Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Letecká katastrofa: nechtěli zpoždění, udělali chybu a zemřeli

  0:30aktualizováno  0:30
Přistání v bouři je nebezpečné. Piloti ale nechtěli prodlužovat zpoždění a rozhodli se přistát na ranveji, kterou neviděli. Havárie z roku 1999 ukázala, že společnosti vyvíjejí na piloty tlak, který je motivuje k riskantním kouskům.

Letecké katastrofy (Závod s bouří) | foto: ČT

Letecká doprava se řídí mnoha přísnými pravidly. Některá mají na starosti bezpečnost, jiná zase efektivitu. Problém, jak se zdá, nastane, když piloti musejí volit: chovat se podle bezpečnostních pravidel, nebo letět načas. Havárie z roku 1999 opět ukázala, že přestože společnosti skloňují bezpečnost ve všech pádech, ve skutečnosti motivují piloty, aby létali na hranici možností.


Dokumentární rekonstrukce Letecké katastrofy

Tento článek vychází z kanadské dokumentární rekonstrukce Mayday, kterou vysílá Česká televize pod názvem Letecké katastrofy. Článek připravujeme ve spolupráci s ČT.

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

Většina snímků v článku pochází právě z dílu Letecké katastrofy: Závod s bouří (Mayday: Racing the storm), který vysílá Česká televize na programu ČT1 v úterý 11. března od 21:15.

Více o pořadu zde

1. června 1999

Ani moderní technika a důkladný výcvik neuchrání posádky letadel před nesmírným psychickým tlakem. Nemilosrdný konkurenční boj vyžaduje od pilotů, aby jednali operativně a hlavně létali načas. Společnost chce využít svoji flotilu na sto procent. Pečlivě propracované harmonogramy a na sebe navazující spoje nutí dispečery, piloty a další personál k maximálním výkonům. Za nesplnění hrozí zaměstnancům větší či menší sankce.

Letecké katastrofy (Závod s bouří)
Právě tyto požadavky sehrály důležitou roli při havárii letu American Airlines číslo 1420. Už když letadlo odlétalo z Dallasu do Little Rocku, nabralo zpoždění. Nepříznivé počasí mohlo oddálit start natolik, že by piloti překročili přísně sledované limity služby a let by musel být odložen. Na letišti absolvovali předletovou přípravu, kde se seznámili s předpovědí a výstrahami meteorologů. Podle toho usoudili, že by se mohli do Little Rocku dostat ještě dříve, než tam dorazí bouřkové pásmo.

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

Nakonec i přes všechen spěch opustil letoun McDonnell Douglas MD-82 Dallas s dvouhodinovým zpožděním. Přes skutečně špatné počasí probíhal let zpočátku bez problémů. Zkušený kapitán Bushman dával pozor na svého svěřence, takřka úplného nováčka na křesle druhého pilota. Sto šedesát kilometrů před cílem se začali připravovat na přistání.

Zároveň sledovali aktuální počasí na meteorologickém radaru, který monitoruje kuželový výsek oblohy před letadlem. Bylo jim jasné, že se situace zhoršuje a čím dříve přistanou, tím lépe. Nechali si také zaslat aktuální informace o tvaru a postupu bouřek z dispečinku.

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

Dispečer je upozornil, že se v oblačném systému rozevírá mezera. Kdyby posádka urychlila přílet do Little Rocku, možná by stihli touto uličkou proletět – a to ještě než se obě bouřková pásma spojí. Nastal závod s bouří.

Piloti byli 120 km od letiště a počasí před nimi bylo zatím jasné. Všude kolem ale šlehaly blesky, na což kapitán dokonce pasažéry upozornil interkomem: "Na pravé straně se nám nabízí světelná podívaná. Doufám, že jste byli během našeho krátkého letu spokojeni." Cestující ale byli ze "světelné podívané" spíše znepokojeni. Také silné vibrace letadla jim na klidu nepřidaly.

Piloti se mezitím chystali na přistání za obtížných podmínek a tlak na ně se stupňoval. Z letiště, na které mířili, se dozvídají první špatné zprávy: k Little Rocku se blíží bouřka, která s sebou přináší i silný vítr o rychlosti 80 km/h. Střihy větru o takové rychlosti představují pro letadlo, zvláště pro přistávající, velkou hrozbu.

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

Piloti propočítávali, zda smějí za takových podmínek přistát. Šlo o hraniční hodnoty a vítr brzy přesáhl i ty. Tou dobou už ale byli rozhodnutí. Dispečer navíc nemohl dodat přesnější informace, protože letiště v Little Rocku nebylo vybaveno dostatečně moderním radarem. Měl totiž k dispozici pouze monochromatické zobrazení, takže nedokázal určit intenzitu bouřky.

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

Třináct kilometrů před letištěm se piloti rozhodli pro přiblížení podle přístrojů – vizuální přiblížení nepřipadalo vzhledem k podmínkám v úvahu. Ani let podle přístrojů ale nebyl prost problémů. Silný boční vítr se změnil a vál letadlu do zad. To je při přistání nebezpečné.

Když se navíc dozvěděli o faktu, že hrozí střihy větru, tedy lokální změny proudění větru, rozhodli se pro přistání z opačného směru, aby se tak větru postavili čelem. Zdálo se to být moudré rozhodnutí, ale přineslo jenom problémy.

Při obratu ztratil radar na chvíli bouřkové mraky z "dohledu" a piloti vletěli přímo do hustých mračen. Viditelnost byla mizivá. Piloti měli navíc plné ruce práce: "Musí brát v úvahu nízkou oblačnost, déšť, blesky, vítr. Čím blíž jsou letišti, tím víc se na ně všechny tyto faktory hrnou," vysvětluje Feith.

Piloti se i přes špatné povětrnostní podmínky rozhodli pro vizuální přiblížení, protože to celý manévr podstatně urychlilo. Ale ze záznamů je patrné, že často dráhu vůbec neviděli, a věděli jenom přibližně, kde je. Vzdali tedy vizuální přiblížení a požádali o navedení do ILS. "To je děsné, musím v noci lítat na vizuál a přitom vůbec netuším, kde jsme," pronesl kapitán větu, která později vyšetřovatelům mnohé napověděla.

Jako by to nestačilo, snížila se viditelnost na deštěm bičované dráze. Vše bylo na hranici limitů a posádka zvažovala, zda je bezpečné pokoušet se za těchto podmínek přistát. Rozhodli se i podle viditelnosti - dispečer hlásil 900 metrů, předpisy udávaly 720 m. Naopak poryvy bočního větru limity přesahovaly. Piloti mohli zvednout stroj a letět na záložní letiště, ale místo toho se rozhodli přistát.

Ale v průběhu přistání, pouhé minuty od dosednutí, se vše ještě zkomplikovalo. Viditelnost klesla na 480 m. "Nebylo vidět na krok. Vítr si s letadlem pohazoval jako s papírovým drakem. Dostal jsem strach, že se každou chvíli převrátíme. Bylo to hrozné," vzpomíná cestující. A to ještě nevěděl, že piloti nevědí, kde je dráha.

Zahlédli ji až na poslední chvíli. Rekonstrukce později odhalila divoké manévry, kterými na poslední chvíli vyrovnávali směr, aby dosedli na dráhu. Ihned poté, co letadlo tvrdě dosedlo, dostalo se na mokrém povrchu ranveje do smyku. Kolos se řítil dopředu, sjel z dráhy a piloti ztratili nad letadlem jakoukoli kontrolu.

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

"Před sebou jsem viděla plameny. Ale jinak bylo hrobové ticho. Myslela jsem, že jsem po smrti," vzpomíná na událost jedna z cestujících. Ti se začali vzpamatovávat a urychleně opouštěli hořící stroj. Jeden volal mobilem o pomoc.

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

Letadlo vyjelo stošedesátikilometrovou rychlostí z dráhy a sjelo z osmimetrového náspu. Narazilo do ocelové rampy a rozpadlo se na několik částí. Na letištích obvykle nejsou mezi dráhami žádné budovy napevno zapuštěné do země, ale kovová rampa na břehu řeky tvořila výjimku. Náraz kokpitu do rampy usmrtil kapitána a druhému pilotovi přivodil těžká zranění. Ze 145 lidí na palubě jich 11 zemřelo, dalších 110 jich bylo zraněno.

Vyšetřování

Ihned po nehodě se rozjelo rozsáhlé vyšetřování. Vyšetřovatelé zřídili poblíž místa neštěstí operační středisko. Bylo v provozu následujících osmnáct měsíců. "Základní představu o tom, co se stalo, jsme měli hned. Věděli jsme, že letadlo vyjelo z dráhy a piloti ho neubrzdili. Že se po nárazu do rampy rozlomilo a při následném požáru zahynuli lidé. Jenom jsme zatím nevěděli, proč," shrnul záhadu Feith.

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

Stopy po pneumatikách prokázaly, že letoun byl po dotyku zřejmě zcela neovladatelný. Dostal se do smyku a piloti ho nemohli vůbec řídit. Odborníci z NTSB vyslechli svědky, kteří se letu účastnili. Jejich výpovědi ukázaly šokující skutečnost: nebyly vysunuty spoilery.

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

Rušiče vztlaku (spoilery) jsou zařízení, která se vyklápějí na horní straně křídla. Po vysunutí poruší obtékání, sníží vztlak a zvýší účinnost brzd. Ani jeden z cestujících si však nevšiml, že by se tak stalo. Vyšetřovatelé porovnali výpovědi s informacemi z černých skříněk. Záznam z datového zapisovače potvrdil, že k vysunutí spoilerů nedošlo. Šlo o mechanickou závadu, nebo o opomenutí pilotů?

Vyšetřovatelé znovu zanalyzovali hlasový zapisovač. Tentokrát je nezajímal hovor pilotů, ale zvuky v pozadí. "Chtěli jsme proto zjistit, zda byla páka, kterou je piloti ovládají, stlačena, nebo ne. Na záznamu bychom totiž slyšeli charakteristické cvaknutí. Žádný takový zvuk jsme ale neobjevili. Takže jsme došli k závěru, že spoilery nebyly vůbec zapnuty," shrnuje Feith.

Dalším problémem byla pochopitelně povětrnostní situace - piloti nerespektovali podmínky předepsané pro přistání. To pak těžko mohlo dopadnout dobře. Co měl tedy kapitán udělat? "Jako zkušený pilot, který měl nalétáno přes deset tisíc hodin, měl v tom okamžiku přerušit přiblížení a zamířit na náhradní letiště nebo se vrátit do Dallasu."

Celkovější pohled

Vlnu kritiky si nevysloužili pouze piloti. S postupujícím vyšetřováním se pod palbou ocitla i firemní politika American Airlines a na obzoru se začal rýsovat skandál mnohem větších rozměrů. Řetěz okolností provázejících havárii rozplétali vyšetřovatelé celé měsíce. Hlavní otázkou bylo, kdo má za nehodu převzít zodpovědnost. Aerolinie odmítaly připustit, že by jejich piloti vědomě vletěli doprostřed prudké bouřky. To ale vyšetřovatelé rezolutně popřeli.

Při veřejném slyšení druhý pilot tvrdil, že navrhl průlet a nechtěl přistávat. Hlasový záznam ale nic takového nepotvrdil. Kritiku si vysloužila společnost AA, vyšetřovatelé jí vytkli nejasné pokyny ohledně přistávání v bouřkách.

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

Rozsáhlé pozorování ukázalo, že celé dvě třetiny letů ve špatném počasí riskují přistání. Pokud byl let zpožděný, pravděpodobnost, že se pokusí o riskantní manévr, se zvyšovala. Feith se nad tím podivuje: "Mě osobně to velmi překvapilo. Ti lidé mají k dispozici špičkovou techniku, nejlepší výcvik a nejčerstvější informace, a přesto jim stojí za to takhle riskovat. Piloti dobře vědí, že když vlétnou do bouřky, nemůžou si být jisti, že se z ní dostanou ven a nebo že se to obejde bez vážných následků."

Letecké katastrofy (Závod s bouří)

Ze studie tedy vyplynulo, že nehoda byla důsledkem širšího problému. K zásadnímu zlepšení v této oblasti ale dochází jen pomalu. American Airlines upravila vnitřní předpisy, takže nyní musejí vysunutí spoilerů potvrdit oba piloti.

A kdo za nehodu může? NTSB označilo za příčinu nehody "rozhodnutí přistát za bouřky a nevysunutí spoilerů." Vyšetřovatel Greg Feith je ale mírnější: "Jako vyšetřovatel jsem měl dva roky na to, abych kritizoval a hledal, co udělala posádka špatně. Uvědomuju si ale, že se kapitán musel na základě poskytovaných informací rozhodovat během několika sekund. Nechci proto ukazovat prstem. Nebyl jsem u toho."

Odkazy:

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Termosnímek letadla (ilustrační foto)
Co se stane, když do letadla uhodí blesk? Křídlo Boeingu 707 vybuchlo

Otázky. Samé otázky. Někteří lidé si před nástupem do letadla kladou tolik otázek, že do něj nakonec nikdy nevkročí. Nyní vychází kniha, která tyto otázky...  celý článek

Obrys letadla je hotový. Testovací piloti Boeingu kreslili 787 Dreamliner ve...
Testovací piloti Boeingu si hrají: kreslí letadlo přes celou Ameriku

Unikátní grafický záznam trasy letu má let BOE004 z letiště Seattle Boeing Field na letiště Seattle Boeing Field. Vypadá jako obří letadlo.  celý článek

Kombajn New Holland CR 9.90, na kterém je umístěna kamera SlowTV.
Tohle chtěl vidět každý kluk. Sledujte přímý přenos z okna kombajnu

Po mazací tramvaji a nákladní lodi namontoval tým SlowTV kameru na další zajímavý pohybující se stroj. Tentokrát je to sklízecí mlátička, tedy lidově kombajn....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.