Za devatero horami a devatero řekami, a navíc za velkou louží, žil byl jednou jeden doktor. Doktor medicíny William Whitney Christmas. O tom, zda byl skutečně doktorem, se dnes vedou akademické spory. Buď jak buď, místo lékařské praxi se věnoval konstrukci letadel, tedy shodou okolností dalšího oboru, kde se špatnými postupy dají napáchat velké škody.
Když se roku 1885 ve Warrentonu v Severní Karolíně malý William narodil, nikoho z jeho bližních by ani nenapadlo, co jednou bude dělat s ptáky, aby poznal tajemství jejich letu. Ale nejprve, to mu bylo tak šestnáct let, začal s výrobou draků. Jak se sám přiznal spisovateli M. Stearnsovi roku 1929, tak jeho největší drak měřil 11 stop (cca 3,4 m) a v silném větru měli tři silní mladíci co dělat, aby ho na šňůře udrželi.
Větší trable přinesl jiný drak, sice menší, i když také dostatečně silný. Vodicí šňůra se jakýmsi nedopatřením omotala Williamovi kolem paže, pak zadul vítr, drak zamířil vzhůru a jinoch na šňůře ztratil kontakt se zemským povrchem. Naštěstí u toho byl pohotový kamarád, který stáhl vylekaného průkopníka letectví zpět na zem.
William Christmas na draky zanevřel. Ostatně pokusy některých skutečných průkopníků letectví počínaje rokem 1903 dávaly tušit, jakou cestou se vydat. Ani ta však nebyla pro Christmase dost dobrá. Utvrdilo ho v tom pozorování ptáků.
Pro své pokusy několik ptáků nachytal a jal se zabývat podrobným studiem jejich letu, přičemž se nebozí ptáci nevyhnuli konstrukčním úpravám. Dlouhé hodiny strávil pozorováním stravovacích návyků ptáků a dospěl k názoru, že sezobané zrní nemůže dodat energii potřebnou k jejich pohonu. Zkrátka během čtrnácti dnů pták přijal v potravě energii, která mu měla dle jakýchsi výpočtů umožnit let dlouhý jen řádově stovky metrů, pták však během stejné doby může nalétat stovky kilometrů.
Christmas začal ptáky podezírat z využívání nějaké neznámé síly podílející se na letu či na samotném vztlaku. Tajemství viděl v pružných křídlech přizpůsobujících se aerodynamickým silám v proudu vzduchu. Svoji teorii ověřil praxí. Pomocí silného lepidla udělal z ptačích křídel pevná, podobně jako u klasického letadla. Minimálně ramenní klouby křídel pak musely zůstat nedotčeny kvůli jejich základnímu mávání. Takto modifikovaný pták nejenže vůbec nebyl schopen vzlétnout, ale ještě navíc chcípnul. Pro Christmase to znamenalo jediné: pevné křídlo je nevhodné.
Dr. William W. Christmas
Zde je dobré konečně zdůraznit, že Christmas si notoricky vymýšlel. Lepení ptačích křídel můžeme snad pokládat za pravdivé, protože taková lež by mu v době, kdy měl za sebou neúspěšné pokusy se skutečnými letadly, nikterak nepomohla.
Ostatně ty neuvěřitelné legendy o sobě šířil i kvůli získání mecenášů na realizaci svých projektů. Jeho historky šířil i tisk, denní i populární magazíny.
Posluchač či čtenář tak získal informace, že Dr. Christmas, jak se v té době začal titulovat, byl třetím Američanem, který překonal zemskou tíži pomocí aparátu těžšího vzduchu. První prototypy letadel (bez aplikace výsledků ptačího výzkumu) měl Christmas stavět už od roku 1907. Nikde se však nedochovaly ani jejich plány, natož hmotná rezidua. Sám stavitel později tvrdil, že vše spálil, aby mu nikdo neukradl jeho myšlenky.
Jiné historky byly o poznání odvážnější. Vyprávěl, jak mu před válkou Němci nabízeli miliony dolarů ve zlatě, když bude vyvíjet letadla pro ně. Vyprávěl o velkých bombardérech s šestičlennou posádkou, které si u něho objednali Britové. Vyprávěl o návrhu dálkového letadla, pomocí něhož unese z Berlína do Anglie německého císaře Viléma II.
Christmas Bullet: jedno z nejhorších letadel historie
Celá předválečná činnost dr. Christmase v oboru stavby letadel stojí víceméně na vodě, nebo lépe řečeno na jeho pozdějších báchorkách, ale o jeho aktivitách během války a po jejím skončení máme představy přeci jenom jasnější. Právě za války se rozhodl postavit stíhačku s křídlem konstruovaným tak, aby svým chováním připomínalo křídlo ptačí.
První prototyp Christmas Bullet
Konstruktér chodil od člověka k člověku, od instituce k instituci a sháněl prostředky na stavbu prototypů. Charismatickému líčení, co vše už dovedl a co všechno chystá, podlehli Alfred a Henry McCorryovi, bohatí bratři podnikající na finančních trzích.
Motor Liberty L-6 po dlouhém zdráhání a na přímluvu senátora Wadswortha, který byl také lapen do „vánočních“ řetězů, zapůjčila armáda. Ve smlouvě alespoň stálo, že smí být použit zatím pouze při pozemních zkouškách a před prvním letem musí být umožněna prohlídka stroje leteckými odborníky. Dr. Christmas se však nehodlal takovým závazkem omezovat a hodil ho za hlavu.
Ke stavbě prvního prototypu podle své výrobní dokumentace přesvědčil Dr. Christmas firmu Continental Aircraft Company. Její šéfkonstruktér Vincent Burnelli s navrhovaným konstrukčním řešením zásadně nesouhlasil, ale to bylo to jediné, co proti tomu mohl dělat.
Válka mezitím skončila a letoun pojmenovaný Christmas Bullet byl připraven k letu v lednu 1919. Bullet vypadal skutečně podivně. Trup se svislou ocasní plochou měl v době posledních elegantních prvoválečných stíhaček neobvyklé linie. Vodorovná ocasní plocha neměla dělenou výškovku, výškové kormidlo bylo řešeno nakrucováním profilu. Ale především zaujala tenká křídla tohoto tzv. jedenapůlplošníku (Sesquiplane), bez jakýchkoliv vzpěr a výztuh. Horní křídlo bylo tzv. „flexibilní“, při letu se mělo do určité míry „třepotat“ v proudu vzduchu.
Vyobrazení flexibilního křídla letadla Christmas Bullet v patentovém spise
Těžší, než sehnat mecenáše na šílené nápady, bylo sehnat pilota pro ten ďáblův stroj. A to v té době bylo možné piloty nabírat lopatou, hodně se jich vrátilo z války a pro mnohé z nich nebylo v době míru zatím využití. Řada se jich na letiště dostavila, ale když uviděli Bullet, otočili se na podpatku a prchali, co jim síly stačily. Chytil se až jakýsi Cuthbert Mills. Hrůzy války přežil ve zdraví, teď ho však čekaly hrůzy připravené panem doktorem toho neškodného jména Vánoce.
Mills se vznesl s Bulletem do vzduchu a začal nabírat výšku. Křídla se začala dle očekávání tvůrce stojícího bezpečně na zemi třepotat. Mills letěl ve výšce asi 300 stop a zrychloval, třepotání křídla přenášené do trupu bylo stále nepříjemnější, až v jednom okamžiku docela ustalo. Křídlo zmizelo nenávratně za letadlem. Nešťastník Mills v kokpitu torza letounu se zřítil střemhlav k zemi, jeho osud se naplnil.
Je až nepochopitelné, jak Christmas celou událost udržel pod pokličkou a dokončil druhý prototyp. Ten se ještě před prvním letem zúčastnil v březnu 1919 letecké výstavy v Madison Square Garden v New Yorku. Informační tabule stojící u stroje mimo jiné hlásala: „Nejrychlejší, nejbezpečnější a nejsnadněji ovladatelný letoun na světě“. Také tam byla uvedena rychlost 200 mil za hodinu (tehdy ještě oficiálně nepřekonaná magická hranice). Ale na upřesňující drobnost, že takové rychlosti Bullet dosáhne pouze při střemhlavém letu po oddělení křídel, na informačním panelu již místo nezbylo. Motor pro druhý Bullet poskytla opět armáda, samozřejmě bez toho, aby byla zpravena, co se stalo s tím prvním.
I pilota se podařilo sehnat, byl jím Joyce Jolly Allington, také ošlehaný válkou jako jeho předchůdce. Ale o tom, jak ten jeho předchůdce tvrdě dopadl, mu neřekli ani slovo. K prvnímu a zároveň i poslednímu letu druhého stroje došlo 27. dubna 1919. Allington neměl šanci a lednový scénář se víceméně opakoval. Asi jedinou nepodstatnou odchylkou bylo zničení stodoly, na kterou očesaný stroj bez křídla dopadl.
Plány velkoletadla vyrážejícího dech
Christmas Bullet bývá často označován za nejhorší letadlo historie. Sám Dr. Christmas naštěstí už žádná další letadla nestavěl, ale teoreticky se jim dále věnoval. Mnohem více se však asi věnoval šíření legend o svých činech. K těm již vzpomenutým patří například ta, že měl v oboru letectví zaregistrovány stovky patentů. Ve skutečnosti jich měl jen několik, bylo mezi nimi dokonce i konstrukční řešení stroje Bullet. K přijetí tohoto patentu došlo 18. dubna 1922, tedy tři roky po zmíněných haváriích.
Na závěr můžeme ještě zmínit návrh monstrózního dopravního letadla z konce 20. let. Dr. Christmas ho označoval nelogicky jako „flying wing“ (samokřídlo), ve skutečnosti se jednalo o dvoutrupý letoun, který měl mít většinu prostorů pro cestující, posádku i náklad v mohutném křídle. Informace o něm vykazují mírné diference dle zdrojů, jimiž jsou dobové články a patentový spis. Ale vždy byly tyto popisy uchvacující, neboť pocházely z hlavy samotného Christmase.
Tak například letoun měl přepravovat 75 cestujících obklopených luxusním komfortem. Jako součást prostoru pro cestující byl plánován i jídelní salonek o podlahové ploše 12 metrů x 5 metrů. V každé ze dvou motorových gondol měly být tři dvanácti set koňové motory pohánějící společnou vrtuli o průměru osm metrů (kvůli velkému průměru by vrtule musela mít relativně nízké otáčky). Samozřejmě vše doprovázela informace o zahájení výroby tohoto velkoletadla v horizontu několika měsíců.
Dr. Christmase bychom mohli považovat za neškodného podivína, bohužel si to trochu pokazil tím, že sehnal peníze a motory pro stavbu těch dvou nešťastných prototypů.
