Mladý americký inženýr Willis Carrier instaloval 17. července 1902 první klimatizaci. Po zkušenostech z léta 1901, kdy kvůli vedru špatně schly barvy a papír měnil rozměry, si ji objednala tiskárna Sackett-Wilhelm z newyorského Brooklynu.
Teprve pětadvacetiletý Carrier se u tiskařské firmy dobře uvedl už v předchozí zimě, kdy díky jeho vylepšení kotlů společnost ušetřila velké peníze.
Vycházel přitom z objevu z první poloviny devatenáctého století. Jako ten, který v roce 1820 představil britský vědec Michael Faraday. Ten zjistil, že stlačené amonium (NH3) v kapalném stavu dokáže chladit, pokud je postupně vypouštěno.
Z klimatizace, která nejen snižovala teplotu, ale také udržovala stabilní vlhkost, se rázem stal hit. Pořizovaly si ji další firmy, divadla či kina, časem se dostala i do domácností a nakonec i do dopravních prostředků včetně automobilů.
Pravý rozmach však klimatizace doznala až v padesátých letech minulého století. Musela se však ještě vypořádat s nepříliš bezpečnými chladícími směsmi například na bázi propanu. Nahradil je nyní nechvalně známý freon, který v roce 1928 objevil Thomas Midgley.
Ze společnosti, kterou Carrier založil, je dnes jeden z největších výrobců klimatizací s ročními tržbami přes 12 miliard dolarů a více než 45 000 zaměstnanci po celém světě.
Už ve starém Římě...
A abychom nezapomněli na obligátní starý Řím, již v tehdejších dobách dokázali obyvatelé ochlazovat své obydlí. Stačilo jim k tomu nechat prostřednictvím akvaduktů proudit vodu kolem zdí. Nemohl si to však dovolit každý.
Rozšíření klimatizace však má i své negativní stránky. Díky nim roste v parných dnech spotřeba elektrické energie tak, že to některé přenosové soustavy nemusejí vydržet. Stejně jako se to stalo například v americkém státě Kalifornia.
