby následně 25. 9. – 26. 9. 1938 město získaly zpět. Přestřelky však pokračovaly následně až do Mnichova.

Z výše uvedeného je více než zřejmé, že situace v Železné Rudě byla na přelomu září a října 1938 velmi nepřehledná. Velká část obyvatel utekla do Německa nebo do čs. vnitrozemí, mnoho domů a hotelů v tomto vyhlášeném horském letovisku zůstalo prázdných a bez dozoru. Některé z těchto objektů obsadily čs. jednotky, které sem byly přisunuty za účelem potlačení sudetoněmeckého povstání. Jak vyplývá z hlášení německých informátorů, čs. vojáci prakticky ihned začali s rabováním některých civilních objektů, přičemž některé tyto akce pokračovaly ještě na začátku října.

Němci identifikovali příslušníky pěších pluků 18 a 35, kterým padlo za oběť např. část vybavení hotelů Rixi, Gradl nebo Belveder. V hotelu Gradl rozřezali příslušníci čs. armády nebo Rote Wehr (rudá obrana) dokonce matrace postelí (majitel hotelu utekl do Německa 25. 9. 1938). Čs. vojáci odváželi z liduprázdné Železné Rudy také zásoby jídla a zboží ponechané v obchodech. Pozadu nezůstali ani příslušníci sudetoněmeckého freikorpsu, kteří se pro změnu zaměřili minimálně na lihoviny v železnorudských hospodách, o čemž svědčí hlášení německého poručíka Langa z 4. 10. 1938:

Fotografie ze série snímků zachycujících poničené interiéry budov a bytů v Železné Rudě po bojích freikorpsu s čs. ozbrojenými složkami.

Fotografie ze série snímků zachycujících poničené interiéry budov a bytů v Železné Rudě po bojích freikorpsu s čs. ozbrojenými složkami.

„Když jsem dnes dopoledne přijel na hranici, hlásili mi celní úředníci, že lidé z Freikorpsu převáželi přes hranici z Železné Rudy vozem nápoje (víno, šňaps atd). Mluvil jsem o tom s velitelem roty freikorps Eisenmeierem a poprosil jsem ho o vrácení zboží zpět. Slíbil mi to učinit a věřím, že se to také stalo.“

Co znamená VC?

Je zřejmé, že se obě strany konfliktu dopouštěly nedovoleného rabování a ničení soukromého majetku, dnes již však jen stěží zjistíme bližší podrobnosti. To však ani není účelem tohoto článku. Každopádně Němci do prostoru Železné Rudy a Špičáku rozmístili na začátku října hlídky tvořené příslušníky K-organizací, kteří jsou v dobových dokumentech označováni jako VC-Leute (VC-lidé).

Právě označení VC je jednoznačným důkazem o příslušnosti ke K-organizacím. V instrukcích pro vojáky wehrmachtu nasazené v rámci plánované akce proti ČSR je totiž uvedeno, že v případě začlenění lidí z K-organizací do wehrmachtu se má nahlásit abwehru jejich VC-Nummer (VC-číslo), bohužel však netuším, co přesně zkratka VC znamená. První zmínku o nasazení příslušníků K-organizací v prostoru Železné Rudy jsem našel 22. září 1938, kdy 6 ozbrojených VC-agentů dělalo doprovod vedoucímu gestapa a Grenzwacht z Bayerisch Eisenstein při průzkumu Železné Rudy, kde byla prověřována přítomnost čs. ozbrojených složek a situace ve městě vůbec. 4. října 1938 byl nahlášen i následující incident, o kterém jsem se již zmínil na začátku článku. V 14:15 učinil následující hlášení agent VC 1484 Eduard Kufner, bydlištěm ve Špičáku (Dorf Eisenstein).

Jsem přidělen na bezpečnostní službu v obci Špičák. V průběhu posledních dnů od soboty až do 4. 10. byl na Špičáku denně jeden četník s jedním vojákem, jednou dokonce v doprovodu s více vojáky. Četník je bezpochyby z Hojsovy Stráže.

Pod stromeček knihu: Šumava krásná i smrtící

Další fotografie a informace o událostech z roku 1938 nejen na Železnorudsku najdete v knize Šumava krásná i smrtící v dobových dokumentech a fotografiích. Publikace přináší téměř čtyři stovky z drtivé většiny dosud nepublikovaných dobových fotografií a ukázek historických dokumentů převážně z let 1938 a 1966.

Přibližně tři stovky záběrů zprostředkovávají čtenáři autentický obraz doby, kdy se Československo a Německo připravovaly na Šumavě na vzájemné válečné střetnutí. Nechybí ani rozsáhlý soubor snímků zachycující mírové obsazení šumavského příhraničí německou armádou a dokumentující nadšení německých obyvatel z připojení k Říši. Tvrdý kontrast k těmto záběrům vytváří soubor pěti desítek fotografií pořízených na Šumavě v roce 1966 v tzv. zakázaném pásmu.

Jedinečné panoramatické snímky zachycují již jen pustou, avšak krásnou krajinu, kterou protíná nekonečný pás železné opony - smrtící elektrifikovaný drátěný zátaras se strážními věžemi. Kniha Šumava krásná i smrtící je jedinečný obrazový dokument plný unikátních fotografií, z nichž mnohé byly v době vzniku opatřeny utajovacími razítky a nikdy se neměly dostat na veřejnost.

Jan Lakosil, Šumava krásná i smrtící, Praha 2014.

Jan Lakosil, Šumava krásná i smrtící, Praha 2014.

Dnes v 11:35 jsem šel na služební pochůzku nedaleko hotelu Rixi. Když jsem přicházel k hotelu Sirotekm, najednou jsem uviděl mezi Špičákem a Špičáckým sedlem obrněné auto a autobus. Když jsem přicházel k hotelu, resp. vile Kampf, slyšel jsem v posledně jmenované vile rány a tlučení. Pro mne to znamenalo, že ve vile jsou Češi a rabují. Zůstal jsem stát a nějakou dobu vyčkával. Najednou šli podél zahradního plotu vily četník s vojákem. Zamířil jsem svůj samopal (v originále strojní pušku) na četníka a vystřelil jednu ránu ze vzdálenosti cca 15 – 20 m.

Sotva rána vyšla, četník se otočil na bok, spadla mu helma a s voláním o pomoc se zhroutil k zemi. Vystřelil jsem druhou ránu na vojáka a ten se také zhroutil k zemi. Měl jsem za to, že jsem obě osoby zasáhl. Když voják spadl na zem, vystřelil jsem samopalem ještě dávku asi 15 – 18 ran. Musel jsem se pak vrátit, protože jsem nevěděl, zda s těmito dvěma muži není ještě někdo další. Hned po střelbě jsem došel na cestu vedoucí k hotelu Rixi. Tam se najednou objevil voják, když mne uviděl, poklekl a zamířil na mne. Začal jsem utíkat a srozuměl jsem kamarády o události.

Výmysl agenta? Pomozte nám pátrat

Z hlášení se dále dozvídáme, že Kufner je klidné a pevné povahy, podle slov svého nadřízeného by nestřílel, pokud by si skutečně nebyl jistý, že Češi v objektu rabují. Právě přítomnost autobusu v doprovodu obrněného auta měla být důkazem o tom, že se Češi opětovně vrátili k hotelu Rixi a začali odvážet vybavení, které tam ještě zůstalo. Po této události dostali VC-agenti zákaz jakékoliv střelby. V případě postupu čs. armády směrem do Železné Rudy se měli stáhnout a podat hlášení.

Ještě bych se vrátil k hlášení agenta VC-1484 Eduarda Kufnera. Z jeho popisu není zřejmé, zda oba muže pouze postřelil nebo usmrtil. Zásah patnáctirannou dávkou ze samopalu by byl pro oba muže jistě smrtící, z Kufnerova popisu však jednoznačně nevyplývá, že dávka mířila na ležící muže. Kufnerův nadřízený ve svém hlášení uvádí, že podle popisu incidentu byl četník zřejmě jen postřelený a voják nemusel být zasažen vůbec, neboť mohl instinktivně zalehnout po prvním výstřelu.

V našich archivních materiálech se zatím nepodařilo najít jakoukoliv zmínku o úmrtí dvou příslušníků čs. ozbrojených složek na Špičáku. Tento případ jsem konzultoval i s panem JUDr. Michalem Dlouhým, Ph.D., který taktéž ve svých podkladech nenašel žádnou zmínku o smrti četníka na Špičáku.

Nabízí se tedy dvě možnosti: oba muži byli pouze postřeleni, nebo si Kufner celý incident pouze vymyslel.

Neměl by někdo ze čtenářů nějaké bližší informace k popisované události? Bylo by jistě zajímavé zjistit, zda některý z četníků z Hojsovy Stráže utrpěl v říjnu 1938 střelné zranění, případně vypátrat další osudy Eduarda Kufnera ze Špičáku. Možná by někdo ze čtenářů znal i místo, kde stojí uvedená vila Kampf, v jejíž zahradě došlo (nebo mělo dojít) k výše uvedenému incidentu.

Fotografie v galerii přibližují situaci v Železné Rudě na začátku října 1938. Snímky vyrabovaných a poničených objektů pořizovali místní fotografové i vojáci wehrmachtu po obsazení města německou armádou. Dnes asi jen stěží zjistíme, ve kterých objektech byly fotky pořízeny, jsou však výmluvným mementem doby, kdy stála nejen Šumava na pokraji války.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.