Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Zabiják náklaďáků. Létající přízrak Hercules, před kterým není úniku

  0:07aktualizováno  0:07
Dokázal kolem cíle kroužit a doslova ho rozstřílet na kusy. Dopravní stroj s nainstalovanou mohutnou hlavňovou výzbrojí mířící z jednoho boku ničil zásobovací kolony i vojenské tábory. Nejstrašnější z Herculesů byl poprvé nasazen ve Vietnamu.

Za druhé světové války se ve velké míře aplikovaly bitevní nálety, kdy ať už speciální bitevní letoun, nebo klasická stíhačka či stíhací bombardér nalétávaly na pozemní cíl a snažily se ho zničit mimo jiné střelbou z palubních zbraní. Nevýhodou takového útoku byla krátká expozice cíle, kdy útočící pilot neměl mnoho času na zaměření a na střelbu.

Drak přilétá. Zachraň se, kdo můžeš!

Jiná situace by ovšem nastala, kdyby mohl letoun kolem cíle kroužit a zasypávat ho zničující palbou vhodně umístěnými zbraněmi po relativně dlouho dobu. S touto myšlenkou si začali vážněji pohrávat Američané během vietnamské války. V praxi si koncepci ověřili na Skytrainech (Dakotách), do jejichž levé části trupu nainstalovali tři šestihlavňové rotační kulomety Minigun ráže 7,62 mm. Když se z těchto letounů spustila grandiózní palba na příslušníky Vietkongu, mohli tito mluvit o štěstí, pokud to vůbec přežili. Napáchaných škod si nemohli nevšimnout ani samotní Američané, výsledky předčily všechna očekávání.

Fotogalerie

Záhy si takto vyzbrojené Dakoty vysloužily přezdívku "puff the magic dragon". Každá pátá střela byla se stopovkou, a když spustily všechny tři vysokokadenční automatické zbraně najednou, připomínalo to nepřerušovaný proud dračího ohně šlehajícího na zem.

Nově otevřená cesta skýtala další možnosti. Kdyby se použil větší a výkonnější letoun, mohla by být nesena mnohem mohutnější výzbroj. Tím větším strojem se stal čtyřmotorový dopravní Lockheed C-130 Hercules s vysokou potencí k různým speciálním úpravám. Bitevní Herculesy dostaly označení AC-130 (A jako attack, C znamená Cargo z původního typu). První verze AC-130A měla výzbroj složenou ze čtyř šestihlavňových rotačních kanonů M61 Vulcan ráže 20 mm a čtyř konstrukčně stejných kulometů M134 Minigun ráže 7,62 mm na levoboku. K premiéře prvního kusu na vietnamském bojišti došlo v září 1967. Protože výsledky ostrých zkoušek dopadly opět výborně, bylo rozhodnuto o úpravě dalších Herculesů.

Ale protože se dodávky letadel AC-130 příliš opožďovaly, neboť Herculesy potřebovala armáda především pro dopravu vojáků a vojenského materiálu, vznikl ještě jeden obdobně upravený stroj. AC-119, adaptovaný z transportního dvoumotorového C-119 Flying Boxcar s objemným trupem gondolovitého tvaru a dvojicí ocasních trupových nosníků, tak byl pouze provizoriem pro překlenutí období, než bude dodán dostatečný počet AC-130. Přesto se jich vyrobilo relativně velké množství, konkrétně 52 kusů, z toho polovina s čistě kulometnou výzbrojí a druhá polovina s kombinací kulometů a kanonů.

Zabiják náklaďáků

Spectre, takové dostal později bitevní Hercules bojové jméno, se stal opravdovým přízrakem na vietnamském nebi. Ničil například tábory a opěrné body Vietcongu, kdy kroužil nad cílem a zasypával ho přívalem munice ze všech hlavní. Před jeho zbraněmi takřka nebylo úniku. Jeho téměř nedocenitelná výhoda oproti ozbrojeným vrtulníkům používaným k podobným úkolům spočívala právě v o poznání silnější střelecké výzbroji, v neporovnatelně větším množství nesené munice a v delší výdrži ve vzduchu.

Poprvé před šedesáti lety

C-130 Hercules

Před šedesáti lety, 23. srpna 1954, poprvé vzlétl prototyp letounu Lockheed C-130 Hercules. Za dobu své služby se Hercules právem zařadil mezi nejvýznamnější stroje v historii letectví. Primárně byl vyvinut jako vojenský dopravní letoun. Charakteristický je objemný trup a hornoplošná koncepce se čtyřmi turbovrtulovými motory pod křídly.

V průběhu let byl stroj modernizován a jeho výkony se zvyšovaly. Výroba nebyla dosud ukončena. Vzniklo mnoho verzí a nespočet subverzí. Kromě dopravních to jsou například námořní pátrací a záchranné, létající tankery, speciální meteorologické, pro radioelektronický boj, létající nemocnice a další. Nejbizarnější jsou bitevní verze s mohutnou hlavňovou výzbrojí, o kterých pojednává tento článek.

"Kelly" Johnson, v té době šéfkonstruktér firmy Lockheed, řekl při zrodu C-130, že nevěří v jeho použitelnost jako vojenského transportního letounu a jeho sériová výroba může mít za následek krach firmy. Budoucnost nakonec ukázala, jak se legendární vizionář skunčích dílen mýlil.

Prvních osm kusů AC-130A neslo výzbroj popsanou o tři odstavce výše, dalších deset kusů dostalo místo zadní dvojice kanonů Vulcan licenční kanony Bofors ráže 40 mm, přičemž byla odstraněna i dvojice kulometů v této části letadla, dva kanony Vulcan a dva kulomety v přední části zůstaly. Na tento standard dodatečně upravili i prvních osm AC-130A. Vedle infračervených, radarových a elektronických senzorů k zaměření a identifikaci cíle je instalován také výkonný světlomet.

Největší rolí letounů Spectre ve Vietnamu byl lov nákladních automobilů na Ho Či Minově stezce. Ta byla významným komunikačním systémem vedoucím ze severního Vietnamu přes Laos a Kambodžu do jižního Vietnamu. Jezdily po ní nákladní vozy se zbraněmi a zásobami pro Vietcong a jednotky severovietnamské armády. A jedním z důvodů, proč válka dopadla, tak jak dopadla, bylo právě to, že se Američanům a jihovietnamské armádě až na krátkodobé nevýznamné výjimky nepodařilo Ho Či Minovu paralyzovat.

Nakonec nestačilo ani zničení řádově desetitisíců náklaďáků americkými letadly. To však nijak nesnižuje zásluhy AC-130, neboť z celé plejády typů používaných k těmto lovům dosahovaly v absolutních počtech nejlepších, ale zároveň i nejefektivnějších výsledků. K tomu jim také pomáhalo speciální zařízení jménem Black Crow, které detekovalo nestíněné zapalovací cívky běžících benzinových motorů.

Detail AC-130A po optimalizaci výzbroje. V přední části jsou dva rotační kanony M61 Vulcan ráže 20 mm, v zadní části dva kanony Bofors L/60 ráže 40 mm vyráběné v licenci.

Detail AC-130A po optimalizaci výzbroje. V přední části jsou dva rotační kanony M61 Vulcan ráže 20 mm, v zadní části dva kanony Bofors L/60 ráže 40 mm vyráběné v licenci.

Například mezi listopadem 1971 a březnem 1972 při operaci Commando Hunt VII měly AC-130 na svém kontě asi 7 300 z celkového počtu více jak deseti a půl tisíce zničených a poškozených náklaďáků. Na vrcholu operace pak připadalo na jeden bojový let AC-130 průměrně 8,3 vozu, u stíhacích bombardérů a útočných letadel (F-4, A-6, atd.) to činilo pouze 0,3 vozu a bombardér B-57 (licenční britská Canberra) dokázal za jeden let skolit dva celé náklaďáky.

Tyto lovy však nebyly bez rizika ani na straně lovců. Nad Vietnamem činily bojové ztráty celkem 6 strojů AC-130, z toho čtyři padly za oběť rychlopalným protiletadlovým kanonům ráží 37 mm a 57 mm a dva dostihly rakety země - vzduch (SA-2 a přenosná SA-7).

Další verze

U verzí AC-130H (původně dodaných jako AC-130E), postavených na základě modernější a výkonnější varianty Herkulesu, byl druhý Bofors nahrazen upravenou armádní houfnicí ráže 105 mm. I když se objevily až ke konci působení Američanů ve Vietnamu, prokázaly tyto letouny své nesporné kvality. Rychlost střelby z ručně nabíjené houfnice činila 8 ran za minutu a také přesnost střelby byla vynikající. Nepřítel neměl ve výzbroji obrněný prostředek, který by odolal zásahu 105mm projektilu přilétajícího shora. Velkým plusem AC-130H je také možnost doplňovat palivo za letu.

Dlouhá léta sloužily letouny Spectre ke spokojenosti uživatele, přičemž nenápadně zastarávaly. Až počátkem devadesátých let přišla opět modernější verze, AC-130U Spooky II, pojmenovaná na počest prvních "gunshipů", AC-47 Spooky. Místo dvojice 20mm Vulcanů v přední zbraňové sekci dostala jeden pětihlavňový rotační kanon GAU-12/U ráže 25 mm, aniž by to ubralo na palebné síle, spíše naopak. Bofors a houfnice v zadní sekci zůstaly.

Zatím poslední verze zařazená do výzbroje nese označení AC-130W Stinger II, ale ta se už poněkud odchyluje od původního poslání čistých gunshipů. Vedle hlavňové výzbroje, která je oproti předchozím verzím redukovaná, může nést i menší rakety a bomby zavěšené pod křídly. Ve stadiu zkoušek je potom AC-130J Ghostrider.

V prosinci 2013 mělo USAF ve výzbroji 12 letadel AC-130W, 17 AC-130U a 8 už starších AC-130H (u nichž došlo kolem roku 2000 k demontáži obou 20 mm kanonů Vulcan). Do roku 2021 se počítá s nákupem 32 kusů AC-130J.

Neztratil se ani v pouštní bouři

AC-130A sériového čísla 54-1630.

AC-130A sériového čísla 54-1630.

Je zřejmé, že nejvíce misí odlétaly AC-130 ve vietnamské válce. Ale ani v nadcházejících válečných dobrodružstvích nezahálely. Mohli se s nimi ke své smůle seznámit například vojáci Grenady (1983), Panamy (1989/90) či Iráku (1991, 2003). Také nebe nad Afgánistánem, Libyí nebo Somálskem se stalo jejich operačním prostorem. Určitě by bylo jednodušší vyjmenovat americké válečné destinace od 70. let po současnost, kde se tyto letouny neobjevily, pokud tedy taková místa existují.

Vytáhněme na světlo alespoň jednu misi z řady, kdy letitý AC-130A zaútočil v závěru operace Pouštní bouře na irácké vojenské kolony tanků, obrněných vozidel a nákladních aut, ustupujících po dálnici z Kuvajtu na Basru. Přes silnou protileteckou obranu utrpěly napadené cíle výrazné ztráty. Ve válečném románu by stálo, že nekonečné kolony po zuby ozbrojených nepřátel byly rozmetány. Dva dny poté operace k osvobozování Kuvajtu skončila.



Témata: Bojový letoun




Hlavní zprávy

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.