NASA otestovala „létající talíř“, který má přistávat na Marsu

  • 30
Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) oznámil, že úspěšně vyzkoušel nový přistávací nadzvukový modul, který tak trochu připomíná létající talíře. Je speciálně vyroben pro přistání v řídké atmosféře Marsu. Test proběhl po řadě odkladů.

Létající talíře z Marsu k nám zatím nedoletěly a tak se NASA rozhodla, že na čtvrtou planetu naší sluneční soustavy vyšle vlastní. Nebude však nad touto planetou pouze poletovat, ale umožní na ní přistát výrazně těžším nákladům než doposud, a to včetně modulů s případnými astronauty. Speciální přistávací zařízení je pracovně označované jako Low-Density Supersonic Decelerator (LDSD), což v podstatě znamená, že je to nadzvukový zpomalovací přistávací padák pro místa s nízkou hustotou atmosféry.

Aby mohl LDSD bezpečně na povrch rudé planety snést těžké náklady, má padák nového modulu průměr 33,5 metru, a je tak dvojnásobně velký proti tomu, který předloni na Mars snesl tunové vozítko Curiosity. Nevejde se tedy do žádného testovacího větrného tunelu NASA, na rozdíl od předchozích menších modelů. Proto agentura musela toto zařízení už od začátku testovat venku.

LDSD ale není jen velký padák, jeho nejdůležitější součástí je zpomalovací modul, který musí na Marsem ubrzdit náklad i sebe sama na rychlost odpovídající zhruba dvojnásobku rychlosti zvuku. Teprve poté může být vypuštěn hlavní padák.

Modul LDSD s bočními „airbagy“, které po vystřelení zvětší jeho brzdnou plochu.

Modul tak musí výrazně zvětšit svou plochu, oproti té, kterou má při vypuštění z kosmické rakety. K tomu je vybaven speciálními „airbagy“, které doslova vystřelí ve správné výšce, aby celý přistávací modul pomohly ubrzdit z rychlosti kolem 3,5 Ma (rychlost zvuku) na dva Ma. Jejich průměr je buď šest nebo osm metrů, podle hmotnosti nákladu, který tak může být až třítunový. Což je dvojnásobek současných možností.

Celý systém tak umožní přivézt na Mars větší zařízení a také šetřit raketové motory. „ NASA se snaží maximálně využít zpomalení o atmosféru, aby šetřila raketové motory a palivo pro závěrečné a přistávací manévry,“ říká úřad ve zprávě o testu.

Test nad Zemí

Atmosféra na Marsu je zhruba 100násobně tenčí než na Zemi a tak musel být současný test proveden ve vyšších vrstvách atmosféry, kde jsou podmínky obdobné. Test zařízení trval zhruba 2,5 hodiny. Nejdřív ho z vojenské základny havajského ostrova Kauai vynesl do atmosféry balon naplněný heliem.

Jednotlivé fáze testu modulu LDSD.

Příprava modulu LDSD k vypuštění na balonu, naplněným héliem. Balón je s modulem propojen kilometrovým lanem.

Modulu LDSD vynáší do vyšších vrstev atmosféry speciální balon naplněný heliem.

Po dosažení výšky 37 kilometrů nad Tichým oceánem klouzal dolů. Pak se zažehly raketové motory, které zařízení vynesly rychlostí čtyřnásobně překračující rychlost zvuku do výšky 55 kilometrů. V závěru pokusu se měl při opětovném klesání k zemi rozevřít obří padák, který měl zajistit měkké přistání disku do moře. Pouze tato fáze se nezdařila zcela podle představ expertů, protože padák se nerozevřel správně. Zařízení, které dopadlo do moře, se vydaly vyzvednout speciální týmy.

Další dva zkušební lety s novým zařízením NASA plánuje příští rok. Zkouška LDSD byla před víkendovým testem již šestkrát odložena především kvůli nepřízni počasí.

,