Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Loď Enterprise se bála střílet v noci, riskovat museli piloti

aktualizováno 
Letadlová loď Enterprise prošla roku 1943 generální opravou a znovu se vrhla do tichomořských bitev. Nejvyznamenávanější loď druhé světové války byla ve dne velmi sebevědomá, ale boji v noci se teprve učila.

Enterprise (6. díl) | foto: ČT

Letadlová loď USS Enterprise byla téměř u všech důležitých událostí tichomořské části druhé světové války. Od svého vyplutí, ještě před válkou v roce 1938, prošla Enterprise mnoha bitvami. Námořnictvo se rozhodlo, že je nutné nejsilnější americkou loď v oblasti pořádně vybavit a renovovat. Na jaře 1943 proto Enterprise odplula do Pearl Harboru a v létě dorazila zpět do USA. Zde, v Bremertonu ve státě Washington, ji čekala generální oprava a celková přestavba.

Enterprise (6. díl)

Velká část posádky dostala měsíční volno, zatímco na lodi probíhaly intenzivní práce. Na palubě přibyly nové kanóny i děla. Ty byly vybaveny novými radarovými zaměřovači (Mark 37 a Mark 51) a umožňovaly tak synchronizovanou a přesnější protileteckou palbu - automatika podle údajů z radaru udávala hodnoty odměru, podměru nebo časovače projektilů - hradba protiletadlového flaku tak získala na účinnosti.

Enterprise (6. díl)

Další významné nebezpečí, které letadlové lodi hrozí, se skrývá pod hladinou - torpéda zapříčinila konec nejedné lodi, naposledy poslala ke dnu USS Chicago, kterou se nepodařilo zachránit ani přes nasazení Enterprise. Konstruktéři proto přišli s dutinami (blistery) v protitorpédovém štítu obepínajícím většinu trupu. V případě zásahu měly tyto výdutě oddálit výbuch od pláště lodi a zmírnit tak účinky exploze. 

Do třetice potřebuje letadlová loď to, co ji dělá letadlovou. Bombardéry a stíhačky na palubě Enterprise byly její skutečnou silou. Přesto v posledních letech kralovaly tichomořskému nebi spíše japonské stíhačky Zero. To se ale mělo změnit s příchodem stíhaček F6F Hellcat, které začaly nahrazovat F4F Wildcaty právě proto, aby překonaly japonské stroje.

Enterprise (6. díl)

"Zavedení stíhačky F6F Hellcat znamenalo zásadní zlom, a to jak ve schopnosti Američanů vést útoky na Japonce, tak v obraně svých válečných lodí," míní námořní historik Jonathan Parshall. Hellcat překonal předchozí model F4F o 120 kilometrů v hodině. Měl také podstatně větší palebnou sílu. Kromě standardního vybavení šesti kulomety ráže 12,7 mm s celkovou zásobou 2400 kusů munice mohl nést bomby nebo neřízené rakety. "Byl to smrtelně nebezpečný letoun," shrnuje Martin Morgan. "Tato odolná a spolehlivá stíhačka zásadně změnila poměr sil ve druhé světové válce."

Enterprise (6. díl)

Návrat do boje

Opětovné připlutí renovované Enterprise do Pearl Harboru na podzim roku 1943 si nechal ujít málokdo. Ihned poté se Enterprise vydala do bitvy a na jedno z nejdelších námořních tažení v historii. Domů se vrátí až za 560 dnů.

Enterprise (6. díl)

Rozložení sil v tichomořských námořních bitvách. Císařské válečné loďstvo mělo nyní 12 letadlových lodí, 9 bitevních lodí a několik lehkých a středních křižníků a torpédoborců. Japonci se zotavovali po předchozích útocích a modernizovali svůj arzenál.

Admirál Chester Nimitz ovšem nechtěl dát Japoncům čas přezbrojit a vypracoval plán rozsáhlé ofenzivy. Jejím konečným cílem bylo dobytí Severních Marian, napřed ale Američané museli získat nadvládu nad souostrovími v oblasti: Gilbertovy ostrovy, Marshallovy ostrovy a Karolíny. Jako první byly na řadě Gilbertovy a k nim také zamířila flotila amerických plavidel.

Enterprise (6. díl)
19. listopadu 1943 se Enterprise a její operační svaz dostaly na dostřel k atolu Makin. Invaze byla naplánována pro dvě místa najednou. Zatímco námořní pěchota se měla vylodit na Tarawě, Enterprise dostala za úkol podporovat současně probíhající invazi na atol Makin, kterou prováděly jednotky 27. divize pozemních sil.
Enterprise (6. díl)

Pozemní obrana ostrova byla zajištěna dvěma liniemi protitankových zátarasů. Jedna se nacházela na východě, nedaleko vesnice Makin, druhá byla na západě poblíž přístaviště On Čong. Každý zátaras byl tvořen dřevěnými kládami, ostnatým drátem, betonovými bunkry s protitankovými kanóny a množstvím palebných stanovišť pro pěchotu. Na jihu byla podél břehu rozmístěna tři pobřežní děla ráže 80 milimetrů, deset kulometných hnízd a 85 palebných stanovišť pěchoty. Lagunu na severu Butaritari bránila osmdesátimilimetrová pobřežní děla, protiletadlové kanóny a kulomety.

Americké vojenské lodě ostřelovaly japonské obranné pozice celých šest dnů, aby usnadnily invazi pozemních jednotek. Letadla z Enterprise měla zasadit rozhodující úder. 33 bombardérů a stíhaček vyrazilo k atolu Makin a zasypávalo japonské vojáky projektily i pumami. Bombardování ničilo japonská děla, bunkry, palebná postavení i živou sílu. Dva rychlé údery za sebou měly pro nepřátelskou obranu katastrofální následky. První den bitvy o atol Makin byl pro Američany mimořádně úspěšný.

Enterprise (6. díl)Enterprise (6. díl)Enterprise (6. díl)

V případě nutnosti mohla letadla z paluby Enterprise odstartovat i pomocí dvou hydraulických katapultů umístěných v přední části letové paluby. Letadlo se pomocí smyčky lana upevnilo k vlečnému vozíku katapultu. Do hydraulického válce pod palubou se rychle vtlačila kapalina, která působila na píst, jež systémem pák a kladek dal do pohybu vozík katapultu. Letoun na vozíku se prudce rozjel až k rychlosti potřebné pro vzlet a byl doslova katapultován z paluby.

Američané se bez větších problémů vylodili a zahájili pozemní ofenzivu, nadále podporováni leteckými útoky i střelbou z děl. Alvin Kernan, pilot bombardéru, měl za úkol kroužit nad ostrovem a vysílačkou předávat informace lodím: "Letěli jsme docela nízko nad pláží, takže jsme měli všechno jako na dlani. Když přistávala naše vyloďovací plavidla, mysleli jsme si, že nastane tvrdý boj. Když ale najely na písek a spustily příďové rampy, nic se nestalo."

Enterprise v noci raději nestřílela

Teprve pátý den útoku, 25. listopadu večer, se Američané střetli s výrazným odporem. Z tmavé oblohy začaly šlehat výstřely a ke svazu bojových lodí přiletěly japonské bombardéry a shazovaly torpéda.

Japonci byli proslulí tvrdými nočními výcviky a ty se jim nyní vyplácely. Zatímco Američané v noci kvůli nebezpečí z letadlových lodí nelétali, Japonci byli na nočním nebi jako doma.

Enterprise, na rozdíl od ostatních lodí doprovodu, po letadlech nestřílela. "Když necháte střílet hodně zbraní, tak vypadáte jako vánoční stromeček," osvětluje důvody tehdejší dělostřelecký důstojník Ken Peck. "Všechno kolem vás se osvětlí a nepřítel snadno zjistí vaši pozici. I když budete střílet z děl jen dvacet sekund, tak vás snadno zaměří."

Přestože se při útoku Japoncům nepovedlo žádnou loď potopit, velení se rozhodlo, že musí těmto nočním útokům do budoucna čelit účinněji. "Na naší palubě byl v té době velitel letecké skupiny, který se jmenoval Bill Martin. Začaly ho zajímat podmínky nočního létání," vzpomíná lodní písař Williard Norberg. "Nemohl se té myšlenky zbavit. Nakonec se mu podařilo přesvědčit nadřízené, aby to vyzkoušeli."

Velitelem malé noční letky byl legendární Edward O'Hare, první námořní letecké eso druhé světové války. Uskupení si dalo název Černí panteři a 26. listopadu 1943, v šest hodin večer, vyrazilo na svou první misi. Dva Hellcaty provázely bombardér Avenger - ten byl na jinak stíhací misi nezbytný, nesl totiž tehdy ještě velmi nedokonalý a těžký radar, bez kterého by noční mise byla jen letem naslepo.

"Měli jsme za úkol vystoupat nahoru a s pomocí radaru na lodi a radaru v našem letadle najít ty zatracené japonské bombardéry a navést na ně naše stíhačky," vzpomíná pilot bombardéru Alvin Kernan."Pamatuji se, že jsem se skoro vůbec nebál. Ano, na palubě ještě trochu ano, ale když jsme vlezli do letadla, zavřeli jsme se a připoutali, tak už se z toho stejně nedalo vyvléknout. A strach nás úplně přešel."

Let zpočátku provázely komplikace, stíhačky a bombardér se navzájem hledaly, nicméně v sedm hodin už Panteři zaměřili letku asi 20 japonských letadel mířící na Enterprise. První úspěch zaznamenal Avenger, který sestřelil japonský bombardér. Zato stíhač O'Hare na noční boj doplatil - jeho Hellcat byl sestřelen japonským bombardérem a tělo se nikdy nenašlo.

Enterprise (6. díl)

"Když se Drsňák (O'Harova přezdívka zněla "Butch" - pozn.red.) nevrátil, tak nás to všechny hodně zasáhlo. Na celou loď padl smutek, protože jsme přišli o výborného odvážného letce," říká Norberg. Projekt nočních letů se tak zdál ohrožen. Zbylá dvě letadla ale v devět hodin v pořádku přistála na noční palubě Enterprise.

"Byl to zlomový okamžik, protože předtím stíhačky hlídaly nebe nad letadlovými loděmi prakticky pouze ve dne," připomíná Morgan. "Nyní, po 26. listopadu 1943, bylo jasné, že to dokážou i v noci."

Spolupracujeme s Českou televizí

Dokumentární seriál Letadlová loď Enterprise

Dokumentární série Letadlová loď Enterprise, v originále Battle 360°, pochází z produkce amerického kanálu History Channel. Ten ji v premiéře vysílal od února loňského roku a vykazoval velmi úspěšnou sledovanost, první epizoda dosáhla sledovanosti 1,8 milionu diváků.


Pátý díl seriálu Letadlová loď Enterprise, který nese název Šedý přízrak, uvede Česká televize dnes, tedy 26. května, od 20:00 na prvním programu.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Fotoaparáty Nikon používají fotografové už 100 let
Fotoaparáty Nikon používají lidé už 100 let

VIDEO Před 100 lety začala v Tokiu působit společnost Nikon, dnes velikán na trhu s fotoaparáty. Do Evropy a Ameriky se ale společnost dostala až v roce 1950, a to...  celý článek

Kombajn New Holland CR 9.90, na kterém je umístěna kamera SlowTV.
Tohle chtěl vidět každý kluk. Sledujte přímý přenos z okna kombajnu

Po mazací tramvaji a nákladní lodi namontoval tým SlowTV kameru na další zajímavý pohybující se stroj. Tentokrát je to sklízecí mlátička, tedy lidově kombajn....  celý článek

Před 100 lety se narodil architekt Národního muzea
Před 100 lety zemřel architekt Národního muzea

VIDEO Před 100 lety zemřel ve Špindlerově Mlýně Josef Schulz, architekt, který zrekonstruoval požárem poničené Národní divadlo, navrhl Národní muzeum a společně s...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.